8 C 35/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: Anonymizováno se sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Anonymizováno se sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 44.600 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 44.600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení- úroku z prodlení ve výši 5.907,64 Kč- úroku ve výši 5.216,75 Kč- úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 44.600 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení- úroku 23,79 % ročně z částky 44.600 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení 7.138 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , advokáta v , Anonymizováno, .

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 44.600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 5.907,64 Kč, s úrokem ve výši 5.216,75 Kč, s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 44.600 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem 23,79 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že žalovaná dne 20. 9. 2020 uzavřela s právním předchůdce žalobce, původním věřitelem , právnická osoba, , smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž téhož dne čerpala v hotovosti 50.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli navíc úrok, poplatek za zpracování úvěru, poplatek za komfortní splácení, poplatek za flexibilní splácení a poplatek za pojištění v celkové výši 62.824 Kč. Celkovou částku měla splatit formou 21 splátek po 5.373 Kč měsíčně, přičemž poslední splátka byla splatná 20. 6. 2022. Žalovaná však uhradila celkem pouze 5.400 Kč, což bylo započteno na jistinu úvěru, a o tuto částku se snížil dluh z úvěru na 44.600 Kč, což odpovídá žalované částce. Kapitalizovaný úrok 5.216,75 Kč byl vypočten v sazbě 23,79 % ročně z jistiny 44.600 Kč za dobu od 21. 6. 2022 do 14. 12. 2022. Kapitalizovaný úrok z prodlení 5.907,64 Kč byl vypočten v sazbě 8,25 % ročně z téže jistiny za dobu od 16. 5. 2021 do 14. 12. 2022. Původní věřitel před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované, nahlížel do insolvenčního rejstříku, zjistil, kde je žalovaná zaměstnána, její příjem činil 18.433 Kč měsíčně, další příjmy domácnosti byly 65.000 Kč měsíčně. S ohledem na výši příjmu žalované a výši úvěru právní předchůdce vyhodnotil schopnost žalované splácet úvěr jako dostatečnou. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou na žalobce postupní smlouvou. Žalovaná žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatila.

2. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

3. Z listiny zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná požádala na tomto formuláři původního věřitele o úvěr 50.000 Kč. Uvedla, že bydlí v nájmu, je vdaná, peníze potřebuje na nečekané výdaje, má 2 vyživované osoby a nevlastní auto. Je zaměstnána na plný úvazek a její čistý příjem činí 18.433 Kč měsíčně, přičemž má pouze jeden zdroj příjmů. Další čisté příjmy domácnosti žalovaná uvedla ve výši 65.000 Kč, odhadované měsíční výdaje činily 8.000 Kč, žalovaná nehradila žádné splátky původnímu věřiteli, avšak měla externí splátky ve výši 1.200 Kč měsíčně. V té době měla již úvěr u jiné společnosti. Žalovaná předložila k ověření 2 výplatní pásky. Všechny tyto údaje žalovaná potvrdila svým podpisem dne 20. 9. 2020.

4. Téhož dne 20. 9. 2020 uzavřela žalovaná s původním věřitelem , právnická osoba, , IČ , IČO, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , v níž původní věřitel prohlásil, že poskytuje žalované spotřebitelský úvěr 50.000 Kč. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli za úvěr zaplatit poplatek 60.115 Kč, který byl tvořen součtem úroku ve výši 48.205 Kč, poplatku za zpracování úvěru 1.500 Kč, poplatku za komfortní poskytnutí a splácení 4.285 Kč a poplatku za flexibilní splácení 6.125 Kč. Navíc se žalovaná zavázala uhradit ještě poplatek za doplňkové pojištění ve výši 2.709 Kč. Celkovou částku 112.284 Kč měla žalovaná splatit formou 21 splátek ve výši 5.373 Kč měsíčně. Úroková sazba činila 86 % ročně. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že obdržela v hotovosti celou výši úvěru. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.

5. Podle tabulky umoření žalovaná uhradila původnímu věřiteli jedinou platbu ve výši 5.400 Kč dne 10. 10. 2020, a dále již nehradila ničeho. Bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že zaplatila částku vyšší. Žalovaná však ničeho takového netvrdila ani neprokázala.

6. Ze dvou výplatních lístků žalované bylo zjištěno, že za měsíc červenec 2020 činil její čistý příjem 18.091 Kč a za měsíc srpen 2020 činil 18.755 Kč. Aritmetický průměr těchto dvou částek představuje 18.423 Kč.

7. Z následně uvedených rozhodnutí zdejšího soudu bylo zjištěno, že žalovaná před uzavřením žalované smlouvy měla další závazky z úvěrů, které neměla splaceny. Rozsudkem z 9. 11. 2023 č. j. , spisová značka, soud zavázal žalovanou zaplatit témuž žalobci 6.162,55 Kč se specifikovaným úrokem a úrokem z prodlení. Dluh pocházel ze smlouvy o bankovních produktech a službách, kterou žalovaná uzavřela 14. 7. 2020 s , Anonymizováno, a téhož dne měla sjednán povolený úvěrový limit Flexikredit 5.000 Kč. Rozsudkem z 27. 6. 2023 č. j. , spisová značka, zavázal soud žalovanou zaplatit žalobci , právnická osoba, částku 6.742,20 Kč včetně úroku a úroku z prodlení. Dluh pochází ze smlouvy o kontokorentním úvěru s limitem 13.000 Kč, kterou žalovaná uzavřela 10. 5. 2019 s , právnická osoba, . Dalším rozsudkem ze dne 1. 8. 2023 č. j. , spisová značka, zdejší soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci , právnická osoba, . částku 65.777,40 Kč. Dluh pochází ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela dne 8. 9. 2020 s , právnická osoba, ., podle níž čerpala úvěr 70.000 Kč.

8. Ohledně postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 14. 12. 2022 uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal na žalobce postoupit pohledávky specifikované v příloze. V seznamu pohledávek je zahrnuta i pohledávka za žalovanou na straně 17 pod pořadovým číslem , hodnota, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno původním věřitelem dopisem z 16. 12. 2022, který byl podle podacího lístku žalované odeslán doporučeně dne 13. 1. 2023.

9. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalované dopisem svého právního zástupce z 1. 6. 2023, který byl podle podacího lístku žalované odeslán doporučeně následujícího dne 2. 6. 2023.

10. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 20. 9. 2020 žalovaná požádala původního věřitele o poskytnutí úvěru 50.000 Kč. Původní věřitel zjistil shora popsaným způsobem poměry žalované, její příjem ověřil ze dvou výplatních pásek, vyhověl její žádostí a téhož dne s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru. V den podpisu smlouvy žalovaná obdržela v hotovosti dohodnutou částku 50.000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit původnímu věřiteli ještě náklady úvěru v celkové výši 62.824 Kč. Celkem měla uhradit původnímu věřiteli 21 splátek ve výši 5.373 Kč měsíčně, zaplatila však pouze jedinou platbu 20 dní po uzavření úvěrové smlouvy ve výši 5.400 Kč. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla rovněž pohledávka za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení. Původní věřitel oznámil žalované postoupení pohledávky shora uvedeným dopisem. Žalovaná částka 44.600 Kč představuje rozdíl mezi poskytnutou částkou 50.000 Kč a platbou žalované 5.400 Kč. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatila ani po předžalobní výzvě zástupce žalobce.

11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalované poskytl dohodnutou peněžní částku sjednaným způsobem, tedy v hotovosti. Žalovaná však své povinnosti vrátit původnímu věřiteli poskytnuté peněžní prostředky dostála toliko částečně a její platba nepostačovala ani k úhradě jistiny úvěru.

12. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalované splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a jejích dosavadních závazků.

13. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel z 2 výplatních lístků žalované za 2 měsíce předcházející uzavření úvěrové smlouvy zjistil průměrný čistý měsíční příjem žalované 18.423 Kč, dále to, že žalovaná má 2 vyživované osoby, má jediný zdroj příjmu ze zaměstnání. Údaj o dalších čistých příjmech domácností žalované 65.000 Kč nebyl ze strany původního věřitele nikterak specifikován ani ověřen, není zřejmé, které osoby tuto domácnost tvořily, z jakých zdrojů tyto příjmy pocházely a v jakém rozsahu byla žalovaná oprávněna se na těchto příjmech vůbec podílet. Výdajovou stránku žalované původní věřitel zjistil nedostatečným způsobem a zjištěné údaje nikterak neověřil. Žalovaná již měla úvěr u jiné společnosti a platila splátky 1.200 Kč měsíčně. Původní věřitel nezjistil, kolik Kč ještě žalovaná dluží a jak dlouhou dobu je povinna ještě hradit splátky jiným věřitelům. Nebylo zjištěno, a žalobce ani netvrdil, že by původní věřitel nahlížel například do nebankovního registru klientských informací. Pokud by tak původní věřitel učinil, zjistil by, že žalovaná má již dluh z kontokorentního úvěru , Anonymizováno, u , právnická osoba, , kdy smlouva o úvěru byla sjednána 2 měsíce před žalovaným úvěrem, 14. 7. 2020, dále že žalovaná má dluh z kontokorentního úvěru u , právnická osoba, , sjednaný 10. 5. 2019, a konečně, že žalovaná má ještě dluh u , právnická osoba, ze smlouvy o úvěru uzavřené 12 dní před žalovaným úvěrem, 8. 9. 2020, na částku 70.000 Kč. Ohledně výdajů žalované se původní věřitel spokojil s tím, že žalovaná je odhadla na 8.000 Kč měsíčně. Nebylo zjištěno, o jaké výdaje se jedná, na jaké účely, a tyto výdaje nebyly nikterak ověřeny. Soud ještě dodává, že v úvěrové smlouvě uzavřené 8. 9. 2020 s , právnická osoba, , se zavázala žalovaná úvěr splatit formou měsíčních splátek ve výši 1.362 Kč, což je částka, která převyšuje údaj o externích splátkách žalované 1.200 Kč, což žalovaná uvedla do žádosti o úvěr původnímu věřiteli. Soud považuje za významné také to, že zjištěný příjem žalované byl nízký, a splátka žalovaného úvěru 5.373 Kč měsíčně tak představovala pro žalovanou částku značnou, a to rovněž i s ohledem na její dřívější závazky. Původní věřitel tak nemohl porovnat zjištěný a ověřený příjem žalované s nedostatečně zjištěnými a neověřenými výdaji žalované a jejími předcházejícími závazky. Za takové situace původní věřitel nemohl dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Soud je naopak toho názoru, že původní věřitel už neměl žalované žádný úvěr poskytovat a zvyšovat tak její míru zadluženosti. Původní věřitel tedy poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona.

14. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalované při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Původnímu věřiteli muselo být zřejmé, že žalovaná není schopna reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěr splácet.

15. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

16. Za takové situace soud úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednaných splátkách a lhůtě ani platit původnímu věřiteli jakékoliv úroky, poplatky či smluvní pokuty. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované částku 50.000 Kč, a žalovaná zaplatila celkem pouze 5.400 Kč. Rozdíl těchto částek 44.600 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, které je povinna vydat.

17. Žalovaná je povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, když důsledkem porušení povinnosti původního věřitele posoudit úvěruschopnost žalované je jednak neplatnost smlouvy o úvěru a jednak to, že žalovaná jakožto spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Jedná se novou dobu splatnosti, která je závislá nikoli na výzvě k plnění, nýbrž na možnostech žalované.

18. Soud má tudíž za to, že žalovaná se dosud do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku nedostala, a původnímu věřiteli, respektive žalobci, tak nevzniklo právo na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Možnosti žalované nebylo možné zjistit, neboť žalovaná nesdělila své procesní stanovisko a k jednání se nedostavila. Soud proto uložil žalované zaplatit přisouzenou částku žalobci v obvyklé lhůtě 3 dny od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

19. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci bezdůvodné obohacení 44.600 Kč a výrokem II. ve zbytku žalobu zamítl.

20. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 73 % předmětu řízení a neúspěch ohledně 27 %. Úspěch žalobce odpovídá přiznané jistině. Neúspěch žalobce je součtem úroků a úroků z prodlení kapitalizovaných žalobcem v žalobě, a zamítnutých úroků a úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni tohoto rozhodnutí, přičemž neúspěch žalobce odpovídá částce 16.346,25 Kč. V souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal soud žalobci náklady řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 46 %. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobce v souladu s ust. § 142a o. s. ř. více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalované výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z 1. 6. 2023. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 1.784 Kč, z odměny za právní zastoupení za 3 a půl úkonu právní pomoci po 2.900 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále z 4 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 2.383,50 Kč, odpovídající 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby a zastupování u dnešního jednání před soudem. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Účelně vynaložené náklady žalobce tak činí 15.517,50 Kč, z čehož žalobci náleží 46 %, tedy 7.138 Kč.