8 C 356/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , anonymizována dvě slova datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 33.535 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 19.000 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně za dobu od 12. 4. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 14.535 Kč - s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 7.175 Kč za dobu od 12. 4. 2023 do zaplacení - s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 26.175 Kč za dobu od 7. 4. 2022 do 11. 4. 2023 - s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 2.500 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 33.535 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 26.175 Kč za dobu od 7. 4. 2022 do zaplacení a s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 2.500 Kč. Tvrdí, že dne 7. 3. 2022 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalovanému poskytl peněžní prostředky 20.000 Kč bezhotovostně na účet téhož dne. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky zaplatit poplatek 6.175 Kč a zápůjčka spolu s poplatkem byla splatná 6. 4. 2022. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel a uhradil toliko 1.000 Kč, což bylo započteno na smluvní pokutu. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobce, když žalobce zaslal žalovanému PIN na telefonní číslo a tento PIN žalovaný zadal na webových stránkách žalobce, přičemž jde o prostý elektronický podpis. Pro závazky tohoto druhu není nutný zaručený elektronický podpis anebo uznávaný elektronický podpis. Žalovaná částka 33.535 Kč se skládá z jistiny zápůjčky 20.000 Kč, z poplatku 6.175 Kč a ze smluvní pokuty 7.360 Kč. Pokuta byla vypočtena v sazbě 0,1 % denně z částky 20.000 Kč za dobu od 7. 4. 2022 do 30. 5. 2023 Náklady na uplatnění pohledávky 2.500 Kč se skládají z 5 poplatků 500 Kč za písemné výzvy odeslané ve dnech 13. 4., 20. 4., 27. 4., 6. 5. a 21. 5. v roce 2022. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě.

2. Ve věci byl dne 7. 7. 2023 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný tak nevyužil svého práva tvrdit rozhodující skutečnosti a k jejich prokázání označovat důkazy na svoji obranu.

4. Ze smlouvy u zápůjčce soud zjistil, že byla vytvořena žalobcem, smluvní strany jsou označeny tak, že žalobce je věřitel a žalovaný je klient. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému bezúčelovou bezhotovostní zápůjčku 20.000 Kč převodem na specifikovaný bankovní účet, a žalovaný se zavázal žalobci tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky 6.175 Kč nejpozději do 6. 4. 2022 Součástí smlouvy měly být všeobecné obchodní podmínky žalobce. Ve smlouvě je zahrnuta výše nákladů žalobce v případě prodlení žalovaného, mimo jiné 500 Kč za písemnou upomínku či výzvu k úhradě. Smlouva je podepsána dvěma jednateli žalobce. V místě vyhrazeném pro podpis žalovaného je uvedeno jeho jméno a příjmení, datum 7. 3. 2022, 12:57:47 a PIN kód: [číslo]. Podpis žalovaného se na smlouvě nenachází.

5. Všeobecné obchodní podmínky žalobce obsahují definici základních pojmů a podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran. Jsou datovány 7. 3. 2022 a podepsány dvěma jednateli žalobce, podpis žalovaného zde není, pouze datum 7. 3. 2022 a PIN kód stejný jako u smlouvy o zápůjčce.

6. Čerpání peněžních prostředků žalovaným zjistil soud z výpisu z účtu žalobce a z výpisu z účtu žalovaného. Dne 7. 3. 2022 byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] připsána částka 20.000 Kč z účtu žalobce identifikovaná jako poskytnutí zápůjčky od žalobce. Podle [anonymizována tři slova] je majitelem tohoto účtu žalovaný. Z výpisu z téhož účtu ještě vyplývá, že žalovaný dne 10. 1. 2022 zaplatil 12.400 Kč jako splátku nějaké půjčky, dne 14. 1. 2022 na účet žalovaného byla připsána částka 40.000 Kč z platební brány ThePay, používané poskytovateli nebankovních úvěrů. Dne 22. 2. 2022 na účet žalovaného byla připsána částka 36.000 Kč jako úvěr od [právnická osoba] [anonymizováno]. Tentýž den žalovaný uhradil z účtu 19.301,32 Kč jako splátku nějaké půjčky.

7. Žalobce pěti dopisy z 13. 4., 20. 4., 27. 4., 6. 5. a 21. 5. v roce 2022 upomínal žalovaného o úhradu dluhu, v řízení však nebylo prokázáno, kterého dne, případně zda vůbec, byly tyto dopisy žalovanému odeslány či doručeny. Dalším dopisem z 3. 4. 2023 upozornil žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného na to, že pokud dluh nevyrovná do 3 dnů, obrátí se žalobce se svým nárokem na soud. Podle podacího lístku byl tento dopis odeslán doporučeně dne 3. 4. 2023.

8. O uzavření smlouvy o zápůjčce žalobce tvrdí, že žalovaný si nejprve přečetl na webových stránkách žalobce nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si parametry jako splatnost a výši zápůjčky, poté vyplnil formulář Žádost o poskytnutí zápůjčky, do něhož zadal své osobní údaje, a tím žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl řádek s textem: Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním smlouvy o zápůjčce a všeobecných obchodních podmínek. Žalobce ověřil totožnost klienta ze scanu dokladu totožnosti s fotografií a dále korunovou bezhotovostní platbou. Žalovaný podepsal smlouvu elektronicky pomocí PIN, který mu žalobce poslal na telefonní číslo.

9. Tato tvrzení žalobce jednak nejsou úplná, neobsahují bližší konkretizaci a časové zařazení jednotlivých úkonů, a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, kterého dne žalovaný navštívil webové stránky žalobce, jakou nabídku na uzavření smlouvy měl k dispozici, jaké parametry si zvolil a zadal a jaké řádky zaškrtl. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalobce měl k dispozici scan dokladu totožnosti žalovaného s fotografií ani ověřovací korunovou bezhotovostní platbu, ani že by zaslal žalovanému na nějaké telefonní číslo konkrétní PIN, kdy se tak mělo stát a jakou formou, ani že by žalobce tento PIN jakýmkoli způsobem použil, a kterého dne.

10. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Nebylo prokázáno, že by žalobce a žalovaný uzavřeli dne 7. 3. 2022 či jiného dne smlouvu o zápůjčce výše uvedeného obsahu, ani že by žalovaný odsouhlasil všeobecné podmínky žalobce. Bylo prokázáno, že dne 7. 3. 2022 obdržel žalovaný z účtu žalobce bezhotovostně 20.000 Kč. Žalovaný byl v té době již zadlužen, když v lednu čerpal úvěr 40.000 Kč a v únoru 2022 úvěr 36.000 Kč od nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, přičemž v obou těchto měsících zaplatil splátky blíže nespecifikovaných úvěrů, a to 12.400 Kč a 19.301 Kč. Podle tvrzení žalobce zaplatil žalovaný žalobci pouze 1.000 Kč. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že uhradil částku vyšší, žalovaný však ničeho takového netvrdil ani neprokázal. Žalobce shora uvedenými pěti dopisy vyzýval žalovaného k úhradě dluhu, nebylo však prokázáno, že by tyto dopisy byly kdy žalovanému odeslány či doručeny. Žalovaný žalobci na žalovanou částku, skládající se z jistiny 20.000 Kč, poplatku 6.175 Kč a smluvní pokuty 7.300 Kč, ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě.

11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, případně smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2390 občanského zákoníku, podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Rovněž tak nelze použít ani ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby konkrétním způsobem a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. Nebylo prokázáno ani to, že by se žalobce s žalovaným dohodli na dalších ujednáních, které žalobce tvrdí, například na datu splatnosti, na jakýchkoli poplatcích, nákladech či smluvní pokutě.

12. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 20.000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že smluvní strany si ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená smlouva neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené ve smlouvě přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce či žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak je vyžadováno v ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo tudíž být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Žalobce tvrdí, že smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu i v projednávané věci.

13. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem žalobce či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce tohoto ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickým systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. V řízení však nic takového nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

14. Za této situace soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o zápůjčce nebyla mezi účastníky vůbec uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tedy nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v ujednané lhůtě ani platit žalobci jakékoli poplatky, náklady či smluvní pokuty. I kdyby bylo uzavření tvrzené smlouvy prokázáno, nebylo prokázáno, že by si žalobce jakožto věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Nebylo prokázáno, že by žalobce jakýmkoli způsobem zjišťoval příjmovou s výdajovou stránku žalovaného a jeho dosavadní závazky. Soud v této souvislosti připomíná, že žalovaný krátce před čerpáním peněžních prostředků od žalobce čerpal v měsících únor a březen 2022 úvěry ve výši 36.000 Kč a 40.000 Kč a uhradil dvě výše uvedené vysoké splátky blíže nespecifikovaných úvěrů. Žalovaný byl tudíž již zadlužen. Žalobce nemohl porovnat příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a jeho dosavadní závazky, a tudíž nemohl učinit závěr o tom, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného zápůjčku splatit. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného je ve smyslu § 87 odstavec 1 téhož zákona neplatnost smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, neboť tvrzená smlouva o zápůjčce, pokud by bylo prokázáno její uzavření, by se zjevně příčila dobrým mravům, odporovala zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušovala veřejný pořádek.

15. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

16. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky 20.000 Kč, z čehož žalovaný vrátil toliko 1.000 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 19.000 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je povinen žalobci vydat.

17. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je shora uvedená výzva k úhradě, která byla žalovanému odeslána 3. 4. 2023. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal 6. 4. 2023, žalovaný měl plnit ve lhůtě do 3 dnů, tedy do 11. 4. 2023, a dnem následujícím 12. 4. 2023 se dostal ve smyslu § 1968 občanského zákoníku do prodlení. Od téhož dne žalovanému vznikla podle § 1970 občanského zákoníku povinnost platit úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 15 % ročně. Jinou sazbu úroků z prodlení si účastníci neujednali. Žalobce požaduje úrok z prodlení pouze v sazbě 11,75 % ročně.

18. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci bezdůvodné obohacení 19.000 Kč s úrokem z prodlení až od 12. 4. 2023 do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně zbývající části jistiny, poplatku, smluvní pokuty, nákladů na uplatnění pohledávky a části úroku z prodlení.

19. Úspěch žalobce a žalovaného ve sporu je přibližně stejný. Přiznané úroky z prodlení soud kapitalizoval k dnešnímu dni částkou 1.449,59 Kč a zamítnuté úroky z prodlení soud kapitalizoval částkami 547,41 Kč a 3.117,69 Kč. Úspěch žalobce tak představuje 20.449,59 Kč a jeho neúspěch 20.700,10 Kč. Soud tedy v souladu s ustanovením § 142 odstavec 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.