8 C 371/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČ: Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 12.179,32 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 12.179,32 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně za dobu od 15. 5. 2023 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 12.179,32 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně za dobu od 15. 5. 2023 do zaplacení. Tvrdí, že uzavřel s žalovaným dne 8. 11. 2019 smlouvu o úvěru, na základě níž poskytl žalovanému peněžní prostředky 50.000 Kč. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, a žalobce proto úvěr zesplatnil dopisem z 26. 3. 2020. Žalovanému vznikla povinnost žalobci uhradit novou jistinu 60.880,01 Kč, která se skládá z čisté jistiny úvěru 48.735,25 Kč a z dlužného úroku přirostlého k jistině dnem zesplatnění ve výši 12.144,76 Kč. Žalobce se domohl svých nároků z předmětné úvěrové smlouvy v řízení u zdejšího soudu, v němž byl dne 18. 12. 2020 vydán platební rozkaz č. j. , spisová značka, , jímž soud zavázal žalovaného mimo jiné zaplatit žalobci ještě smluvní pokutu 11.323,68 Kč, která byla vypočtena v sazbě 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za dobu od 28. 3. 2020 do 29. 9. 2020. Žalobce před uzavření úvěrové smlouvy zkoumal poměry žalovaného, zjistil jeho čistý měsíční příjem 15.200 Kč, celkové měsíční náklady 4.710 Kč a stanovil volné zdroje ke splácení po odpočtu rezervy 1.000 Kč na 9.490 Kč. Žalobce nahlížel do databáze Solus a nebankovního registru klientských informací, kontroloval žalovaného v insolvenčním rejstříku, ověřil doklad totožnosti žalovaného, a měl k dispozici informativní výpis z účtu žalovaného. Žalovaný zaplatil na předmětný úvěr před zahájením řízení , spisová značka, částku 5.542 Kč a v rámci exekuce uhradil ještě 167.181,75 Kč. Žalovaná částka 12.179,32 Kč odpovídá smluvní pokutě 0,1 % denně z nové jistiny 60.880,01 Kč za dobu následující, a to od 30. 9. 2020 do 28. 4. 2023.

2. Ve věci byl dne 21. 6. 2023 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odstavec 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Mezi žalobcem a žalovaným probíhalo u zdejšího soudu řízení, v němž žalobce uplatnil proti žalovanému nároky z téže smlouvy o úvěru. V řízení nebylo provedeno žádné dokazování a bylo rozhodnuto platebním rozkazem z 18. 12. 2020 č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 14. 1. 2021. V platebním rozkazu uložil soud žalovanému zaplatit žalobci 62.977 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z téže částky za dobu od 28. 3. 2020 do zaplacení, dále zaplatit smluvní pokutu 11.323,68 Kč, úrok 102,66 % ročně z částky 48.735,25 Kč za dobu od 28. 3. 2020 do zaplacení, a nahradit náklady řízení 14.364 Kč. Přiznaná částka 62.977 Kč se skládá z nové jistiny úvěru 60.880,01 Kč, ze smluvní pokuty 3x 499 Kč, tedy celkem 1.497 Kč za prodlení s úhradou tří splátek, a z nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč. Nová jistina 60.880,01 Kč sestává z čisté jistiny úvěru 48.735,25 Kč a z úroku 12.144,76 Kč, přirostlého k jistině ke dni zesplatnění úvěru. Smluvní pokuta 11.323,68 Kč odpovídá sazbě 0,1 % denně z nové jistiny 60.880,01 Kč za dobu od 28. 3. 2020 do 29. 9. 2020.

5. O uzavření smlouvy o úvěru zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 8. 11. 2019 se žalovanému dostalo informací o základních parametrech úvěru, což žalovaný stvrdil svým podpisem na předsmluvním formuláři žalobce. Ve stejný den žalovaný podepsal listinu Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalobce se v ní zavázal poskytnout žalovanému úvěr 50.000 Kč na úrok 102,66 % ročně, a to poukazem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 18 splátek ve výši 5.542 Kč měsíčně a celkem měl uhradit 99.756 Kč. Ve smlouvě bylo zahrnuto oprávnění žalobce úvěr zesplatnit při prodlení žalovaného, povinnost žalovaného při prodlení zaplatit smluvní pokutu 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky, a povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny ode dne následujícího po zesplatnění úvěru až do úplného zaplacení. Nová jistina se měla skládat z čisté jistiny úvěru a z úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru k jistině. Smlouva je podepsána téhož dne zprostředkovatelem úvěru a žalobce dne 11. 11. 2019 připojil ke smlouvě akceptační doložku. Dopisem z 12. 11. 2019 oznámil žalobce žalovanému, že úvěr za podmínek v listině Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru byl schválen. K dopisu byl připojen splátkový kalendář, v němž je obsaženo všech 18 splátek, první splátka měla být zaplacena 21. 12. 2019 a poslední dne 21. 5. 2021.

6. Čerpání úvěru soud ověřil z výpisů z účtu žalobce a z výpisu z účtu žalovaného. Dne 11. 11. 2019 byla z účtu žalobce poukázána částka 50.000 Kč jakožto výplata půjčky na účet č. , č. účtu, , a téhož dne byla tato částka na zmíněný účet připsána. , právnická osoba, . dne 22. 12. 2023 potvrdila, že majitelem tohoto účtu je žalovaný.

7. Z listiny Karta klienta soud zjistil, že žalovaný před vydáním shora uvedeného platebního rozkazu zaplatil žalobci pouze 5.542 Kč dne 4. 2. 2020. Další částku 167.181,75 Kč žalovaný uhradil až v rámci exekuce dne 23. 7. 2021.

8. Z dopisu z 26. 3. 2020 vyplývá, že žalobce jím úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k zaplacení celého zbytku dluhu najednou v tehdejší výši 62.977 Kč. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byl tento dopis žalovanému odeslán či doručen. Na odeslání či doručení tohoto dopisu nelze usuzovat z čestného prohlášení z 24. 11. 2021 o využívání hybridní pošty žalobcem, ani z poštovního podacího archu z 10. 9. 2020, vyhotoveného téměř půl roku po datu zesplatňujícího dopisu. Není zřejmé, ke které zásilce se tento poštovní podací arch vztahuje.

9. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši žalované částky 12.179,32 Kč dopisem své právní zástupkyně z 28. 4. 2023, který byl podle poštovního podacího archu žalovanému odeslán doporučeně téhož dne.

10. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením žalované úvěrové smlouvy zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 3. 4. 2018 uzavřel žalovaný jako zaměstnanec se zaměstnavatelem , právnická osoba, . , adresa, pracovní smlouvu na pracovní úvazek 40 hodin týdně s platovým ohodnocením 110 Kč na hodinu, a to na dobu určitou do 31. 3. 2019. Dodatkem z 1. 4. 2019 byl pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou. Podle dvou výplatních lístků dosáhl žalovaný za měsíc srpen 2019 čistého příjmu 15.955 Kč a za měsíc září 2019 čistého příjmu 14.475 Kč. Podle výpisu záznamů z registru Solus neměl žalovaný ke dni 4. 11. 2019 žádné dlužné částky po splatnosti. V další listině, která byla předložena pouze zčásti, je uvedeno CBS skóre žalovaného 287 a žalovaný byl tak zařazen do kategorie I – vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován či zamítán, další část textu však chybí. Z listiny nelze dovodit, na základě kterých konkrétních skutečností bylo vypočteno skóre 287. Listinu Hodnocení klienta sepsal s žalovaným zprostředkovatel úvěru dne 8. 11. 2019, a jsou v ní uvedeny základní údaje o poměrech žalovaného. Jeho pravidelný čistý měsíční příjem činil 15.200 Kč ze zaměstnání, v části výdaje je uvedeno životní minimum 3.410 Kč, bydlení 1.200 Kč a ostatní výdaje na dopravu, kurzy, záliby a podobně 100 Kč, celkem výdaje dosahovaly částky 4.710 Kč, a k tomu byla připočtena rezerva 1.000 Kč. Volné zdroje žalovaného byly vypočteny na 9.490 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů a nežije s manželkou či partnerkou či jinými osobami, je svobodný a má středoškolské vzdělání s maturitou. Žalovaný všechny tyto údaje potvrdil svým podpisem 8. 11. 2019 a téhož dne zprostředkovatel úvěru doporučil úvěr pro žalovaného ke schválení. Žalobce měl rovněž k dispozici částečný výpis transakcí shora uvedeného účtu žalovaného, v němž byly pouze dva údaje, a to ohledně příjmu žalovaného od zaměstnavatele , Anonymizováno, , a to ve výši 14.475 Kč dne 15. 10. 2019 a ve výši 15.955 Kč dne 16. 9. 2019.

11. Z výpisu ze shora uvedeného účtu žalovaného za dobu od 15. 7. 2019 až do čerpání úvěru od žalobce dne 11. 11. 2019, bylo zjištěno, že 7. 7. 2019 žalovaný čerpal na účet částku 4.000 Kč z platební brány ThePay, která je používána poskytovateli nebankovních spotřebitelských úvěrů. Ke dni 14. 8. 2019 měl na účtu zůstatek 4,15 Kč a zůstatek nesplacené jistiny vůči , právnická osoba, ., která tento účet pro žalovaného vedla, ve výši 443.536,80 Kč s tím, že měl doplatit ještě 116 splátek a měl dluhy po splatnosti ve výši 8.280,94 Kč. Dne 15. 8. 2019 žalovaný uhradil téže bance splátku úvěru 8.318,38 Kč a ke dni 31. 8. 2019 měl záporný zůstatek na účtu - 55,93 Kč, a to nepovolený debet. K témuž dni byl zůstatek nesplacené jistiny vůči bance 441.761,41 Kč, žalovaný měl doplatit ještě 115 splátek a měl dluh po splatnosti 8.281,43 Kč. Záporný zůstatek na účtu žalovaného byl i ke dni 16. 9. 2019, téhož dne žalovaný uhradil splátku úvěru bance 8.320,31 Kč. Dne 24. 9. 2019 na účet žalovaného byla připsána částka 16.000 Kč z účtu , právnická osoba, jakožto úvěr, a téhož dne žalovaný uhradil bance splátku úvěru 7.675,92 Kč. Žalovanému byl vyměřen úrok z nepovoleného debetu na účtu. Dne 7. 10. 2019 obdržel žalovaný na účet 11.135 Kč jako doplatek úvěru od , právnická osoba, . Ke dni 14. 10. 2019 činil zůstatek na účtu žalovaného 281,65 Kč a zůstatek nesplacené jistiny vůči bance byl 438.148,71 Kč s tím, že žalovaný měl ještě uhradit dalších 114 splátek. Dne 15. 10. 2019 žalovaný z účtu uhradil 1.730 Kč jako splátku úvěru na účet společnosti , právnická osoba, .

12. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobce prověřoval poměry žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, jak je výše popsáno. Žalovaný byl již zadlužen jednak u , právnická osoba, , a jednak u , Anonymizováno, . Žalovanému se dostalo předsmluvních informací o úvěru a ve stejný den 8. 11. 2019 žalovaný podepsal výše uvedenou smlouvu o úvěru, a žalobce tento návrh na uzavření smlouvy o úvěru akceptoval 11. 11. 2019. Žalovaný na základě smlouvy čerpal na svůj účet bezhotovostně od žalobce 50.000 Kč. Žalovaný však uhradil pouze jedinou splátku 5.542 Kč a úvěr nesplácel, žalobce proto úvěr zesplatnil dopisem z 26. 3. 2020. Žalobci byly přiznány jeho nároky z úvěrové smlouvy shora citovaným platebním rozkazem, tedy nová jistina jakožto součet dlužné jistiny úvěru a úroků z úvěru ke dni zesplatnění, náklady na upomínání a smluvní pokuty vyčíslené do 29. 9. 2020. Žalovaný až po právní moci platebního rozkazu v rámci exekuce žalobci uhradil ještě 167.181,75 Kč. Žalobce požaduje po žalovaném žalovanou částku odpovídající smluvní pokutě 0,1 % denně z nové jistinu úvěru 60.880,01 Kč za dobu následující, a to od 30. 9. 2020 do 28. 4. 2023. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě.

13. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující, tedy žalobce, zavazuje, že úvěrovanému, tedy žalovanému, poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalovanému poskytl peněžní prostředky v dohodnuté výši 50.000 Kč bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný tedy tuto částku čerpal, avšak své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci úroky dostál až dodatečně, a to po pravomocném skončení řízení sp. zn. , spisová značka, .

14. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Po žalobci lze proto důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu, jak vyplývá z ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. U žalobce je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Tentýž zákon v § 75 a 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Ustanovení § 77 citovaného zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud poukazuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce povinen před uzavřením žalované úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů.

15. V této souvislosti soud poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobci byl znám příjem žalovaného, který žalobce ověřil, a tento činil 15.200 Kč měsíčně, což je nízký příjem. Výdaje žalovaného na bydlení, spoření, dopravu, kurzy, záliby nebyly nikterak ověřeny, žalobce počítal s částkou životního minima 3.410 Kč a výdaji na bydlení 1.200 Kč, přičemž žalovaný bydlel u rodičů. Z registru Solus žalobce zjistil, že žalovaný nemá dluhy po splatnosti. Žalobce tvrdí, že ověřoval žalovaného také v databázi nebankovního registru klientských informací, avšak tato skutečnost nebyla v řízení prokázána. Jak je soudu známo z rozhodovací činnosti, tento výpis obsahuje počet ukončených, existujících a odmítnutých kontraktů splátkových i nesplátkových, celkovou výši zadlužení žalovaného, výši splátek a údaje o každém závazku, tedy úvěru. Žalobce však předložil pouze část nějaké listiny, na níž je CBS skóre žalovaného 287, což znamená vyšší riziko, a to, že úvěr je výrazněji limitován či zamítán. Je zřejmé, že část této listiny zcela chybí, a soudu tudíž není znám její obsah. Není rovněž z části této listiny zřejmé, z kterých konkrétních údajů bylo stanoveno skóre 287. Tento doklad proto nemá žádnou vypovídací schopnost. Žalobce měl k dispozici přehled transakcí vystavený , právnická osoba, , která pro žalovaného vedla zmíněný účet. V tomto přehledu však byly pouze dvě transakce, a to výše mzdy, kterou žalovaný obdržel v září a říjnu 2019 od zaměstnavatele. V možnostech žalobce zcela jistě bylo vyžádat si úplný výpis z bankovního účtu žalovaného, a z úplného výpisu z účtu by tak žalobce mohl zjistit výše uvedené skutečnosti, tedy velmi nízké zůstatky na účtu, přečerpání účtu do nepovoleného záporného zůstatku a značné zadlužení žalovaného. Žalovaný v červenci 2019 čerpal úvěr 4.000 Kč, dále 1 a půl měsíce před žalovaným úvěrem žalovaný čerpal úvěr 16.000 Kč od , právnická osoba, a měsíc před žalovaným úvěrem čerpal od téhož poskytovatele nebankovních úvěrů doplatek úvěru 11.135 Kč. Navíc byl žalovaný zadlužen u banky, když ke dni 14. 10. 2019, tedy necelý měsíc před poskytnutím žalovaného úvěru, dlužil bance pouze na jistině 438.148,71 Kč, a měl ještě uhradit 114 měsíčních splátek. Žalovaný rovněž hradil bance splátky úvěru ve výši převyšující 8.000 Kč měsíčně. Rovněž muselo být zřejmé, že žalovaný je povinen splácet také úvěr společnosti , právnická osoba, , který si vzal v celkové výši 17.135 Kč. Ve vztahu k nízkému měsíčnímu příjmu žalovaného 15.200 Kč je jeho zadlužení v řádech statisíců Kč značné, a rovněž značnou se jeví částka žalovaného úvěru 50.000 Kč. Když od měsíčního příjmu 15.200 Kč se odečtou splátky bance ve výši více než 8.000 Kč, zbývá žalovanému 7.200 Kč na veškerou režii a výdaje, tedy i na další splátky úvěru společnosti , právnická osoba, . Pokud od částky 7.200 Kč se odečte splátka žalovaného úvěru 5.542 Kč, výsledkem je 1.658 Kč, a tato částka by měla žalovanému postačovat na jeho měsíční výdaje, které žalobce odhadl na 4.710 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovaný s ohledem na své poměry nebyl schopen žalovaný úvěr splácet. Při porovnání příjmů, výdajů a závazků žalovaného žalobce nemohl dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit.

16. Na základě výše uvedených skutečností má soud za to, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednávání žalované smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku. Soud k tomuto druhu neplatnosti přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoli smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování žalobce jakožto věřitele a banky a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Týká se nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát například sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na jiné všeobecně prospěšné účely.

17. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

18. Žalobce si v daném případě měl počínat zodpovědněji a vynaložit vyšší míru obezřetnosti a odbornosti. Skutečnost, že žalovaný v listině Hodnocení klienta uvedl, že má nulové splátky, nelze samozřejmě klást k tíži žalobce. Nelze však přehlédnout, že žalobce měl tuto skutečnost prověřit, a z řádného výpisu z účtu žalovaného a z výpisu z nebankovního registru klientských informací mohl zadlužení žalovaného ve vysoké míře zjistit. Za takových okolností žalobce neměl žalovanému už žádné peněžní prostředky půjčovat a zvyšovat tak míru jeho zadluženosti.

19. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, žalovanému tudíž nemohly z ní vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tak nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v dohodnuté lhůtě a splátkách, ani platit žalobci jakékoli úroky, poplatky, smluvní pokuty či jiná plnění. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobce 50.000 Kč, avšak celkem žalobci včetně exekuce uhradil 172.723,75 Kč, tedy částku mnohem vyšší.

20. Soud poukazuje na to, že v řízení , spisová značka, , jehož výsledkem byl pravomocný platební rozkaz výše uvedený, nebyla tvrzení žalobce obsažená v žalobě podrobena dokazování, když žádné dokazování prováděno nebylo. Soud ve smyslu § 172 odstavec 1 o. s. ř. vycházel pouze z tvrzení žalobce v žalobě. Až v průběhu tohoto řízení , spisová značka, z provedených důkazů vyplynulo, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná. Skutečnost, že v řízení , spisová značka, byla žalobci přiznána jistina, náklady na uplatnění, úroky, úroky z prodlení a smluvní pokuty, neznamená, že by v řízení , spisová značka, musel soud učinit závěr, že žalovaná úvěrová smlouva je platná.

21. Vzhledem k tomu, že z absolutně neplatné úvěrové smlouvy nemohlo žalobci vzniknout právo na zaplacení jakékoli smluvní pokuty, nepovažuje soud žalobu žalobce za důvodnou, a proto ji v plném rozsahu zamítl.

22. Žalobce na podporu své argumentace použil usnesení Ústavního soudu ČR z 22. 6. 2021 sp. zn. I.ÚS 1543/21, rozsudek Městského soudu v Praze z 5. 4. 2023 č. j. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ČR z 18. 1. 2022 č. j. 33 ICdo 27/2021-82, rozsudek Vrchního soudu v Praze z 2. 11. 2020 č. j. 104 VSPH 506/2020-63 a usnesení Nejvyššího soudu ČR z 1. 7. 2020 č. j. 20 Cdo 1522/2020-227. Soud konstatuje, že ze závěrů těchto rozhodnutí nelze dovodit, že by v tomto případě žalobce dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením žalované úvěrové smlouvy, a tudíž že by úvěrová smlouva byla platná. V usnesení Ústavního soudu výše specifikovaném není vůbec uvedeno, v jaké výši byl úvěr poskytnut a za jakých podmínek, ani jaký příjem měla dlužnice. Poskytovatel úvěru měl k dispozici pracovní smlouvu a výplatní lístky dlužnice, a takové šetření výdělkových poměrů bylo dostačující. Soud podotýká, že v tomto rozhodnutí Ústavního soudu není vůbec zmíněno zkoumání výdajové stránky dlužnice, a bez konkrétních údajů o výši úvěru a příjmu dlužnice nelze činit žádné závěry o tom, že poskytnuté peněžní prostředky nebyly ve zřejmém nepoměru k blíže nespecifikovaným zjištěným pravidelným příjmům dlužnice. V rozsudku Městského soudu Praha z 5. 4. 2023 je uvedena výše úvěru 30.000 Kč, zjištěný příjem žalovaného 33.000 Kč, a je konstatováno, že výdaje žalovaného ověřovány nebyly, ačkoli byly doložitelné. Jedná se však o jinou situaci než v projednávané věci, když příjem žalovaného 15.200 Kč měsíčně je několikanásobně nižší než poskytnutý úvěr 50.000 Kč. V usnesení Nejvyššího soudu z 18. 1. 2022 je zmíněn úvěr 163.843 Kč a to, že věřitel ověřoval úvěruschopnost dlužnice u provozovatele bankovního i nebankovního registru klientských informací, a zjistil splátkové zatížení dlužnice. Tak tomu ale v projednávané věci nebylo, neboť žalobce se splátkovým zatížením žalovaného nezabýval, ačkoli mohl zcela snadno toto zjistit z registru klientských informací i z výpisu z účtu žalovaného. Tyto závěry soudu se uplatní i při posuzování zbývajících dvou předložených rozhodnutí. Splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru je třeba vždy posuzovat s ohledem na okolnosti konkrétního případu. Za situace, která je shora podrobně popsána, nelze mít za to, že by ověřování úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce bylo dostačující, což má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

23. Žalovaný měl ve sporu úspěch, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.