8 C 39/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného okres okres o zaplacení částky 7.500 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 5.000 Kč - s úrokem z prodlení 8,5% ročně z částky 5.000 Kč za dobu od 1. 8. 2018 do 19. 11. 2019 - s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od 13. 12. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od 3. 6. 2018 do 31. 7. 2018.

III. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 3.573 Kč.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 1.567 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 621,78 Kč za dobu od [datum] do [datum] z téže jistiny, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.073 Kč a smluvní pokutu 2.500 Kč, která odpovídá sazbě 0,1 % denně z jistiny 5.000 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Kapitalizovaný úrok 1.073 Kč se skládá z nesplaceného úroku 923 Kč a paušálních náhrad nákladů na upomínání 150 Kč. Žalobce tvrdí, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] při podpisu smlouvy obdržel dohodnutou částku úvěru 2.000 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou 2.000 Kč uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 355 Kč ve lhůtě do 30 dnů. Následně dne [datum] byl uzavřen dodatek k úvěrové smlouvě na další částku 2.000 Kč a dne [datum] byl uzavřen druhý dodatek ke smlouvě na částku 1.000 Kč. Oba dodatky byly uzavřeny elektronicky na internetových stránkách původního věřitele. Jistina úvěru byla tak navýšena na částku 5.000 Kč a žalovaný se zavázal původnímu věřiteli kromě této jistiny uhradit ještě úrok 923 Kč, to vše do [datum]. Žalovaný však nesplatil ničeho a vznikla mu proto povinnost zaplatit původnímu věřiteli náklady na upomínání 150 Kč a smluvní pokutu 2.500 Kč shora zmíněnou. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze [datum]. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradil.

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 3.573 Kč, která se skládá ze smluvní pokuty 2.500 Kč a z kapitalizovaného úroku z úvěru 923 Kč a z paušálních náhrad nákladů na upomínání 150 Kč. Soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu a řízení v této části zastavil výrokem III. tohoto rozhodnutí.

4. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Dne [datum] podepsal žalovaný formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru poskytovaném společností [právnická osoba] Formulář obsahuje základní parametry úvěru, výši úvěru 2.000 Kč, splatnost úvěru, celkovou částku, kterou měl žalovaný uhradit, tedy 2.355 Kč do [datum], právo na odstoupení od smlouvy a výši nákladů v případě opožděných plateb. Ve stejný den [datum] podepsal žalovaný listinu s názvem smlouva o úvěru [číslo] Smluvní strany jsou označeny tak, že věřitelem je [právnická osoba] [IČO] a žalovaný je klientem. V listině je uvedeno, že věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, výše jistiny úvěru činila 2.000 Kč, a žalovaný měl uhradit celkem 2.355 Kč, kdy částka 355 Kč představovala úrok z úvěru. Úvěr měl být poskytnut výplatou v hotovosti v prodejnách [právnická osoba] a.s. Splatnost úvěru byla stanovena na 14 dnů, a žalovaný byl oprávněn si splatnost několikrát prodlužovat. Žalovaný podpisem této listiny potvrdil, že převzal jako čerpání úvěru částku 2.000 Kč v hotovosti. Tato listina není podepsána věřitelem. Žalobce předložil nejprve kopii této listiny, a byl soudem vyzván, aby předložil originál této listiny s podpisem žalovaného i věřitele. Žalobce sice originál předložil, avšak ani na originálu nebyl žádný podpis věřitele. Nelze tedy vzít za prokázáno, že tato smlouva o úvěru byla mezi žalobcem a věřitelem [právnická osoba] uzavřena. Dne [datum] byla vyhotovena listina smlouva o úvěru [číslo] v níž byly uvedeny stejné smluvní strany s tím, že se mění a doplňují podmínky předchozí smlouvy o úvěru stejného čísla. Změna spočívala v jiné částce jistiny 5.000 Kč a žalovaný měl celkem splatit 5.923 Kč, z čehož 923 Kč představovaly zřejmě úroky. Způsob poskytnutí úvěru byl stanoven bezhotovostním převodem na bankovní účet číslo [bankovní účet]. Tato smlouva není podepsána ani věřitelem ani žalovaným. Podle tvrzení žalobce byla uzavřena elektronicky, což však nebylo v řízení prokázáno. Žalobce byl usnesením z 13. 5. 2021 č. j. [číslo jednací], které bylo žalobci prostřednictvím jeho právního zástupce doručeno [datum], vyzván k doplnění tvrzení o tom, jakým způsobem původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného v případě každé smlouvy, a mimo jiné také k doplnění skutečností, jakým způsobem byla úvěrová smlouva z [datum] uzavřena. Žalobce doplnil, že žalovaný zažádal o dodatky smlouvy elektronicky na internetových stránkách původního věřitele, poskytl kopii občanského průkazu a poté obdržel předsmluvní informace o úvěru. Ničeho takového však v řízení nebylo prokázáno.

5. Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově obsahují úpravu práv a povinností pro závazkové vztahy sjednávané touto společností s jejími klienty. Podle potvrzení [právnická osoba] je žalovaný majitelem účtu č. [bankovní účet], a podle výpisu z téhož účtu byly na tento účet připsány od původního věřitele 2 částky, a to dne [datum] částka 2.000 Kč a dne [datum] částka 1.000 Kč Tyto údaje potvrzuje i výpis z účtu původního věřitele [právnická osoba] Ve dnech [datum], [datum] a [datum] byly vytvořeny upomínky a výzvy k úhradě adresované žalovanému, v nichž původní věřitel urgoval žalovaného o zaplacení dluhu. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byly tyto dopisy žalovanému odeslány či doručeny.

6. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud tyto skutečnosti. Dne [datum] uzavřel původní věřitel [právnická osoba] jako postupitel s žalobcem jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, do níž byla zahrnuta i pohledávka za žalovaným. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno původním věřitelem dopisem z [datum], v němž byl žalovaný vyzván, aby svůj dluh hradil již žalobci na specifikované bankovní spojení. Dopis byl odeslán žalovanému doporučeně dne [datum]. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce z [datum], který byl žalovanému odeslán doporučeně dne [datum]. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil.

7. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. Soud zkoumal, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel [anonymizována dvě slova] uzavřel s žalovaným smlouvu a dodatek k ní, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, případně smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, což však nebylo prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V daném případě však nebylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru na částku 2.000 Kč, když tato smlouva nebyla původním věřitelem vůbec podepsána, podepsal ji toliko žalovaný. Ohledně dodatku, jímž byla zvýšena jistina úvěru na 5.000 Kč, rovněž nebylo prokázáno, že by byl mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřen. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel se zavázal poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal peněžní prostředky vrátit do dohodnuté doby a zaplatit úroky, případně poplatky smluvní pokuty či jiná plnění. Nebylo zjištěno, že by byla splněna podmínka vzniku smlouvy o úvěru ve smyslu § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku, tedy že by smluvní strany si ujednaly obsah smlouvy, že by se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly. Při uzavření dodatku ke smlouvě o úvěru byly podle tvrzení žalobce použity elektronické prostředky, což umožňuje ustanovení § 1820 a následujících občanského zákoníku. Znamená to, že při jednání smluvních stran používá podnikatel výhradně alespoň 1 komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí. V řízení nebylo prokázáno, jakým konkrétním způsobem měl být dodatek smlouvy o úvěru elektronicky uzavřen.

8. Za tohoto stavu mohl soud dovodit pouze to, že smlouva o úvěru z [datum] v listinné podobě nebyla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena, a že dodatek k této smlouvě z [datum] rovněž nebyl uzavřen elektronickými prostředky ani jiným způsobem. Ze smlouvy a dodatku tudíž nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnuté částky v ujednané lhůtě ani platit původnímu věřiteli smluvní pokuty, poplatky, úroky z úvěru či jiná plnění.

9. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od původního věřitele obdržel dne [datum] částku 2.000 Kč v hotovosti a bezhotovostně ještě částky 2.000 Kč a 1.000 Kč Celkem tedy žalovaný získal od společnosti [právnická osoba] částku 5.000 Kč, kterou přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalovaného tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný tudíž měl povinnost částku 5.000 Kč vydat původnímu věřiteli, což však neučinil.

10. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným postupní smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená ve smyslu § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno shora uvedeným dopisem v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku.

11. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění. První prokazatelnou výzvou k zaplacení jistiny 5.000 Kč a příslušenství je výše uvedený dopis z [datum], který byl žalovanému odeslán dne [datum]. Ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku byl žalobce, respektive jeho právní předchůdce, oprávněn požadovat plnění ihned a žalovaný byl poté povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. Soud vycházel z toho, že zmíněná výzva se dostala do dispozice žalovaného [datum], žalovaný měl plnit do [datum], a od [datum] je v prodlení. Od téhož dne je žalovaný povinen podle § 1970 občanského zákoníku platit úroky z prodlení, jejichž sazba je stanovena v § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení nebyla sjednána.

12. Pro úplnost soud dodává, že nebylo třeba se zabývat tím, zda původní věřitel zkoumal dostatečně úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce totiž požaduje toliko jistinu 5.000 Kč, tedy peněžní prostředky, které žalovaný obdržel, jak je výše uvedeno.

13. Soud tedy přiznal žalobci na jistině 5.000 Kč a úrok z prodlení až od [datum]. V žalobě žalobce požadoval úrok z prodlení z této jistiny za dobu od [datum] do [datum], a poté až od [datum] do zaplacení. Úrok z prodlení byl tedy žalobci přiznán do požadovaného data [datum] a poté až od data [datum] až do zaplacení. Ve zbytku úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta výrokem II. tohoto rozhodnutí.

14. Žalobce ohledně částky 3.573 Kč zpětvzetím žaloby zavinil, že řízení muselo být zastaveno, a ohledně částky 5.000 Kč s převážnou částí úroků z prodlení měl ve sporu úspěch. V souladu s ustanovením § 142 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. přiznal soud žalobci náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem ve sporu 63 % a neúspěchem 37 %, tedy 26 %. Soud vzal také v úvahu, že žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému ve smyslu § 142a o. s. ř. výzvu k plnění, a to dopis z [datum] Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za 2 a půl úkonu právní pomoci po 1.500 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze tří paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 976,50 Kč, odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Součástí doplnění žaloby bylo i částečné zpětvzetí žaloby, což soud nepovažuje za účelný úkon, když žalobce mohl žalobou uplatnit od počátku pouze jistinu 5.000 Kč s úrokem z prodlení. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce činí 6.026,50 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 26 %, tedy 1.567 Kč.