8 C 4/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne bytem adresa žalovaného o zaplacení 313.626,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 300.000 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně za dobu od 12. 1. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 15.426,60 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 252,75 Kč - s úrokem 8,5 % ročně z částky 313.626,60 Kč za dobu od 30. 12. 2021 do zaplacení - s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 313.626,60 Kč za dobu od 30. 12. 2021 do 11. 1. 2022 - s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 13.626,60 Kč za dobu od 12. 1. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 9.950 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 313.626,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 252,75 Kč, s poplatkem z prodlení 1.800 Kč, s úrokem 8,5% ročně z částky 313.626,60 Kč za dobu od 30. 12. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,5% ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že dne 17. 8. 2021 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž poskytl žalovanému peněžní prostředky 300.000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně úroků 11,99% ročně ve splátkách 4.615 Kč měsíčně. Žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že úroky z úvěru se každý měsíc stávají součástí jistiny. Žalovaný nezaplatil ani jedinou splátku, byl upomínán, avšak marně, a úvěr byl proto zesplatněn 29. 12. 2021. Částka 313.626,60 Kč představuje jistinu, jejíž součástí se staly úroky z úvěru. Úrok z prodlení ve výši 252,75 Kč byl vypočten za dobu od 17. 9. 2021 do 29. 12. 2021 ze splátky 4.615 Kč v zákonné sazbě. Poplatek 1.800 Kč odpovídá nákladům spojeným s prodlením žalovaného 2x 900 Kč, které byly účtovány ve dnech 26. 10. a 25. 11. 2021. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě.

2. Ve věci byl dne 18. 7. 2022 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odstavec 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Dne 16. 8. 2021 požádal žalovaný žalobce o poskytnutí úvěru konsolidace ve výši 20.000 Kč na formuláři žalobce Žádost o poskytnutí úvěrového produktu. Uvedl, že je svobodný, je důchodce, vlastní byt nebo dům bez zástavy, jeho příjem tvoří invalidní důchod 3. stupně 19.323 Kč, kdy tento příjem byl doložen potvrzením o důchodu. Jeho výdaje byly uvedeny ve výši 0 Kč s tím, že splátky úvěru budou automaticky načteny a splátky úvěru mimo žalobce včetně nebankovních společností neměl žalovaný žádné. Tyto údaje žalovaný potvrdil svým podpisem.

5. Následujícího dne 17. 8. 2021 se žalovanému dostalo vysvětlení předsmluvních informací od žalobce na tiskopisu žalobce, což žalovaný také potvrdil svým podpisem. V listině jsou obsaženy základní parametry úvěry, tedy jeho výše, způsob poskytnutí, splácení, výše splátek, úrok, náklady úvěru a náklady v případě opožděných plateb.

6. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena dne 17. 8. 2021 mezi žalobcem jakožto úvěrující bankou a žalovaným jakožto úvěrovaným klientem. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr 300.000 Kč bezhotovostně na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně úroků 11,99% ročně ve splátkách 4.615 Kč měsíčně ke každému 16. dni od měsíce září 2021 Celkem měl zaplatit 107 splátek do 16. 7. 2030. Žalovaný byl povinen platit veškeré ceny podle ceníku žalobce, kdy žalobce byl oprávněn ceník měnit. Žalobce byl oprávněn úroky z úvěru připisovat k jistině. V článku 8 jsou vyjmenovány případy, které se pokládají za porušení podmínek smlouvy, a mezi nimi pod písmenem a) je situace, kdy žalovaný se dostane do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, anebo se dostane do prodlení se splacením více než dvou splátek. V takovém případě byl žalobce oprávněn omezit nebo zastavit další čerpání úvěru, anebo prohlásit celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě za podmínek podle písemné výzvy.

7. Ceník žalobce pro soukromou klientelu obsahuje v článku V. poplatky spojené s úvěry. Pod položkou 5.3 je poplatek 300 Kč za deset dní v prodlení, který je označen jako náklady spojené s prodlením, které budou účtovány vždy k 10., 40., a 70. dni v prodlení ve výši 300 Kč, 900 Kč a 900 Kč.

8. Čerpání úvěru vzal soud za prokázáno z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet], podle něhož dne 17. 8. 2021, tedy v den založení tohoto účtu, byla na tento účet připsána částka 300.000 Kč. Žalovaný neuhradil žalobci na úvěr ničeho. V listině podklady pro soudní řízení jsou uvedeny veškeré obraty na úvěrovém účtu žalovaného, přičemž ke dni 28. 2. 2023 činila dlužná jistina 313.626,60 Kč. V listině přehled úroků jsou uvedeny jednotlivé položky, jejichž součet tvoří úroky z úvěru 13.626,60 Kč, které byly připsány k jistině a jsou její součástí, a úroky z prodlení 252,75 Kč. Úroky z prodlení byly vypočteny za dobu od 30. 9. do 29. 12. 2021. Úroky z úvěru byly vyčísleny vždy k poslednímu dni měsíců srpen, září, říjen a listopad 2021 a ke dni zesplatnění 29. 12. 2021 částkami 1.498,70 Kč, 3.012,40 Kč, 3.143,90 Kč, 3.073,90 Kč a 2.897,70 Kč.

9. Z listiny výpis poplatků vyplývá, že ze shora uvedeného účtu žalovaného činily poplatky 100 Kč za výběr hotovosti, 200 Kč za nesplnění podmínek a 30 Kč za zaslání papírového výpisu, celkem 330 Kč.

10. Dopisy z 25. 9. 2021 a z 27. 11. 2021 upomínal žalobce žalovaného o úhradu dlužných splátek, a v posledně uvedeném dopisu upozornil žalovaného na to, že pokud dluh nevyrovná do 29. 12. 2021, bude žalobce požadovat okamžité splacení celého úvěru najednou. V řízení nebylo prokázáno, kterého dne, případně zda vůbec, byly tyto dva dopisy žalovanému odeslány či doručeny. Dopisem z 29. 12. 2021 oznámil žalobce žalovanému, že od 29. 12. 2021 je celý úvěr splatný. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 3. 1. 2022.

11. Žalobce se naposledy pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem z 24. 2. 2022, který byl podle doručenky žalovanému doručen do vlastních rukou dne 4. 3. 2022.

12. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce předložil žalobce tři posudky o invaliditě žalovaného a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení Praha ze dne 17. 5. 2011. Z těchto listin bylo zjištěno, že žalovaný měl nejprve invaliditu 1. stupně, která se však změnila od 18. 3. 2011 na invaliditu 3. stupně z důvodu velmi závažného nepříznivého zdravotního stavu žalovaného, který podle nejnovějšího posudku o invaliditě trval i v roce 2017. Žalovanému byl přiznán invalidní důchod 3. stupně 14.341 Kč měsíčně od 18. 3. 2011.

13. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil žalobci ani jednu splátku, podal žalobce trestní oznámení. Usnesením Městského státního zastupitelství v Brně z 8. 12. 2022 č. j. [číslo jednací] byla zamítnuta stížnost žalobce jakožto poškozeného proti usnesení Městského ředitelství policie Brno z 8. 11. 2022 sp. zn. [anonymizováno] [číslo], jímž byla věc týkající se podezření ze spáchání přečinu podvodu žalovaným odložena. Žalovaný se měl tohoto přečinu dopustit tím, že dne 16. 8. 2021 žádal žalobce o poskytnutí hotovostního úvěru 500.000 Kč za účelem koupě nemovitosti, kdy po sdělení, že lze jeho osobě poskytnout částku do 300.000 Kč, neboť je příjemcem invalidního důchodu, žalovaný uvedl, že tato výše mu bude stačit. Žalovaný byl doprovázen dvěma ženami, a žalobce proto žádost o úvěr účelově zamítl, neboť s tímto doprovodem již měl žalobce na pobočce negativní zkušenosti. Následujícího dne 17. 8. 2021 dopoledne žalovaný požádal o poskytnutí úvěru skrze klientské centrum v Prostějově, byl odkázán s dokončením úvěru na pobočku žalobce, neboť bylo třeba zajistit doložení příjmu, které plynulo z invalidního důchodu 3. stupně. Žalovaný ve stejný den na pobočce žalobce v Brně na Křenové ulici dokončil žádost o poskytnutí úvěru 300.000 Kč, který v plné výši čerpal na jeho osobní účet, založený současně s úvěrem, téhož dne večer vybral všechny finanční prostředky a neuhradil žádnou splátku, jak se zavázal ve smlouvě o úvěru, byl nekontaktní a nespolupracoval s žalobcem, když z tohoto jednání vyplynulo podezření, že žalovaný takto jednal v úmyslu obohatit se, a způsobil žalobci škodu 300.000 Kč. Z odůvodnění citovaného rozhodnutí Městského státního zastupitelství se podává, že žalovaný v době uzavírání smlouvy o úvěru pobíral invalidní důchod 19.323 Kč měsíčně, nebyla proti němu vedena exekuce a vlastnil spoluvlastnický podíl na pozemku o výměře 2301 m2 ve [obec]. Žalovaný byl v rámci vyšetřování vyslechnut a vypověděl, že si vzal úvěr na řešení bytové situace, neboť přišel o bydlení ve [obec], kamarádil se dvěma Romkami, u nichž měl bydlet, avšak k tomu nedošlo. Splátky nehradil, všechny peníze z důchodu utratil za jídlo, neboť si dával do nosu a zapíjel žal. Peníze použil na úhradu dluhu u plynárenské společnosti. Původně bydlel v domě po bratrovi, po bratrově smrti na něj přešla jeho půjčka, žalovaný neměl peníze na její zaplacení a dům byl proto exekučně zabaven. Bydlel potom na ubytovně.

14. U podepsaného soudu bylo proti žalovanému vedeno řízení o zaplacení částky 105.117,68 Kč s příslušenstvím na základě žaloby žalobce [právnická osoba] Rozsudkem zdejšího soudu z 4. 1. 2023 č. j. [spisová značka] uložil soud žalovanému zaplatit žalobci 104.834 Kč s příslušenstvím a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Z odůvodnění se podává, že nárok žalobce vychází ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel se [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovaný na základě ní čerpal úvěr 104.834 Kč dne 18. 8. 2021 za účelem nákupu zboží, přičemž neuhradil na úvěr ničeho. Soud k tomu dodává, že jde o úvěr, který byl žalovanému poskytnut den poté, co obdržel peněžní prostředky od žalobce na základě žalované úvěrové smlouvy.

15. Soudu je z rozhodovací činnosti dále známo, že žalovaný byl účastníkem řízení o soudní prodej zástavy v postavení zástavního dlužníka, a usnesením z 10. 4. 2019 č. j. [číslo jednací] byl nařízen prodej zástavy, a to pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří včetně jeho součástí, stavby domu [adresa] v [katastrální uzemí], a to k uspokojení pohledávky zástavního věřitele za žalovaným z úvěrové smlouvy uzavřené 8. 4. 2016 na částku 75.000 Kč.

16. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný požádal žalobce o poskytnutí úvěru na konsolidaci ve výši 20.000 Kč, uvedl svůj příjem z invalidního důchodu, výdaje u žalovaného zjištěny nebyly. Žalovanému byly vysvětleny předsmluvní informace o úvěru a 17. 8. 2021 uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru, na základě níž žalobce poskytl žalovanému bezhotovostně 300.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 107 splátek 4.615 Kč měsíčně včetně úroku 11,99% ročně, a to do 16. 7. 2030. Žalovaný neuhradil žalobci na úvěr ničeho. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že žalobce bude připisovat úroky z úvěru k jistině vždy k poslednímu dni v měsíci, což žalobce činil. Žalovaná částka se skládá z čisté jistiny úvěru 300.000 Kč a z úroku z úvěru 13.626,60 Kč, které byly připsány k jistině a staly se její součástí. Žalobce vyzýval žalovaného k úhradě splátek, a úvěr zesplatnil dopisem z 29. 12. 2021, který byl žalovanému odeslán doporučeně. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě.

17. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce jakožto úvěrující si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalovanému poskytl dohodnutou částku 300.000 Kč sjednaným způsobem, tedy bezhotovostně na účet žalovaného.

18. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Tato smlouva je smlouvou spotřebitelskou a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Po žalobci lze proto důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu, jak vyplývá z ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. U žalobce je ve smyslu § 60 odstavec 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Tentýž zákon v § 75 a § 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89. Podle § 86 byl žalobce povinen před uzavřením žalované úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, anebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů.

19. Žalobce v této souvislosti tvrdí, že ověřil žalovaného v insolvenčním rejstříku, dále z registru CCB zjistil, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace ohledně interní evidence klientů žalobce, ani záznam o exekučním řízení. Žalobce stanovil životní výdaje žalovaného na základě sdělených dat žalovaným v kombinaci s interními informacemi žalobce včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 5.860 Kč. Žalobce dotazem do CCB a z vlastních systémů ověřil, že žalovaný neměl v době úvěrové žádosti žádné poskytnuté úvěry. Soud z uvedených skutečností dovodil, že žalovaný v době žádosti o úvěr a uzavření smlouvy o úvěru s žalobcem byl invalidním důchodcem a jeho jediným příjmem byl invalidní důchod 3. stupně, kdy do žádosti uvedl jeho výši 19.323 Kč, přičemž žalobce předložil doklady, z nichž invalidní důchod ověřil, a podle nich tento činil 14.431Kč. Soud připomíná, že žalovaný požádal o úvěr 20.000 Kč na konsolidaci, přitom žalobce mu poskytl 300.000 Kč, což odpovídá 15násobku požadované výše úvěru. S ohledem na to, že žalovaný žádal o produkt úvěru konsolidace, muselo být žalobci zřejmé, že žalovaný je již zadlužen. Žalobce se nikterak nedotazoval žalovaného, o jaké dluhy se jedná, kolik Kč ještě dluží, v jakých splátkách má dluh uhradit a v jaké době. Žalobce se spokojil pouze s tím, že u žalobce žalovaný žádné jiné dluhy neměl, případně že neměl evidovány dluhy v databázi, do které měl žalobce přístup. Soud považuje za podstatné také to, že žalobce jakožto banka neměl žádný přehled o finančních poměrech žalovaného, např. z výpisu z účtu, když účet žalobce pro žalovaného založil až v den poskytnutí úvěru. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce jakýmkoliv způsobem zjišťoval a ověřoval informaci žalovaného, že vlastní byt nebo dům bez zástavy. Přitom takovou skutečnost mohl žalobce zcela snadno zjistit od žalovaného a ověřit v katastru nemovitostí, k čemuž však nedošlo. Žalobce rovněž nikterak nezjišťoval výdaje žalovaného, např. na bydlení, energie, dopravu, léky. Žalobci bylo známo, že žalovaný má již od roku 2013 invalidní důchod 3. stupně, a tedy že jeho zdravotní stav je velmi nepříznivý a neumožňuje mu získávat si peněžní prostředky vlastní prací. Z nepříznivého zdravotního stavu žalovaného mohl žalobce snadno dovodit, že žalovaný bude mít zcela jistě náklady na léky, zdravotní pomůcky či jinou zdravotní péči, a tato otázka žalobcem nebyla vůbec zkoumána. Stanovení výdajů žalovaného na 5.860 Kč, což žalobce učinil na základě statistických údajů, nepovažuje soud v daném případě za zdaleka dostačující. Za situace, že žalobce se nezabýval dostatečně výdaji žalovaného a z dokladu ověřil pouze invalidní důchod 14.341 Kč, nikoliv 19.323 Kč, nemohl žalobce provést porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, které hodlal žalovaný konsolidovat formou žalovaného úvěru. Žalobce tudíž nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Naopak, soud je toho názoru, že žalovanému, zcela odkázanému na velmi nízký příjem v podobě invalidního důchodu, neměl být úvěr 300.000 Kč vůbec poskytován.

20. Na základě výše uvedených skutečností má soud za to, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odstavec 1 téhož zákona. Soud dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku. Soud k tomuto druhu neplatnosti přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoliv smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování žalobce jakožto věřitele a banky a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Týká se nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát např. sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a tím čerpají pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na všeobecně prospěšné účely. Postup žalobce není také odpovědný vůči jeho klientům, kteří žalobci jakožto bance svěřili své finanční prostředky a spolehli se na to, že banka je bude profesionálně spravovat.

21. Soud na tomto místě připomíná ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách, podle něhož banka je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejich vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky. Požadavek obezřetnosti je klíčovým požadavkem, který je na banky kladen. Jeho podstatou je omezování a snižování míry rizik, kterým jsou vystaveni věřitelé banky, v první řadě její vkladatelé. Základní funkcí, kterou banka v ekonomice plní, je funkce finančního zprostředkovatele mezi subjekty, které mají aktuálně přebytek finančních prostředků, a subjekty, které mají aktuálně nedostatek finančních prostředků. Základní činností banky je proto přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů. Prostředky, které bankám svěřuje veřejnost, převyšují objem vlastních prostředků bank, a v důsledku toho banky provozují své podnikatelské aktivity s využitím zdrojů svěřených jim vkladateli. Banky tudíž při svém podnikání musí postupovat obezřetně, tak, aby nepoškodili své vkladatele, a požadavek obezřetnosti se vztahuje nejen k ochraně vkladatelů bank, ale i k ochraně bezpečnosti a stability bank, s ohledem na roli, kterou banky v ekonomice hrají.

22. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti dostatečně rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

23. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, nemohly z ní vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tudíž nemohla vzniknout vrátit čerpané peněžní prostředky v dohodnutých splátkách ani platit žalobci jakékoliv úroky z úvěru či poplatky. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odstavec 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky 300.000 Kč, z čehož žalovaný nevrátil ničeho. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tedy představuje celou částku 300.000 Kč.

24. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odstavec 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je zesplatňující dopis žalobce z 29. 12. 2021, odeslaný žalovanému 3. 1. 2022. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal 6. 1. 2022, žalovaný měl plnit bez zbytečného odkladu do 11. 1. 2022. Ode dne následujícího 12. 1. 2022 se žalovaný dostal do prodlení, a od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.

25. Na základě všech výše uvedených skutečností vyhověl soud žalobě ohledně bezdůvodného obohacení 300.000 Kč včetně úroků z prodlení až od 12. 1. 2022 do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně části jistiny, poplatků, úroků z úvěru a části úroku z prodlení.

26. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 87% předmětu řízení a v rozsahu 13% úspěch neměl. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 74%. Do míry úspěchu a neúspěchu soud vedle přiznané či zamítnuté jistiny zahrnul taktéž úroky z prodlení a úroky z úvěru přiznané či zamítnuté na dobu neurčitou, které kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí. Přiznaný úrok z prodlení činí 30.250,68 Kč. Zamítnutý úrok a úrok z prodlení činí částky 32.574,20 Kč, 949,47 Kč a 1.374,04 Kč. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobce ve smyslu § 142a o. a. ř. více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to dopis z 24. 2. 2022 Náklady žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek 12.546 Kč a tři paušály po 300 Kč podle § 2 odstavec 3 vyhlášky 254/2015 Sb. Žalobce nebyl v řízení zastoupen advokátem a paušály mu byly přiznány za úkony předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby a účast u dnešního jednání před soudem. Soud žalobci nepřiznal paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Účelně vynaložené náklady žalobce tak činí 13.440 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 74%, tedy 9.950 Kč.