8 C 41/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený Mgr. jméno jméno , advokátem se sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení částky 5.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 5.000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení úroku z prodlení - 9,75 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od [datum] do [datum] - 1,5 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení 3.070 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. [jméno] [jméno], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 5.000 Kč s úrokem z prodlení 9,75% ročně za dobu od [datum] do zaplacení. Tvrdí, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalované poskytl částku 5.000 Kč se splatností do [datum] Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku. Žalovaná na úvěr ničeho nesplatila. Původní věřitel ověřil schopnost žalované úvěr splácet ve veřejně dostupných databázích. Žalovaná částka představuje jistinu úvěru. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou na žalobce postupní smlouvou z [datum].

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru je datován [datum] a obsahuje základní parametry neúčelového úvěru 5.000 Kč s poplatkem. V místě vyhrazeném pro podpis klienta se žádný podpis žalované nenachází. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] jsou smluvní strany označeny tak, že společnost [právnická osoba], [IČO], je věřitelem a žalovaná je dlužníkem. Původní věřitel [právnická osoba] se zavázal na žádost žalované poskytnout jí finanční prostředky ve výši 5.000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr spolu s příslušnými poplatky podle sazebníku a náklady za jejich poskytnutí v dohodnuté lhůtě 16 dnů původnímu věřiteli vrátit. Datum poskytnutí úvěru bylo stanoveno na [datum], poplatek za poskytnutí úvěru byl 0 Kč, splatnost úvěru byla [datum] a celková částka k úhradě činila 5.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky včetně příloh, příslušné produktové podmínky a smluvní dokumentace. Smlouva je podepsána původním věřitelem a v místě vyhrazeném pro podpis klienta se žádný podpis žalované nenachází a je zde uvedeno, že smlouvu podepsal elektronicky v systému společnosti [právnická osoba] na internetových stránkách téže společnosti. Smlouva je datována [datum]. Všeobecné obchodní podmínky a podmínky pro spotřebitelský úvěr [právnická osoba] [anonymizováno] obsahují výklad pojmů, označení smluvní dokumentace a podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran pro spotřebitelské úvěry, které původní věřitel poskytuje svým klientům. Tyto podmínky jsou podepsány původním věřitelem, v místě vyhrazeném pro podpis žalované je uvedeno, že listinu podepsala elektronicky v systému žalobce na jeho internetových stránkách. Původní věřitel měl k dispozici kopii občanského průkazu žalované. Čerpání peněžních prostředků soud ověřil z potvrzení o odeslání finančních prostředků, z výpisů z účtu žalované a zprávou [právnická osoba] Žalovaná je majitelem účtu č. [bankovní účet] a dne [datum] na tento účet byla připsána částka 5.000 Kč z účtu původního věřitele.

4. Žalobce tvrdí, že k uzavření úvěrové smlouvy došlo tak, že žalovaná se zaregistrovala na webových stránkách původního věřitele, uvedla své jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu a bankovního účtu, adresu, e-mailovou adresu a číslo mobilního telefonu. Žalovaná předložila veškerou požadovanou dokumentaci a vytvořila uživatelský profil klienta a potvrdila podání žádosti o úvěr. Předložením žádosti požádala o poskytnutí úvěru, tedy učinila návrh na uzavření smlouvy, který původní věřitel akceptoval v prostoru Uživatelského profilu klienta a zaslal předsmluvní informace a znění smlouvy, přidělil žalované klientské [číslo] č. ID [číslo], které zároveň bylo číslem smlouvy a variabilním symbolem pro převod finančních prostředků. Úvěrová smlouva byla takto uzavřena v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami. Žalovaná odsouhlasila smluvní dokumentaci zaškrtnutím příslušného políčka formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci.

5. Tato tvrzení žalobce o způsobu uzavření smlouvy jsou jednak neúplná a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo tedy zjištěno, že by se žalovaná zaregistrovala na nějakých internetových stránkách původního věřitele, a kterého dne se tak mělo stát, které osobní údaje měla zadat a které dokumenty měla předložit, nebylo prokázáno, jakým způsobem a kterého dne měla odsouhlasit jakoukoliv dokumentaci zaškrtnutím nějakých políček. Nebylo rovněž zjištěno, že by žalovaná vytvořila uživatelský profil klienta a potvrdila svoji žádost o úvěr, ani kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalovaná učinila návrh na uzavření smlouvy, ani jakou formou a kdy se tak mělo stát, ani to, že by původní věřitel jakýkoliv návrh na uzavření smlouvy kdy akceptoval, ani že by tak učinil v prostoru uživatelského profilu klienta. Nebylo rovněž prokázáno, že by původní věřitel zaslal předsmluvní informace a znění smlouvy žalované, že by jí přidělil nějaké klientské číslo a číslo ID. Bylo prokázáno pouze to, že původní věřitel měl k dispozici kopii občanského průkazu žalované.

6. Podle potvrzení o výši příjmů zaměstnance z [datum] činil průměrný čistý měsíční příjem žalované za dobu od dubna 2018 do března 2019 částku 22.403 Kč. Z výpisu z výše uvedeného účtu žalované vyplývá, že žalovaná od ledna do dubna 2019 obdržela různé částky jako půjčky a úvěry. Dne [datum] na účet žalované byla připsána částka 5.000 Kč jako čerpání úvěru, dne [datum] byla na účet připsána částka 10.000 Kč jako čerpání úvěru. Žalovaná měla na účtu povolený limit [anonymizována dvě slova] 10.000 Kč na úrok 21,99% ročně. Dne [datum] na účet žalované byla připsána částka 130.000 Kč jakožto čerpání úvěru. Dne [datum] na účet žalované byla připsána částka 5.000 Kč z platební [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], která je používána běžně poskytovateli spotřebitelských úvěrů. Téhož dne žalovaná obdržela další částku 5.000 Kč jako čerpání úvěru a dne [datum] obdržela tutéž částku rovněž jako čerpání úvěru. Dne [datum] žalovaná obdržela na účet 4.000 Kč od společnosti [právnická osoba] jako úvěr podle smlouvy a téhož dne ještě částku 5.000 Kč ze zmíněné platební brány. [příjmení] dne obdržela žalovaná ještě 5.310 Kč od společnosti [právnická osoba], dne [datum] obdržela 10.000 Kč jakožto úvěr od společnosti [právnická osoba] a téhož dne obdržela 8.000 Kč od společnosti [právnická osoba] Dne [datum] žalovaná obdržela 5.000 Kč ze zmíněné platební brány, dne [datum] obdržela 4.800 Kč jakožto zápůjčku od [právnická osoba], dne [datum] obdržela 5.000 Kč ze zmíněné platební brány, dne [datum] obdržela 58.000 Kč od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], dne [datum] obdržela 10.000 Kč od [právnická osoba], téhož dne obdržela 15.000 Kč z platební brány výše uvedené a [datum] od téže platební brány ještě obdržela 10.000 Kč.

7. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud tyto skutečnosti. Dne [datum] uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se původní věřitel zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze. V seznamu postoupených pohledávek byla i pohledávka za žalovanou. Dopisem z [datum] oznámil původní věřitel žalované, že došlo k postoupení pohledávky na žalobce, a vyzval žalovanou, aby svůj dluh uhradila již žalobci na specifikované bankovní spojení. Dopisem z téhož data vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě do 3 dnů i žalobce. Podle podacího lístku byly dopisy žalované odeslány [datum] doporučeně. Žalovaná na žalovanou částku žalobci dosud ničeho neuhradila.

8. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku 5.000 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze tedy aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal na požádání žalované poskytnout v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaná zavázala tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 5.000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § [číslo] odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis žalované a nebylo zjištěno, že by žalovaná jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupila a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel anebo žalovaná učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel či žalovaná projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že původní věřitel vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalované, případně kterého dne, ani že by žalovaná takovýto návrh smlouvy přijala, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

9. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebyla prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce tvrdí, že původní věřitel nahlížel do veřejně dostupných databází, tyto skutečnosti však nebyly prokázány. Rovněž tak nebylo prokázáno, že by původní věřitel zkoumal poměry žalované, tedy že by se zabýval její příjmovou a výdajovou stránkou, že by příjmy a výdaje ověřil a vyhodnotil tak, že by tyto údaje nevzbuzovaly pochybnosti o tom, že žalovaná bude schopna úvěr splatit. Pokud měl původní věřitel k dispozici potvrzení zaměstnavatele o příjmu žalované výše uvedené, není to zdaleka dostačující pro zjištění celkových poměrů žalované. Soud navíc uvádí, že z výpisu ze shora uvedeného účtu žalované zjistil, že žalovaná před tím, než obdržela od původního věřitele částku 5.000 Kč, byla již značně zadlužená, když na svůj účet od různých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů obdržela různé částky a navíc měla povolený limit 10.000 Kč [anonymizováno], a její zůstatky na účtu byly záporné. Z toho vyplývá, že před žalovaným úvěrem měla žalovaná ještě množství předcházejících závazků. V silách původního věřitele zcela jistě bylo toto zjistit, když si mohl vyžádat od žalované výpis z účtu, na který jí poukázal částku 5.000 Kč, za období předcházející poskytnutí peněžních prostředků. Pokud by tedy bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, byla by tato smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť taková smlouva by se zjevně příčila dobrým mravům, odporovala zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušovala veřejný pořádek.

10. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. Žalované nemohla tudíž vzniknout povinnost vrátit původnímu věřiteli předmětnou částku v určité lhůtě ani platit původnímu věřiteli jakékoli poplatky. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel na účet žalované převedl částku 5.000 Kč, a žalovaná tuto částku přijala, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalované došlo tudíž ke vzniku bezdůvodného obohacení, a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalované odpovídá částce 5.000 Kč, kterou žalovaná přijala, avšak ničeho z této částky nevrátila.

11. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovanými dopisy.

12. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odstavec 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše uvedený dopis žalobce z [datum], odeslaný téhož dne žalované doporučeně. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalované se dopis dostal [datum], žalovaná byla vyzvána k plnění do tří dnů, což je do [datum]. Dnem následujícím [datum] se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 8,25% ročně. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.

13. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci na jistině 5.000 Kč a zákonný úrok z prodlení až od [datum]. Výrokem II. tohoto rozhodnutí byla žaloba ve zbývající části požadovaného úroku z prodlení zamítnuta.

14. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 84% předmětu řízení a ohledně 16% úspěch neměl. Žalobci v souladu s ustanovením § 142 odstavec 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem, tedy 68%. Při určení míry úspěchu žalobce soud úroky z prodlení přiznané či zamítnuté na dobu neurčitou do zaplacení kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí. Soud přihlédl též k tomu, že žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalované ve smyslu § 142a o. s. ř. výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z [datum] Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 a půl úkonu právní pomoci po 1.000 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze tří paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odstavec 4 advokátního tarifu a konečně z částky 714 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Účelně vynaložené náklady žalobce tak činí 4.514 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 68%, tedy 3.070 Kč.