8 C 412/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 97.702,51 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 89.787 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 7.915,51 Kč- s úrokem ve výši 7.927,83 Kč- s úrokem 13,72 % ročně z částky 95.130,51 Kč za dobu od 27. 6. 2023 do zaplacení- s úrokem z prodlení ve výši 3.232,96 Kč- s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 97.702,51 Kč za dobu od 27. 6. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 9.490 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám , Jméno advokáta, , advokáta v , Anonymizováno, .

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 97.702,51 Kč s úrokem ve výši 7.927,83 Kč, s úrokem 13,72 % ročně z částky 95.130,51 Kč za dobu od 27. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3.232,96 Kč a s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 97.702,51 Kč za dobu od 27. 6. 2023 do zaplacení. Tvrdí, že dne 6. 8. 2022 uzavřel s žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě níž poskytl žalovanému úvěr 100.000 Kč, který žalovaný čerpal prostřednictvím výběru na poště. Žalovaný se zavázal úvěr včetně úroku 13,72 % ročně splatit formou 48 splátek ve výši 2.971 Kč měsíčně. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel a uhradil celkem toliko 10.213 Kč. Žalovaný neuhradil splátky za měsíce leden až březen 2023, a žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni 23. 3. 2023. Žalovaná částka se skládá z jistiny úvěru 95.130,51 Kč, z poplatků za pojištění 972 Kč, z nákladů na vymáhání 600 Kč a ze smluvní pokuty 1.000 Kč. Poplatky za pojištění představují 4 měsíční poplatky po 243 Kč. Náklady na vymáhání odpovídají účelně vynaloženým nákladům. Žalobce celkem žalovanému naúčtoval za tyto náklady 900 Kč a žalovaný neuhradil náklady 300 Kč vyúčtované 23. 12. 2022, a náklady 300 Kč vyúčtované 11. 3. 2023. Smluvní pokuta 1.000 Kč se skládá ze 2 smluvních pokut po 500 Kč, vyúčtovaných ve dnech 2. 1. 2023 a 11. 3. 2023 za nezaplacení pravidelné měsíční splátky úvěru. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, zjistil jeho příjem 19.000 Kč měsíčně, příjmy domácnosti, počítal s životním minimem a zjistil splátky úvěrů u žalobce 547 Kč měsíčně.

2. Ve věci byl dne 12. 7. 2023 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k žádnému nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Žalobce měl k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného č. , hodnota, . Žalovanému se dostalo informací o základních parametrech úvěru na formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obsah této listiny je z převážné části nečitelný.

5. Ze Smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že byla uzavřena dne 6. 8. 2022 mezi žalobcem a žalovaným, přičemž žalobce i žalovaný listinu podepsali. Smlouva obsahuje následující údaje o žalovaném: žalovaný byl svobodný, neměl vyživované děti, bydlel u rodičů, zdrojem jeho hlavního příjmu bylo zaměstnání, přičemž jeho celkový čistý měsíční příjem činil 19.000 Kč u zaměstnavatele , právnická osoba, ., , adresa, . Příjem ostatních členů domácnosti byl 19.000 Kč. Výše úvěru byla sjednána na 100.000 Kč s úrokem 13,72 % ročně a žalovaný se zavázal uhradit žalobci 48 splátek ve výši 2.971 Kč měsíčně a platit ještě poplatek za doplňkovou službu pojištění ve výši 243 Kč měsíčně. Způsob poskytnutí úvěru byl dohodnut formou poštovní poukázky. V případě nesplácení úvěru žalovaným byl žalobce oprávněn účtovat účelně vynaložené náklady na upomínání 300 Kč měsíčně, smluvní pokutu 500 Kč, zákonný úrok z prodlení, a žalobce v případě, že by žalovaný dlužil 2 a více splátek, případně neuhradil splátku déle než 3 měsíce, byl oprávněn úvěr zesplatnit.

6. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobce č. , Anonymizováno, , které v bodě 5.2 obsahují rovněž možnost zesplatnění úvěru za stejných okolností, které byly sjednány v úvěrové smlouvě. Pro případ opožděných plateb v bodě 6.3 je stanovena smluvní pokuta 500 Kč za nezaplacení každé splátky.

7. Čerpání úvěru vzal soud za prokázáno z potvrzení , právnická osoba, z 21. 5. 2024, podle něhož poštovní poukázka B na částku 100.000 Kč, podaná 17. 8. 2022 na podací poště 720054 pod podacím č. , hodnota, , adresovaná žalovanému, byla vyplacena dne 19. 8. 2022 na poště , adresa, podle poštovních podmínek , právnická osoba, , a to po prokázání totožnosti příjemce předložením občanského průkazu a stvrzení převzetí poukázané peněžní částky svým podpisem. Soud dodává, že čerpání peněžních prostředků ze strany žalovaného nebylo prokázáno z podací stvrzenky k poštovní poukázce.

8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, jakým způsobem žalovaný úvěr splácel a jak byly tyto platby započteny. Žalovaný zaplatil první splátku 2.971 Kč dne 12. 9. 2022, splátku ve stejné výši uhradil ještě 3. 11. 2022 a 15. 11. 2022. Další a zároveň poslední platbu provedl 15. 12. 2022 pouze ve výši 1.300 Kč. Celkem žalovaný uhradil žalobci 10.213 Kč. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobci uhradil částku vyšší, žalovaný však ničeho takového netvrdil ani neprokázal. Platby žalovaného byly započteny částkou 4.869,49 Kč na jistinu, částkou 300 Kč na náklady na vymáhání, částkou 729 Kč na poplatky za pojištění, částkou 1.000 Kč na smluvní pokuty a částkou 3.314,51 Kč na úroky.

9. Dopisem z 23. 3. 2023 vyzval žalobce žalovaného ke splacení celého úvěru, když celkový dluh dosahoval částky 102.233,27 Kč. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 24. 3. 2023.

10. Žalobce se naposledy pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 13. 4. 2023, který byl podle poštovního podacího archu žalovanému odeslán dne 14. 4. 2023 doporučeně.

11. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložil žalobce listiny potvrzení o provedení ověření bonity klienta, posouzení úvěruschopnosti klienta a úvěrovou zprávu, z nichž soud zjistil tyto skutečnosti. Potvrzení o provedení ověření bonity klienta vytvořil žalobce dne 26. 6. 2023 a uvedl v něm, že žalovaný byl svobodný, bydlel u rodičů, neměl děti, měl příjem ze zaměstnání 19.000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti blíže nespecifikovaných byl 19.000 Kč a měsíční výdaje blíže nespecifikované domácnosti činily 11.000 Kč. Žalobce dále v této listině uvedl, že 5. 8. 2022 ověřoval žalovaného v různých externích registrech s negativním výsledkem.

12. V listině posouzení úvěruschopnosti klienta je obsažen postup žalobce, kterým zjišťuje úvěruschopnost svých klientů v rámci poskytování úvěrů. Jsou zde popsány základní zásady, metodika a soudní rozhodnutí, z nichž žalobce při posuzování úvěruschopnosti svých klientů vychází. Z této listiny ničeho konkrétního ve vztahu k žalovanému nebylo zjištěno.

13. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno pouze to, že do tiskopisu bylo zadáno jméno, příjmení a rodné číslo žalovaného. Úvěrová zpráva není datována a nejsou v ní vyplněny žádné údaje. Žalobce k této listině sdělil, že z ní vyplývá, že žalovaný žádné úvěry neměl sjednány. Soud však považuje tuto listinu za neúplnou a tudíž nevěrohodnou. Soud připomíná, že sám žalobce tvrdí, že zjistil na straně žalovaného sumu splátek úvěrů u žalobce ve výši 547 Kč měsíčně. Tento údaj neodpovídá tomu, že podle žalobce neměl žalovaný žádné úvěry před žalovanou úvěrovou smlouvou sjednány.

14. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 6. 8. 2022 uzavřel žalobce s žalovaným výše uvedenou úvěrovou smlouvu, na základě níž žalovaný čerpal formou poštovní poukázky dohodnutou částku 100.000 Kč. Před uzavřením smlouvy se žalovanému dostalo základních informací o úvěru a žalobce zkoumal poměry žalovaného výše popsaným způsobem. Žalovaný řádně splatil pouze první 3 splátky ve výši 2.971 Kč měsíčně, následně zaplatil ještě 1.300 Kč v prosinci 2022 a dále již nehradil ničeho. Celkem tak splatil 10.213 Kč. Žalobce úvěr zesplatnil a požadoval zaplacení celého zbytku dluhu najednou dopisem z 23. 3. 2023. Žalovaný však žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobce. Žalovaná částka 97.702,51 Kč se skládá z jistiny úvěru 95.130,51 Kč, z 4 poplatků za pojištění v celkové výši 972 Kč, z nákladů na vymáhání 2x 300 Kč a ze 2 smluvních pokut po 500 Kč. Kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 7.927,83 Kč žalobce vypočítal v sazbě 13,72 % ročně z jistiny 95.130,51 Kč za dobu od 24. 3. 2023 do 26. 6. 2023. Úrok z prodlení kapitalizovaný částkou 3.232,96 Kč žalobce vypočítal v sazbě 15 % ročně za dobu od 7. 4. 2023 do 26. 6. 2023.

15. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující, tedy žalobce, zavazuje, že úvěrovanému, tedy žalovanému, poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalovanému poskytl peněžní prostředky v dohodnuté výši 100.000 Kč formou poštovní poukázky. Žalovaný tedy tuto částku čerpal, avšak své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci úroky dostál toliko částečně.

16. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Po žalobci lze proto důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu, jak vyplývá z ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. U žalobce je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Tentýž zákon v § 75 a 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Ustanovení § 77 citovaného zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud poukazuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce povinen před uzavřením žalované úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů.

17. V této souvislosti soud poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobci bylo známo, že jediným příjmem žalovaného je mzda ze zaměstnání, přičemž žalovaný uvedl výši příjmu 19.000 Kč měsíčně. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce jakýmkoli způsobem výši příjmů žalovaného ověřil. Pokud jde o údaj o příjmu jiných členů domácnosti ve výši 19.000 Kč, nemá tento údaj pro zjištění poměrů žalovaného význam, jelikož není zřejmé, o které konkrétní osoby se jedná, jakým způsobem či v jakém rozsahu se žalovaný mohl podílet na těchto příjmech, a navíc tyto příjmy nebyly ani žádným způsobem ověřeny. Žalovaný uvedl, že je svobodný a bydlí u rodičů a nemá žádné děti. Výdajovou stránkou žalovaného se však žalobce dostatečným způsobem nezabýval, nebylo prokázáno, že by zjišťoval výdaje žalovaného například na bydlení, dopravu či na jiné účely. Pokud žalobce v potvrzení o provedení ověření bonity uváděl, do kterých registrů nahlížel s negativním výsledkem, nebylo toto v řízení prokázáno, potvrzení vystavil sám žalobce. Z metodiky žalobce nebylo možné dovodit, které konkrétní skutečnosti, z kterých konkrétních zdrojů či dokladů žalobce o úvěruschopnosti žalovaného zjistil. Sám žalobce tvrdí, že zjistil na straně žalovaného splátky 547 Kč měsíčně přímo u žalobce, což znamená, že žalovaný musel mít u žalobce nějaký jiný předcházející úvěr. Nebylo prokázáno, o jaký konkrétní úvěr se jedná, kdy byl sjednán, kolik splátek a v jaké výši má žalovaný ještě uhradit a zda a jakým způsobem si svoji povinnost splácení úvěru plnil. V úvěrové zprávě žádný takový úvěr není vůbec uveden. Jak soud shora zmínil, úvěrová zpráva není datována a kromě jména, příjmení a rodného čísla žalovaného nemá vyplněny žádné údaje. Z takové listiny nelze vzít za prokázáno prakticky ničeho, ani to, že žalovaný neměl žádné úvěrové zatížení. Za této situace žalobce nemohl porovnat neověřený příjem žalovaného s jeho nezjištěnými a neověřenými výdaji ani jeho dřívější zadluženost a způsob plnění dosavadních dluhů. Z výsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného nemohl žalobce učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

18. Na základě výše uvedených skutečností má soud za to, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednávání žalované smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku. Soud k tomuto druhu neplatnosti přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoli smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování žalobce jakožto věřitele a banky a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Týká se nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát například sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na jiné všeobecně prospěšné účely.

19. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

20. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, nemohly z ní vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tudíž nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v dohodnuté lhůtě stanoveným způsobem, ani platit žalobci jakékoli úroky či jiná plnění. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 100.000 Kč, a žalovaný z toho vrátil toliko 10.213 Kč. Rozdíl ve výši 89.787 Kč odpovídá bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného, které je povinen žalobci vydat.

21. Žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem ve smyslu ustanovení § 87 odstavec 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, když důsledkem porušení povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalovaného je jednak neplatnost smlouvy o úvěru a jednak to, že žalovaný jakožto spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Jedná se o novou dobu splatnosti, která je závislá nikoliv na výzvě k plnění, nýbrž na možnostech žalovaného.

22. Soud má tudíž za to, že žalovaný se dosud do prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku nedostal, a žalobci tak nevzniklo právo na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku.

23. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci nesplacenou část jistiny úvěru 89.787 Kč a výrokem II. tohoto rozhodnutí žalobou ve zbytku zamítl, tedy ohledně zbývající části žalované jistiny, úroků z úvěru a úroků z prodlení.

24. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud stanovil míru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu. Úspěch žalobce představuje přiznanou částku 89.787 Kč a tvoří 66 % předmětu sporu. Jeho neúspěch odpovídá součtu zamítnuté jistiny, kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení a úroků z úvěru a úroků z prodlení žalovaných na dobu do zaplacení, které soud kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí částkami 12.587,04 Kč a 14.133,40 Kč. Neúspěch žalobce tak odpovídá částce 45.796,74 Kč, což činí 34 % předmětu sporu. V souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu přiznal soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem, tedy 32 %. Soud vzal rovněž v úvahu, že žalobce v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. odeslal žalovanému více než 7 dní před zahájením řízení výzvu k plnění, a to dopis z 13. 4. 2023. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 3.909 Kč, z odměny za právní zastoupení za 4 úkony právní pomoci po 5.020 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze 4 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 4.468,80 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby a zastupování u prvního jednání před soudem dne 6. 5. 2024. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Žalobci rovněž nenáleží odměna ani paušál za zastupování u druhého jednání před soudem 12. 6. 2024, neboť toto se konalo pouze proto, že žalobce neoznačil ani nepředložil důkaz k prokázání čerpání úvěru poštovní poukázkou, i když k tomu byl vyzván již usnesením z 23. 2. 2024 č. j. 8 C 412/2023-60, a znovu zároveň s předvoláním k prvnímu jednání ve věci a rovněž tak i v průběhu tohoto prvního jednání. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce tak činí 29.657,80 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 32 %, tedy 9.490 Kč.