8 C 45/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , anonymizována dvě slova datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 47.388,68 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 47.388,68 Kč - s úrokem 8,5 % ročně z částky 45.216,56 Kč za dobu od 28. 10. 2021 do zaplacení - s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 45.216,56 Kč za dobu od 28. 10. 2021 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 48.388,68 Kč s úrokem 8,5% ročně z částky 45.216,56 Kč za dobu od 28. 10. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení 8,5% ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že dne 20. 12. 2016 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru přes elektronické bankovnictví, na základě níž poskytl žalovanému úvěr 80.000 Kč na úrok 12,5% ročně. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že úroky budou připisovány k jistině úvěru, stanou se její součástí a budou společně s jistinou úročeny. Žalovaný se zavázal úvěr splatit splátkami ve výši 1.329 Kč měsíčně. Žalovaný však neplnil řádně a včas dohodnuté splátky i přes telefonické a písemné upomínky, a žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni 27. 10. 2021. Žalovaný celkem uhradil žalobci 81.195 Kč, z čehož žalobce započítal na jistinu 72.931,44 Kč, na úroky 163,56 Kč a na poplatky 8.100 Kč. Žalovaná částka 47.388,68 Kč se skládá z dlužné jistiny 45.216,56 Kč, z úroků z prodlení ve výši 72,12 Kč a z poplatků 2.100 Kč. Poplatky tvoří náklady spojené s prodlením za 10. den, 40. den a 70. den prodlení ve výši 300 Kč, 900 Kč a 900 Kč podle ceníku. Úrok z prodlení 72,12 Kč žalobce vypočítal z dlužných splátek za dobu od 31. 7. 2021 do 27. 10. 2021. Žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem 13.600 Kč, což žalobce ověřil výpisem z účtu z jiné banky. Žalovaný sdělil výši výdajů 1.500 Kč, a žalobce stanovil výdaje žalovaného na 5.000 Kč na základě údajů žalovaného a statistických údajů. Žalobce zjistil, že žalovaný již měl poskytnuté úvěry s celkovými splátkami 4.299 Kč a 1.355 Kč měsíčně, s připočtením splátky žalovaného úvěru 1.329 Kč by splátkové zatížení žalovaného činilo 6.913 Kč a po odpočtu této částky od příjmu žalovaného by žalovanému zbylo 6.687 Kč na měsíc. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě.

2. Ve věci byl dne 11. 10. 2022 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Smlouva o úvěru obsahuje označení smluvních stran, a to žalobce jakožto úvěrující banky a žalovaného jako úvěrovaného klienta. Žalobce se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému úvěr 80.000 Kč na úrok 12,5% ročně s tím, že žalovaný úvěr splatí do 15. 12. 2024 formou splátek ve výši 1.329 Kč měsíčně v počtu 96 počínaje dnem 15. 1. 2017. Úvěr měl obchodní označení Bezpapírová půjčka. Žalobce byl oprávněn úroky z úvěru připisovat k jistině úvěru s tím, že tyto se stávají její součástí a budou úročeny spolu s jistinou. Za porušení podmínek smlouvy se považuje mimo jiné to, kdy žalovaný se dostane do prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než tři měsíce, anebo do prodlení se splacením více než dvou splátek. V takovém případě je žalobce oprávněn prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Smlouva o úvěru není datována a nejsou na ní podpisy žalobce ani žalovaného. Na konci této listiny je uvedeno, že za žalobce byla podepsána elektronickým podpisem, a že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky zadáním unikátního kódu složeného z SMS kódu, e-mailového kódu a IB kódu.

5. Listina standardní informace o spotřebitelském úvěru byla vyhotovena 19. 12. 2016 a obsahuje základní parametry úvěru, tedy jeho výši, úrokovou sazbu, výši a počet splátek, náklady v případě opožděných plateb. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec a jakým způsobem, se tato listina dostala do dispozice žalovaného.

6. Ohledně uzavření smlouvy o úvěru žalobce tvrdí, že úvěr byl poskytnut přes elektronické bankovnictví žalobce, které měl žalovaný zařízeno. Žalobce v této souvislosti poukázal na článek 11.9 úvěrové smlouvy, v němž je popsán proces uzavření smlouvy tak, že žalovaný předloží prostřednictvím on-line aplikace na příslušné internetové stránce návrh této smlouvy opatřený elektronickým podpisem žalovaného, který měl k návrhu smlouvy připojit postupným zadáním tří částí unikátního kódu. Žalobce měl návrh smlouvy přijmout připojením elektronického podpisu a přijetí smlouvy měl žalobce poté ihned oznámit žalovanému prostřednictvím dané aplikace, a potvrzení o uzavření smlouvy včetně vyhotovení smlouvy měl žalobce zaslat žalovanému elektronicky na komunikační e-mail zadaný prostřednictvím on-line aplikace.

7. Tato tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy jsou jednak neúplná, a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, že by žalovaný měl zřízeno elektronické bankovnictví žalobce, že by předložil prostřednictvím jakékoliv on-line aplikace na nějaké blíže nespecifikované internetové stránce návrh žalované úvěrové smlouvy, případně kdy se tak mělo stát, nebylo prokázáno, že by takovýto návrh byl opatřený elektronickým podpisem žalovaného, ani že by žalovaný zadal tři složky unikátního kódu, a to SMS kód [číslo], e-mailový kód [číslo] a IB kód [číslo]. Nebylo rovněž prokázáno, že by jakýkoliv návrh úvěrové smlouvy se dostal do dispozice žalobce, ani že by žalobce na takový návrh smlouvy připojil elektronický podpis a kdy se tak mělo stát. Rovněž tak nebylo prokázáno, že by žalobce oznámil žalovanému přijetí návrhu smlouvy prostřednictvím blíže nespecifikované aplikace a kdy se tak mělo stát, ani že by zaslal žalovanému elektronicky potvrzení o uzavření smlouvy včetně vyhotovení smlouvy prostřednictvím jakékoliv on-line aplikace na komunikační e-mail žalovaného.

8. Ceník pro soukromou klientelu obsahuje výši poplatků za jednotlivé úkony a bankovní služby žalobce. V bodě 2.4 je stanovena výše nákladů spojených s prodlením na 300 Kč za 10 dní v prodlení. V řízení nebylo prokázáno, kterého dne, jakým způsobem, případně zda vůbec se tento ceník dostal do dispozice žalovaného.

9. Čerpání peněžních prostředků žalovaným vzal soud za prokázáno z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] u [právnická osoba] Tato banka potvrdila, že majitelem tohoto účtu je žalovaný. Listina podklady pro soudní řízení představuje výstup z elektronické databáze žalobce a obsahuje i úhrady žalovaného. Podle výpočtu žalobce zaplatil žalovaný celkem žalobci 81.195 Kč, kdy poslední platbu provedl dne 29. 6. 2021, a dále již nehradil ničeho.

10. Dopisem z 23. 8. 2021 upomenul žalobce žalovaného o úhradu dlužné splátky. Dopisem z 25. 9. 2021 upozornil žalobce žalovaného na to, že pokud nevyrovná dlužnou částku do 27. 10. 2021, bude úvěr k témuž dni zesplatněn. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byly tyto dva dopisy žalovanému odeslány či doručeny. Dopisem z 27. 10. 2017 oznámil žalobce žalovanému, že dne 27. 10. 2021 je celá zbývající nesplacená část úvěru splatná. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 1. 11. 2021.

11. Žalobce se naposledy pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem z 21. 6. 2022, který byl podle vrácené obálky žalovanému odeslán doporučeně téhož dne, vrátil se však žalobci nedoručený s tím, že žalovaný si ho nevyzvedl na poště.

12. Z listiny posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že v ní žalobce popsal, jakým způsobem zjišťoval poměry žalovaného. Žalovaný na žádosti o úvěr uvedl příjem 13.600 Kč, což pracovník žalobce zkontroloval doloženým výpisem z účtu z jiné banky, podle něhož částka odpovídá příjmu v měsíci předcházejícím úvěrové žádosti. Žalobce ověřil, že žalovaný nebyl v insolvenci, z informací z CBCB žalobce ověřil předchozí splátkovou morálku žalovaného s blíže nezjištěným výsledkem. Z interní evidence žalobce zjistil, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání, o kriminálních aktivitách, exekuce a další. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje 1.500 Kč a žalobce stanovil životní výdaje žalovaného na 5.000 Kč, a to na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi žalobce s využitím statistických údajů. Žalobce stanovil maximální hranici poměrů splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Žalovaný na žádosti uvedl splátky 4.900 Kč a žalobce zjistil, že žalovaný měl úvěry u jiných věřitelů s celkovými splátkami 4.229 Kč a spotřební úvěr u žalobce se splátkou 1.355 Kč. S připočtením splátky žalovaného úvěru 1.329 Kč nové splátkové zatížení žalovaného by bylo 6.913 Kč. Žalobce tyto údaje vyhodnotil tak, že příjem žalovaného je dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, neboť po odečtení celkových splátek zbude žalovanému 6.687 Kč. Žalobce měl k dispozici výpis z účtu žalovaného u [anonymizována dvě slova] č. [bankovní účet] za dobu od 21. 10. do 18. 11. 2016. Z něj vyplývá, že žalovaný měl počáteční zůstatek na účtu 189 Kč a konečný zůstatek – 2.000 Kč a měl sjednaný limit povoleného debetu 2.000 Kč. Většina položek v tomto částečném výpisu tvoří sázení žalovaného ve prospěch [anonymizována dvě slova]. Žalovaný obdržel nemocenské dávky 4.108 Kč dne 24. 10. 2016 a 7.268 Kč dne 14. 11. 2016. Stejný den na účet žalovaného byla připsána částka 8.672 Kč z účtu [právnická osoba], zřejmě se jedná o příjem ze zaměstnání.

13. Soud z výpisu z téhož účtu žalovaného za dobu od 20. 9. 2016 do 20. 12. 2016 zjistil, že více než polovina operací na účtu se týká sázení žalovaného. Žalovaný hradil splátky blíže nespecifikovaného úvěru 1.382 Kč v měsících září a říjnu 2016. Dne 23. 11. 2016 žalovaný na účet obdržel 15.000 Kč jako půjčku a následujícího dne 24. 11. 2016 taktéž částku 15.000 Kč jako půjčku. Dne 19. 12. 2016 na účet žalovaného byla připsána částka 60.000 Kč jako čerpání první bezpapírové půjčky. Nejedná se o částku z žalovaného úvěru 80.000 Kč, která byla připsána na účet žalovaného až následujícího dne 20. 12. 2016. Obě posledně uvedené částky byly žalovanému poukázány z téhož účtu [právnická osoba] [bankovní účet]. Je tedy zřejmé, že obě tyto částky žalovaný obdržel od žalobce.

14. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce uzavřel s žalovaným dne 20. 12. 2016 tvrzenou smlouvu o úvěru shora uvedeného obsahu elektronickými prostředky ani jiným způsobem, ani že by žalovaný obdržel standardní informace o spotřebitelském úvěru, případně ceník. Bylo prokázáno, že žalovaný obdržel 20. 12. 2016 na svůj účet u [anonymizována dvě slova] částku 80.000 Kč od žalobce. Žalovaný zaplatil žalobci celkem 81.195 Kč. Žalobce zjišťoval poměry žalovaného shora popsaným způsobem. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu dopisy z 27. 10. 2021 a z 21. 6. 2022, které byly žalovanému odeslány doporučeně. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil.

15. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, případně smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, žalobce se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby konkrétním způsobem a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. Nebylo prokázáno ani to, že by se žalobce s žalovaným dohodli na dalších ujednáních, které žalobce tvrdí, například na konkrétních splátkách, datu splatnosti, na jakýchkoli poplatcích, nákladech či smluvní pokutě.

16. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 80.000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že smluvní strany si ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená úvěrová smlouva neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v úvěrové smlouvě přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce či žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak je vyžadováno v ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo tudíž být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu i v projednávané věci.

17. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem žalobce či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce tohoto ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickým systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. V řízení však nic takového nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

18. Za této situace soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená úvěrová smlouva nebyla mezi účastníky vůbec uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tedy nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v ujednané lhůtě a splátkách ani platit žalobci jakékoliv poplatky ani úroky. I kdyby bylo uzavření tvrzené smlouvy prokázáno, nebylo prokázáno, že by si žalobce jakožto věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce mohl příjem žalovaného ověřit z výpisu z účtu žalovaného, a soud poukazuje na to, že žalovaný pobíral nemocenské dávky a velmi nízký příjem, přičemž žalobce vycházel z příjmů žalovaného 13.600 Kč, což je příjem velice nízký. Výdaje žalovaného žalobce řádně nezjišťoval, pokud mu žalovaný uvedl výdaje 1.500 Kč měsíčně, jednalo se o údaj, který evidentně nemohl odpovídat skutečnosti. Žalobce nezjišťoval od žalovaného výdaje např. na bydlení, nebylo prokázáno, že by žalobce zjistil vyživovací povinnosti žalovaného, způsob bydlení žalovaného a další důležité skutečnosti. V možnostech žalobce zcela jistě bylo vyžádat od žalovaného výpis z účtu žalovaného za období nejméně tří měsíců před poskytnutím peněžních prostředků, a z takového výpisu žalobce by mohl zjistit, že žalovaný je již zadlužen, kdy čerpal v listopadu 2016 dvakrát úvěr po 15.000 Kč a den před žalovaným úvěrem obdržel od žalobce úvěr 60.000 Kč. Žalobce přesto výrazným způsobem zvýšil úvěrové zatížení žalovaného, i když vycházel z velice nízkého příjmu žalovaného 13.600 Kč. Pokud žalobce od této částky příjmu odečetl dosavadní splátky spolu se splátkou žalovaného úvěru v celkové výši 6.913 Kč, rozdíl 6.687 Kč soud nepovažuje za dostatečnou částku k tomu, aby z ní žalovaný mohl být živ, zejména za situace, kdy nebyly dostatečným způsobem zjištěny výdaje žalovaného, natož aby byly ověřeny. Pokud z částky 6.687 Kč se odečte částka výdajů žalovaného stanovená žalobcem na 5.000 Kč, zbylo by žalovanému 1.687 Kč, což je částka naprosto nedostatečná. Soud ještě připomíná, že žalobci muselo být známo, že žalovaný ve velkém rozsahu sází a vydává pro tento účel četné peněžní prostředky, a rovněž tak žalobci muselo být známo i z částečného výpisu z účtu žalovaného, že žalovaný má již povolen od [anonymizována dvě slova] záporný zůstatek na účtu 2.000 Kč, který využíval. Všechny tyto skutečnosti měly žalobci signalizovat, že poměry žalovaného nejsou uspořádané, žalobce však toho nedbal a poskytl žalovanému další peněžní prostředky.

19. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného je ve smyslu § 87 odstavec 1 téhož zákona neplatnost smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, neboť tvrzená úvěrová smlouva by se zjevně příčila dobrým mravům, odporovala zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušovala veřejný pořádek.

20. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

21. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odstavec 1 a 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky 80.000 Kč, a že žalovaný žalobci zaplatil celkem 81.195 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovaný uhradil žalobci vyšší částku, než od žalobce obdržel, a tudíž na straně žalovaného bezdůvodné obohacení nevzniklo. Soud ještě dodává, že v případě, že by bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, použil by soud ustanovení § 87 odstavec 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, což je ustanovení speciální k výše uvedené obecné úpravě bezdůvodného obohacení. Podle citovaného ustanovení je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, jak bylo výše zmíněno, žalovaný žalobci zaplatil částku převyšující poskytnutou jistinu úvěru.

22. Na základě všech výše uvedených skutečností nepovažuje soud žalobu žalobce za důvodnou, a proto ji v plném rozsahu zamítl.

23. Žalovaný měl ve sporu úspěch, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud tedy v souladu s ustanovením § 142 odstavec 1 občanského soudního řádu rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.