8 C 46/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení se sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení částky 12.533,73 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 12.533,73 Kč - s úrokem ve výši 816,40 Kč - s úrokem 17,9 % ročně z částky 12.533,73 Kč za dobu od 25. 8. 2020 do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 1.082 Kč - s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 12.533,73 Kč za dobu od 25. 8. 2020 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 12.533,73 Kč s úrokem 17,9% ročně z této částky za dobu od 25. 8. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení 10% ročně z téže částky za tutéž dobu, s úrokem ve výši 816,40 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.082 Kč. Tvrdí, že dne 18. 3. 2013 uzavřel s žalovanou smlouvu o vedení běžného účtu. Žalovaná dne 5. 1. 2015 požádala o poskytnutí úvěru a účastníci uzavřeli téhož dne smlouvu o kontokorentu, podle níž žalobce umožnil žalované přečerpat její běžný účet do výše limitu 15.000 Kč. Úrok z úvěru činil podle oznámení sazbu 17,9% ročně. Žalovaná úvěr řádně nesplácela a naposledy se dostala do prodlení ke dni 4. 3. 2019. Žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni 30. 7. 2019. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu. Úrok ve výši 816,40 Kč byl vypočten v sazbě 17,9% ročně za dobu od 16. 4. 2020 do 24. 8. 2020 z nesplacené jistiny. Úrok z prodlení ve výši 1.082 Kč byl vypočten za dobu od 4. 3. 2019 do 24. 8. 2020 z nesplacené jistiny. Žalobce před uzavřením smlouvy o kontokorentu posuzoval úvěruschopnost žalované.

2. Ve věci byl dne 24. 11. 2020 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalované nebylo v řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle § 49 odstavec 4 občanského soudního řádu. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Dne 18. 3. 2013 požádala žalovaná žalobce o založení osobního účtu. V té době byla ještě nezletilá, její příjmení bylo [příjmení], a žádost podepsala spolu s žalovanou i její zákonná zástupkyně [jméno] [příjmení]. Žalobce žalované vyhověl a založil jí osobní účet č. [bankovní účet].

5. Dne 5. 1. 2015 požádala žalovaná, již jako zletilá, žalobce o poskytnutí úvěru ve formě povoleného přečerpání, tedy kontokorentu, s tím, že výše úrokové sazby, úrok z prodlení a celková částka k zaplacení budou uvedeny v oznámení o poskytnutí úvěru. Žalovaná se zavázala hradit poplatky podle aktuálního sazebníku a vyjádřila svůj souhlas s Podmínkami pro kontokorent, které převzala a seznámila se s nimi. Žalovaná požádala o úvěr do limitu 15.000 Kč ke svému shora uvedenému osobnímu účtu. V této žádosti žalované jsou uvedeny ještě údaje o žalované, a to že žalovaná byla v té době svobodná, počet členů domácnosti byl jeden, měla vzdělání ukončené maturitou, bydlela v nájemním bytě, jejím zaměstnavatelem byla společnost [právnická osoba], žalovaná pracovala na pozici manuálně pracující na dobu neurčitou od června 2014. [příjmení] měsíční příjem žalované činil 15.000 Kč, doložení příjmu nebylo žádné, žalovaná neměla spoření a stavební spoření, splátky úvěru, leasingu a splátkového prodeje, neměla povinné měsíční výdaje na výživné či soudně nařízené výdaje, pojistné a penzijní připojištění činilo 400 Kč, žalovaná neměla jiné příjmy a ani limity na povolených přečerpáních a kreditních kartách. Tento tiskopis žalovaná podepsala dne 5. 1. 2015.

6. Téhož dne 5. 1. 2015 se žalované dostalo informací o základních parametrech spotřebitelského úvěru – kontokorentu na tiskopisu předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru kontokorent, který žalovaná téhož dne podepsala. Tyto předsmluvní informace byly žalované vysvětleny na tiskopisu vysvětlení předsmluvních informací, který žalovaná téhož dne rovněž podepsala.

7. Dne 5. 1. 2015 oznámil žalobce žalované, že na její shora uvedenou žádost jí poskytl k účtu č. [bankovní účet] kontokorent ve výši úvěrového limitu 15.000 Kč, přičemž žalobce otevřel žalované úvěrový účet kontokorentu, na němž bude evidováno čerpání a splácení úvěru. Úroková sazba kontokorentu činila 17,9% ročně, poplatek za první a další upomínku činil 300 Kč a poplatek za výzvu 500 Kč. Tímto byla mezi účastníky uzavřena smlouva o kontokorentu č. 007321760R. Tuto listinu oba účastníci podepsali 5. 1. 2015. Žalovaná potvrdila, že jí žalobce poskytl předsmluvní informace o úvěru a vysvětlení předsmluvních informací.

8. Ke smlouvě o osobním účtu náleží Podmínky pro běžné účty Poštovní spořitelny pro fyzické osoby – občany. Součástí smlouvy o kontokorentu byly Podmínky pro kontokorent, které obsahují podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran. Podle bodu 3.5 se čerpání úvěru uskutečňuje tím, jak klient nakládá s peněžními prostředky na účtu, tedy při převodu peněžních prostředků převyšujícím disponibilní zůstatek na účtu dochází k čerpání úvěru. Podle bodu 3.7 žalobce zasílá klientovi informace o čerpání a splácení úvěru měsíčně formou výpisu z úvěrového účtu, na němž je evidováno čerpání a splácení úvěru, a který je ve stejné formě jako výpis z účtu, ke kterému je kontokorent poskytnut. Splácení úvěru je upraveno v článku 5 tak, že splácení se uskutečňuje tím, jak klient nakládá s peněžními prostředky na účtu, tedy při převodu peněžních prostředků na účet je nejprve splácen vyčerpaný úvěr. Úrok z peněžních prostředků čerpaných v rámci kontokorentu je splatný na konci každého kalendářního měsíce. Klient je povinen zajistit na svém účtu k poslednímu pracovnímu dni v měsíci dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků a žalobce je oprávněn inkasovat z účtu klienta úhradu úroků vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce. Povinnosti žalované byly stanoveny v článku 8, přičemž žalovaná byla povinna mimo jiné zajistit na účtu měsíční obrat ve výši minimálně 50% úvěrového limitu, splatit vyčerpanou částku úvěru nejméně 1x v období šesti měsíců a hradit poplatky za služby podle sazebníku. V článku 9 jsou vyjmenovány případy porušení povinností a opatření žalobce v takových případech. Mezi případy porušení náleží situace, kdy klient je v prodlení se splacením jakékoliv peněžité částky vůči žalobci či poruší kterýkoliv ze svých závazků vůči žalobci. Žalobce byl oprávněn prohlásit, že všechny pohledávky z kontokorentu jsou splatné ke dni uvedenému v prohlášení či oznámení.

9. Výše poplatků, které byl žalobce oprávněn účtovat, byla stanovena v sazebníku poplatků [anonymizována dvě slova].

10. Z výpisů z účtu žalované č. [bankovní účet] zjistil soud tyto skutečnosti. Dne 8. 8. 2014 byla žalované na účet připsána platba 12.784 Kč od [anonymizována dvě slova] jako mzda, konečný zůstatek na účtu k poslednímu dni měsíce srpna 2014 činil 426,57 Kč. Dne 10. 9. 2014 žalovaná obdržela 12.221 Kč na účet od [anonymizována dvě slova] a konečný zůstatek na účtu k poslednímu dni měsíce září 2014 byl 1.142,50 Kč. Dne 10. 10. 2014 žalovaná obdržela na účet 12.178 Kč od [anonymizována dvě slova] a zůstatek na účtu k poslednímu dni měsíce října 2014 činil 386,20 Kč. Dne 10. 11. 2014 žalovaná obdržela na účet 12.967 Kč od [anonymizována dvě slova] a zůstatek na účtu k poslednímu dni měsíce listopadu 2014 byl 1.434,09 Kč. Dne 10. 12. 2014 žalované obdržela na účet od [anonymizována dvě slova] částku 7.678 Kč a zůstatek na jejím účtu ke dni 31. 12. 2014 činil 28,39 Kč. Následně 5. 1. 2015, tedy v den uzavření smlouvy o kontokorentu, žalovaná z účtu čerpala 11.000 Kč. Z výpisů je patrno, že žalovaná hradila žalobci splátky úvěru, v říjnu 2018 naposledy dluh vyrovnala. Ke dni 31. 12. 2018 měla žalovaná záporný zůstatek na účtu - 54 Kč, k poslednímu dni měsíce února 2018 měla zůstatek - 39 Kč a v dalších měsících byl zůstatek na účtu stále záporný až do 31. 8. 2020. Soud ještě dodává, že splátky úvěru žalovaná hradila na zvláštní účet č. [bankovní účet]. Podle přehledu pohybu na tomto zvláštním účtu činil dlužný zůstatek 15.000 Kč ke dni 28. 1. 2019, dále po celý měsíc březen, duben, květen, červen i červenec 2019, a v dalším měsíci se tato částka začala snižovat postupně až na žalovanou částku 12.533,73 Kč ke dni 15. 4. 2020, a následně zůstala tato částka stejná.

11. Dopisem z 23. 4. 2019, nazvaným opakovaná výzva k zaplacení dluhu, vyzval žalobce žalovanou k vyrovnání dlužné částky, která v té době činila 1.651,94 Kč a představovala splátku v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků, a žalobce tuto výzvu zpoplatnil částkou 500 Kč. Dopisem z 24 5. 2019 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dluhu v tehdejší výši 2.383,13 Kč, jednalo se opět o splátku v prodlení s tím, že pokud dluh nebude vyrovnán, prohlásí žalobce všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné ke dni uvedenému v prohlášení. Tento dopis byl podle vrácené obálky odeslán žalované doporučeně 24. 5. 2019, žalobci se však vrátil s tím, že žalovaná je na dané adrese neznámá. Dopisem z 1. 8. 2019 oznámil žalobce žalované, že s ohledem na její prodlení s hrazením splátek prohlašuje žalobce ke dni 30. 7. 2019 všechny své pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné. Žalobce zároveň vyzval žalovanou k zaplacení dluhu 18.098,64 Kč. Podle vrácené obálky byl dopis odeslán žalované doporučeně dne 1. 8. 2019, vrátil se však žalobci nedoručený s tím, že žalovaná si ho nevyzvedla na poště. Žalobce se naposledy pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalované dopisem svého právního zástupce z 1. 9. 2020, v němž upozornil žalovanou na to, že pokud dluh nezaplatí do 7 dnů od zaslání této výzvy, žalobce se obrátí se svým nárokem na soud. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalované odeslán doporučeně dne 4. 9. 2020 na tři různé adresy.

12. Ohledně zkoumání poměrů žalované před uzavřením smlouvy o kontokorentu zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Podle informací z [anonymizována dvě slova] měla žalovaná před uzavřením zmíněné smlouvy jednu zamítnutou žádost ze strany banky ohledně kreditních úvěrových karet a stavebního spoření, neměla splátkové kontrakty a hypotéky, neměla kreditní ani úvěrové karty a stavební spoření a neměla debety na běžném účtu. Z informací z registru SOLUS nebyly zjištěny žádné závazky žalované. V listině vyhodnocení žádosti jsou o poměrech žalované uvedeny skutečnosti, které jsou obsaženy ve shora uvedené žádosti žalované o úvěr z 5. 1. 2015. Žádost žalované byla vyhodnocena tak, že je možné ji poskytnout kontokorent 15.000 Kč.

13. Žalobce při vyhodnocení žádosti žalované přihlížel ke statistickým datům, přičemž předložil statistiku rodinných účtů - tabulku 1B – domácnosti podle počtu pracujících členů, rok 2015, přičemž v něm jsou uvedena peněžní vydání za potraviny, nápoje, oděvy, obuv, bydlení, energie, zařízení domácnosti, opravy, zdraví, dopravu, poštovní a telekomunikační služby, rekreace a kulturu, vzdělávání a další zboží a služby. Žalobce v této souvislosti uvedl, že vypočítal výdaje žalované na 10.320,45 Kč.

14. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná ještě v době své nezletilosti uzavřela s žalobcem smlouvu o účtu, na základě níž žalobce vedl pro žalovanou osobní účet. Následně již v době své zletilosti požádala žalovaná žalobce o poskytnutí kontokorentního úvěru. Žalobce zjistil na straně žalované shora uvedené skutečnosti, provedl jejich vyhodnocení a uzavřel s žalovanou smlouvu o kontokorentním úvěru a poskytl žalované možnost přečerpat peněžní prostředky do záporného zůstatku s limitem 15.000 Kč, s úrokem 17,9% ročně. Žalovaná tento úvěr využívala, čerpala peněžní prostředky do záporného zůstatku, limit nepřekročila. Žalovaná však přestala úvěr splácet a nedodržovala dohodnuté podmínky, když nehradila řádně splátky, a to ani přes několikeré upozornění žalobce. Žalobce upomínal žalovanou o doplacení dlužných splátek, a následně využil svého oprávnění obsaženého ve smlouvě, resp. obchodních podmínkách, a úvěr zesplatnil ke dni 30. 7. 2019, a požadoval po žalované zaplacení celého zbytku dluhu jednorázově. Žalované se podařilo snížit dluh až na žalovanou částku 12.533,73 Kč. Žalobce vedle této částky požaduje ještě kapitalizovaný úrok a kapitalizovaný úrok z prodlení, a oba typy úroků ode dne následujícího po jejich kapitalizaci až do zaplacení.

15. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil tímto způsobem. Na posouzení smlouvy o účtu použil soud občanský zákoník č. 40/1964 Sb. a obchodní zákoník č. 513/1991 Sb., platné do konce roku 2013. Ode dne 1. 1. 2014, tedy od účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., se účet řídí tímto novým občanským zákoníkem. Smlouva o úvěru byla uzavřena v roce 2015, tedy již za účinnosti nového občanského zákoníku.

16. Žalobce jakožto banka se podle § 708 obchodního zákoníku zavázal zřídit od určité doby účet pro žalovanou jakožto majitele účtu, přijímat na účet vklady a platby a uskutečňovat z něj výplaty a platby. Již za účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. uzavřeli účastníci smlouvu o kontokorentu, což vychází z ust. § 2665 občanského zákoníku, podle něhož ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Účastníci si ujednali, že žalovaná je oprávněna čerpat peněžní prostředky na účtu do záporného zůstatku s limitem 15.000 Kč, a soud přiměřeně použil ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce jakožto úvěrující si své povinnosti ze smlouvy plnil tím, že umožňoval žalované vybírat peněžní prostředky z účtu, anebo provádět převody peněžních prostředků z účtu, i když na to žalovaná neměla na účtu dostatek peněžních prostředků. Žalovaná této možnosti využívala, tímto způsobem tedy úvěr čerpala. Její povinností bylo splácet úvěr při běžném nakládání s prostředky na účtu, když při převodu prostředků na účet byl nejprve splácen vyčerpaný úvěr. Žalovaná rovněž byla povinna úrok z peněžních prostředků čerpaných v rámci kontokorentu na konci každého kalendářního měsíce uhradit a zajistit k tomu dostatek peněžních prostředků na svém účtu. Této povinnosti však žalovaná nedostála, jak bylo výše uvedeno. Nehradila řádně úvěr, neplatila splátky, ač k tomu byla žalobcem vyzývána a upomínána. Žalobce rovněž zasílal žalované informace o čerpání a splácení úvěru každý měsíc formou výpisu z úvěrového účtu. Žalobce proto využil svého oprávnění obsaženého ve smlouvě, resp. v podmínkách pro kontokorent, a úvěr zesplatnil, tedy prohlásil všechny pohledávky z kontokorentu za splatné ke dni 30. 7. 2019, a požadoval zaplacení celého dluhu jednorázově. Výše dluhu odpovídá žalované částce 12.533,73 Kč, k níž náleží ještě úroky z úvěru sjednané ve smlouvě a zákonný úrok z prodlení, přičemž obojí druh úroku žalobce kapitalizoval ke dni 24. 8. 2020 shora uvedenými částkami.

17. Smlouvu o úvěru však bylo třeba posoudit také z hlediska její platnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. Žalobce před uzavřením smlouvy o kontokorentu byl povinen ve smyslu § 9 odstavec 1 citovaného zákona s odbornou péčí posoudit schopnost žalované jakožto spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce byl oprávněn spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí bylo zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

18. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobci byl znám nízký věk žalované v době žádosti o kontokorent, 19 let. Žalobce nevyžadoval po žalované žádné doklady o výši příjmů a vycházel z údajů uvedených v žádosti žalované o úvěr a z kontroly finančních toků na běžném účtu žalované. Není zřejmé, z čeho konkrétně žalobce dovodil příjem žalované 15.000 Kč měsíčně, když, jak bylo výše popsáno, několik měsíců před poskytnutím kontokorentního úvěru pobírala žalovaná od [anonymizována dvě slova] mzdu okolo 12.000 Kč měsíčně, přitom v měsíci prosinci 2014, tedy v měsíci předcházejícím poskytnutí úvěru, byl její příjem ještě nižší, 7.678 Kč. Jiné příjmy než od této společnosti nebyly z výpisů z účtu žalované patrny, a pokud žalobce vycházel z odborné kontroly finančních toků na běžném účtu žalované, těžko mohl zjistit ještě nějaké jiné příjmy, alespoň nic konkrétního v této souvislosti netvrdí. Žalobce rovněž zjistil, že žalovaná žije sama v nájmu, z čehož lze dovodit, že žalovaná se nemohla spoléhat na příjmy jiných osob, které by s ní žily v jedné domácnosti. Žalobce dovodil ze statistických údajů výdaje žalované 10.320,45 Kč, které vypočetl na základě informací ze žádosti. V této žádosti o úvěr však kromě částky 400 Kč měsíčně nebylo uvedeno ničeho. Žalobce nezjišťoval ničeho konkrétního o výdajích žalované např. na bydlení, dopravu, či jiné závazky. Když žalobce ničeho o výdajích žalované nezjistil, nemohl ani žádné výdaje ověřit. Žalobce odečtením zmíněné částky výdajů od příjmu 15.000 Kč získal částku 4.679,55 Kč, a z toho dovodil, že žalovaná je schopna úvěr splácet. I když nebyly zjištěny ani od žalované ani z prověřovaných registrů na straně žalované žádné splátky jiných úvěrů, či jiné její závazky, přesto byl příjem žalované velmi nízký a těžko jí mohl umožňovat splácení nějakého úvěru. Žalobci z výpisů z účtu žalované, který pro žalovanou vedl, muselo být zřejmé, že žalovaná hospodaří s malým množstvím finančních prostředků, a že má nízké zůstatky na účtu, když soud upozorňuje na zůstatek na účtu ve výši 28,39 Kč ke dni 31. 12. 2014, tedy 5 dní před uzavřením smlouvy o kontokorentu. Soud je toho názoru, že po zvážení všech uvedených okolností neměl žalobce žalované v daném období žádný úvěr poskytovat. Žalobce nezjistil dostatečným způsobem veškeré poměry žalované, a z těch skutečností, které zjistil a z nichž vycházel, nemohl učinit závěr, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet.

19. Soud tedy má za to, že žalobce poskytl žalované úvěr přečerpáním účtu v rozporu s ustanovením § 9 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalované při sjednávání kontokorentu, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Úvěrová smlouva o kontokorentu je tedy absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku. K tomuto druhu neplatnosti soud přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoliv smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování žalobce jakožto banky, věřitele a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebiteli. Netýká se pouze vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, tedy mezi žalobcem a žalovanou, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, např. sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, čímž čerpají pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na jiné všeobecně prospěšné účely. Postup žalobce není odpovědný ani vůči jeho klientům, kteří žalobci jakožto bance svěřili své finanční prostředky a spolehli se na to, že žalobce je bude profesionálně spravovat. Žalobce rovněž nepřihlédl k nízkému věku žalované při sjednávání kontokorentu, k jejím nízkým až zcela nedostačujícím příjmům, a přesto sjednal s žalovanou smlouvu o úvěru, což představovalo pro žalovanou úvěrové zatížení již v takto nízkém věku.

20. Soud na tomto místě připomíná ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách, podle něhož banka je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejich vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky. Požadavek obezřetnosti je klíčovým požadavkem, který je na banky kladen. Jeho podstatou je omezování a snižování míry rizik, kterým jsou vystaveni věřitelé banky, v první řadě její vkladatelé. Základní funkcí, kterou banka v ekonomice plní, je funkce finančního zprostředkovatele mezi subjekty, které mají aktuálně přebytek finančních prostředků, a subjekty, které mají aktuálně nedostatek finančních prostředků. Základní činností banky je proto přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů. Prostředky, které bankám svěřuje veřejnost, převyšují objem vlastních prostředků bank, a v důsledku toho banky provozují své podnikatelské aktivity s využitím zdrojů svěřených jim vkladateli. [příjmení] tudíž při svém podnikání musí postupovat obezřetně, tak, aby nepoškodili své vkladatele, a požadavek obezřetnosti se vztahuje nejen k ochraně vkladatelů bank, ale i k ochraně bezpečnosti a stability bank, s ohledem na roli, kterou banky v ekonomice hrají.

21. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti dostatečně rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

22. Z neplatné smlouvy nemohly účastníkům vzniknout žádná práva ani žádné povinnosti. Na popsanou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odstavec 1 občanského zákoníku, podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Odstavec druhý stanoví případy bezdůvodného obohacení, kdy bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Ve smyslu § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Pro určení výše bezdůvodného obohacení tedy bylo podstatné zjistit, jakou částku celkem žalovaná vyčerpala od počátku, tedy od 5. 1. 2015, až do ukončení kontokorentu, a jakou částku celkem za totéž období uhradila. Do těchto částek nelze zahrnout jakékoliv poplatky, úroky či pokuty, a rovněž bylo třeba zohlednit, jaký byl zůstatek na účtu, když žalovaná začala kontokorent čerpat. Je tedy zřejmé, že za bezdůvodné obohacení není možné pokládat žalovanou částku, která odpovídá dluhu na kontokorentu.

23. Žalobce se k nařízenému jednání nedostavil, omluvil se a nepožádal o odročení jednání. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce. Soud tedy nemohl poučit žalobce ve smyslu § 118a odstavec 1, 2 a 3 občanského soudního řádu o tom, že věc bude posuzovat po právní stránce jinak, než podle právního názoru žalobce, ani vyzvat žalobce k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání. Povinnost žalobce tvrdit a svá tvrzení prokázat tak nemohla být splněna, a soud nemohl zjistit, kolik Kč celkem žalovaná vyčerpala od počátku úvěrového vztahu a kolik Kč zaplatila. Žalobce tak netvrdil a neprokázal rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalované, a proto soud nepovažuje jeho žalobu za důvodnou, a v plném rozsahu ji zamítl.

24. Žalovaná měla ve sporu plný úspěch, avšak žádné náklady jí nevznikly. Soud tedy v souladu s ustanovením § 142 odstavec 1 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.