8 C 46/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: Anonymizováno se sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Anonymizováno Anonymizováno . se sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 24.487,34 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 21.000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 3.487,34 Kč- s úrokem z prodlení ve výši 2.532,40 Kč- s úrokem ve výši 1.306,64 Kč- s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 24.487,34 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení- s úrokem 22,08 % ročně z částky 24.487,34 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 906 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , advokáta v Praze.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 24.487,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2.532,40 Kč, s úrokem ve výši 1.306,64 Kč, s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 24.487,34 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem 22,08 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že žalovaný dne 18. 12. 2020 uzavřel s právním předchůdcem žalobce, původním věřitelem , právnická osoba, , smlouvu o úvěru, na základě níž obdržel ihned v hotovosti peněžní prostředky 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli navíc 33.518 Kč, což představuje součet kapitalizovaných úroků, poplatku za zpracování úvěru, poplatku za komfortní poskytnutí a splácení, poplatku za flexibilní splácení a poplatku za pojištění. Celkovou částku měl žalovaný uhradit v hotovosti formou 21 splátek po 2.787 Kč měsíčně, přičemž poslední splátka byla splatná 18. 9. 2022. Žalovaný však zaplatil pouze 4.000 Kč, což bylo započteno částkou 512,66 Kč na jistinu a částkou 3.487,34 Kč na úhradu poplatků. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z 14. 12. 2022. Žalovaná částka 24.487,34 Kč představuje jistinu úvěru. Kapitalizovaný úrok ve výši 1.306,64 Kč byl vypočten v sazbě 22,08 % ročně z této jistiny od 19. 9. 2022 do 14. 12. 2022. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2.532,40 Kč byl vypočten v sazbě 8,5 % ročně z téže jistiny za dobu od 3. 10. 2021 do 14. 12. 2022. Původní věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného, z předložených dokladů a z insolvenčního rejstříku. Žalovaný byl zaměstnán jako dělník s příjmem 20.391 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti činily , částka, měsíčně. S ohledem na výši příjmu žalovaného, doloženého výplatními páskami, a na výši úvěru původní věřitel vyhodnotil, že schopnost žalovaného splácet tento úvěry je dostatečná.

2. Ve věci byl dne 2. 11. 2023 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Žalovaný dne 18. 12. 2020 požádal původního věřitele , právnická osoba, o spotřebitelský úvěr na formuláři Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr. Z této listiny soud zjistil, že žalovaný uvedl adresu trvalého pobytu , adresa, a adresu výběru , adresa, s tím, že na schránce a zvonku není uvedeno jméno žalovaného, ale jméno , Anonymizováno, . Dále žalovaný sdělil, že bydlí v nájmu, je rozvedený, úvěr potřebuje na nečekané výdaje, pracuje na základě pracovní smlouvy na plný úvazek jako dělník na stavbě, má 1 zdroj příjmů ve výši , částka, čistého měsíčně, další čisté příjmy domácnosti jsou , částka, . Původní věřitel tyto 2 částky sečetl na , částka, , což pokládal za pravidelný měsíční příjem. Výdaje žalovaný odhadl částkou 6.500 Kč měsíčně a uvedl, že má externí splátky ve výši , právnická osoba, Kč měsíčně na zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaný předložil pracovní smlouvu a 2 výplatní lístky. Všechny tyto údaje žalovaný potvrdil svým podpisem.

5. Ze dvou výplatních lístků soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán ve firmě , Anonymizováno, a za měsíc říjen 2020 činil jeho čistý příjem , částka, a za měsíc listopad 2020 měl čistý příjem ve stejné výši.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, zjistil soud tyto skutečnosti. Smlouva byla uzavřena mezi původním věřitelem , právnická osoba, , IČ , IČO, , a žalovaným, výše úvěru byla dohodnuta na 25.000 Kč a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že tuto částku obdržel v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli poplatek 30.809 Kč a poplatek za doplňkové pojištění 2.709 Kč. Poplatek 30.809 Kč sestával z úroku ve výši 24.103 Kč, z poplatku za zpracování úvěru 1.500 Kč, z poplatku za doplňkovou službu komfortní poskytnutí a splácení 2.143 Kč a z poplatku za flexibilní splácení 3.063 Kč. Celkovou částku 58.518 Kč měl žalovaný splatit formou 21 splátek po 2.787 Kč měsíčně, přičemž úroková sazba činila 86 % ročně.

7. Podle listiny tabulka umoření žalovaný uhradil původnímu věřiteli pouze jedinou platbu ve výši 4.000 Kč dne 3. 5. 2021, z čehož bylo započteno na jistinu 512,66 Kč, na úrok 2.590,72 Kč, na poplatek za pojištění 258 Kč a na poplatek za sjednání a správu úvěru 638,62 Kč. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že na úvěr splatil vyšší částku, žalovaný však ničeho takového netvrdil ani neprokázal.

8. Ohledně postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 14. 12. 2022 uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky označené v příloze č. , hodnota, . Tato příloha obsahuje seznam postoupených pohledávek, a na straně 25 pod pořadovým č. 2076 se nachází pohledávka za žalovaným. Dopisem z 16. 12. 2022 oznámil původní věřitel žalovanému, že pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, a vyzval žalovaného k úhradě dluhu již žalobci na specifikované bankovní spojení. Podle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 13. 1. 2023.

9. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 1. 6. 2023, který byl podle podacího lístku žalovanému odeslán doporučeně dne 2. 6. 2023.

10. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný dne 18. 12. 2020 požádal původního věřitele , právnická osoba, o úvěr 25.000 Kč, uvedl svůj příjem, odhadované výdaje, splátky předchozích závazků, a předložil pracovní smlouvu a 2 výplatní lístky za 2 měsíce předcházející uzavření smlouvy. Tentýž den 18. 12. 2020 žalovaný uzavřel s původním věřitelem smlouvu o úvěru, na základě níž ihned v hotovosti převzal dohodnutou částku 25.000 Kč. Zavázal se kromě této částky uhradit původnímu věřiteli ještě navíc 33.518 Kč, kdy tato částka se skládala z úroku, poplatků a poplatků za pojištění, jak je shora uvedeno. Celkovou částku 58.518 Kč se žalovaný zavázal splatit formou 21 splátek po 2.787 Kč měsíčně, zaplatil však pouze 4.000 Kč. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, předmětem smlouvy byla i pohledávka za žalovaným. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno shora uvedeným dopisem. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil.

11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalovanému poskytl částku 25.000 Kč dohodnutým způsobem v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný však dostál své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky pouze částečně.

12. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.

13. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný bydlí v nájmu, je rozvedený a že je hlášen k trvalému pobytu na adrese , adresa, , což je adresa obecního úřadu. Žalovaný jako svoji adresu uvedl , adresa, , s tím, že na schránce a na zvonku nemá své jméno, nýbrž jméno , Anonymizováno, . Tyto skutečnosti měly původnímu věřiteli signalizovat, že poměry žalovaného ohledně bydlení nejsou uspořádány, když žalovaný není přihlášen k pobytu na adrese, na které se fakticky zdržuje, kde nemá ani jmenovku na zvonku či poštovní schránce. Příjem žalovaného byl ověřen za 2 měsíce předcházející uzavření žalované úvěrové smlouvy, a to ve výši , částka, čistého měsíčně. Příjmy dalších členů domácnosti , částka, nelze považovat za příjmy žalovaného. Není zřejmé, které osoby takovou domácnost tvoří, případně zda a v jakém rozsahu je žalovaný oprávněn podílet se na takovýchto příjmech, navíc ani žádné takové příjmy původní věřitel neověřil. Výdajovou stránku původní věřitel dostatečným způsobem nezjistil, a tudíž ani neověřil. Spokojil se pouze s tím, že žalovaný odhadl své měsíční výdaje bez jakékoli specifikace na částku 6.500 Kč. Nebylo tedy zjištěno, jaké částky žalovaný vynakládá měsíčně například na bydlení, když uvedl, že žije v nájmu, případně na jiné účely a které. Žalovaný uvedl, že má již zápůjčku u jiné společnosti, a že platí externí splátky , právnická osoba, Kč měsíčně. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel zjišťoval míru zadluženosti žalovaného, tedy kolik Kč žalovaný ještě dluží a komu, jak dlouhou dobu má ještě splácet , právnická osoba, Kč měsíčně. Nebylo zjištěno, že by původní věřitel nahlížel do jakýchkoli registrů ohledně zadluženosti žalovaného, například do nebankovního registru klientských informací. Za takové situace původní věřitel nemohl provést porovnání zjištěných příjmů žalovaného a neúplně zjištěných a neověřených výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků. Původní věřitel ze skutečností, které u žalovaného zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva o úvěru neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona.

14. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Původnímu věřiteli muselo být zřejmé, že žalovaný není schopen reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěr splácet.

15. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

16. Za takové situace soud žalovanou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky, poplatky nebo jiné platby. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku 25.000 Kč, z čehož žalovaný vrátil 4.000 Kč. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak představuje rozdíl těchto částek 21.000 Kč.

17. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.

18. Žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení ve vztahu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení, když důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného je neplatnost smlouvy o úvěru a také to, že žalovaný jakožto spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Jedná se o novou dobu splatnosti, která je závislá nikoli na výzvě k plnění, nýbrž na možnostech žalovaného.

19. Soud má tudíž za to, že žalovaný se dosud do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku nedostal, a právo na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku nemohlo původnímu věřiteli, a ani žalobci, vzniknout. Soud nemohl posoudit možnosti žalovaného, když žalovaný byl v řízení pasivní. Soud tedy stanovil žalovanému obvyklou lhůtu k plnění 3 dny od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.

20. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci na jistině 21.000 Kč. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně části jistiny, úroků a úroků z prodlení.

21. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 54 % předmětu řízení a neúspěch ohledně 46 %. Jeho úspěch představuje přiznaná jistina 21.000 Kč a jeho neúspěch je tvořen zamítnutou jistinou, kapitalizovanými úroky a úroky z prodlení a úroky a úroky z prodlení zamítnutými na dobu neurčitou do zaplacení, které soud kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí částkami 2.982,42 Kč a 7.747,28 Kč. Neúspěch žalobce tak představuje částku 18.056,08 Kč. Žalobci v souladu s ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 8 %. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to dopis z 1. 6. 2023. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 980 Kč, z odměny za právní zastoupení za 3 a půl úkonu právní pomoci po 2.100 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze 4 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 1.795,50 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby a zastupování u dnešního jednání před soudem. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce tak činí 11.325,50 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 8 %, tedy 906 Kč.