8 C 49/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 23.556,17 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 12.727,35 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 701,92 Kč - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 12.727,35 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, jímž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 10.828,82 Kč - s úrokem ve výši 1.816,15 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 571,41 Kč - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 10.828,82 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 23.556,17 Kč s úrokem ve výši 1.816,15 Kč za dobu od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 1.273,33 Kč za dobu od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z částky 25.247,32 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Tvrdí, že dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru, v níž se zavázal poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání do výše limitu 25.000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně úroku 18,10 % ročně v měsíčních splátkách 525 Kč počínaje dnem [datum]. Žalobce před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalovaného splácet poskytovaný úvěr v souladu se zákonem a s dostatečnou péčí. Smlouva byla sjednána v internet bance, žalobce smlouvu podepsal elektronicky a žalovaný jí podepsal mobilním klíčem zaslaným na číslo mobilního telefonu. Žalovaný však nesplnil povinnost splácet řádně a včas úvěr, nezaplatil splátky za měsíce červen až říjen 2020, a žalobce v souladu se smluvními podmínkami a s produktovými podmínkami prohlásil úvěr za splatný v celé výši dopisem z [datum]. Žalovaná částka se skládá z jistiny 23.431,17 Kč a z částky 125 Kč, která představuje 5 poplatků po 25 Kč za předávání výpisů z úvěrového účtu poštou. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil ani po upomínkách.

2. Ve věci byl dne [datum] vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Žalobce je zapsán do obchodního rejstříku od [datum] dosud a do předmětu jeho podnikání náleží poskytování úvěru.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru [anonymizována dvě slova] zjistil soud tyto skutečnosti. Smluvní strany jsou označeny tak, že žalobce je bankou a žalovaný klientem. Žalobce se zavázal jakožto úvěrující poskytovat žalovanému jako úvěrovanému spotřebiteli peněžní prostředky až do maximální nepřekročitelné výše opakovaně čerpaného úvěru a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit a zaplatit úroky, poplatky a plnit další sjednané povinnosti. Součástí smlouvy byly všeobecné produktové podmínky. Výše úvěrového rámce byla dohodnuta na 25.000 Kč a žalovaný měl úvěr splácet formou měsíčních splátek jistiny a úroku ve výši 2,1 % z úvěrového rámce, tedy 525 Kč, k 18. dni v měsíci. Úrok byl dohodnut na sazbu 18,1 % ročně. První čerpání mělo být provedeno ve prospěch běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] a z téhož účtu měl být úvěr splácen. Úvěr měl být poskytnut z úvěrového účtu č. [bankovní účet], a na tento účet měl být úvěr splácen formou zápočtu z běžného účtu. Žalovaný se zavázal platit poplatky, a to 200 Kč měsíčně za vedení pohledávky v případě ukončení smlouvy o vedení běžného účtu, 50 Kč za výpisy z úvěrového účtu, 25 Kč měsíčně za předávání výpisu z úvěrového účtu poštou. V článku III. bodech 11 a 12 byly vyjmenovány případy porušení smlouvy, mezi něž náleží, když klient poruší kterékoli smluvní ujednání obsažené ve smluvní dokumentaci. V takovém případě byl žalobce oprávněn prohlásit svým rozhodnutím kterékoli dluhy klienta vůči žalobci za ihned splatné a požádat klienta o jejich předčasné splacení písemně. Na závěr textu smlouvy je datum [datum]. Na smlouvě se nenachází podpis žalobce a ani žalovaného, namísto podpisu žalovaného je zde jeho jméno, příjmení, ID podpisu, časové razítko a způsob přihlášení a podepisování: mobilní klíč. V listině vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace jsou definovány používané pojmy. Ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru jsou uvedeny základní parametry úvěru. V řízení nebylo zjištěno, že by se tyto 2 listiny dostaly do dispozice žalovaného, že by s nimi žalovaný vyslovil svůj souhlas.

6. Všeobecné produktové podmínky se vztahují na veškeré bankovní produkty poskytované žalobcem jeho zákazníkům, a zahrnují obecná smluvní ujednání mezi žalobcem a jeho zákazníky. Základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru obsahují podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran, která se týká splátkových úvěrů poskytovaných žalobcem. Ani u těchto listin nebylo zjištěno, že by se dostaly do dispozice žalovaného, že by s nimi žalovaný projevil jakoukoli formou svůj souhlas, i když žalobce tvrdí, že žalovaný potvrdil svým podpisem, že tyto dokumenty převzal a seznámil se s nimi.

7. Ohledně uzavření smlouvy o úvěru žalobce tvrdí, že tato byla sjednána v [anonymizována dvě slova], k čemuž může dojít v případě, kdy klient má sjednanou [příjmení] [příjmení] s aktivními operacemi a žalobce umožní žalovanému sjednat půjčku v [anonymizována dvě slova]. Po vyhodnocení žádosti žalobce byl žalovanému sdělen výsledek – schválení žádosti o úvěr s tím, že smlouvu [anonymizována dvě slova] bylo možné podepsat přímo v [anonymizována dvě slova]. Nejprve byly žalovanému v [anonymizována dvě slova] poskytnuty předsmluvní informace k úvěru, žalovaný s nimi potvrdil souhlas, a následně v [anonymizována dvě slova] úvěrovou smlouvu podepsal mobilním klíčem zaslaným na číslo mobilního telefonu, který pro tyto účely bance sdělil. Žalobce smlouvu podepsal elektronicky.

8. Tato tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy jsou jednak neúplná, a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, že by žalovaný měl sjednánu [příjmení] [příjmení], že by žalovanému byly poskytnuty nějaké předsmluvní informace k úvěru, kterého dne a jakou formou, ani že by žalovaný s nimi projevil svůj souhlas. Nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal úvěrovou smlouvu v [anonymizována dvě slova] mobilním klíčem, ani kterého dne se tak mělo stát, ani to, že mu měl být tento mobilní klíč zaslaný na číslo mobilního telefonu, a ani to, že by žalovaný jakoukoli formou projevil souhlas s obsahem smlouvy. Nebylo rovněž prokázáno, kdy a jakým způsobem podepsal úvěrovou smlouvu žalobce elektronicky.

9. Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele zahrnuje poplatky i pro smlouvy [anonymizována dvě slova], a mezi těmito poplatky je zahrnut poplatek 25 Kč měsíčně za náklady za předávání výpisu poštou.

10. Z výpisu z běžného účtu soud ověřil čerpání úvěru ze strany žalovaného. Žalovaný dne [datum] vyčerpal 25.000 Kč, dne [datum] částku 1.756 Kč, dne [datum] částku 157,93 Kč a dne [datum] částku 297 Kč Celkem žalovaný vyčerpal 27.210,93 Kč. V období od [datum] až do [datum] hradil žalovaný splátky, a celkem takto zaplatil 14.483,58 Kč. Čerpání i splácení úvěru potvrzují rovněž údaje obsažené ve výpisech z úvěrového účtu žalovaného.

11. Vzhledem k tomu, že žalovaný přestal úvěr splácet, poslední platbu zaplatil [datum], žalobce dopisem z [datum] prohlásil celý úvěr za splatný ke dni [datum], a vyzval žalovaného, aby dlužnou částku 25.372,32 Kč zaplatil do [datum]. Tato částka se skládala z jistiny 23.431,17 Kč, z měsíčních poplatků za vedení úvěrového účtu 125 Kč a z úroku ke dni prohlášení okamžité splatnosti 1.816,15 Kč. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne [datum]. Výše dlužné jistiny 23.431,17 Kč byla převzata z výpisu z úvěrového účtu žalovaného.

12. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z [datum], který byl podle poštovního podacího archu žalovanému odeslán doporučeně téhož dne.

13. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy předložil žalobce své vyjádření k tomuto procesu, v němž uvádí, že úvěruschopnost hodnotil individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi žalobce a s principy obezřetného úvěrování. Žalobce vycházel z údajů poskytnutých v žádosti o [anonymizována dvě slova] ze dne [datum]. Žalobce kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze ministerstva vnitra a další. Od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, bylo počítáno s částkou životního minima a žádosti o úvěr bylo vyhověno. Žalobce uvedl deklarovaný čistý měsíční příjem žalovaného 21.000 Kč, který byl uveden v žádosti, s tím, že žalobce ověřil tento příjem z běžného účtu, který žalobce pro žalovaného vedl, a zjistil čistý měsíční příjem žalovaného 21.000 Kč. V této souvislosti soud poukazuje na výpisy z běžného účtu žalovaného, podle nichž měl žalovaný čistý příjem ke dni [datum] od zaměstnavatele [příjmení] - sportovní povrchy 23.338 Kč, dne [datum] činil příjem 25.778 Kč, dne [datum] činil 16.736 Kč, dne [datum] částku 15.374 Kč, a dne [datum] částku 18.780 Kč.

14. Dále žalobce podle svého vyjádření zjistil čistý měsíční příjem blíže nespecifikované domácnosti 50.000 Kč, že žalovaný bydlí u rodičů a je svobodný a má dosavadní interní splátky, tedy vůči žalobci, 5.343,05 Kč měsíčně. Z výpisů z účtu žalovaného bylo zjištěno, že dne [datum] žalovaný čerpal úvěr 230.000 Kč a dne [datum] čerpal úvěr 5.000 Kč.

15. Mezi účastníky řízení probíhá ještě další řízení pod sp. zn. 8 C 42/2022, přičemž z žaloby se podává, že žalobce nárokuje po žalovaném dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru a kreditní karty, kterou uzavřeli účastníci [datum], tedy 4 dny před žalovanou úvěrovou smlouvou, s limitem 10. 000 Kč.

16. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. V řízení nebylo prokázáno, že by účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru s limitem 25.000 Kč, ani že by se žalovanému dostalo předsmluvních informací a základních parametrů úvěru, ani že by obdržel a souhlasil s všeobecnými produktovými podmínkami či se základními produktovými podmínkami spotřebitelského splátkového úvěru. Bylo prokázáno, že žalovaný čerpal 27.210,93 Kč a splatil 14.483,58 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení celého dluhu jednorázově dopisem odeslaným [datum], a to ve lhůtě do [datum]. Žalobce žalovanému na žalovanou částku ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě. Bylo prokázáno, že žalobce měl přehled o příjmech žalovaného, neboť již pro žalovaného vedl běžný účet. Žalobce nezjišťoval, a tudíž ani neověřoval ničeho ohledně výdajů žalovaného. Žalovaný byl již zadlužen, když 2 měsíce před tvrzeným datem uzavření smlouvy čerpal úvěr 230 Kč, měsíc před tvrzeným datem žalované smlouvy čerpal úvěr 5.000 Kč, a podle žalobce splácel žalobci 5.343,50 Kč ze tří závazků vůči žalobci. 4 dny před tvrzeným datem uzavření žalované smlouvy uzavřeli účastníci smlouvu o revolvingovém úvěru s limitem 10.000 Kč, z níž žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dluhu v jiném řízení u podepsaného soudu.

17. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, případně smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy pomocí prostředků komunikace na dálku, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ust. § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. Nebylo prokázáno ani to, že by se žalobce s žalovaným dohodli na dalších skutečnostech, které žalobce tvrdí, například na datu splatnosti výši splátek či na poplatcích. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že smluvní strany si ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § [číslo] odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená úvěrová smlouva neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v úvěrové smlouvě přistoupil ani kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce nebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou, a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak je vyžadováno v ust. § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo tudíž být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla uzavřena mezi účastníky prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu i v projednávané věci.

18. Za tohoto stavu mohl soud dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky vůbec uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tedy nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ani platit žalobci jakékoli poplatky, úrok či jiná plnění.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný čerpal od žalobce peněžní prostředky ve výši 27.210,93 Kč. Tuto částku tedy žalovaný přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, a na jeho straně tudíž došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž to byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný však z čerpané částky vrátil pouze 14.483,58 Kč. Rozdíl těchto částek 12.727,35 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je žalovaný povinen žalobci vydat.

20. I kdyby bylo uzavření tvrzené smlouvy prokázáno, nebylo prokázáno, že by si žalobce jakožto věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Nebylo prokázáno, že by žalobce zjišťoval výdaje žalovaného, tudíž si ani žádné výdaje žalovaného nemohl ověřovat. I kdyby bylo prokázáno, že žalobce nahlížel do některých rejstříků s negativním výsledkem, nebylo by to zdaleka dostačující. Žalobce navíc mohl zcela snadno z výpisů z účtu, který vedl pro žalovaného, zjistit, že žalovaný již je zadlužen, když 2 měsíce a 1 měsíc před tvrzeným úvěrem čerpal jiné úvěry. Navíc žalobce sám uvedl, že žalovaný měl vůči žalobci závazky s celkovou výší splátky 5.343,50 Kč měsíčně. Důsledkem porušení zmíněné povinnosti žalobce jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 téhož zákona neplatnost smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, neboť tvrzená úvěrová smlouva by se zjevně příčila dobrým mravům, odporovala zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušovala veřejný pořádek.

21. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

22. Lze tedy uzavřít, že nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná. V každém případě tedy by bylo možné žalobci přiznat pouze bezdůvodné obohacení. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plněním je zesplatňující dopis žalobce z [datum], odeslaný žalovanému doporučeně dne [datum]. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal [datum] a žalovaný měl plnit do lhůty stanovené v dopise, [datum]. Ode dne následujícího, tedy [datum], se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne žalobci vzniklo podle § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení nebyla mezi účastníky dohodnuta a za ujednanou se proto považuje výše úroků z prodlení stanovená v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., která činí 8,25 % ročně. Žalobce však požaduje úrok z prodlení až od [datum].

23. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci na jistině 12.727,35 Kč a zákonný úrok z prodlení od požadovaného data [datum] až do zaplacení, přičemž za dobu od [datum] do [datum] tento úrok z prodlení kapitalizoval částkou 701,92 Kč. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta.

24. Úspěch žalobce i žalovaného ve sporu je přibližně stejný. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.