8 C 5/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený Mgr. jméno příjmení jméno , advokátem se sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného , okres okres o zaplacení částky 13.551 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 9.498 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 14. 8. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 4.053 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 14. 8. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 3.713 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 13.551 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 16. 9. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 101,07 Kč za dobu od 14. 8. 2020 do 15. 9. 2020. Tvrdí, že dne 18. 10. 2019 uzavřel s žalovaným úvěrovou smlouvou prostřednictvím internetových stránek žalobce v chráněném prostředí, které je přístupné pouze na základě zvoleného hesla anebo v mobilní aplikaci k tomu určené. Žalobce ověřil identitu žadatele o úvěr, přičemž žalovaný zaslal kopii výpisu z účtů, případně print screent z internetového bankovnictví. Žalobce hodnotil schopnost žalovaného splácet úvěr. Na základě úvěrové smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr 14.000 Kč na účet žalovaného 18. 10. 2019. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 462 Kč do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaný si sjednal ještě volitelné služby za poplatky, a to poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti úvěru o 30 dnů 1.386 Kč, přičemž ke korunovému odkladu došlo v datech 15. 11. 2019 a 18. 12. 2019, v obou těchto případech žalovaný zaplatil vždy 1 Kč. Kromě těchto dvou plateb žalovaný uhradil ještě 3. 3. 2020 částku 3.000 Kč a 16. 5. 2020 částku 1.500 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení, byl žalobcem informován o výši dluhu a vyzýván k jeho vyrovnání. Žalobce proto vyúčtoval žalovanému účelně vynaložené náklady ve výši 100 Kč dne 5. 2. 2020 a ve stejné výši dne 24. 4. 2020. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny 12.270 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru 462 Kč, z poplatku za expres výplatu 199 Kč, z účelně vynaložených nákladů 200 Kč a ze smluvní pokuty 420 Kč Smluvní pokuta představuje 3 % z nezaplacené jistiny úvěru a byla vyúčtována dne 2. 3. 2020.

2. Ve věci byl dne 16. 10. 2020 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k žádnému nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Podle výpisu z obchodního rejstříku je žalobce v tomto rejstříku zapsán od 1. 10. 2005 dosud a do jeho předmětu podnikání náleží poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Před uzavřením žalované úvěrové smlouvy mělo mezi týmiž účastníky dojít ještě k uzavření předcházející úvěrové smlouvy, jak soud zjistil z listiny [anonymizováno] pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ID žádosti [číslo] – ID klienta [číslo], 30 D první. Listina má celkem 15 stran, z toho na úvěrovou smlouvu připadají strany [číslo] až 15. Na stranách 1 až 8, tedy ve formuláři, jsou obsaženy základní parametry úvěru, sazby za jednotlivé poplatky, následky prodlení, souhlas s ověřením bonity, zpracování osobních údajů a jejich bezpečnost. V úvěrové smlouvě je uvedeno, že jí uzavřel žalobce s žalovaným 17. 9. 2019. Jedná se o hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 10.000 Kč za poplatek 330 Kč. Splatnost úvěru byla 17. 10. 2019, celkem měl žalovaný uhradit 10.331 Kč, včetně ověřovacího poplatku 1 Kč, následně jsou vypsány poplatky za odklad, poplatek za expres výplatu a online platbu, následky prodlení, a to náklady spojené s upomínáním 100 Kč měsíčně, smluvní pokuta 3 % z jistiny a zákonný úrok z prodlení. Smlouva je podepsána žalobcem. V místě určeném pro podpis žalovaného je IP adresa zařízení, na kterém byla smlouva podepsána, telefonní číslo, na které byla odeslána SMS zpráva s podpisovým kódem, a okamžik podepsání smlouvy podpisovým kódem 17. 9. 2019 ve 21:41 hodin. Podpis žalovaného na smlouvě není uveden.

6. Ohledně žalované úvěrové smlouvy zjistil soud z listiny [anonymizováno] pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ID žádosti [číslo], ID klienta [číslo], [anonymizována dvě slova] opakovaná, že obsahuje 14 stran, z toho až do strany 8 je formulář a od strany 9 do strany 14 je úvěrová smlouva. Formulář obsahuje základní parametry úvěru, jeho výši, poplatky, následky prodlení, souhlas s ověřením bonity, zpracování osobních údajů. V úvěrové smlouvě jsou označeny smluvní strany, a to žalobce a žalovaný s tím, že úvěrovou smlouvu uzavřeli 18. 10. 2019. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr hotovostní bezúčelový ve výši 14.000 Kč za poplatek 462 Kč za poskytnutí úvěru. Splatnost úvěru byla stanovena na 17. 11. 2019. Úvěr měl být poskytnut převodem na bankovní účet, anebo v hotovosti na terminále [příjmení]. Ve smlouvě jsou uvedeny jednotlivé poplatky za odklad splatnosti, a to desetiprocentní odklad, korunový odklad, rovněž poplatek za doplňkovou službu expres výplata 199 Kč jednorázově a poplatek za online platbu 1 % z převáděné finanční částky. Pro případ prodlení bylo stanoveno, že žalovaný je povinen zaplatit účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč měsíčně, smluvní pokutu 3 % z jistiny, maximálně 0,1 % denně z dlužné částky, a zákonný úrok z prodlení. Smlouva je podepsána žalobcem. V místě vyhrazeném pro podpis žalovaného je uvedena IP adresa zařízení, na němž byla smlouva podepsána, kód, telefonní číslo, na které byla odeslána SMS zpráva s podpisovým kódem, a okamžik podepsání smlouvy podpisovým kódem 18. 10. 2019 v 12:22 hodin. Vlastnoruční podpis žalovaného se na této listině nenachází.

7. V sazebníku poplatků platném od 1. 2. 2017 jsou uvedeny sazby jednotlivých poplatků, a to ověřovací poplatek 1 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 33 Kč za každou tisícikorunu půjčenou na 30 dnů, poplatek za odložení termínu splatnosti, a to 10 % odklad a korunový odklad, smluvní pokuta 3 % z dlužné jistiny, poplatek za expres výplatu, poplatek za SMS servis a za bezpečnou splátku. Sazebník obsahuje také propočet roční procentní sazby nákladů pro úvěr podle jeho výše.

8. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému vzal soud za prokázáno z opisu výpisu proplacení smlouvy, z potvrzení o provedené platbě, z výpisu z účtu žalovaného ve spojení se zprávou [právnická osoba]. Podle potvrzení o provedené platbě byla z účtu žalobce vedeného u platební brány ThePay poukázána částka 14.000 Kč dne 18. 10. 2019 na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol] [právnická osoba] dne 30. 3. 2021 potvrdila, že majitelem tohoto účtu je žalovaný. Podle výpisu z téhož účtu byla na účet dne 18. 10. 2019 připsána platba 14.000 Kč v rámci [anonymizována dvě slova] prostřednictvím platební brány [anonymizováno] z účtu č. [bankovní účet], variabilní symbol výše uvedený.

9. Z listiny Výpis čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaný provedl 4 platby, a to dne 15. 11. 2019 ve výši 1 Kč, dne 18. 12. 2019 ve výši 1 Kč, dne 3. 3. 2020 ve výši 3.000 Kč a dne 16. 5. 2020 ve výši 1.500 Kč Celkem tedy žalovaný zaplatil žalobci 4.502 Kč. Z této částky žalobce započetl na jistinu 1.730 Kč a na poplatek za prodloužení splatnosti 2.772 Kč. Podle žalobce tak dlužná jistina představuje 12.270 Kč jakožto rozdíl mezi čerpanou částkou 14.000 Kč a částkou 1.730 Kč.

10. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce ze 14. 7. 2020, který byl podle poštovního podacího archu žalovanému odeslán doporučeně dne 15. 7. 2020.

11. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Žalobce měl k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného [číslo] platného do 22. 4. 2026. K dispozici měl rovněž elektronickou zprávu zřejmě prostřednictvím mobilního operátora [anonymizováno] [právnická osoba] o tom, že na výše uvedeném účtu [bankovní účet] je disponibilní zůstatek 3,52 Kč, není však zřejmé, ke kterému datu by měl tento údaj platit. Podle 3 snímků obrazovky počítače zjišťoval žalobce poměry žalovaného jednak z údajů poskytnutých žalovaným a jednak kontrolou registru ISIR a [anonymizováno]. Údaje poskytnuté žalovaným spočívají podle tvrzení žalobce v tom, že žalovaný požadoval úvěr 20.000 Kč, sdělil příjmy 20.000 Kč, příjmy ostatních členů 20.000 Kč, počet dětí 0, výdaje 0 a výdaje domácnosti 5.000 Kč. Schválená částka činila 14.000 Kč. Podle kontroly [anonymizováno] neměl žalovaný exekuce a podle Isir nebyla trvalá adresa žalovaného na stejných GTS souřadnicích jako více adres z Isiru.

12. Z úvěrové zprávy byly zjištěny ohledně žalovaného tyto skutečnosti. Žalovaný měl evidovány 3 odmítnuté žádosti na splátkové kontrakty, 2 žádosti odvolány, 3 kontrakty ukončeny a 4 kontrakty existující. Dále měl veden 1 existující nesplátkový kontrakt a 1 ukončený nesplátkový kontrakt a jednu odmítnutou žádost o kreditní kartu. Žalovaný podle údajů v této zprávě byl zvyklý žádat o úvěry a úvěry si brát. Byly mu odmítnuty žádosti o úvěr 17. 9. 2019 ve dvou případech na částku 8.000 Kč na částku 15.000 Kč a 27. 9. 2019 na částku 150.000 Kč se splácením v 84 měsíčních splátkách. Osobní úvěr z 2. 2. 2015 ve výši 50.000 Kč na 28 měsíčních splátek po 2.102 Kč byl splacen. Osobní úvěr ze 4. 6. 2016 na 40.000 Kč s měsíčními splátkami 3.334 Kč v počtu 12 byl splacen. Osobní úvěr z 23. 7. 2019 na 20.000 Kč se splátkou 590 Kč měsíčně v počtu 40 splacen nebyl, zbývalo doplatit 38 splátek a zůstatek jistiny činil 19.146 Kč. Osobní úvěr z 12. 9. 2019 na 12.000 Kč nebyl splacen, zbývalo zaplatit celou jistinu. Osobní úvěr z 8. 9. 2019 na 8.000 Kč nevykazoval žádnou dlužnou splátku. Osobní úvěr ze 17. 9. 2019 na 10.000 Kč vykazoval zůstatek dlužné jistiny 10.000 Kč, nebyl tedy splacen, soud poukazuje na to, že se jedná zřejmě o úvěr z výše uvedené úvěrové smlouvy, která není předmětem tohoto řízení a je uvedena v odstavci 5 odůvodnění tohoto rozhodnutí. Další osobní úvěr je z 9. 8. 2019 na 25.000 Kč se splátkami 743 Kč měsíčně v počtu 42, zbývá doplatit 41 splátek a celkový zůstatek dlužné jistiny činí 24.525 Kč. Úvěrová zpráva ve shrnutí vykazuje celkovou nesplacenou částku 79.359 Kč.

13. Z výpisu ze shora uvedeného účtu žalovaného za celý měsíc říjen 2019 zjistil soud, že počáteční zůstatek činil 240,94 Kč a konečný zůstatek činil - 14.716,69 Kč, na účtu byl sjednán kontokorent s limitem 20.000 Kč. Jednotlivé položky bankovních operací jsou uvedeny na celkem 21 stranách tohoto výpisu a drtivou většinu z nich představují příchozí a zejména odchozí platby z účtů [webová adresa], [právnická osoba], a [webová adresa]. Dne 10. 10. 2019 na účet žalovaného byla připsána platba 25.000 Kč od společnosti [právnická osoba] jakožto půjčka od [anonymizováno] [číslo]. Soud k tomuto údaji dodává, že žalobci mohla být tato skutečnost již známa, pokud by si vyžádal od žalovaného řádný výpis z jeho účtu.

14. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 17. 9. 2019 žalobce vytvořil a podepsal úvěrovou smlouvu, na základě níž se zavázal poskytnout žalovanému hotovostní bezúčelový úvěr 10.000 Kč za poplatek 330 Kč a 1 Kč. Dne 18. 10. 2019 žalobce vytvořil a podepsal úvěrovou smlouvu, která je předmětem tohoto řízení, v níž se zavázal žalovanému poskytnout hotovostní bezúčelový úvěr 14.000 Kč za poplatek 462 Kč se splatností 17. 11. 2019 a se sjednanými poplatky. V řízení nebylo prokázáno, jakým konkrétním způsobem či postupem žalovaný projevil svou vůli přistoupit na podmínky této úvěrové smlouvy, vyjádřit se smlouvou v této podobě souhlas a tuto smlouvu podepsat. Soud se již dále podrobněji nezabýval způsobem uzavření žalované úvěrové smlouvy s ohledem na následně uvedené zjištěné skutečnosti a právní hodnocení nároku žalobce. V řízení bylo prokázáno, že na účet žalovaného výše uvedený u [právnická osoba] byla dne 18. 10. 2019 připsána částka 14.000 Kč z účtu žalobce. Žalovaný žalobci zaplatil pouze 4.502 Kč a rozdíl těchto částek činí 9.498 Kč. Žalobce před tvrzeným uzavřením žalované úvěrové smlouvy se zabýval poměry žalovaného, podle svých tvrzení zjistil, že žalovaný je student, že jeho čistý měsíční příjem je 20.000 Kč, tento příjem nebyl nikterak ověřen ani zjištěn jeho zdroj, že nějací blíže nezjištění členové nějaké domácnosti mají příjem 20.000 Kč a že výdaje činí 0 Kč a výdaje domácnosti blíže nespecifikované činí 5.000 Kč. Žalobce se spokojil s elektronickými údaji ohledně účtu žalovaného přes zřejmě mobilní aplikaci, podle těchto údajů však byl zůstatek na účtu žalovaného velmi nízký, necelé 4 Kč, a navíc nebylo patrné, ke kterému datu tyto údaje byly aktuální. Žalobce rovněž zjistil z úvěrové zprávy, že žalovaný má již jiné dluhy výše uvedené. Podle výpisu z účtu žalovaného čerpal žalovaný 8 dní před tvrzeným uzavřením žalované úvěrové smlouvy úvěr 25.000 Kč od [anonymizována dvě slova]. Žalovaný na předžalobní výzvu žalobce učiněnou prostřednictvím jeho právního zástupce nikterak nereagoval a na žalovanou částku žalobci ničeho neuhradil.

15. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve výši 14.000 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze tedy aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, poplatky, smluvní pokuty či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 14.000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky či čerpání peněžních prostředků. Uzavření jakékoliv smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoliv způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce nebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázání pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoliv nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že žalobce vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalovanému, případně, kterého dne, ani že by žalovaný takovýto návrh smlouvy přijal, jakým způsobem a v které době. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci. K prokázání uzavření úvěrové smlouvy nepostačuje ani to, že žalovaný provedl shora uvedené platby, neboť platby samy o sobě nesvědčí o tvrzeném obsahu smlouvy.

16. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem žalobce či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce zmíněného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Nic takového však v řízení nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

17. Soud za tohoto stavu mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřená, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Nebylo třeba se blíže zabývat způsobem uzavření úvěrové smlouvy a jeho prokázáním, s ohledem na to, že v řízení nebylo prokázáno, že by si žalobce splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nebylo prokázáno, že by žalobce zjišťoval a ověřoval příjmy a výdaje žalovaného kromě shora uvedených tvrzení žalobce, u nichž navíc nebylo zcela jednoznačně prokázáno, jakým způsobem je žalobce získal, tedy například údaje o příjmech žalovaného 20.000 Kč, o výdajích nějaké blíže nespecifikované domácnosti 5.000 Kč, ani to, že žalovaný je studentem. Žalobce, pokud jde o výpis z účtu žalovaného, se spokojil toliko s výše uvedenými kusými údaji bez data z účtu žalovaného prostřednictvím mobilní aplikace, navíc však z toho vyplývá velmi nízký zůstatek na účtu žalovaného. Příjmy žalovaného žalobce vůbec neověřil, pokud je vůbec náležitě zjistil. Zcela jistě bylo v silách žalobce vyžádat si od žalovaného řádný výpis z účtu za posledních například několik měsíců, aby zjistil finanční situaci žalovaného. Tímto způsobem mohl žalobce snadno zjistit, že žalovaný 8 dní před tvrzeným úvěrem čerpal jiný úvěr 25.000 Kč od [právnická osoba] finance a že má sjednán v [právnická osoba] kontokorent s limitem 20.000 Kč. Žalobce rovněž mohl z výpisu z účtu žalovaného zjistit, že žalovaný pravidelně a ve velké míře sází, což je z finančního hlediska riziková okolnost. Žalobce měl k dispozici úvěrovou zprávu, z níž jednoznačně vyplývá, že žalovaný již byl zadlužen předtím, než mu žalobce poskytl částku 14.000 Kč.

18. Lze tedy shrnout, že v případě, že by bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, posoudil by jí soud jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Důvod neplatnosti by spočíval v tom, že popsané jednání ze strany žalobce se zjevně příčí dobrým mravům a odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek, neboť žalobce nezjistil dostatek skutečností o osobních a majetkových poměrech žalovaného, výše uvedené nedostatečné tvrzené skutečnosti nikterak neověřil, a navíc ze skutečností, které zjistit mohl či zjistil, mohl mít žalobce důvodné pochybnosti o přístupu žalovaného k finančním závazkům s ohledem na jeho již několikeré předchozí zadlužení. Narušení veřejného pořádku by spočívalo v tom, že vztah mezi žalobcem a žalovaným a postup žalobce má důsledky pro celou společnost, neboť zvyšování zadluženosti občanů způsobuje, že tito se nedokáží postarat o zajištění potřeb svých a osob na ně odkázaných, čerpají proto státní prostředky, například v podobě sociálních dávek či nákladů na různá řízení před státními orgány. Tyto prostředky státu, tedy daňových poplatníků, by mohly být přitom vynakládány ve prospěch většiny občanů. Žalobci, alespoň podle jeho tvrzení, bylo známo, že žalovaný je studentem. Žalobce rovněž znal věk žalovaného v době tvrzeného uzavření žalované smlouvy, 27 let, přičemž i tato okolnost nesvědčí pro důvěryhodnost žalovaného, když v tomto věku ještě studoval a neprokázal žalobci žádný spolehlivý zdroj svého příjmu. Pokud by tedy bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, vycházel by soud z toho, že žalobce poskytl tento úvěr žalovanému v rozporu s výše citovaným ustanovením § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že žalobce na účet žalovaného převedl částku 14.000 Kč, žalovaný tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalovaného tudíž došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení, a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného určil soud jako rozdíl mezi čerpanou částkou 14.000 Kč a součtem uhrazených plateb 4.502 Kč, což představuje částku 9.498 Kč.

20. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté dluh splnit bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je dopis právního zástupce žalobce z 14. 7. 2020, odeslaný doporučeně 15. 7. 2020. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal do 20. 7. 2020, a žalovaný měl plnit bez zbytečného odkladu do 24. 7. 2020. Dnem následujícím, 25. 7. 2020, se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1969 občanského zákoníku a od téhož dne žalobci ve smyslu § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výši stanoví § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb., a tato činí 8,25 % ročně. Žalobce však požaduje úrok z prodlení až od 14. 8. 2020.

21. Soud tedy žalobci přiznal 9.498 Kč se zákonným úrokem z prodlení od požadovaného data 14. 8. 2020, a ve zbytku žalobu zamítl výrokem II tohoto rozhodnutí.

22. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 70 % předmětu řízení a ve zbývajících 30 % úspěch neměl. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem, tedy 40 %. Soud přihlédl také k tomu, že žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému ve smyslu § 142a o. s. ř. výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z 14. 7. 2020 Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, z odměny za právní zastoupení za 3 a půl úkonu právní pomoci pro 1.660 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze 4 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 1.472,10 Kč, která odpovídá 21 % dani ze přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby a zastupování u dnešního jednání před soudem. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být zahrnuty do žaloby. Účelně vynaložené náklady řízení žalobce tak činí 9.282,10 Kč, z čehož soud přiznal žalobci 40 %, tedy 3.713 Kč.