8 C 5/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení jméno . se sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení částky 30.184,47 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 23.079 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 7.105,47 Kč - s úrokem ve výši 5.943,84 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 146,14 Kč - s úrokem 8,25 % ročně z částky 27.654,47 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 7.105,47 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení 3.017 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 30.184,47 Kč s úrokem ve výši 5.943,84 Kč, s úrokem 8,25% ročně z částky 27.654,47 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 532,15 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 30.184,47 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Tvrdí, že uzavřel dne [datum] s žalovanou elektronicky smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru. Žalobce před tím řádně prověřil úvěruschopnost žalované. Žalovaná byla oprávněna čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty do sjednaného úvěrového rámce 30.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve splátkách 3,28% měsíčně z úvěrového rámce. Žalovaná celkem vyčerpala částku 29.967 Kč a uhradila 6.888 Kč. Tato částka byla započtena na úroky, poplatky a na jistinu. Žalovaná však přestala úvěr splácet, neuhradila vůbec splátky za únor až květen 2021, a žalobce úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Žalovaná částka se skládá z jistiny 27.654,47 Kč, z nákladů na vymáhání 530 Kč a ze smluvních pokut 2.000 Kč Smluvní pokutu žalobce nárokuje podle čl. 7 úvěrových podmínek, podle něhož má právo na smluvní pokutu 500 Kč v případě prodlení s úhradou splátky. Žalovaná byla v prodlení se splátkami opakovaně a částka 2.000 Kč představuje 4 pokuty po 500 Kč za nezaplacené splátky za měsíce leden až duben 2020 Náklady 530 Kč odpovídají nákladům na upomínky 100 Kč formou SMS, telefonátů a e-mailů, a 130 Kč v případě doporučeného psaní. Kapitalizovaný úrok 5.943,84 Kč byl vypočten z jistiny výše uvedené za dobu od [datum] do [datum]. Úrok z prodlení ve výši 532,15 Kč byl vypočten v sazbě 8,25% ročně z jistiny za dobu od [datum] do [datum]. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatila ani po výzvě.

2. Ve věci byl dne [datum] vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle § 49 odstavec 4 občanského soudního řádu. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Žalobce je od [datum] dosud zapsán v obchodním rejstříku a do předmětu jeho podnikání náleží poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Úvěrová smlouva má název [anonymizováno] půjčka – revolvingový úvěr [číslo]. Obsahuje označení smluvních stran, a to žalobce a žalované. U žalované je uvedeno, že je svobodná, nemá děti, je vyučena s maturitou a bydlí v podnájmu, je zaměstnána a čistý měsíční příjem činí 22.730 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 45.000 Kč. Výše úvěrového rámce činila 20.000 Kč, roční úroková sazba 29,88% ročně, výše minimální splátky 3,28% z úvěrového rámce, tedy 656 Kč měsíčně. Pojištění schopnosti splácet nebylo sjednáno. Úrok a úhrada za pojištění přirůstají k jistině k poslednímu dni účetního období. Nedílnou součásti smlouvy je sazebník a úvěrové podmínky. Na straně 3 smlouvy jsou uvedeny důsledky nesplácení úvěru, a to náklady spojené s upomínáním 100 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokuta 500 Kč, jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojistného, a úrok z prodlení podle platného nařízení vlády. V odstavci s názvem ostatní je uvedeno, že žalovaná podpisem smlouvy potvrzuje, že před jejím uzavřením převzala formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a že jí bylo poskytnuto náležité vysvětlení a informace o pojištění. V závěru listiny je část nazvaná podpisy smluvních stran. Zde je uvedeno datum uzavření smlouvy [datum], podpis oprávněného zaměstnance žalobce, a v místě vyznačeném pro podpis klienta, tedy žalované, je pouze číselný kód [číslo], podpis žalované se zde nenachází.

6. Úvěrové podmínky IJK119 platné od [datum] obsahují podrobnější úpravu práv a povinností v závazkových vztazích mezi žalobcem a jeho klienty. V článku 6 je obsaženo oprávnění žalobce úvěr zesplatnit, tedy požadovat jednorázové vrácení úvěru, v případě, že klient nedodržuje podmínky splácení úvěru, tedy pokud dluží dvě a více splátek, anebo nezaplatí splátku déle než 3 měsíce. V bodě 7.1 jsou vyjmenovány sankce při nesplácení úvěru, a to smluví pokuta 500 Kč, jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění 10% z nezaplacené jistiny a úroků, a úrok z prodlení v zákonné výši. Z úvěrových podmínek nelze zjistit, zda, případně kdy se dostaly do dispozice žalované, a zda žalovaná s nimi vyjádřila svůj souhlas.

7. Rámcová pojistná smlouva č. HCCPI1/2016 byla uzavřena mezi žalobcem jakožto pojistníkem a [právnická osoba] jako pojistitelem. Obsahuje výčet možných pojistných rizik, sazby pojistného počátek a konec pojištění a pojistnou událost. S touto listinou souvisí listina informace o pojištění schopnosti splácet a o pojištění osobních věcí a zneužití karty. V řízení nebylo zjištěno, že by se tyto listiny dostaly do dispozice žalované, případně že by žalovaná s nimi jakýmkoliv způsobem vyjádřila svůj souhlas.

8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, jakým způsobem žalovaná splácela úvěr a jaké částky čerpala. Žalovaná dne [datum] vyčerpala 20.000 Kč, dne [datum] vyčerpala 9.000 Kč a 100 Kč a dne [datum] čerpala 867 Kč. Celkové čerpání činí 29.967 Kč. Podle potvrzení [právnická osoba] byla dne [datum] z účtu žalobce odepsána částka 20.000 Kč a poukázána na účet č. [bankovní účet]. Tato skutečnost je potvrzována výpisem z účtu žalované téhož čísla, v němž jsou všechna čerpání, tedy 20.000 Kč, 9.000 Kč, 100 Kč a 867 Kč. Podle potvrzení [právnická osoba] je majitelem tohoto účtu žalovaná.

9. Z téže listiny soud dále zjistil, že žalovaná celkem uhradila na úvěr 6.888 Kč tak, že 5x zaplatila částku 984 Kč v červenci, srpnu, září, říjnu a prosinci 2020, poté zaplatila v lednu 2021 částku 300 Kč a v únoru 2021 uhradila 500 Kč a 1.168 Kč. Dále nehradila ničeho.

10. Dopisem z [datum] vyzval žalobce žalovanou ke splacení celého úvěru jednorázově v tehdejší výši 34.078,32 Kč ve lhůtě do 14 dnů od sepsání této výzvy. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalované odeslán doporučeně dne [datum].

11. Zmíněné čerpání a splácení úvěru ověřil soud rovněž z výpisů z účtu žalované ke smlouvě [číslo] v nichž jsou stejné údaje jako ve výpisu čerpání splátek a úhrad.

12. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalované dopisem svého právního zástupce ze dne [datum], který byl podle poštovního podacího archu žalované odeslán doporučeně dne [datum].

13. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Žalobce měl k dispozici výpis z běžného účtu žalované shora uvedeného č. [bankovní účet] za celý měsíc říjen 2019, a v něm je příjem žalované ze Základní školy a mateřské školy ve výši 20.876 Kč. Z kopie občanského průkazu žalované lze dovodit, že žalobce měl tuto kopii k dispozici. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná požádala o dva splátkové kontrakty, má jeden existující nesplátkový kontrakt, jeden kontrakt z kreditní karty a požádala o jeden kontrakt z kreditní karty. Žalovaná měla kontokorentní úvěr od [datum] s úvěrovým rámcem 5.000 Kč a využitou částku 4.986 Kč, dále měla kreditní kartu splátkovou od [datum] s úvěrovým rámcem 20.990 Kč a zůstatkem dlužné jistiny 8.396 Kč. Podle listiny s názvem úvěrová karta byl příjem žalované z žádosti 22.730 Kč, životní minima dospělých členů domácnosti 3.860 Kč, splátky u žalobce 840 Kč a výše splátky schváleného úvěru 656 Kč, rozdíl činil 17.374 Kč. Poté jsou uvedeny poměry domácnosti blíže nespecifikované, a to příjem klienta z žádosti 22.730 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 45.000 Kč, měsíční výdaje domácnosti 30.000 Kč, výše splátky schváleného úvěru 656 Kč, a rozdíl činí 37.074 Kč. V této listině jsou i údaje o odpovědích externích registrů, a to Ministerstva vnitra, centrální evidence obyvatel, [příjmení], nebankovního registru klientských informací a insolvenčního rejstříku. Všechny výpisy z těchto rejstříků byly v pořádku. Jsou to však pouze údaje, nebylo zjištěno, že by byly činěny nějaké dotazy na tyto registry a že by každý z těchto registrů žalobci odpověděl a uvedl konkrétní údaje, případně jakým způsobem a kterého dne.

14. O uzavření úvěrové smlouvy žalobce tvrdí, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím správce financí webového rozhraní žalobce, které je obdobou internetového bankovnictví využívaného bankami. Uzavírání smluv elektronickou formou je ze strany žalobce podmíněno registrací a přístupem do Správce financí. S registrací je spojeno ověření totožnosti klienta, z poskytnutí rodného čísla, čísla mobilního telefonu, e-mailu a souhlasu se zpracováním osobních údajů. Poté je klientovi odeslána automaticky SMS zpráva s kódem na jeho telefonní číslo, následně probíhá kontrola čísla občanského průkazu a jeho platnosti. Potom klient odpovídá na kontrolní otázky potvrzující jeho totožnost a zvolí si své přihlašovací jméno a heslo. Na základě registrace je klientovi nabídnuta možnost elektronicky uzavírat smlouvy, a kdyby klient v tomto způsobu podpisu spatřoval jakékoliv riziko, je mu umožněno dokumenty podepsat jiným způsobem, např. na pobočce obchodního partnera žalobce. Pokud klient chce využít možnosti uzavřít smlouvu elektronicky, proběhne opětovná verifikace jeho osoby a následně je mu předložena smlouva s vyplněnými údaji, jejíž nedílnou součástí jsou i úvěrové podmínky. Klient může omezeně změnit parametry smlouvy a do samotného podpisu smlouvy může smlouvu kdykoliv zrušit nebo nejasnosti konzultovat s pracovníky žalobce. K potvrzení osoby klienta žalobce požaduje předložení dvou dokladů totožnosti a výpisu z účtu. Po splnění všech požadovaných podmínek je umožněno klientovi uzavřít svým podpisem úvěrovou smlouvu, a klient je upozorněn, že následujícím krokem potvrzuje svou vůli být právně vázán obsahem smlouvy. Pro finální potvrzení uzavření smlouvy je potřeba potvrzujícího kódu, který je klientovi zaslán na jeho telefonní číslo. Projev vůle, stvrzen SMS kódem, zaslaným na verifikované telefonní číslo žalobce považuje za dostatečně určitý, a z něj je zřejmá vůle klienta smlouvu uzavřít. Smlouva je vyhotovena písemně v elektronické podobě a zákonné požadavky na uzavření úvěrové smlouvy jsou splněny. Žalobce následně poskytl soudu rozbor tří druhů elektronického podpisu.

15. Tato tvrzení žalobce o uzavření žalované úvěrové smlouvy jednak nejsou úplná ani konkrétní ve vztahu k žalované, a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, že by žalovaná kdy navštívila internetové stránky žalobce, jakým způsobem, v jakém rozsahu a kdy uváděla jaké údaje, jak byla ověřována její totožnost, jaké přihlašovací jméno a heslo a kdy si žalovaná zvolila, kdy a jakým způsobem byla provedena řádná registrace žalované v systému správce financí, kdy a jakým způsobem jí byla nabídnuta možnost elektronicky uzavírat smlouvy. Nebylo rovněž prokázáno, jakou konkrétní smlouvu a které úvěrové podmínky žalobce kdy žalované předložil a jakým způsobem žalovaná vyjádřila svoji vůli přistoupit na tyto podmínky a konkrétní text smlouvy. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalobce kdy zaslal žalované jakýkoliv potvrzující kód na nějaké telefonní číslo, ani že by žalovaná jakýkoli kód nebo heslo použila a smlouvu jakýmkoliv způsobem a kterého dne podepsala. Nebylo prokázáno, kterého dne a jakým způsobem byla smlouva opatřena elektronickým podpisem žalované.

16. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poukázal na účet žalované celkem částku 29.967 Kč. Nebylo prokázáno uzavření tvrzené úvěrové smlouvy mezi účastníky, nebylo prokázáno, že by smlouva o úvěru byla opatřena elektronickým podpisem žalované a nemohlo být ani prokázáno, že by úkony žalované tvrzené žalobcem a úkony žalobce měl žalobce chronologicky zaznamenány ve svém systému a tyto byly chráněny proti změnám. Žalovaná žalobci zaplatila celkem 6.888 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce zjišťoval příjmy a výdaje žalované, natož aby tyto skutečnosti ověřil. Výpis z účtu žalované za měsíc říjen 2019, obsahující její příjem 20.876 Kč, soud nepovažuje za řádné ověření příjmů žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu z tvrzené úvěrové smlouvy, žalovaná však ničeho neuhradila.

17. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, příp. smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalované poskytnout v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaná zavázala tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby, konkrétním způsobem a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. Nebylo prokázáno ani to, že by se žalobce s žalovanou dohodli na dalších ujednáních, které žalobce tvrdí, např. na konkrétních splátkách, datu splatnosti, na jakýchkoliv poplatcích či nákladech, či na smluvní pokutě.

18. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoliv smlouvy předpokládá, že smluvní strany si ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odstavec 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená úvěrová smlouva neobsahuje podpis žalované a nebylo zjištěno, že by žalovaná jakýmkoliv způsobem na podmínky obsažené v úvěrové smlouvě přistoupila a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce nebo žalovaná učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaná projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak je vyžadováno v ustanovení § 1731 a § 1732 odstavec 1 občanského zákoníku. Nemohlo tudíž být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoliv nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezí účastníky uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu i v projednávané věci.

19. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem žalobce či žalovaná měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce tohoto ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickým systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. V řízení však nic takového nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

20. Za této situace soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená úvěrová smlouva nebyla mezi účastníky vůbec uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované tedy nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané částky v ujednané lhůtě a splátkách ani platit žalobci jakékoliv poplatky, úroky, smluvní pokuty či náhrady nákladů. I kdyby bylo uzavření tvrzené smlouvy prokázáno, nebylo prokázáno, že by si žalobce jakožto věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Nebylo prokázáno, že by žalobce zjišťoval příjmy a výdaje žalované, že by žalovaná uváděla nějaké konkrétní příjmy, jakým způsobem a kdy se tak mělo stát. Nebylo zjištěno, že by si žalobce ověřoval jakékoliv údaje ohledně příjmů či výdajů žalované, jejich zdrojů či účelu. I kdyby bylo prokázáno, že žalobce nahlížel do některých rejstříků s negativním výsledkem, nebylo by to zdaleka dostačující. Důsledkem porušení zmíněné povinnosti je ve smyslu § 87 odstavec 1 téhož zákona neplatnost smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, neboť tvrzená úvěrová smlouva by se zjevně příčila dobrým mravům, odporovala zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušovala veřejný pořádek.

21. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalované úvěrové smlouvy nejen odporují citovanému zákonu, ale narušují i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

22. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 29.967 Kč, a že žalovaná žalobci celkem uhradila 6.888 Kč. Rozdíl těchto částek 23.079 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované.

23. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odstavec 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté dluh splnit bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je shora uvedený zesplatňující dopis z [datum], který byl žalované odeslán dne [datum]. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalované se dopis dostal [datum], žalovaná měla plnit podle výzvy do 14 dnů, tedy do [datum]. Následujícího dne [datum] se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a od téhož dne jí vznikla povinnost podle § 1970 občanského zákoníku platit úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.

24. Na základě všech výše uvedených skutečností soud přiznal žalobci částku 23.079 Kč se zákonným úrokem z prodlení až od [datum] do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta.

25. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 62 % předmětu sporu a ohledně 38 % úspěch neměl. Podle § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 24 %. Při stanovení míry úspěchu a neúspěchu ve sporu soud u úroků přiznaných či zamítnutých na dobu neurčitou do zaplacení tyto úroky kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí. Soud také zohlednil, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. odeslal žalované více než 7 dní před zahájením řízení výzvu k plnění, a to výše uvedené dopisy. Náklady žalobce se skládají se zaplaceného soudního poplatku 1.208 Kč, z odměny za právní zastoupení za 3 a půl úkonů právní pomoci po 1.000 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze 4 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odstavec 4 advokátního tarifu a konečně z částky 1.971,90 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby a zastupování u dnešního jednání před soudem. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. V předžalobní výzvě sice byla uvedena právní kvalifikace nároku žalobce, avšak nesprávně, podle obchodního zákoníku, který platil pouze do konce roku 2013. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce tak činí 12.569,90 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 24%, tedy 3.017 Kč.