8 C 50/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 6.990 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 6.000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení - úroku z prodlení ve výši 223,77 Kč - úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 6.000 Kč za dobu od [datum] do [datum] - nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč.

III. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 2.520 Kč.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 2.170 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 6.990 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 223,77 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.530 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky 256 Kč. Tvrdí, že [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] účinnou ve znění smlouvy téhož čísla ze dne [datum]. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr 6.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 7.380 Kč do [datum] Smlouva byla uzavřena elektronicky a žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně převodem na svůj účet. Žalovaný však ničeho neuhradil. [příjmení] 1.530 Kč, kterou žalobce označuje jako kapitalizovaný úrok, se skládá z úroku ve výši 1.380 Kč a z nákladů na upomínání 150 Kč. Úrok z prodlení 223,77 Kč byl vypočten z jistiny 6.000 Kč od [datum] do [datum]. [příjmení] 256 Kč se skládá z nákladů na jednu osobní návštěvu v místě bydliště dlužníka ve výši 217 Kč a z nákladů na odeslání obyčejného dopisu ze dne [datum] žalovanému ve výši 39 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny úvěru 6.000 Kč a ze smluvní pokuty 990 Kč, která byla vypočtena v sazbě 0,1 % denně z jistiny za dobu od [datum] do [datum]. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou.

2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 2.520 Kč, která se skládá ze smluvní pokuty 990 Kč a z úroku a nákladů upomínání 1.530 Kč. Soud proto postupoval podle § 96 odstavců 1 a 2 o. s. ř. a řízení v této části zastavil výrokem III tohoto rozhodnutí.

4. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Smlouva o úvěru [číslo] obsahuje označení smluvních stran, kdy jako věřitel je uvedena společnost [právnická osoba], [IČO], a jako klient či dlužník je uveden žalovaný. Předmětem smlouvy je závazek věřitele poskytnout žalovanému peněžní prostředky v úhrnné výši jistiny úvěru a žalovaný se zavazuje úvěr věřiteli splatit a zaplatit veškeré úroky přirostlé k úvěru a další platby. Jistina úvěru činila 6.000 Kč, žalovaný měl úvěr splatit do [datum] a měl uhradit celkem 7.380 Kč, tedy jistinu a úrok 1.380 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet č. [bankovní účet] Smlouva obsahuje možnost prodloužení splatnosti úvěru. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro poskytování úvěrů splatných jednorázově, a žalovaný potvrdil, že se s nimi podrobně seznámil. V závěru listiny je datum [datum]. Na smlouvě není podpis věřitele [právnická osoba] ani podpis žalovaného. Na tuto úvěrovou smlouvu navazuje smlouva o úvěru stejného čísla se stejně označenými smluvními stranami. Jistina úvěru je totožná 6.000 Kč, avšak liší se datum splatnosti [datum], celková částka ke splacení je stejná 7.380 Kč Smlouva je datována [datum], a ani zde se nenachází podpis věřitele ani žalovaného. Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově SPL 2019 [číslo] obsahují definice používaných pojmů a podrobnější úpravu práv a povinností původního věřitele a jeho klientů při sjednávání úvěrových smluv. Z listiny nelze dovodit, že by se někdy dostala do dispozice žalovaného, ani že by žalovaný s ní projevil svůj souhlas. Podle výpisů z účtu původního věřitele obdržel dne [datum] původní věřitel na účet částku 1 Kč z účtu č. [bankovní účet] s názvem [celé jméno žalovaného]. Dne [datum] z účtu původního věřitele byla poukázána částka 6.000 Kč na účet č. [bankovní účet] [právnická osoba] potvrdila, že majitelem tohoto účtu je žalovaný. Podle výpisu z téhož účtu byla na účet připsána částka 6.000 Kč dne [datum] z účtu původního věřitele s popisem půjčka od [anonymizováno]. Žalovaný čerpal od téhož původního věřitele úvěr ještě necelý měsíc předtím, kdy na jeho účet dne [datum] byla připsána částka 6.000 Kč z účtu původního věřitele s popisem půjčka od [anonymizováno] [číslo].

5. Dopisem z [datum] původní věřitel upomenul žalovaného o úhradu dluhu. Dopisem z [datum] urgoval zaplacení dluhu a předžalobní výzvou z [datum] znovu vyzval žalovaného k zaplacení dluhu ihned. V řízení však nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byl kterýkoli z těchto tří dopisů žalovanému odeslán či doručen. Podle listiny interní kontrola měl terénní poradce původního věřitele se nacházet dne [datum] v 9:07 hodin v bydlišti žalovaného [obec a číslo].

6. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud tyto skutečnosti. Dne [datum] uzavřel původní věřitel [právnická osoba] jakožto postupitel s žalobcem jako postupníkem rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na kterou navazuje společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek z [datum], obsahující seznam postoupených pohledávek, v němž je zahrnuta i pohledávka za žalovaným. Dopisem z [datum] oznámil původní věřitel žalovanému, že postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Dopisem z téhož data oznámil postoupení pohledávky žalovanému i žalobce a vyzval ho k zaplacení dluhu do [datum]. Žalobce v rámci mimosoudního vymáhání podle výpisu úkonů měl žalovanému poslat dopis z [datum] a jeho terénní pracovník měl vykonat cestu do místa bydliště žalovaného dne [datum]. Listina výpis úkonů mimosoudního vymáhání však tyto mimosoudní úkony neprokazuje. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z [datum], který byl podle poštovního podacího archu žalovanému odeslán doporučeně dne [datum]. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho neuhradil.

7. Žalobce tvrdí, že k uzavření úvěrové smlouvy došlo tak, že žalovaný zažádal o úvěr on-line na internetových stránkách původního věřitele, vyplnil požadované údaje ve formuláři, včetně zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu. Žalovaný provedl verifikační platbu, a to již [datum], a tím byl dokončen proces uzavření některé již dříve sjednané smlouvy o úvěru s původním věřitelem. Když žalovaný opětovně zažádal o další úvěr, nebylo nutné realizovat verifikační platbu opětovně. Při dokončení žádosti o úvěr obdržel žalovaný předsmluvní informace, v nichž byly zahrnuty veškeré parametry úvěru. Na základě nich původní věřitel zahájil schvalovací proces, během něhož nahlížel do registrů, například do insolvenčního rejstříku, bankovního či nebankovního registru klientských informací, a prověřoval bonitu žalovaného, tedy schopnost úvěr splácet. Následně žádost žalovaného byla schválena a byla mu poskytnuta částka 6.000 Kč na účet, z něhož odeslal verifikační platbu. Při zaslání verifikační platby žalovaný odsouhlasil Všeobecné obchodní podmínky, včetně souhlasu se zpracováním osobních údajů a text smlouvy o úvěru, a veškeré dokumenty byly zaslány žalovanému na e-mail uvedený v žádosti o úvěr.

8. Tato tvrzení žalobce o způsobu uzavření úvěrové smlouvy jednak nejsou úplná a konkrétní pro daný případ, a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, kterého dne a jakým způsobem žalovaný požádal on-line na internetových stránkách původního věřitele o úvěr, které údaje a kdy vyplnil, kdy obdržel nějaké předsmluvní informace o úvěru. Nebylo prokázáno, jakým způsobem původní věřitel prováděl schvalovací proces, do kterých registrů nahlížel a s jakým výsledkem, a jakým jiným způsobem posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalovaný odsouhlasil při zaslání verifikační platby Všeobecné obchodní podmínky a jakým způsobem, ani že by odsouhlasil text úvěrové smlouvy, a rovněž nebylo prokázáno, že by veškeré dokumenty byly zaslány žalovanému na e-mail, a že by žalovaný projevil s textem úvěrové smlouvy souhlas a jakou formou.

9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku 6.000 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky či poplatky či smluvní pokuty. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 6.000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § [číslo] odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis původního věřitele ani žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel anebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Původní věřitel zřejmě vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalovanému, případně kterého dne, ani že by žalovaný takovýto návrh smlouvy přijal, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

10. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce ani na výzvu soudu obsaženou v usnesení ze dne 25. 3. 2022 č. j. 8 C 50/2022-49, které bylo zástupci žalobce doručeno dne [datum], nedoplnil žádné skutečnosti o tom, že by původní věřitel jakýmkoli způsobem zjišťoval příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a jeho poměry. Soud tedy má za to, že pokud by bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, byla by tato smlouva shledána absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. Žalovanému tedy nemohla vzniknout povinnost vrátit peněžní částku v určité lhůtě a platit původnímu věřiteli úroky, poplatky či smluvní pokuty. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel na účet žalovaného převedl částku 6.000 Kč, a žalovaný tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalovaného tudíž došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení, a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému o tom, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného odpovídá částce 6.000 Kč, kterou žalovaný obdržel, avšak nevrátil z ní ničeho.

12. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.

13. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše uvedený dopis z [datum], odeslaný žalovanému následujícího dne. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal [datum] a žalovaný měl plnit podle této výzvy do [datum]. Dnem následujícím, [datum], se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku a od téhož dne žalobci ve smyslu § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výši stanoví § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., když jiná sazba úroku z prodlení nebyla smluvena.

14. Soud tedy žalobci přiznal na jistině 6.000 Kč s úrokem z prodlení až od [datum]. Výrokem II tohoto rozhodnutí byla žaloba ve zbytku zamítnuta.

15. Žalobce zpětvzetím žaloby ohledně částky 2.520 Kč zavinil, že řízení muselo být v této části zastaveno, v části úroku z prodlení a nákladů na uplatnění neměl úspěch a úspěšný byl ohledně jistiny a části úroku z prodlení. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, kdy úspěch žalobce představuje 68 % a neúspěch 32 %, rozdíl činí 36 %. Do míry neúspěchu žalobce zahrnul soud také částku 2.520 Kč, ohledně níž bylo řízení zastaveno. Úroky z prodlení přiznané či zamítnuté na dobu neurčitou do zaplacení soud kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému ve smyslu § 142a o.s.ř. výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z [datum] Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 a půl úkonu právní pomoci po 1.500 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze tří paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 976,50 Kč, která odpovídá 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Soud nepřiznal žalobci odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby s částečným zpětvzetím, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Účelně vynaložené náklady žalobce tak činí 6.026,50 Kč, z čehož žalobci náleží 36 %, tedy 2.170 Kč.