8 C 51/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa o zaplacení 3.710,51 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 1.000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 2.710,51 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně - z částky 2.956,58 Kč za dobu od [datum] do [datum] - z částky 1.956,58 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 3.710,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2.956,58 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Tvrdí, že uzavřel s žalovanou prostředky komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž poskytl žalované dne [datum] spotřebitelský úvěr 5.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem 0,9 % denně do [datum]. Žalovaná však zaplatila toliko 4.000 Kč, což bylo započteno na smluvní pokutu, na úrok z prodlení, na úrok z úvěru a na jistinu. Žalovaná částka se skládá z jistiny 2.956,58 Kč a ze smluvní pokuty 753,93 Kč. Tato smluvní pokuta byla vypočtena z částky 5.000 Kč za dobu od [datum] do [datum] v sazbě 0,1 % denně a byla žalované účtována za prodlení.

2. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobce je obchodní společností zapsanou od roku 2012 v obchodním rejstříku. Do jeho předmětu podnikání náleží poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahuje základní parametry neúčelového úvěru 5.000 Kč se splatností 30 dnů a úrokem 0,9 % denně. Není podepsán ani datován a nelze z něj zjistit jakoukoli souvislost s žalovanou. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] jsou smluvní strany označeny tak, že žalobce je věřitelem a žalovaná klientem. Předmětem smlouvy je závazek žalobce poskytnout žalované neúčelový spotřebitelský úvěr podle žádosti žalované učiněné prostřednictvím webového rozhraní žalobce, v němž se žalovaná registrovala, a závazek žalované ve sjednané době úvěr vrátit spolu s úroky. Individuální podmínky úvěru spočívají v tom, že výše úvěru činí 5.000 Kč, způsob čerpání je bezhotovostním převodem, úrok činí 0,9 % denně z vypůjčené částky, splatnost je 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalované a celková částka splatná ke dni splatnosti představuje 6.350 Kč Smluvní pokuta činí 0,1 % denně z částky jistiny, ohledně níž je žalovaná v prodlení. V případě prodlení je žalobce oprávněn účtovat 200 Kč za upomínky a výzvy k zaplacení. Na druhé straně smlouvy je uvedeno, že tato je uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku způsobem uvedeným v obchodních podmínkách čl. 4 [číslo] až [číslo], které mají být nedílnou součástí smlouvy, a žalovaná s nimi vyslovuje svůj souhlas. Za datum uzavření smlouvy se považuje datum odeslání finančních prostředků žalované uvedené na faktuře ke smlouvě. Smlouva je podepsána jednatelem žalobce. Podpis žalované se zde nenachází, je zde uvedeno pouze její jméno, adresa, rodné číslo a IP adresa. Všeobecné obchodní podmínky ke smlouvám o spotřebitelském úvěru obsahují úpravu práv a povinností a výklad použitých pojmů pro smlouvy, které uzavíral žalobce se svými klienty. Souvislost s žalovanou nelze z těchto obchodních podmínek dovodit. Z listiny výpis z aplikace [anonymizováno] nevzal soud za prokázány žádné skutečnosti. Faktura ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] zahrnuje výši úvěru, počet dnů splatnosti, datum odeslání finančních prostředků [datum] a výši splátky 6.350 Kč s datem splatnosti [datum]. V řízení nebylo zjištěno, zda tato faktura se dostala do dispozice žalované. Podle potvrzení [právnická osoba] je žalovaná majitelkou účtu č. [bankovní účet]. Na tento účet žalované byla dne [datum] připsána částka 5.000 Kč jakožto půjčka z účtu žalobce č. [bankovní účet]. Žalovaná žalobci zaplatila pouze 4.000 Kč. Dopisem z [datum] žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované částky do 7 dnů od odeslání dopisu s tím, že jinak by se žalobce obrátil se svým nárokem na soud. Podle potvrzení o odeslání byl tento dopis žalované odeslán téhož dne prostřednictvím hybridní pošty České pošty.

4. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti soud z listiny, kterou žalobce označil jako dotazník vyplněný žalovanou, zjistil, že se jedná o listinu v anglickém jazyce, nelze vzít za prokázáno, že se jedná o údaje, které poskytla žalobci žalovaná, její čistý příjem měl být 20.000 Kč měsíčně, výdaje [číslo] a 3.000 Kč měsíčně. Z listiny [příjmení] data vyplývá, že žalovaná neměla evidovány jiné dluhy. Podle oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení [obec] činil invalidní důchod prvního stupně žalované od ledna 2020 částku 6.419 Kč měsíčně. Žalobce měl k dispozici kopii občanského průkazu žalované. Podle výplatních lístků žalované činil její čistý příjem za květen 2020 částku 13.338 Kč, za červen 2020 částku 15.810 Kč a za červenec 2020 částku 12.028 Kč.

5. Žalobce tvrdí, že k uzavření úvěrové smlouvy došlo tak, že žalovaná se zaregistrovala na webovém portálu žalobce, zadala své údaje, zvolila si své heslo ke svému účtu a požádala o poskytnutí úvěru, zadala si výši úvěru a splatnost a seznámila se s veškerými informacemi, které je povinen žalobce poskytnout před uzavřením smlouvy. Žalovaná toto potvrdila stiskem tlačítka zažádat, poté byl žalované vygenerován text smlouvy, obchodní podmínky a formulář s informacemi před uzavřením smlouvy. Pokud by žalovaná s podmínkami smlouvy nesouhlasila, měla možnost vrátit se zpět na předchozí krok a změnit údaje. V případě souhlasu mohla tento vyjádřit tlačítkem souhlasím s podmínkami smlouvy a s obchodními podmínkami a s podmínkami předsmluvního formuláře. Žalovaná byla poté přesměrována na dotazník týkající se její finanční a majetkové situace a po kliknutí na tlačítko potvrdit žádost se považuje žádost o úvěr za podanou a není možné ji měnit. Veškerá smluvní dokumentace byla zaslána žalované na e-mail uvedený při registraci. Totožnost žalované byla ověřena výpisem z aplikace [anonymizováno], výplatními páskami a kopií občanského průkazu.

6. Tato tvrzení žalobce o způsobu uzavření smlouvy jsou jednak neúplná a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo zjištěno, kdy a jakým způsobem se žalovaná měla zaregistrovat na webovém portálu žalobce, které údaje, kdy a jakým způsobem zadala, jaké heslo si zvolila, jak požádala o poskytnutí úvěru, jakou výši úvěru uvedla a s jakými informacemi se jakým způsobem seznámila. Nebylo rovněž prokázáno, jakým způsobem a kdy byly vygenerovány žalované jakékoli dokumenty, například smlouva, formulář nebo obchodní podmínky, ani zda tyto dokumenty se dostaly do dispozice žalované a kdy se tak mělo stát. Rovněž nebylo prokázáno, zda žalovaná s nějakými podmínkami či smlouvou souhlasila a jakým konkrétním způsobem svůj souhlas vyjádřila a kdy se tak mělo stát, ani že by vyplňovala jakýkoli dotazník a zadávala jakékoli údaje týkající se její finanční a majetkové situace. Dále nebylo prokázáno, zda a kdy žalovaná klikla na tlačítko potvrdit žádost, zda žalované byly zaslány nějaké listiny na nějakou e-mailovou adresu, ani že by jí bylo přiděleno nějaké číslo ID. Bylo prokázáno pouze to, že žalobce měl k dispozici kopii občanského průkazu žalované.

7. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku 5.000 Kč použitím prostředků elektronické komunikace na dálku, kdy žalovaná měla požádat elektronickým podepsáním návrhu smlouvy žalobce o její uzavření, a žalobce tento návrh přijal opatřením smlouvy elektronickým podpisem pověřeného pracovníka. Ničeho takového však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze tedy aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch finanční prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalované poskytnout v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaná zavázala tyto peněžní prostředky vrátit ve sjednané době a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoliv smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odstavec 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však v řízení nebyla prokázána. Předložená listina zahrnující smlouvu o úvěru neobsahuje podpis žalobce ani žalované a nebylo zjištěno, že by žalovaná jakýmkoliv způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupila a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce nebo žalovaná učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaná projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odstavec 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, zda žalobce či žalovaná jakoukoliv nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijali ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že žalobce vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalované, případně kterého dne, ani že by žalovaná takovýto návrh smlouvy přijala, jakým způsobem a kterého dne. Podle žalobce byla úvěrová smlouva mezi účastníky uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci. Skutečnost, že žalovaná zaplatila žalobci výše uvedenou částku, zdaleka nepostačuje k prokázání uzavření a obsahu tvrzené smlouvy mezi účastníky.

8. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem žalobce či žalovaná měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce zmíněného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Nic takového však v řízení nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

9. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by se žalobce splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce tvrdí, že žalovaná vyplnila dotazník a její příjem byl ověřen výplatními páskami, že provedl lustraci žalované v registru [příjmení] a v insolvenčním rejstříku. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná vyplňovala jakoukoli žádost o úvěr a poskytovala jakékoli informace o své majetkové situaci. Podle výplatních lístků dosahovala žalovaná velmi nízkého měsíčního příjmu od [číslo] do 15.800 Kč měsíčně, a pobírala ještě invalidní důchod 6.419 Kč měsíčně. Dohromady tedy její příjem se pohyboval okolo 20.000 Kč čistého měsíčně. Žalobce se však nezabýval dostatečně výdajovou stránkou žalované. Nebylo prokázáno, že by žalobce zjišťoval výdaje žalované a její závazky a jejich výši, natož aby takové skutečnosti ověřoval. Lustrace žalované v insolvenčním rejstříku či v rejstříku [příjmení] nebyla v řízení prokázána, a i kdyby prokázána byla, byly by takové výsledky nedostačující pro zjištění závazků a výdajů žalované. Nebylo zjištěno, že by žalobce například nahlížel do nebankovního registru klientských informací či do jiných databází. Pokud by tedy bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, byla by tato smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť taková smlouva by se zjevně příčila dobrým mravům, odporovala zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušovala veřejný pořádek.

10. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Žalované nemohla tudíž vzniknout povinnost vrátit žalobci předmětnou částku v určité lhůtě ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky či smluvní pokuty. V řízení bylo prokázáno, že žalobce na účet žalované převedl částku 5.000 Kč, tato částka byla na účet žalované řádně připsána, a žalovaná tedy tuto částku přijala, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalované došlo tedy ke vzniku bezdůvodného obohacení, a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaná obdržela od žalobce částku 5.000 Kč a z toho vrátila pouze 4.000 Kč. Rozdíl těchto částek 1.000 Kč odpovídá bezdůvodnému obohacení na straně žalované.

11. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše uvedený dopis z [datum], odeslaný téhož dne žalované. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalované se dopis dostal [datum], žalovaná měla dluh splnit bez zbytečného odkladu do [datum], a dnem následujícím [datum] se dostala do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku. Od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jiná sazba úroku z prodlení smluvena nebyla.

12. Na základě výše uvedených skutečností soud přiznal žalobci na jistině 1.000 Kč za bezdůvodné obohacení a úrok z prodlení až od [datum]. Výrokem II tohoto rozhodnutí byla žaloba ve zbývající části jistiny a smluvní pokuty a úroku z prodlení zamítnuta.

13. Žalovaná měla ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce a v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jejím úspěchem a neúspěchem ve sporu. Žalované však žádné náklady nevznikly, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.