8 C 52/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 101.500 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 99.906,50 Kč ve splátkách ve výši 3.000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, pod ztrátou výhody splátek.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 1.593,50 Kč - s úrokem ve výši 10.351,66 Kč - s úrokem 8,05 % ročně z částky 100.000 Kč za dobu od 26. 5. 2022 do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 5.611,86 Kč - s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 101.500 Kč za dobu od 26. 5. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 9.992,88 Kč ve splátkách ve výši 3.000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, pod ztrátou výhody splátek, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 101.500 Kč s úrokem ve výši 10.351,66 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 5.611,86 Kč, s úrokem 8,05 % ročně z částky 100.000 Kč za dobu od 26. 5. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 101.500 Kč za dobu od 26. 5. 2022 do zaplacení. Tvrdí, že dne 9. 3. 2021 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž poskytl žalovanému peněžní prostředky 100.000 Kč na úrok 9,9% ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit splátkami 1.663 Kč měsíčně s tím, že úvěr měl být splacen 25. 3. 2028. Žalovaný nezaplatil řádně a včas žádnou splátku a uhradil pouze 93,50 Kč. Byl tedy od počátku v prodlení, a žalobce proto prohlásil celý úvěr za okamžitě splatný ke dni 25. 9. 2021. Žalovaná částka se skládá z jistiny úvěru 100.000 Kč a z částky 1.500 Kč za poplatky, a to tři poplatky po 500 Kč za tři výzvy k úhradě z 9. 5. 2021, 30. 5. 2021 a 1. 7. 2021. Kapitalizovaný úrok z úvěru 10.351,66 Kč žalobce vypočetl z jistiny 100.000 Kč v sazbě 9,9 % ročně za dobu od 25. 4. 2021 do 9. 6. 2022, což činí 11.093,42 Kč, z čehož žalobce požaduje pouze 10.351,66 Kč. Kapitalizovaný úrok z prodlení žalobce vypočítal v sazbě 8,5 % ročně z jistiny 100.000 Kč za dobu od 25. 9. 2021 do 9. 6. 2021, což činí 6.008,21 Kč, a žalobce z toho nárokuje pouze 5.611,86 Kč. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil.

2. Ve věci byl dne 21. 9. 2022 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného spočívá v tom, že si je vědom svého dluhu vůči žalobci a hodlá ho splatit. V době, kdy si žalovaný úvěr vzal, pobíral pouze invalidní důchod a byl bez práce. Nyní již pracuje po dobu necelého roku. Žalovaný navrhl, aby mu bylo povoleno dluh uhradit ve splátkách 2.500 Kč až 3.000 Kč měsíčně.

4. Žalobce je zapsán v obchodním rejstříku od roku 1964 dosud, jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku.

5. O tom, jak žalobce před uzavřením žalované úvěrové smlouvy zkoumal poměry žalovaného, zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 2. 3. 2021 požádal žalovaný na tiskopisu Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru o poskytnutí úvěru 100.000 Kč bez uvedení účelu. Uvedl, že je rozvedený, v důchodu, bydlí v domě nebo v bytě v osobním nebo družstevním vlastnictví, bydlí sám, nemá vyživované osoby, jeho měsíční čistý příjem činí 14.474 Kč, jiné příjmy nemá, a hradí blíže nespecifikované pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěru ve výši 500 Kč. Žalovaný předložil žalobci doklad o přiznání důchodu, a to rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení Praha ze dne 29. 12. 2020, podle něhož byl žalovanému přiznán invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně 13.689 Kč měsíčně. Tato částka byla zvýšena od 1. 1. 2021 na 14.474 Kč měsíčně, jak vyplývá z oznámení ze dne 4. 1. 2021. Podle dvou ústřižků poštovních poukázek byla žalovanému vyplacena za invalidní důchod v lednu částka 14.445 Kč a tatáž částka v únoru 2021. Žalobce nahlížel do registru CBCB, jak vyplývá z listiny informace z Credit bureau. Žalovaný měl dva existující kontrakty, a to splátkový kontrakt a nesplátkový kontrakt a debet na běžném účtu. Celkem žalovaný platil 920 Kč měsíční splátky a nesplacená jistina činila 87.314 Kč. Tento úvěr byl žalovanému poskytnut 16. 12. 2020. Dále měl žalovaný kontokorentní úvěr s limitem 15.000 Kč, a v lednu 2021 činila vyčerpaná částka 7.126 Kč. Tento úvěr byl žalovanému poskytnut 12. 10. 2020. Z interního dokladu žalobce, obsahujícího data o žadateli o úvěr a vyhodnocení úvěru, bylo zjištěno, že žalobce počítal z výše uvedenými skutečnostmi o poměrech žalovaného, které byly zahrnuty do žádosti o úvěr. Navíc je zde zaznamenán úvěr poskytnutý 25. 2. 2021 podle smlouvy [číslo] s úvěrovým limitem 2.000 Kč a zůstatkem kontokorentního úvěru 1.000 Kč. Z listiny průvodka úvěrové smlouvy z 5. 3. 2021 nebyly o poměrech žalovaného zjištěny žádné skutečnosti. Z interního dokladu žalobce vyplývá, že úvěr schválil žalovanému ve standardním procesu s doložením příjmu, příjem byl zjištěn podle důchodového výměru ve výši 14.474 Kč a výdaje byly ve výši 10.502 Kč a byly vypočteny na základě informací ze žádosti, a to deklarovaných výdajů, způsobu bydlení, počtu členů domácnosti, životního minima, nákladů na bydlení na splátky, mandatorní výdaje a platby za pojištění. Žalobce stanovil platební kapacitu vypočtenou svým systémem na 3.972 Kč, z čehož dovodil, že toto je dostatečné pro splátku 1.663 Kč měsíčně. Žalobce vyhodnotil rizikovost žalovaného podle vlastních postupů a úvěr žalovanému schválil.

6. Žalobce vyhotovil předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru a vysvětlení těchto informací, tato listina zahrnuje základní parametry úvěru, a to jeho výši, počet a výši splátek, úrokovou sazbu, náklady na úvěr, náklady v případě opožděných plateb a právo na odstoupení od smlouvy.

7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla podepsána žalobcem 5. 3. 2021 a žalovaným dne 8. 3. 2021 Součástí smlouvy měly být obchodní podmínky pro spotřebitelské úvěry, s nimiž se žalovaný seznámil. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr do výše limitu 100.000 Kč převodem na specifikovaný účet žalovaného. Úrok byl sjednán v sazbě 9,9 % ročně a žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 84 splátek ve výši 1.663 Kč měsíčně vždy k 25. dni počínaje dnem 25. 4. 2021, přičemž poslední splátka měla být zaplacena 25. 3. 2028. V případě prodlení žalovaného byl žalobce oprávněn zasílat žalovanému upomínky a výzvy, za což byl žalovaný povinen platit poplatky ve výši 300 Kč za upomínku a 500 Kč za výzvu. V případě prodlení žalovaného byl žalobce oprávněn zaslat žalovanému výzvu k úhradě, a pokud by žalovaný do 30 dnů od prvního upomenutí dlužnou částku nevyrovnal, žalobce mohl jistinu úvěru zesplatnit.

8. Čerpání úvěru vzal soud za prokázáno z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] a z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Z nich soud zjistil, že dne 10. 3. 2021 žalovaný obdržel na svůj běžný účet 100.000 Kč.

9. Skutečnost, že žalovaný na úvěr uhradil pouze 93,50 Kč vyplývá z tvrzení žalobce, které doplnil na výzvu soudu učiněnou usnesením z 2. 5. 2023 č. j. 8 C 52/2023-54.

10. Žalobce upozorňoval žalovaného na neuhrazené splátky dopisy z 2. 5., 9. 5. a 30. 5. 2021, v řízení však nebylo zjištěno, kterého dne, příp. zda vůbec byly tyto dopisy žalovanému odeslány či doručeny. Dopisem z 1. 7. 2021 upozornil žalobce žalovaného na to, že pokud dlužné splátky nevyrovná do 31. 7. 2021, bude úvěr zesplatněn. Podle doručenky byl tento dopis žalovanému doručen 7. 7. 2021. Dopisem z 27. 9. 2021 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení celého zbytku dluhu ve lhůtě do 4. 10. 2021. Podle doručenky byl tento dopis žalovanému doručen 5. 10. 2021.

11. Žalobce se naposledy pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 2. 5. 2022, který byl podle poštovního podacího archu žalovanému odeslán doporučeně dne 3. 5. 2022.

12. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný požádal žalobce o poskytnutí úvěru 100.000 Kč, žalobce zjistil poměry žalovaného, jak je výše popsáno, a to zjistil a ověřil jeho měsíční příjem, při zjišťování výdajů vycházel z registrů a statistických dat, žalovaný měl již závazek z kontokorentního úvěru z října 2020 a z úvěru z prosince 2020. Dne 8. 3. 2021 uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru, na základě níž žalovaný čerpal bezhotovostně na svůj účet dohodnutou částku 100.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 84 splátek po 1.663 Kč měsíčně, nesplatil však řádně, včas a zcela jedinou splátku a uhradil žalobci pouze 93,50 Kč. Žalobce úvěr zesplatnil a požadoval zaplacení celého zbytku dluhu najednou dopisem z 27. 9. 2021. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil. Žalovaná částka se skládá z celé jistiny úvěru 100.000 Kč a ze tří poplatků po 500 Kč za výzvy k úhradě, když poplatek v této výši byl dohodnut v úvěrové smlouvě.

13. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující, tedy žalobce, zavazuje, že úvěrovanému, tedy žalovanému, poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalovanému poskytl peněžní prostředky v dohodnuté výši 100.000 Kč bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný tedy tuto částku čerpal, avšak své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci úroky dostál toliko částečně.

14. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Po žalobci lze proto důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu, jak vyplývá z ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. U žalobce je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Tentýž zákon v § 75 a 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Ustanovení § 77 citovaného zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud poukazuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce povinen před uzavřením žalované úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů.

15. V této souvislosti soud poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobci bylo známo, že jediným příjmem žalovaného je invalidní důchod 3. stupně 14.474 Kč měsíčně, přitom v měsících leden a únor 2021 žalovaný obdržel pouze 14.445 Kč měsíčně. Žádný hodnotnější majetek žalovaného zjištěn nebyl, naopak žalobce zjistil, že žalovaný je již zadlužen, neboť měl závazek z kontokorentního úvěru z 12. 10. 2020 s limitem 15.000 Kč, z něhož vyčerpal 7.126 Kč, a závazek z nesplaceného úvěru z 16. 12. 2020 se splátkou 920 Kč měsíčně, přičemž nesplacený dluh činil 87.314 Kč. Žalovaný uvedl pravidelné měsíční výdaje bez splátek ve výši 500 Kč měsíčně. Je evidentní, že tato částka nemůže odpovídat skutečnosti. Žalobce žádné výdaje žalovaného nezjišťoval, např. za bydlení, energie, dopravu, léky a další, natož aby je jakýmkoliv způsobem mohl ověřit. Žalobce si stanovil výdaje žalovaného výpočtem na 10.502 Kč. Žalovaný u dnešního jednání potvrdil, že v době uzavření žalované smlouvy o úvěru pobíral pouze invalidní důchod a byl bez práce. Soud je toho názoru, že žalobce z výsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Schopnost žalovaného splácet žalovaný úvěr není automaticky dána za předpokladu, že mezi jeho měsíčním příjmem a nedostatečně zjištěnými a ověřenými výdaji je jakýkoliv kladný rozdíl. Za situace, kdy žalobce nezjistil a neověřil výdajovou stránku žalovaného, nemohl provést porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů.

16. Na základě výše uvedených skutečností má soud za to, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednávání žalované smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku. Soud k tomuto druhu neplatnosti přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoli smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování žalobce jakožto věřitele a banky a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Týká se nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát například sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na jiné všeobecně prospěšné účely. Postup žalobce není odpovědný také vůči jeho klientům, kteří žalobci jakožto bance svěřili své finanční prostředky a spolehli se na to, že banka je bude profesionálně spravovat.

17. Soud na tomto místě připomíná ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách, podle něhož banka je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejich vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky. Požadavek obezřetnosti je klíčovým požadavkem, který je na banky kladen. Jeho podstatou je omezování a snižování míry rizik, kterým jsou vystaveni věřitelé banky, v první řadě její vkladatelé. Základní funkcí, kterou banka v ekonomice plní, je funkce finančního zprostředkovatele mezi subjekty, které mají aktuálně přebytek finančních prostředků, a subjekty, které mají aktuálně nedostatek finančních prostředků. Základní činností banky je proto přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů. Prostředky, které bankám svěřuje veřejnost, převyšují objem vlastních prostředků bank, a v důsledku toho banky provozují své podnikatelské aktivity s využitím zdrojů svěřených jim vkladateli. Banky tudíž při svém podnikání musí postupovat obezřetně, tak, aby nepoškodili své vkladatele, a požadavek obezřetnosti se vztahuje nejen k ochraně vkladatelů bank, ale i k ochraně bezpečnosti a stability bank, s ohledem na roli, kterou banky v ekonomice hrají.

18. Žalobce v daném případě si měl počínat odpovědněji a vynaložit vyšší míru obezřetnosti a odbornosti. Měl si být vědom toho, že žalovaný disponuje velice nízkým příjmem, a navíc je již zadlužen, přičemž nesplacená výše jeho závazků byla s ohledem na minimální příjem žalovaného značná. Za výše popsaných okolností žalobce neměl žalovanému už žádné peněžní prostředky půjčovat a zvyšovat tak jeho vysoké úvěrové zatížení, pokud by měl dodržet svoji výše uvedenou povinnost podle § 12 odstavec 1 zákona o bankách.

19. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

20. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, nemohly z ní vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tudíž nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v dohodnuté lhůtě stanoveným způsobem, ani platit žalobci jakékoli úroky či jiná plnění. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl bezhotovostně žalovanému částku 100.000 Kč, a žalovaný z toho vrátil toliko 93,50 Kč. Rozdíl 99.906,50 Kč odpovídá bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného, které je povinen žalobci vydat.

21. Žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem ve smyslu ustanovení § 87 odstavec 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, když důsledkem porušení povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalovaného je jednak neplatnost smlouvy o úvěru a jednak to, že žalovaný jakožto spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Jedná se o novou dobu splatnosti, která je závislá nikoliv na výzvě k plnění, nýbrž na možnostech žalovaného.

22. Soud má tudíž za to, že žalovaný se dosud do prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku nedostal, a žalobci tak nevzniklo právo na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Soud posoudil možnosti žalovaného a na jeho straně zjistil, že stále pobírá invalidní důchod, nyní ve výši 18.353 Kč měsíčně. Po dobu necelého roku pracuje jako strážný a podle posledních výplatních pásek měl příjem 20.833 Kč měsíčně. Žalovaný je rozvedený, nemá vyživovací povinnosti, bydlí sám v podnájmu a netrpí žádnou závislostí. Za léky nemá žádné výdaje. Nevlastní cenný majetek, automobil ani nemovité věci, úsporami nedisponuje, má pouze vybavení bytu. Za bydlení hradí 10.000 Kč měsíčně za nájemné, 4.000 Kč měsíčně za služby a 1.200 Kč inkaso. Soud rovněž přihlédl k tomu, že podle úvěrové smlouvy měl být úvěr doplacen dne 25. 2. 2028, tedy za necelých 5 let. Za této situace povolil soud ve smyslu ustanovení § 160 odstavec 1 o. s. ř. zaplatit žalobci přiznanou částku ve splátkách 3.000 Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek. Bylo třeba ještě zohlednit, že žalovaný sice pracuje, avšak po krátkou dobu, a že jeho zdravotní stav není dobrý, když pobírá invalidní důchod nejvyššího stupně. U žalovaného proto nelze zaručit, že bude schopen nynější zaměstnání stále vykonávat.

23. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci nesplacenou část jistiny úvěru 99.906,50 Kč a výrokem II. tohoto rozhodnutí žalobu ve zbytku zamítl, tedy ohledně zbývající části jistiny, úroků z úvěru a úroků z prodlení.

24. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud stanovil míru úspěchu a neúspěchu účastníky ve sporu. Úspěch žalobce představuje přiznanou částku 99.906,50 Kč a tvoří 74 % předmětu sporu. Jeho neúspěch je součtem jistiny 1.593,50 Kč, kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení 10.351,66 Kč a 5.611,86 Kč, a dále úroků a úroků z prodlení zamítnutých na dobu neurčitou do zaplacení, které soud kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí částkami 8.446,98 Kč a 9.052,96 Kč. Neúspěch žalobce tedy činí 35.056,96 Kč, což odpovídá 26 % předmětu sporu. V souladu s ustanovením § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu přiznal soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem, tedy 48 %. Soud rovněž vzal v úvahu, že žalobce v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. odeslal žalovanému více než 7 dní před zahájením řízení výzvu k plnění, a to dopis z 2. 5. 2022 Náklady žalobce se skládají se zaplaceného soudního poplatku 4.060 Kč, z odměny za 2 a půl úkonu právní pomoci po 5.180 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze tří paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odstavec 4 advokátního tarifu a konečně z částky 2.908,50 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce činí 20.818,50 Kč, z čehož žalobci náleží 48 %, tedy 9.992,88 Kč. Soud povolil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve stejných splátkách jako přiznanou jistinu z obdobných důvodů.