8 C 56/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba se sídlem adresa Kyperská republika, IČ: anonymizováno zastoupený JUDr. jméno příjmení , Ph.D., advokátkou se sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa , okres Blansko o zaplacení částky 2.500 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 2.500 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně za dobu od 2. 2. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 2.500 Kč za dobu od 20. 11. 2014 do 1. 2. 2018.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení 2.979 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokátky v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 2.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 20. 11. 2014 do zaplacení. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] se sídlem na [anonymizováno] uzavřel dne 23. 10. 2014 pomocí prostředků komunikace na dálku s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalované téhož dne poskytl zápůjčku 2.500 Kč převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit do 19. 11. 2014, avšak neuhradila ničeho. Žalovaná částka představuje jistinu zápůjčky. Původní věřitel [právnická osoba] se sídlem na [anonymizováno] postoupil tuto pohledávku za žalovanou na žalobce postupní smlouvou z 21. 12. 2017.

2. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. V listině [jméno] application info jsou obsaženy různé údaje a kódy, mimo jiné také jméno a příjmení žalované, datum 23. 10. 2014, částka 2.500 Kč, nejedná se o žádnou smlouvu o zápůjčce, kromě žalované není zde žádná smluvní strana zmíněna ani jinak označena. Na listině nejsou žádné podpisy, listina není autorizována, není zřejmé, kterého dne a kým byla vyhotovena, jedná se zřejmě o výstup z nějaké elektronické databáze. Listina Prohlášení pro stávajícího klienta obsahuje označení žalované a je v ní uvedeno, že [právnická osoba] bez bližšího označení poskytuje žalované jakožto klientovi úvěr, klient tento úvěr přijímá, jde o úvěr ve výši 2.500 Kč, který má být poskytnut na účet klienta č. [bankovní účet]. Datum splatnosti je 19. 11. 2014, poplatek za úvěr činí 700 Kč. V listině jsou také uvedena 3 různá čísla bankovních účtů, na některý z nich měl klient splatit veškeré dlužné částky. Tato listina rovněž není autorizována, není zřejmé, kterého dne a kým byla vyhotovena, není nikým podepsána, kromě žalované zde není specifikována druhá smluvní strana, označení [právnická osoba] je zcela neúplné a nepřesné, jde rovněž o výstup z nějaké elektronické databáze. Listina [příjmení] [příjmení] – standardní podmínky úvěrové smlouvy uzavřené prostřednictvím internetu a platné pro klienty v České republice obsahuje základní pojmy a zásady poskytování úvěrů společností [právnická osoba] se sídlem na [anonymizováno]. Žádnou souvislost s žalovanou nelze z této listiny zjistit, listina není nikým podepsána, nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, se dostala do dispozice žalované. V listině Standardní evropská informace o spotřebitelském úvěru je označen věřitel – [právnická osoba] se sídlem na [anonymizováno], registrační číslo [anonymizováno] [číslo], dále parametry spotřebitelského úvěru v rozmezí od 500 do 19.000 Kč a náklady na úvěr. Jde pouze o obecné zásady, žádná souvislost s žalovanou není v této listině uvedena. V řízení nebylo zjištěno, že by se žalované do dispozice tato listina kdy dostala. Listina faktura [číslo] byla vystavena na žalovanou [právnická osoba] [příjmení] se sídlem na [anonymizováno] na částku 3.200 Kč se splatností 19. 11. 2014. 4. [právnická osoba] potvrdila, že majitelem shora uvedeného účtu č. [bankovní účet] je žalovaná. Podle výpisu z téhož účtu byla dne 23. 10. 2014 na účet připsána částka 2.500 Kč z účtu [právnická osoba] [příjmení] [jméno].

5. Ohledně uzavření žalované smlouvy o zápůjčce žalobce tvrdí, že nemá od právního předchůdce smlouvu k dispozici, přičemž listina [jméno] application info je elektronickým výstupem žádosti o zápůjčku. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách [anonymizováno], respektive formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaná potvrdila, že se seznámila s obchodními podmínkami, které jsou k dispozici na internetových stránkách [anonymizováno], a že s nimi plně souhlasí.

6. Tato tvrzení žalobce nejsou úplná ani konkrétní a nebyla ani prokázána. Nebylo možné tedy zjistit, kterého dne, jakým způsobem a formou byla žalovaná smlouva uzavřena, kterého dne a jakým způsobem žalovaná o zápůjčku požádala, kterého dne a jakým způsobem, případně zda vůbec, byla smlouva uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře, o jaký formulář se mělo jednat, kdo konkrétně, jakým způsobem a kdy formulář použil. Žalobce zmiňuje rovněž způsob uzavření smlouvy formou textové zprávy SMS, přičemž nebylo zjištěno, kdo, v který den a jakým způsobem odeslal nějakou SMS zprávu, jaký byl její obsah, z kterého čísla byla odeslána a na které číslo, které osoby byly majitelem těchto telefonních čísel. Rovněž nebylo zjištěno, kterého dne žalovaná projevila svůj souhlas s obchodními podmínkami, případně zda vůbec tak učinila.

7. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud tyto skutečnosti. Dne 21. 12. 2017 uzavřel původní věřitel [právnická osoba] se sídlem na [anonymizována tři slova] [číslo], jakožto postupitel s žalobcem jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze smlouvy. Dopisem z 18. 1. 2018 oznámil původní věřitel žalované, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce, a vyzval žalovanou, aby plnila svůj dluh již žalobci na specifikované bankovní spojení. Dopis byl podle poštovního podacího archu žalované odeslán dne 24. 1. 2018. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalované dopisem své právní zástupkyně z 13. 1. 2020, který byl žalované odeslán doporučeně 21. 1. 2020. Žalovaná původnímu věřiteli ani žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatila.

8. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce na částku 2.500 Kč, což však v řízení nebylo prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze tedy aplikovat ustanovení § 2390 občanského zákoníku, podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Bylo sice prokázáno, že původní věřitel jakožto zapůjčitel přenechal žalované zastupitelnou věc, tedy peněžní částku 2.500 Kč, avšak nebylo prokázáno, že by mezi žalovanou a původním věřitelem bylo dohodnuto, že žalovaná po určitém časem vrátí tutéž částku, případně uhradí poplatky či jiná plnění. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ani ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal na požádání žalované poskytnout v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaná zavázala tyto peněžní prostředky vrátit do sjednané doby případně zaplatit úroky poplatky či jiná plnění. K uzavření zmíněných smluv nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 2.500 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však v řízení nebyla prokázána. Z předložených listin [jméno] application info a Prohlášení pro stávajícího klienta nelze dovodit, že by byla mezi žalovanou a původním věřitelem uzavřena jakákoli smlouva, listiny neobsahují podpisy smluvních stran. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel anebo žalovaná učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel či žalovaná projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být tedy ani prokázáno, zda původní věřitel či žalovaná jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené smlouvy přijali ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Žalobce tvrdí, že smlouva o zápůjčce byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci. Žalovaná navíc z poskytnuté částky 2.500 Kč nevrátila ničeho.

9. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem původní věřitel či žalovaná měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce zmíněného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Nic takového však v řízení nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

10. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o zápůjčce nebyla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované smlouvy, nebylo prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouva by tedy musela být posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel na účet žalované převedl částku 2.500 Kč, a žalovaná tuto částku přijala, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalované tudíž došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení, a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalované odpovídá částce 2.500 Kč, kterou žalovaná obdržela a ničeho z ní nevrátila.

12. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.

13. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše uvedený dopis z 18. 1. 2018, odeslaný doporučeně žalované dne 24. 1. 2018. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalované se dopis dostal dne 29. 1. 2018, žalovaná měla plnit bez zbytečného odkladu do 1. 2. 2018. Dnem následujícím, 2. 2. 2018, se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku a od téhož dne žalobci podle § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výši stanoví § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jiná sazba úroku z prodlení nebyla smluvena. Požadovaná sazba úroku z prodlení 8,05 % ročně nepřekračuje sazbu takto stanovenou.

14. Soud tedy přiznal žalobci jistinu 2.500 Kč s úrokem z prodlení až od 2. 2. 2018 do zaplacení, a ve zbytku žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozhodnutí.

15. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 83 % předmětu sporu a jeho neúspěch představuje 17 %. Při propočtu míry úspěchu a neúspěchu soud zohlednil nejen jistinu, ale také přiznaný či zamítnutý úrok z prodlení, který kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí. V souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal soud žalobci náklady řízení v rozsahu rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem, tedy 66 %. Soud rovněž vzal v úvahu, že žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal ve smyslu § 142a o. s. ř. žalované výzvu k plnění, a to dopis z 13. 1. 2020 Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 a půl úkonu právní pomoci po 1.000 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze tří paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 714 Kč, která odpovídá 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Celkové účelně vynaložené náklady činí 4.514 Kč, z čehož žalobci náleží 66 %, tedy 2.979 Kč.