8 C 63/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem náměstí 13. prosince 51, PSČ obec , okres okres o zaplacení částky 593.250,88 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 30.150 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 346,93 Kč - s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 30.150 Kč za dobu od 7. 5. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 62.838,85 Kč - s úrokem ve výši 13.102,91 Kč - s úrokem 26,18 % ročně z částky 90.202,85 Kč za dobu od 7. 5. 2020 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 723,08 Kč - s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 62.838,85 Kč za dobu od 7. 5. 2020 do zaplacení.

III. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 330 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 3,80 Kč - s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 330 Kč za dobu od 7. 5. 2020 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 368.716 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 4.242,75 Kč - s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 368.716 Kč za dobu od 7. 5. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

V. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 130.886,03 Kč - s úrokem ve výši 26.922,34 Kč - s úrokem 9,86 % ročně z částky 493.906,03 Kč za dobu od 7. 5. 2020 do zaplacení, - s úrokem z prodlení ve výši 1.506,10 Kč - s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 130.886,03 Kč za dobu od 7. 5. 2020 do zaplacení.

VI. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 330 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 3,80 Kč - s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 330 Kč za dobu od 7. 5. 2020 do zaplacení.

VII. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 10.833,72 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci dlužné částky s příslušenstvím ze dvou úvěrových smluv. Tvrdí, že s žalovaným uzavřel 11. 10. 2017 úvěrovou smlouvou [číslo] na základě níž poskytl žalovanému úvěr 100.000 Kč na úrok 26,18 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 96 splátek po 2.806 Kč měsíčně a platit poplatky za pojištění a doplňkové služby. Žalovaný celkem uhradil 69.850 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný přestal úvěr splácet, žalobce úvěr zesplatnil 11. 3. 2020. Z této úvěrové smlouvy žalobce požaduje 93.318,85 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13.102,91 Kč, úrok 26,18 % ročně z jistiny 10.202,85 Kč za dobu od 7. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1.073,81 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 93.318,85 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení. Částka 93.318,85 Kč se skládá z jistiny 90.202,85 Kč, z poplatků 156 Kč, poplatků za pojištění 1.130 Kč, z nákladů na vymáhání 330 Kč a ze smluvních pokut 1.500 Kč. Poplatky 156 Kč se stávají ze čtyř poplatků po 39 Kč měsíčně splatných v měsících listopad 2019 až únor 2020, jedná se o poplatky za možnost změny splátky. Poplatky 1.130 Kč za pojištění se skládají z pěti poplatků po 226 Kč splatných v měsících listopad 2019 až březen 2020 Náklady 330 Kč představují náklady na vymáhání blíže nespecifikované, kdy žalobce uvedl toliko to, že za výzvu k úhradě formou obyčejného psaní má právo na částku 100 Kč a za výzvu k úhradě formou doporučeného psaní má právo na částku 130 Kč Smluvní pokuta 1.500 Kč odpovídá třem pokutám po 500 Kč podle bodu 6.3 úvěrových podmínek za prodlení žalovaného s úhradou tří splátek. Kapitalizovaný úrok 13.102,91 Kč představuje úrok 26,18 % ročně z jistiny 90.202,85 Kč za dobu od 12. 3. 2020 do 6. 5. 2020. Kapitalizovaný úrok z prodlení 1.073,81 Kč představuje úrok z prodlení 10 % z jistiny, poplatků a smluvních pokut za dobu od 26. 3. 2020 do 6. 5. 2020.

2. Ohledně nároku z druhé úvěrové smlouvy žalobce tvrdí, že s žalovaným uzavřel 22. 11. 2017 úvěrovou smlouvu [číslo] na základě níž poskytl žalovanému úvěr 600.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 96 splátek ve výši 9.927 Kč měsíčně a platit poplatky za pojištění a doplňkové služby. Úrok byl sjednán ve výši 9,86 % ročně. Žalovaný celkem na tento úvěr zaplatil 231.284 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný přestal úvěr splácet, žalobce úvěr zesplatnil ke dni 11. 3. 2020. Z této úvěrové smlouvy žalobce požaduje 499.932,03 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 26.922,34 Kč, s úrokem 9,86 % ročně z jistiny 493.906,03 Kč za dobu od 7. 5. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5.752,65 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 499.932,03 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení. Částka 499.932,03 Kč se skládá z jistiny 493.906,03 Kč, z poplatků 156 Kč, z poplatků za pojištění ve výši 4.040 Kč, z nákladů na vymáhání 330 Kč a ze smluvních pokut 1.500 Kč. Poplatky 156 Kč zahrnují 4 poplatky po 39 Kč měsíčně za možnost změny splátky, splatné v měsících listopad 2019 až únor 2020. Poplatky 4.040 Kč zahrnují 5 poplatků za pojištění po 808 Kč měsíčně, splatných v měsících listopad 2019 až březen 2020. Náklady na vymáhání 330 Kč žalobce přesně nespecifikoval, uvedl toliko, že za výzvu obyčejným dopisem mu náleží poplatek 100 Kč a za výzvu doporučeným dopisem poplatek 130 Kč Smluvní pokuty 1.500 Kč se skládají ze tří pokut po 500 Kč za prodlení se zaplacením tří splátek. Kapitalizovaný úrok 26.922,34 Kč byl vypočten v sazbě 9,86 % ročně z jistiny 493.906,03 Kč za dobu od 12. 3. 2020 do 6. 5. 2020. Úrok z prodlení kapitalizovaný na 5.752,65 Kč byl vypočten za dobu od 26. 3. 2020 do 6. 5. 2020 v sazbě 10 % ročně z jistiny, poplatků a smluvních pokut.

3. Ve věci byl dne 21. 10. 2020 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

4. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k žádnému nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

5. Podle výpisu z obchodního rejstříku je žalobce obchodní společností, do jejíhož předmětu podnikání náleží poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru. Do obchodního rejstříku byl zapsán 1. 10. 2005.

6. Ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] zjistil soud tyto skutečnosti. Listina byla vytvořena 11. 10. 2017 a je podepsána oprávněnou osobou žalobce. Žalobce je označen jako jedna strana smlouvy a žalovaný jako druhá strana smlouvy, klient. U žalovaného je uvedeno, že je ženatý, bydlí ve vlastním domě nebo bytě, má maturitu, je zaměstnán ve společnosti [právnická osoba] od ledna 2016 s měsíčním příjmem 25.000 Kč čistého, přičemž příjem ostatních členů domácnosti činí 10.500 Kč Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky [anonymizováno]. Na první straně listiny bylo stanoveno, že pokud žalovaný nebude dodržovat podmínky splácení úvěru, požádá ho žalobce o jednorázové vrácení úvěru, jde o zesplatnění. Parametry úvěru byly stanoveny tak, že jde o hotovostní úvěr 100.000 Kč na úrok 26,18 % ročně. Žalovaný měl úvěr splatit formou 96 splátek ve výši 2.806 Kč měsíčně a celkem měl uhradit 239.904 Kč. Poplatek za pojištění činil 229 Kč měsíčně, poplatek za doplňkovou službu změna výše a počtu splátek představoval 39 Kč měsíčně a poplatek za službu odložené splátky 39 Kč měsíčně. Žalobce měl úvěr vyplatit na účet žalovaného. Důsledky nesplácení úvěru představovaly nárok žalobce na náhradu vynaložených nákladů spojených s upomínkou, na smluvní pokutu 500 Kč za nezaplacení splátky, smluvní pokutu po zesplatnění 10 % ze splatné jistiny, úroku a pojistného, a zákonný úrok z prodlení. Další část listiny obsahuje podmínky revolvingového úvěru, který však není předmětem tohoto řízení. Na místě určeném pro podpis žalovaného je pouze kód 877743.

7. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzal žalobce žalobu zpět ohledně nákladů na vymáhání 330 Kč, úroku z prodlení ve výši 3,8 Kč a úroku z prodlení 10 % ročně z částky 330 Kč za dobu od 7. 5. 2020 do zaplacení, a to u obou nároků. Soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odstavců 1 a 2 občanského soudního řádu a řízení v této části zastavil výroky III. a VI. tohoto rozhodnutí.

8. Ohledně uzavření výše uvedené smlouvy o úvěru žalobce tvrdí, že tato byla uzavřena prostřednictvím Správce financí, webového rozhraní žalobce, což je obdobou internetového bankovnictví. Žalovaný dne 11. 10. 2017 se zaregistroval do rozhraní Správce financí žalobce, vyplnil osobní údaje, žalovanému byla zaslána potvrzovací SMS s kódem 923434 na telefonní [číslo] v [anonymizováno] [údaj o čase] hodin. Žalovaný tímto kódem stvrdil svoji registraci ve Správci financí, a na základě toho byl žalovaný vyzván k vyplnění kontrolních otázek a příslušných údajů z dokladů totožnosti. Žalovaný si potom zvolil své přihlašovací jméno, heslo a bezpečnostní otázky pro případ budoucího ověření při přihlášení. Žalovanému byla zaslána potvrzovací SMS s kódem [číslo] na totéž telefonní číslo dne 11. 10. 2017 v 18:49: 31 hodin. Tímto krokem žalovaný projevil souhlas s užíváním Správce financí a s možností uzavírat smlouvy elektronicky. Žalovanému se zobrazil návrh smlouvy podle jeho požadavků, žalovaný mohl smlouvu do jejího samotného podpisu kdykoliv zrušit či konzultovat vše s pracovníky žalobce. Žalovaný s návrhem smlouvy souhlasil, žalobce mu na základě toho zaslal potvrzovací SMS s kódem [číslo] na totéž telefonní číslo v 18:5 3:35 hodin. Tímto kódem byla smlouva podepsána. Registrace i podpis smlouvy byly žalovaným provedeny z IP adresy [číslo].

9. Žádné ze shora uvedených tvrzení žalobce o uzavření smlouvy nebylo však v řízení prokázáno. Žalobce na výzvu soudu označil důkazy k prokázání těchto tvrzení tak, že navrhl, aby soud učinil dotazy na mobilní operátory ohledně uživatele zmíněného telefonního čísla a IP adresy. Operátoři [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] však soudu shodně sdělili, že se jedná o staré údaje, které již nejsou archivovány, a dotazy soudu tak nelze zodpovědět. Žalobce ještě navrhl vyžádání si informací od bank, o tom, že žalovaný po dobu dvou let úvěr řádně hradil. Soud na tomto místě konstatuje, že v řízení nebyly jednotlivé úhrady žalovaného nikterak zpochybněny, a skutečnost, že žalovaný tyto úhrady platil, neznamená bez dalšího, že z žalobcem uzavřel tvrzenou smlouvu shora uvedeného obsahu.

10. Žalobce v této souvislosti poskytl soudu nahrávku telefonního hovoru ze dne 10. 10. 2017, v němž zaměstnanec žalobce měl hovořit s žalovaným ohledně předmětné úvěrové smlouvy. Z tohoto hovoru, pokud skutečně se odehrál mezi žalobcem a žalovaným, vyplývá, že žalobce telefonoval žalovanému ohledně úvěru 100.000 Kč s tím, že si potřebuje zkontrolovat údaje ze smlouvy, a to bydliště, e-mailovou adresu. Žalobce se dotázal na měsíční výdaje domácnosti, byla mu sdělena částka 4.500 Kč s tím, že jsou pouze 2 osoby v domácnosti. Žalobce sdělil, že potřebuje doložit příjem klienta, bylo mu přislíbeno, že toto bude zasláno na e-mail, žalobce požádal o zaslání odpovědi do pěti pracovních dní na nějaké informace, které měl odeslat na nějaký e-mail.

11. Z listiny formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru – revolvingový úvěr nezjistil soud žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí v této věci. Žalobce v tomto řízení neuplatnil žádné nároky z jakéhokoli revolvingového úvěru.

12. Z listiny zákonné informace k vaší smlouvě, která má být přílohou [číslo] nebyly zjištěny rovněž žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí v této věci. Nelze z ní dovodit, že žalovaný uzavřel s žalobcem předmětnou úvěrovou smlouvu 11. 10. 2017, žádnou souvislost této listiny se zmíněnou úvěrovou smlouvu nelze vysledovat.

13. Příručka k vaší půjčce – hotovostní úvěr obsahuje úvěrové podmínky, rámcové pojistné smlouvy a pojistné podmínky asistenčních služeb. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný kdy tuto příručku obdržel či byl seznámen s jejím obsahem. Ohledně internetové aplikace Správce financí zjistil soud toliko to, že žalobce vyhotovil listinu s názvem Představujeme vám internetovou aplikaci Správce financí, avšak nebylo prokázáno, že by žalovaný tyto informace kdy obdržel a projevil s nimi souhlas.

14. Z listiny dohledání informací o činnosti klienta vyhotovené žalobcem dne 10. 6. 2021, soud nevzal za prokázány žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Listina sice obsahuje různé kódy, data a telefonní číslo, jméno a příjmení žalovaného, avšak nelze z ní vzít za prokázáno, kterého dne který z účastníků odeslal, kterému z účastníků, jakým způsobem a jakou formou, jakou konkrétní informaci či listinu.

15. Čerpání částky 100.000 Kč vzal soud za prokázáno z potvrzení o provedené platbě a z výpisu z účtů žalovaného. [právnická osoba] potvrdila, že dne 12. 10. 2017 provedla platbu 100.000 Kč z účtu žalobce na účet č. [bankovní účet], což je účet žalovaného. Podle výpisu z téhož účtu byla tato částka na účet žalovaného připsána 12. 10. 2017.

16. V listině výpis čerpání, splátek a úhrad jsou obsaženy veškeré platby žalovaného a údaj o zesplatnění ke dni 11. 3. 2020. Žalovaný celkem zaplatil žalobci 69.850 Kč. Žalobce si z toho započítal částku 50.178,85 Kč na úrok z úvěru, částku 9.797,15 Kč na jistinu a zbývající částky na úroky a poplatky.

17. Dopisem z 11. 3. 2020 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení celého zbytku dluhu z této úvěrové smlouvy najednou do 14 dnů od sepsání výzvy, a podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně 12. 3. 2020.

18. Druhá úvěrová smlouva [číslo] byla mezi účastníky uzavřena dne 22. 11. 2017 pod obchodním názvem Konsolidace [anonymizováno]. V části označení žalovaného jakožto klienta byly uvedeny stejné skutečnosti jako u předchozí smlouvy. Parametry úvěru byly sjednány tak, že výše úvěru činila 600.000 Kč, úrok z úvěru 9,86 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 96 splátek po 9.927 Kč měsíčně. Úvěr byl účelově určen. Žalovaný si sjednal poplatek za pojištění 811 Kč měsíčně a poplatky za doplňkové služby, a to za změnu výše a počtu splátek 39 Kč měsíčně a za odloženou splátku 39 Kč měsíčně. Celková měsíční splátka tedy činila 9.927 Kč. Důsledky nesplácení úvěru byly dohodnuty tak, že žalobce je oprávněn účtovat žalovanému účelně vynaložené náklady spojené s upomínkou, smluvní pokutu 500 Kč, jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění 10 % ze splatné jistiny úroku a pojistného a zákonný úrok z prodlení. Listina obsahuje ještě parametry revolvingového úvěru, který však není předmětem tohoto řízení. Smlouva byla podepsána žalobcem i žalovaným dne 22. 11. 2017. Žalovaný potvrdil, že se seznámil s pojistnými podmínkami specifikovanými ve smlouvě a že převzal přílohu [číslo] úvěrové podmínky [anonymizováno].

19. Přílohou úvěrové smlouvy [číslo] byl rozpis způsobu čerpání tohoto úvěru. Žalobce se zavázal, že z poskytnutého úvěru uhradí jiné dluhy žalovaného vůči [právnická osoba], a to částku 484.170 Kč a 41.599 Kč na smlouvy č. [bankovní účet] a [číslo]. Zbývající část jistiny úvěru 74.231 Kč nebyla již účelově určená a žalobce se zavázal převést tuto částku bezhotovostně na specifikovaný účet žalovaného. Čerpání úvěru podle této přílohy vzal soud za prokázáno z potvrzení o provedení tuzemského platebního příkazu [právnická osoba], podle něhož z účtu žalobce byly dne 27. 11. 2017 poukázány všechny 3 výše uvedené částky na dohodnuté účty.

20. Žalovanému se zřejmě před uzavřením této smlouvy dostalo informací o parametrech tohoto úvěru na tiskopisu formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Manželka žalovaného písemně souhlasila s uzavřením této úvěrové smlouvy dne 22. 11. 2017.

21. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky [anonymizováno], které obsahují podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran. V bodě 5.2 je stanoveno, že pokud žalovaný nezaplatí 2 a více splátek, anebo neuhradí splátku po dobu delší než 3 měsíce, může žalobce úvěr zesplatnit. Bod 6.3 obsahuje důsledky prodlení, a to povinnost zaplatit účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, smluvní pokutu 500 Kč za prodlení se zaplacením splátky, smluvní pokutu 10 % z jistiny úroků a poplatků za pojištění v případě zesplatnění a úrok z prodlení v zákonné výši.

22. Listina výpis čerpání, splátek a úhrad obsahuje veškeré platby žalovaného a datum zesplatnění 11. 3. 2020. Žalovaný celkem uhradil 231.284 Kč, z toho bylo započteno na jistinu 106.093,97 Kč, na úroky 101.837,03 Kč a zbytek na poplatky a úroky a smluvní pokutu.

23. Dopisem z 11. 3. 2020 vyzval žalobce žalovaného k splacení celého úvěru do 14 dnů od sepsání této výzvy. Podle poštovního podacího archu byl dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 12. 3. 2020.

24. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dlužných částek z obou úvěrových smluv dopisem svého právního zástupce z 2. 4. 2020, v němž upozornil žalovaného na to, že pokud dluh nevyrovná, žalobce se obrátí se svým nárokem na soud. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán téhož dne doporučeně.

25. Ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Podle první úvěrové zprávy byly u žalovaného evidovány 3 odmítnuté splátkové kontrakty, 2 existující a 9 ukončených, 2 ukončené nesplátkové kontrakty a 3 existující kontrakty z kreditních karet. Zbývající částka k úhradě bez specifikace důvodu dluhu činila 1.320.060 Kč a měsíční splátky opět bez specifikace 11.169 Kč. Žalovaný měl osobní úvěr z 22. 9. 2016 na 267.700 Kč, všechny splátky byly uhrazeny. Dne 19. 5. 2017 sjednal žalovaný osobní úvěr na 55.000 Kč, všechny splátky byly zaplaceny. Dne 23. 7. 2015 žalovaný sjednal další úvěr na 50.000 Kč, ten byl rovněž splacen. Další úvěr je z 23. 8. 2013 na 160.000 Kč, který byl rovněž splacen. Úvěr z 13. 4. 2016 na 30.000 Kč byl splacen, stejně jako úvěr z 7. 4. 2017 na 200.000 Kč a spotřební úvěr z 15. 6. 2014 na 11.357 Kč. Dne 28. 12. 2015 byl sjednán další úvěr na 30.000 Kč, který byl splacen. Dne 31. 7. 2017 byl sjednán osobní úvěr na [číslo] se splátkou 4.330 Kč měsíčně v počtu 120, žalovaný měl ještě splatit 119 splátek a zůstatek nesplacené jistiny činil 301.173 Kč. Úvěr sjednaný 15. 6. 2014 na 10.791 Kč byl splacen. Osobní úvěr sjednaný 31. 10. 2016 na 500.000 Kč měl být splácen formou 120 splátek ve výši 6.839 Kč měsíčně, žalovanému zbývalo doplatit ještě 110 splátek a zůstatek nesplacené jistiny činil 474.482 Kč. Žalovaný požádal o úvěry ve dnech 11. 10., 27. 10. a 6. 12. 2016 a 25. 1., 15. 3., 16. 5. 2017, tyto osobní úvěry mu byly odmítnuty. Kontokorentní úvěr sjednaný asi v roce 2003 byl ukončen. Závazek z kreditní karty ze dne 27. 2. 2017 ještě nebyl splacen, zůstatek jistiny činil 35.043 Kč. Další závazek z kreditní karty z 20. 11. 2016 měl zůstatek nesplacené jistiny 3.185 Kč. Žalovaný měl evidován rovněž úvěr na stavební spoření ze dne 2. 11. 2015 s měsíční splátkou 4.300 Kč, kdy zůstatek jistiny činil 600.000 Kč.

26. Z potvrzení o výši příjmu z 11. 9. 2017 vyplývá, že žalovaný měl sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba] a jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil 24.856 Kč. Žalobce zjišťoval v registru [příjmení] situaci žalovaného dne 9. 10. 2017 a 16. 11. 2017, a podle potvrzení [příjmení] neměl žalovaný žádný závazek po splatnosti. Podle potvrzení o výši příjmu z 24. 11. 2017 činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za poslední 3 měsíce 25.324 Kč. Podle druhé úvěrové zprávy měl žalovaný evidovány 4 odmítnuté splátkové kontrakty, 3 existující splátkové kontrakty, 9 ukončených splátkových kontraktů, 2 ukončené nesplátkové kontrakty, 3 existující kontrakty z kreditních karet. Údaje jsou obdobné jako v předchozí úvěrové zprávě, kdy soud v této souvislosti poukazuje na to, že mezi oběma žalovanými úvěrovými smlouvami je rozmezí 1 měsíce a 11 dnů.

27. Žalovaný byl v roce 2017 majitelem dvou účtů, a to č. [bankovní účet] u [anonymizována čtyři slova] [bankovní účet] u [jméno] [příjmení] [příjmení]. Podle výpisu z účtu žalovaného u [anonymizována dvě slova] za celý měsíc říjen 2017 činil počáteční zůstatek 285,84 Kč a konečný zůstatek 26.614,92 Kč. Podle výpisu z účtu žalovaného u [jméno] [příjmení] [příjmení] za dobu od 17. 7. 2017 do 13. 10. 2017 měl žalovaný zůstatek na účtu k 14. 8. 2017 ve výši 1.136,01 Kč, ke dni 14. 9. 2017 ve výši 462,92 Kč. Následně se jeho zůstatek zvýšil v důsledku toho, že čerpal od žalobce částku 100.000 Kč dne 12. 10. 2017. Z těchto výpisů však ještě vyplývá, že žalovaný hradil splátky blíže nespecifikovaného úvěru 6.839,46 Kč dvacátého pátého dne měsíců červenec a srpen 2017, a v následujícím měsíci uhradil na splátku úvěru se stejným označením toliko 262,92 Kč.

28. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Nebylo prokázáno, a že by žalobce a žalovaný uzavřeli dne 11. 10. 2017 úvěrovou smlouvu na částku 100.000 Kč shora uvedeného obsahu. Uzavření této smlouvy nelze dovodit z žádného z výše uvedených důkazů. Na smlouvě není podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky smlouvy přistoupil, vyjádřil s nimi souhlas. K prokázání uzavření této smlouvy nepostačuje ani telefonický hovor, ani splácení ze strany žalovaného po určitou dobu. Nebylo tudíž prokázáno, že by se žalovaný zavázal hradit žalobci určité splátky, platit poplatky za pojištění a doplňkové služby, a úroky. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný obdržel 12. 10. 2017 na svůj účet od žalobce 100.000 Kč, a žalobci vrátil 69.850 Kč. Žalobce dopisem ze dne 11. 3. 2020 vyzval žalovaného k zaplacení celého zbytku dluhu najednou. Dále bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli 22. 11. 2017 úvěrovou smlouvu, na základě níž žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 600.000 Kč. Z toho částka 525.769 Kč byla použita na základě dohody účastníků k zaplacení dřívějších dluhů žalovaného vůči [právnická osoba] a zbývající částka 74.231 Kč byla bez účelového určení poukázána žalovanému na jeho účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet splátkami ve výši 9.927 Kč měsíčně v počtu 96 s úrokem 9,86 % ročně, v této splátce jsou zahrnuty i poplatky za doplňkové služby 2× 39 Kč měsíčně a poplatek za pojištění 811 Kč měsíčně. Na tento úvěr žalovaný splatil celkem 231.284 Kč. Žalovaný přestal splátky hradit a žalobce úvěr zesplatnil 11. 3. 2020 doporučeným dopisem. Žalobce před uzavřením tvrzených úvěrových smluv ověřoval poměry žalovaného shora popsaným způsobem, přičemž zjistil, že žalovaný již byl zadlužený, měl nesplacené závazky v počtu dvou kreditní karty ve výši necelých 40.000 Kč, úvěr ze stavebního spoření 600.000 Kč a další 2 závazky ve výši 301.173 Kč a 474.482 Kč.

29. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve výši 100.000 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze tedy aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, poplatky, smluvní pokuty či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 100.000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky či čerpání peněžních prostředků. Uzavření jakékoliv smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoliv způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce nebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázání pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoliv nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že žalobce vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalovanému, případně, kterého dne, ani že by žalovaný takovýto návrh smlouvy přijal, jakým způsobem a v které době. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci. K prokázání uzavření úvěrové smlouvy nepostačuje ani to, že žalovaný provedl shora uvedené platby, neboť platby samy o sobě nesvědčí o tvrzeném obsahu smlouvy.

30. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem žalobce či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce zmíněného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Nic takového však v řízení nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

31. Soud za tohoto stavu mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru z 11. 10. 2017 nebyla mezi účastníky uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo uzavření této úvěrové smlouvy mezi účastníky prokázáno, poukazuje soud na to, že naopak nebylo prokázáno, že by si žalobce splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, jak je rozebráno níže v odstavci 32 odůvodnění tohoto rozsudku.

32. U druhého nároku žalobce z úvěrové smlouvy ze dne 22. 11. 2017 je situace odlišná v tom, že uzavření smlouvy bylo prokázáno. Úvěrová smlouva je upravena v § 2395 občanského zákoníku tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce jakožto úvěrující a věřitel si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že poskytl ve prospěch žalovaného dohodnutou částku 600.000 Kč, většina této částky byla účelově vázána na vyrovnání dřívějších závazků žalovaného u banky, a zbývající část žalobce převedl na účet žalovaného. Žalovaný však nedostál zcela své povinnosti vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit mu úroky, případně sjednané poplatky, když jeho platby nepostačovaly k vyrovnání všech závazků ze smlouvy, když splatil toliko 231.284 Kč.

33. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepokládá závěr žalobce o tom, že žalovanému zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení žalovaného úvěru, za zodpovědný. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Po žalobci lze proto důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U žalobce je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Tentýž zákon v § 75 a § 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy v tomto případě žalovaného. Ustanovení § 77 téhož zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud upozorňuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.

34. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobce nahlížel do registru Solus, vycházel z úvěrových zpráv výše uvedených. Žalobce zjistil, že žalovaný je ženatý, že jeho měsíční příjem na začátku října 2017 byl ve výši 24.856 Kč měsíčně čistého a před druhou úvěrovou smlouvou 25.324 Kč měsíčně čistého. Žalobce z úvěrové zprávy zjistil, že žalovaný již je značně zadlužen, z kreditních karet je to částka téměř 40.000 Kč, ze stavebního spoření 600.000 Kč a z dalších dvou závazků nesplacená jistina činí dohromady více než 775.000 Kč. Z úvěrové zprávy bylo rovněž zřejmé, že žalovaný je zvyklý brát si větší počet úvěrů. Z výpisu z účtu žalovaného u [jméno] [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že žalovaný hradil splátku nespecifikovaného úvěru 6.839,46 Kč měsíčně, a v září 2017 již tuto částku ani nezaplatil, když na tentýž účel uhradil pouze 262,92 Kč Tyto skutečnosti mohly být žalobci známy, pokud by si vyžádal od žalovaného výpis z tohoto jeho účtu, a žalobce tak mohl zjistit ohledně finanční situace žalovaného více skutečností. Výdajovou stránku žalovaného žalobce v podstatě nezkoumal, natož aby jí nějakým způsobem ověřil. Žalobce, který má odbornou převahu nad žalovaným, měl zjistit ohledně žalovaného více údajů o jeho výdajích, zvláště když u žalovaného zjistil nízký měsíční příjem okolo 25.000 Kč čistého a vysoké zadlužení žalovaného. Toto vysoké zadlužení existovalo před oběma tvrzenými úvěrovými smlouvami, a druhým úvěrem žalovaný vlastně splatil své 2 předcházející závazky u [jméno] [příjmení] [příjmení] ve vysoké částce 525.769 Kč. Za situace, kdy žalobci bylo známo, že žalovaný je značně zadlužen, měl věnovat zjišťování a ověřování poměrů žalovaného daleko větší pozornost. O způsobu jednání žalobce v tomto směru svědčí i obsah telefonického hovoru výše uvedeného, kdy žalobce se sice dotázal na nějaké výdaje domácnosti a byla mu sdělena částka 4.500 Kč, avšak s tímto se zcela spokojil, aniž by cokoli ověřil. Žalobce s žalovaným ani osobně nejednal před první tvrzenou úvěrovou smlouvou, tudíž se připravil o možnost osobního kontaktu s žalovaným, o kladení dotazů žalovanému a jeho bezprostředních reakci.

35. Soud v této souvislosti poukazuje na 2 rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, a to rozsudek z 20. 3. 2019 č. j. 33 Cdo 201/2018-141 a rozsudek z 25. 7. 2018 Kč č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 Nejvyšší soud v nich zaujal stanovisko, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého, ale i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, vyjde-li z objektivně nedoložených prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Informace získané pouze od spotřebitelů nejsou v tomto směru dostatečné. Odborná péče předpokládá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru prověří údaje sdělené spotřebitelem, respektive bude vycházet z údajů objektivně podložených. Věřitel je povinen využívat také veřejně dostupné informace.

36. Z výše uvedených rozhodnutí vyplývá, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů zdůraznil také Ústavní soud například ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz. Žalobce zjistil pouze výše uvedené skutečnosti, spolehl se na údaje sdělené žalovaným ohledně jeho výdajové stránky, která nebyla žádným způsobem blíže došetřena ani doložena.

37. Soud je toho názoru, že žalobce ze skutečností, které u žalovaného zjistil jak v říjnu 2017 tak v listopadu 2017, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Žalobce tedy poskytl žalovanému spotřebitelské úvěry v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto jsou obě úvěrové smlouvy absolutně neplatné, samozřejmě za předpokladu, že by bylo prokázáno, že první úvěrová smlouva byla vůbec uzavřena. Jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž jsou obě úvěrové smlouvy absolutně neplatné podle § 588 občanského zákoníku. K tomuto druhu neplatnosti soud přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoli smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování žalobce jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Netýká se pouze vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, čímž čerpají pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na jiné všeobecně prospěšné účely.

38. Ohledně první žalované úvěrové smlouvy nebylo prokázáno její uzavření, a pokud by i prokázáno bylo, byla by smlouva absolutně neplatná. Z absolutně neplatných obou úvěrových smluv nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnuté částky v ujednaných lhůtách ve stanovených splátkách ani platit žalobci jakékoli poplatky, úroky z úvěru či smluvní pokuty. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že u prvního nároku žalovaný čerpal 100.000 Kč a vrátil toliko 69.850 Kč. Rozdíl 30.150 Kč odpovídá bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného, které je povinen žalobci vydat. V případě druhé úvěrové smlouvy žalovaný čerpal 600.000 Kč a vrátil 231.284 Kč, a bezdůvodné obohacení odpovídá rozdílu ve výši 368.716 Kč.

39. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, respektive její nesplacenou část, v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. Prvními prokazatelnými výzvami k plnění jsou dopisy žalobce z 11. 3. 2020 ohledně každého nároku, které byly odeslány žalovanému doporučeně 12. 3. 2020. Soud vycházel z toho, že tyto dopisy se do dispozice žalovaného dostaly 17. 3. 2020. Žalobce požadoval úhradu do 14 dnů od sepsání těchto dopisů, tedy do 25. 3. 2020. Dnem následujícím, 26. 3. 2020, se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením částek z obou nároků, a od téhož dne žalobci vzniklo podle § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení, jejichž sazba je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 10 % ročně.

40. Soud tedy shrnuje, že u prvního nároku žalobce přiznal žalobci výrokem I. tohoto rozhodnutí částku 30.150 Kč s úrokem z prodlení od 26. 3. 2020 do zaplacení, když do 6. 5. 2020 byl úrok z prodlení kapitalizován částkou 346,93 Kč, a to. Ve zbytku tohoto nároku byla žaloba zamítnuta výrokem II. tohoto rozhodnutí. Na druhý nárok soud přiznal žalobci výrokem IV. částku 368.716 Kč s úrokem z prodlení od 26. 3. 2020 do zaplacení, přičemž za dobu do 6. 5. 2020 byl tento úrok kapitalizován částkou 4.242,75 Kč. Ve zbytku tohoto nároku byla žaloba zamítnuta výrokem V. tohoto rozhodnutí.

41. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 56 % předmětu sporu, tedy ohledně částky 458.750,51 Kč, a úspěch neměl ohledně 44 %, tedy ohledně částky 363.479,80 Kč. Při výpočtu míry úspěchu a neúspěchu žalobce ve sporu soud úroky přiznané či zamítnuté na dobu neurčitou kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 12 %. Soud přihlédl také k tomu, že žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal ve smyslu § 142a o. s. ř. žalovanému výzvu k plnění, a to dopis z 2. 4. 2020 Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 23.731 Kč, z odměny za právní zastoupení za 5 úkonů právní pomoci po 10.700 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále z 5 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 11.550 Kč, která odpovídá 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálu. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby a zastupování u dvou jednání před soudem. Soud žalobci nepřiznal odměnu za dvojí doplnění žaloby, neboť skutečnosti v nich obsažené měly být již zahrnuty do žaloby, případně sděleny u jednání. Účelně vynaložené náklady žalobce představují 90.281 Kč, z čehož žalobci náleží 12 %, tedy 10.833,72 Kč.