8 C 64/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený Mgr. jméno jméno , advokátem se sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , anonymizováno dne datum bytem adresa žalovaného , okres okres o zaplacení částky 12.822,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 6.200 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně za dobu od 25. 4. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 6.622,84 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně - z částky 12.822,84 Kč za dobu od 15. 11. 2018 do 24. 4. 2020 - z částky 6.622,84 Kč za dobu od 25. 4. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 12.822,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 15. 11. 2018 do zaplacení. Tvrdí, že žalovaný uzavřel 16. 10. 2018 s původním věřitelem [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr 6.200 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli ještě poplatek 6.622,84 Kč za poskytnutí úvěru a celkem tedy měl splatit žalovanou částku 12.822,84 Kč do 14. 11. 2018, což však neučinil. Smlouva byla uzavřena tak, že žalovaný se nejprve zaregistroval na webových stránkách původního věřitele, uvedl své osobní údaje, po dokončení registrace na těchto webových stránkách žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, a po odeslání smluvní dokumentace žalovanému mu byly peněžní prostředky ve stejný den zaslány na účet, který žalovaný uvedl. Původní věřitel prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný nereagoval na upomínky k úhradě dluhu. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou ze dne 6. 9. 2019. Žalovaný nezaplatil ničeho žalobci ani po výzvě. Pro případ, že by nebyl prokázán nárok žalobce z titulu smlouvy o úvěru, navrhl žalobce, aby soud posoudil jeho nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, který na svůj účet obdržel předmětnou finanční částku.

2. Ve věci byl dne 29. 10. 2020 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Ze smlouvy o úvěru číslo [anonymizováno] soud zjistil, že se jedná o dokument vytvořený dne 15. 10. 2018 Smluvní strany jsou označeny tak, že společnost [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], je věřitelem nebo úvěrujícím a žalovaný je klientem či úvěrovaným. Podle textu smlouvy tyto smluvní strany uzavřely smlouvu o úvěru. Na první straně jsou uvedeny základní parametry úvěru tak, že jeho výše činí 6.200 Kč, forma poskytnutí úvěru je online, datum poskytnutí úvěru je 16. 10. 2018, splatnost do 14. 11. 2018, úroková sazba činí 40 % ročně, celkový poplatek za poskytnutí úvěru je 2.530,84 Kč po slevě, anebo 6.622,84 Kč před levou. Doba trvání úvěru činí 29 dnů a celková částka, kterou je povinen klient uhradit, je 8.927,88 Kč po slevě anebo 13.019,88 Kč před slevou. Další text této listiny obsahuje způsob poskytování úvěrů bezhotovostní formou na účet klienta, definici použitých pojmů, práva a povinnosti smluvních stran, způsob uzavření smlouvy prostřednictvím webových stránek věřitele, způsob ukončení smlouvy, věrnostní program a podmínky pro odpuštění části poplatku za poskytnutí úvěru. Smlouva je datována 15. 10. 2018, je podepsána věřitelem, avšak v místě, kde má být podpis žalovaného, je uvedeno pouze: SMS kód: V6SJ. Žádný podpis žalovaného se na smlouvě nenachází.

5. Ohledně poskytnutí peněžních prostředků žalovanému zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Podle potvrzení [právnická osoba] o platbě byla dne 16. 10. 2018 z účtu původního věřitele [právnická osoba] číslo [bankovní účet] poukázána částka 6.200 Kč na účet číslo [bankovní účet] se zprávou pro příjemce – zápůjčka a výše uvedené číslo smlouvy. Podle potvrzení [anonymizována dvě slova], organizační složky [obec] z 6. 5. 2021 je majitelem tohoto účtu žalovaný. Z výpisu z tohoto účtu žalovaného je zřejmé, že 16. 10. 2018 na něj byla připsána platba 6.200 Kč ze shora uvedeného účtu původního věřitele [právnická osoba]

6. Ohledně postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Žalobce předložil smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi původním věřitelem [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jakožto postupníkem dne 16. 11. 2017, tedy ještě před uzavřením žalované smlouvy o úvěru. Předmětem postoupení byly konkrétně označené již existující pohledávky podle stavu ke dni 1. 9. 2017 specifikované v seznamu pohledávek. Je tedy zřejmé, že předmětem této postupní smlouvy nemohla pohledávka z žalované úvěrové smlouvy vůbec být. V této souvislosti soud konstatuje, že žalobce v žalobních tvrzeních uvedl, že pohledávku získal na základě postupní smlouvy uzavřené mezi stejnými smluvními stranami dne 6. 9. 2019, tedy jiné smlouvy. Z dopisu původního věřitele [právnická osoba] ze dne 17. 4. 2020 bylo zjištěno, že jím původní věřitel oznámil žalovanému, že pohledávka za žalovaným výše uvedená byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020. Žalovaný byl zároveň vyzván, aby svůj dluh plnil již žalobci. Dopisem z téhož dne 17. 4. 2020 oznámil postoupení pohledávky na základě téže postupní smlouvy žalovanému již žalobce, a vyzval ho k úhradě dluhu s tím, že jinak se obrátí se svým nárokem na soud. Podle podacího lístku byly tyto dopisy žalovanému odeslány doporučeně dne 17. 4. 2020 na adresu uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí.

7. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný dne 16. 10. 2018 obdržel na svůj bankovní účet částku 6.200 Kč z účtu společnosti [právnická osoba], z níž ničeho nevrátil. Tato společnost uzavřela s žalobcem zřejmě 3 smlouvy o postoupení pohledávek, žalovanému bylo postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na žalobce oznámeno, jak dopisem společnosti [právnická osoba], tak dopisem žalobce, a tyto dopisy byly odeslány žalovanému doporučeně 17. 4. 2020. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovaným došlo k uzavření žalované úvěrové smlouvy 16. 10. 2018, jak žalobce tvrdí. Soud nevzal za prokázáno ani to, že by úvěrová smlouva byla uzavřena 15. 10. 2018, jak je vyznačeno na shora uvedené listině nazvané Smlouva o úvěru. Způsob uzavření úvěrové smlouvy tvrzený žalobcem nebyl v řízení prokázán. Nebylo zjištěno, kterého dne, jakým způsobem, případně zda vůbec, se žalovaný zaregistroval na webových stránkách původního věřitele, jaké údaje měl při registraci uvést, jakým způsobem a kdy registrace na webových stránkách byla ukončena, jakým způsobem, kterého dne, případně zda vůbec žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, o jaké parametry úvěru se mělo jednat, nebylo zjištěno, že by původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, že by mu poslal návrh konkrétní úvěrové smlouvy, kterého dne a jakým způsobem se tak mělo stát, kterého dne a jakým způsobem se do dispozice žalovaného měla dostat smlouva o úvěru výše uvedená s navrhovanou výší 6.200 Kč a se splatností 14. 11. 2018. Nebylo rovněž prokázáno, že by původní věřitel odeslal žalovanému jakoukoliv smluvní dokumentaci, kterého dne a jakým způsobem se tak mělo stát. Rovněž tak nebylo prokázáno, že by žalovaný kdy odsouhlasil text výše uvedené úvěrové smlouvy, ani že by se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru 6.622,84 Kč.

8. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, případně smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru shora uvedeného obsahu, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti tudíž nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky 6.200 Kč, ani že by se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v určité lhůtě a zaplatit úroky či poplatky. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ani ustanovení § 2390 občanského zákoníku upravující smlouvu o zápůjčce. Nebylo prokázáno ani to, že by se původní věřitel s žalovaným dohodli na poskytnutí peněžních prostředků určitou formou, ani na dalších okolnostech, například na datu splatnosti či poplatcích a úrocích. K uzavření smlouvy o úvěru nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že smluvní strany si ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodli, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však v řízení nebyla prokázána. Předložená úvěrová smlouva neobsahuje podpis žalovaného, a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této smlouvě přistoupil. Pro uzavření smlouvy o úvěru jakožto smlouvy spotřebitelské může být ve smyslu § 1820 a následujících občanského zákoníku použito prostředků komunikace na dálku, což znamená, že při jednání smluvních stran používá podnikatel výhradně alespoň 1 komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí. V daném případě navíc ani nebylo zjištěno, že by žalovaný žalobci či jeho právnímu předchůdci cokoli z poskytnuté částky vrátil.

9. Za tohoto stavu mohl soud dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky vůbec uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému proto nemohla vzniknout povinnost vrátit poskytnutou částku způsobem a ve lhůtě podle tvrzení žalobce, ani platit původnímu věřiteli jakékoli poplatky či úroky. Žalobce se k nařízenému jednání nedostavil, proto nemohl být soudem vyzván k doplnění tvrzení v této souvislosti a k označení důkazů k jejich prokázání, a nemohl tudíž být ani poučen o následcích nevyhovění takové výzvě.

10. Soud ještě pro úplnost poukazuje na to, že i kdyby bylo prokázáno, že tvrzená úvěrová smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena, bylo by třeba ji posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru číslo 257/2016 Sb. Žalobce sice tvrdí, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného, avšak ničeho takového nebylo zjištěno. Smlouva by tedy byla posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku, neboť v případě prokázání uzavření úvěrové smlouvy by soud učinil závěr, že původní věřitel poskytl úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru.

11. V řízení však bylo prokázáno, že původní věřitel [právnická osoba] převedl ze svého účtu na účet žalovaného bezhotovostně 6.200 Kč, tato částka byla na účet žalovaného řádně připsána, avšak nebylo zjištěno, že by žalovaný z této částky právnímu předchůdci žalobce, anebo žalobci cokoli vrátil. Žalovaný přijal tuto částku, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, a na jeho straně tedy došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému, oč se obohatil. Žalovaný, který obdržel od právního předchůdce žalobce částku 6.200 Kč bez právního důvodu, je povinen tutéž částku vydat.

12. Původní věřitel postoupil na základě postupní smlouvy na žalobce svoji pohledávku za žalovaným v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, a žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobce sice v žalobě označil postupní smlouvu datem 6. 9. 2019 a předložil jinou postupní smlouvu z 16. 11. 2017, avšak podstatné je, že jak žalobce, tak i právní předchůdce žalobce oznámili žalovanému postoupení pohledávky na základě konkrétně uvedené postupní smlouvy z 2. 4. 2020 shora uvedenými dopisy, odeslanými žalovanému doporučeně v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku.

13. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plněním byl shora uvedený dopis z 17. 4. 2020, odeslaný žalovanému téhož dne. Soud vycházel z toho, že dopis se dostal do sféry dispozice žalovaného 21. 4. 2020, žalovaný měl splnit dluh bez zbytečného odkladu, tedy do 24. 4. 2020, a dnem následujícím, 25. 4. 2020, se žalovaný dostal do prodlení. Od téhož dne žalobci podle § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž sazba je stanovena v § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb., když jinou sazbu si účastníci neujednali. Žalobce požaduje úrok z prodlení v sazbě 9 % ročně, která nepřevyšuje zákonnou sazbu úroku z prodlení.

14. Závěrem soud shrnuje, že žalobci přiznal plně částku 6.200 Kč, tedy poskytnuté a nevrácené peněžní prostředky, včetně úroku z prodlení až od 25. 4. 2020 do zaplacení. Ve zbývající části, tedy ohledně poplatku za poskytnutí úvěru 6.622,84 Kč včetně úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta výrokem II tohoto rozhodnutí.

15. Úspěch účastníků ve sporu je přibližně stejný. V souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.