8 C 64/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Anonymizováno se sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 20.921 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 20.921 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně za dobu od 30. 8. 2019 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 20.921 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně za dobu od 30. 8. 2019 do zaplacení. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce, původní věřitel , právnická osoba, , uzavřel elektronickými prostředky dne 30. 7. 2019 s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž poskytl žalované na její účet peněžní prostředky 10.000 Kč. Úvěr měl být splacen do 29. 8. 2019, žalovaná však neuhradila ničeho. Původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, provedl lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích, vypočítal doložitelné příjmy a výdaje. Obvykle původní věřitel klientům ponechává rezervu 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a výdaji mimo splátku, kdy těchto 10 % se musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4.860 Kč. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit původnímu věřiteli rovněž poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10.921 Kč, který byl splatný ve stejný den jako úvěr. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce postupní smlouvou. Žalovaná částka 20.921 Kč se skládá z jistiny úvěru 10.000 Kč a z poplatku za poskytnutí úvěru 10.921 Kč. Pro případ, kdyby soud neuznal nárok žalobce z titulu úvěrové smlouvy, požadoval žalobce posouzení jeho nároku jako vydání bezdůvodného obohacení.

2. Ve věci byl dne 12. 12. 2024 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle § 50m o. s. ř. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, soud zjistil, že byla dne 29. 7. 2019 vytvořena společností , právnická osoba, ., smluvní strany jsou označeny tak, že , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , je úvěrujícím a věřitelem a žalovaná je klientem a úvěrovanou. Parametry úvěru jsou stanoveny tak, že výše úvěru činí 10.000 Kč, datum poskytnutí úvěru je 30. 7. 2019, splatnost úvěru je 29. 8. 2019, zápůjční úroková sazba činí 40 % ročně, celkový poplatek za poskytnutí úvěru je 10.921 Kč před slevou, doba trvání úvěru je 30 dní a počet splátek je jedna. Na konci smlouvy je podpis , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . Podpis žalované se na smlouvě nenachází, je zde pouze vytištěno její jméno a příjmení a SMS kód: , Anonymizováno, .

5. Listina Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahuje základní parametry úvěru, tedy jeho výši, splatnost, náklady úvěru a následky opožděných plateb. Je datován 29. 7. 2019, není žalovanou podepsán, na konci listiny je pouze vytištěno její jméno příjmení a tentýž elektronický kód.

6. Ohledně uzavření smlouvy o úvěru žalobce tvrdí, že žalovaná se nejprve zaregistrovala na webových stránkách původního věřitele a zadala své osobní údaje, a tím zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu podle smlouvy o úvěru. Po dokončení registrace zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl zaslán konkrétní návrh úvěrové smlouvy v rámci webového rozhraní a smluvní dokumentace.

7. Tato tvrzení žalobce o způsobu uzavření úvěrové smlouvy jsou jednak neúplná a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, že by žalovaná kdy navštívila webové stránky původního věřitele, že by zadala v rámci registrace jakékoliv své osobní údaje, ani že by zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Nebylo prokázáno, že by žalovaná dokončila registraci na webových stránkách původního věřitele. ani že by zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Rovněž tak nebylo prokázáno, že by původní věřitel v rámci webového rozhraní zaslal žalované návrh konkrétní úvěrové smlouvy a dokumentaci.

8. Čerpání peněžních prostředků ze strany žalované nevzal soud za prokázáno z listiny předložené žalobcem, neboť jde o úzký pruh vytištěných údajů, na němž je částka 10.000 Kč, jméno a příjmení žalované, číslo účtu a údaj o tom, že jde o odchozí úhradu 30. 7. 2019. Nejedná se o výpis z účtu ani o potvrzení banky o jakékoliv transakci.9. , právnická osoba, . dne 23. 7. 2025 potvrdila, že majitelem účtu č. , Anonymizováno, je žalovaná. Z výpisu transakcí na tomtéž účtu vyplývá, že dne 30. 7. 2019 byla na účet připsána částka 10.000 Kč z účtu , právnická osoba, . Žalobce tvrdí, že žalovaná ničeho nesplatila ani původnímu věřiteli ani žalobci. Bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že nějakou částku uhradila, žalovaná však ničeho takového netvrdila ani neprokázala.

10. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 30. 8. 2024 uzavřel původní věřitel , právnická osoba, . jako postupitel se společností , právnická osoba, . jako postupníkem dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na postupníka pohledávky specifikované v příloze smlouvy. Tato příloha smlouvy představuje seznam postoupených pohledávek, v němž je zahrnuta i pohledávka za žalovanou označená pořadovým číslem , hodnota, . Dopisem z 21. 9. 2024 oznámila společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , žalované, že postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce. Pohledávka byla v dopise specifikována tak, že vznikla z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy č. , hodnota, a skládá se z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání, přičemž celkový dluh činil 36.271,55 Kč. Dopisem ze stejného data vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě téže částky s tím, že se jedná o dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 9. 1. 2020 mezi žalobcem a žalovanou, na základě níž žalobce převedl na účet žalované požadovanou částku a žalovaná byla povinna úvěr včetně poplatku za poskytnutí úvěru splatit do 8. 2. 2020. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 36.271,55 Kč z titulu smlouvy o úvěru a nákladů právního zastoupení ve výši 10.454 Kč. Podle podacího lístku byl dopis zástupce žalobce odeslán žalované doporučeně dne 21. 9. 2024.

11. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Nebylo prokázáno, že by žalovaná dne 29. 7. 2019 či jiného data uzavřela se společností , právnická osoba, . IČ: , IČO, smlouvu o úvěru shora uvedeného obsahu č. , Anonymizováno, . Bylo prokázáno, že žalovaná dne 30. 7. 2019 obdržela na svůj bankovní účet částku 10.000 Kč z účtu společnosti , právnická osoba, . Nebylo prokázáno, že by žalovaná cokoli z této částky vrátila. Společnost , právnická osoba, . uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek, mezi něž byla zahrnuta i pohledávka za žalovanou, se společností , právnická osoba, . IČ: , IČO, . Nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . postoupila tutéž pohledávku za žalovanou na žalobce. Oznámení o postoupení pohledávky učinila nikoliv společnost , právnická osoba, . IČ: , IČO, , nýbrž společnost , právnická osoba, IČ: , IČO, . V oznámení o postoupení pohledávky však byla specifikována pohledávka odlišná, a to z jiné smlouvy pod číslem , hodnota, , přičemž se jednalo o neuhrazenou jistinu, poplatek za zápůjčku, smluvní pokutu z prodlení a účelně vynaložené náklady na vymáhání. V oznámení byla rovněž uvedena jiná smlouva o postoupení pohledávek, než výše uvedená, a to smlouva ze dne 16. 9. 2024. Žalobce v předžalobní výzvě požadoval po žalované úhradu dluhu 36.271,55 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, která byla uzavřena 9. 1. 2020 mezi žalobcem a žalovanou na nespecifikovanou částku, přičemž úvěr byl splatný 8. 2. 2020. Jedná se o zcela odlišnou úvěrovou smlouvu, než je uvedeno v žalobě.

12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku 10.000 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze tedy aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal na požádání žalované poskytnout v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaná zavázala tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, smluvní pokuty či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 10.000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis žalované a nebylo zjištěno, že by žalovaná jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupila a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel anebo žalovaná učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel či žalovaná projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že původní věřitel vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalované, případně kterého dne, ani že by žalovaná takovýto návrh smlouvy přijala, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

13. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem původní věřitel či žalovaná měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce zmíněného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Nic takového však v řízení nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

14. Za tohoto stavu soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi původním věřitelem , právnická osoba, . a žalovanou uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce tvrdí, že žalovaná byla lustrována ve veřejně dostupných databázích, a to v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí a CRKI a EUCB. Ničeho takového však v řízení nebylo prokázáno. Dále žalobce tvrdí, že původní věřitel ověřoval výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji poměry žalované. Nebylo však prokázáno, že by byly zjišťovány a ověřovány příjmy či výdaje žalované, ani její dosavadní závazky. Za těchto okolností má soud za to, že pokud by bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, musela by tato smlouva být posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel , právnická osoba, . na účet žalované převedl částku 10.000 Kč, a žalovaná tuto částku přijala, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalované tudíž došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení, a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalované odpovídá částce 10 000 Kč, z níž žalovaná ničeho nevrátila, a je povinna jí vydat.

16. Původní věřitel , právnická osoba, . postoupil svoji pohledávku za žalovanou písemnou smlouvou nikoli na žalobce, nýbrž na společnost , právnická osoba, ., v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Společnost , právnická osoba, . postoupením pohledávky nabyla také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Nebylo prokázáno, že by tatáž společnost postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce. Pokud jde o oznámení o postoupení pohledávky podle této postupní smlouvy ve smyslu § 1882 odst. 1 občanského zákoníku, nebylo v řízení prokázáno. Oznámení o postoupení pohledávky neučinil původní věřitel , právnická osoba, ., nýbrž odlišná společnost, a to , právnická osoba, Navíc v oznámení o postoupení pohledávky je specifikována zcela odlišná pohledávka z úvěrové smlouvy číslo , hodnota, , která se má skládat z jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání, a její výše je 36.271,55 Kč. Je tedy zřejmé, že se jedná nikoli o tvrzenou úvěrovou smlouvu, nýbrž o zcela odlišnou smlouvu. Navíc v předžalobní výzvě žalobce je specifikována také jiná pohledávka, a to z úvěrové smlouvy uzavřené 9. 1. 2020, která byla splatná 8. 2. 2020.

17. Na základě výše uvedených skutečností má soud za to, že žalované vznikla povinnost vydat bezdůvodné obohacení 10.000 Kč původnímu věřiteli , právnická osoba, ., nikoliv však žalobci. Postoupení pohledávky z původního věřitele , právnická osoba, . na žalobce nebylo v řízení prokázáno postupní smlouvou, a nevyplývá ani z oznámení o postoupení pohledávky. Nelze proto mít za to, že žalobce se stal novým věřitelem vůči žalované na místo původního věřitele , právnická osoba, . Soud proto žalobu žalobce nepovažuje za důvodnou, a v plném rozsahu ji zamítl.

18. Žalovaná měla ve sporu úspěch, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.