8 C 73/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený anonymizováno jméno jméno , advokátem se sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 16.109,17 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7.700 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 14. 4. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 8.409,17 Kč s úrokem z prodlení - 10 % ročně z částky 8.409,17 Kč za dobu od 16. 11. 2019 do zaplacení, - 10 % ročně z částky 7.700 Kč za dobu od 16. 11. 2019 do 13. 4. 2021, - 1,75 % ročně z částky 7.700 Kč za dobu od 14. 4. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 16.109,17 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně za dobu od 16. 11. 2019 do zaplacení. Tvrdí, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 16. 10. 2019 smlouvu o úvěru, na základě níž žalovanému poskytl peněžní prostředky 7.700 Kč bezhotovostně na účet žalovaného. Úvěr měl být splacen do 15. 11. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 8.409,17 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku. Žalovaný na úvěr ničeho nesplatil. Původní věřitel ověřil schopnost žalovaného úvěr splácet ve veřejně dostupných databázích a neměl důvodné pochybnosti ohledně platební schopnosti žalovaného. Žalovaná částka představuje součet jistiny úvěru 7.700 Kč a poplatku 8.409,17 Kč. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z 18. 3. 2021.

2. Ve věci byl dne 21. 9. 2022 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Z listiny Smlouva o úvěru č. [anonymizováno] zjistil soud tyto skutečnosti. Smluvní strany jsou označeny tak, že společnost [právnická osoba], [IČO], je úvěrujícím či věřitelem, a žalovaný je úvěrovaným či klientem. Zmíněný věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr 7.700 Kč dne 16. 10. 2019 se splatností 15. 11. 2019 a se sazbou úroku 40 % ročně. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 3.211,67 Kč po slevě a 8.409,17 Kč před slevou. Celkem měl žalovaný uhradit 10.683,07 Kč po slevě a 16.362,32 Kč před slevou. Na straně 2 smlouvy je uvedeno, že věřitel poskytuje spotřebitelské úvěry buď bezhotovostně na bankovní účet klienta anebo hotovostně výběrem u čerpacích stanic [anonymizováno] Smlouva dále obsahuje výklad použitých pojmů, další práva a povinnosti smluvních stran, způsob registrace a žádost o poskytnutí úvěru elektronickou formou, následky prodlení klienta, možnost odstoupení od smlouvy. Na konci smlouvy je datum 16. 10. 2009 a podpis věřitele, konkrétně jeho jednatele. V místě vyhrazeném pro podpis klienta je pouze uvedeno jméno a příjmení žalovaného a SMS kód: dvyx, žádný podpis žalovaného se zde nenachází.

5. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému vzal soud za prokázáno z listiny Historie transakcí, zprávy [obec] spořitelny a výpisu z účtu žalovaného. [ulice] spořitelna dne 5. 5. 2023 potvrdila, že majitelem osobního účtu č. [bankovní účet] je žalovaný. Podle potvrzení [obec] spořitelny a výpisu z téhož účtu žalovaného byla na účet žalovaného dne 16. 10. 2019 připsána částka 7.700 Kč z účtu původního věřitele s poznámkou transakce: řádně čerpaný kontokorent, zápůjčka.

6. Z výpisu ze zmíněného účtu žalovaného za dobu od 3. 7. 2019 až do 16. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný měl k tomuto účtu sjednán kontokorent, tedy povolený debetní zůstatek s limitem 22.000 Kč, který využíval, za zmíněnou dobu měl zůstatek stále záporný, vždy k prvnímu a poslednímu dni měsíců téhož období, přičemž ke dni 1. 10. 2019 měl zůstatek mínus 19.574,36 Kč. Žalovaný za totéž období čerpal několik úvěrů. Dne 24. 7. 2019 na jeho účet byla připsána částka 15.299 Kč z platební brány ThePay, dne 26. 7. 2019 byla připsána částka 8.000 Kč z účtu společnosti [právnická osoba] jakožto půjčka, dne 23. 8. 2019 byla připsána částka 12.000 Kč z účtu [právnická osoba] jakožto půjčka, téhož dne byla připsána ještě částka 11.000 Kč z účtu [právnická osoba] jakožto půjčka, 2. 9. 2019 byla na účet žalovaného připsána částka 5.300 Kč z účtu [právnická osoba] jakožto zápůjčka, dne 6. 9. 2019 žalovaný obdržel na účet 4.500 Kč z účtu [anonymizována tři slova] jakožto půjčka 7, dne 9. 9. 2019 žalovaný obdržel na účet 3.000 Kč z účtu [právnická osoba] jakožto úvěr, dne 19. 9. 2019 obdržel 7.800 Kč z účtu [právnická osoba] jakožto zápůjčku, dne 19. 9. 2019 obdržel 6.000 Kč z platební brány ThePay, dne 25. 9. 2019 obdržel 300 Kč z účtu [právnická osoba], téhož dne obdržel ještě 10.000 Kč z účtu [právnická osoba] jakožto půjčku, dne 26. 9. 2019 obdržel 8.000 Kč z účtu [právnická osoba], téhož dne obdržel ještě 7.000 Kč z účtu [právnická osoba] jakožto půjčku, dne 3. 10. 2019 obdržel 1.500 Kč z účtu [právnická osoba] jakožto půjčku, téhož dne obdržel ještě 2.500 Kč z účtu [právnická osoba] jakožto půjčku, téhož dne obdržel ještě 1.500 Kč z účtu [právnická osoba] jakožto půjčku a 5.500 Kč z účtu [právnická osoba] jakožto úvěr, dne 7. 10. 2019 obdržel na účet 3.000 Kč z účtu [právnická osoba], a dne 8. 10. 2019 obdržel 3.300 Kč z účtu [anonymizováno] [právnická osoba]

7. Žalobce tvrdí, že k uzavření úvěrové smlouvy mezi původním věřitelem a žalovaným došlo tak, že žalovaný se zaregistroval na webových stránkách původního věřitele, zadal osobní údaje a zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán v rámci webového rozhraní návrh konkrétní úvěrové smlouvy a po odeslání smluvní dokumentace byly zaslány peněžní prostředky na účet žalovaného shora uvedený. Podle úvěrové smlouvy je podpis klienta nahrazen unikátním SMS kódem, a to zadáním verifikačního ověřujícího podpisového kódu ze SMS, který je klientovi zasílán úvěrujícím v době registrace žádosti o poskytnutí úvěru na číslo mobilního telefonu. Smlouva o související dokumenty nabývají platnosti a účinnosti okamžikem zadání ověřujícího podpisového SMS kódu do příslušného pole ze strany klienta umístěného na internetové stránce věřitele.

8. Tato tvrzení žalobce o způsobu uzavření smlouvy jsou jednak neúplná a jednak nebyla v řízení prokázána. Nebylo tedy zjištěno, že by se žalovaný zaregistroval na webových stránkách původního věřitele, kdy se tak mělo stát a jaké údaje zadal, či jakým způsobem žalovaný dokončil registraci. Nebylo ani prokázáno, že by žalovaný původnímu věřiteli zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, kdy se tak mělo stát, jakým způsobem a jaké údaje taková žádost měla obsahovat. Nebylo rovněž prokázáno, že by původní věřitel zaslal žalovanému návrh konkrétní úvěrové smlouvy ani kdy se tak mělo stát, a konečně nebylo prokázáno ani to, že by žalovanému byl zaslán v době registrace žádosti o úvěr na číslo mobilního telefonu verifikační podpisový kód formou SMS, kdy se tak mělo stát, na jaké telefonní číslo a kdy a z jakého telefonního číslo byl kód zaslán, ani zda žalovaný nějaký takový kód kdy použil a jakým konkrétním způsobem.

9. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 18. 3. 2021 uzavřel původní věřitel [právnická osoba] jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se původní věřitel zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. V tomto seznamu se nachází i pohledávka za žalovaným pod [číslo]. Dopisem z 3. 4. 2021 oznámil původní věřitel žalovanému, že postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce, a vyzval žalovaného, aby svůj dluh plnil již žalobci na specifikované bankovní spojení. Dopisem z téhož dne vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do 3 dnů i žalobce. Podle podacího lístku byly dopisy žalovanému odeslány dne 3. 4. 2021 doporučeně.

10. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 16. 10. 2019, případně v jakékoli jiné době, smlouvu o úvěru shora uvedeného obsahu. Bylo prokázáno, že téhož dne žalovaný obdržel na svůj účet od původního věřitele částku 7.700 Kč. Nebylo zjištěno, že by původní věřitel jakýmkoli způsobem zkoumal poměry žalovaného. Za dobu předcházejících zhruba tří měsíců žalovaný měl sjednán na svém účtu povolený debet do limitu 22.000 Kč, který čerpal, měl na svém účtu záporný zůstatek, a čerpal množství úvěrů od nebankovních poskytovatelů, jak je shora popsáno. Nebylo zjištěno, že by žalovaný původnímu věřiteli z částky 7.700 Kč cokoli vrátil. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem a zároveň byl žalovaný vyzván žalobcem k úhradě dluhu. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil.

11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku 7.700 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze tedy aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní věřitel se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby a zaplatit úroky, smluvní pokuty či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 7.700 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující úvěrovou smlouvu neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel anebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní věřitel či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že zřejmě původní věřitel vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, že by tento text předložil žalovanému, případně kterého dne, ani že by žalovaný takovýto návrh smlouvy přijal, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci.

12. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem původní věřitel či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce zmíněného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Nic takového však v řízení nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

13. Za tohoto stavu mohl soud dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, nebylo prokázáno, že by si původní věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobce sice tvrdí, že původní věřitel nahlížel do veřejně dostupných databází insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, CRKI a EUCB, avšak ničeho takového prokázáno nebylo. Naproti tomu bylo prokázáno, že žalovaný předtím, než od původního věřitele obdržel peněžní prostředky 7.700 Kč, si vzal množství úvěrů a půjček od nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, jak je shora uvedeno, byl tedy již značně zadlužen, přičemž tyto skutečnosti mohl původní věřitel snadno zjistit tak, že by si vyžádal od žalovaného výpis z účtu žalovaného za období předcházející poskytnutí peněžních prostředků. Soud tedy má za to, že původní věřitel nezjišťoval poměry žalovaného, nezkoumal jeho příjmovou a výdajovou stránku a dosavadní závazky, žádné příjmy ani výdaje nezjistil, natož aby je ověřil, porovnal a vyhodnotil, zda bude v silách žalovaného úvěr splatit. Soud proto konstatuje, že pokud by bylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, byla by tato smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované úvěrové smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel na účet žalovaného převedl částku 7.700 Kč a žalovaný tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalovaného tudíž došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného odpovídá částce 7.700 Kč, kterou žalovaný přijal a ničeho z této částky nevrátil.

15. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.

16. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše uvedený dopis z 3. 4. 2021, odeslaný žalovanému doporučeně téhož dne. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal 8. 4. 2021, žalovaný byl vyzván k plnění do 3 dnů, tedy do 13. 4. 2021. Dnem následujícím 14. 4. 2021 se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku a od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 8,25 % ročně. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.

17. Soud tedy žalobci přiznal bezdůvodné obohacení 7.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení až od 14. 4. 2021 do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta výrokem II., tedy ohledně požadovaného poplatku 8.409,17 Kč a části úroku z prodlení.

18. Žalovaný měl ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.