8 C 75/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kowolowskou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 54 754 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci: částku 32.087 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 16.322,88 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 39.986,95 Kč, 7,05 % zákonný úrok z prodlení ročně z částky 29.821,42 Kč od [datum] do zaplacení, 19,98 % úrok ročně z částky 29.821,42 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 22.667 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Návrhem podaným u soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 54.754 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 32.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit částku 26.754 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4.087 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 6.081 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 16.586 Kč. Celkovou částku (jistinu zápůjčky a poplatek) se žalovaný zavázal předchůdci žalobce uhradit v 60 týdenních splátkách po 980 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední příslušnou splátku žalobce uhradil dne [datum] s tím, že na svůj dluh uhradil 4.000 Kč. Předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení dlužné částky na jistině ve výši 29.821,42 Kč a na dlužném poplatku ve výši 24.932,58 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovaným na společnost [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Za období od postoupení pohledávky již žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 54.754 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k plnění. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce, bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl ke dni [datum] žalovanému peněžní prostředky ve výši 32.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s touto zápůjčkou úrok 4.087 Kč, poplatek za administrativní činnost 6.081 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek 16.586 Kč. Celkovou dlužnou částku, kterou měl žalovaný na základě této smlouvy zaplatit předchůdci žalobce (zápůjčka, úrok, poplatky) činila 58.754 Kč. Žalovaný měl splatit celkovou částku v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 980 Kč se splatností prvé splátky 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,98 % ročně, což vyplývá z Článku 3 Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], bylo prokázáno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Výzvou k plnění ze dne [datum] s podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky v celkové výši 118.408,05 Kč. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., přičemž žalobce ze smlouvy plnil a žalovanému poskytl finanční částku 32.000 Kč. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později zápůjčku žalobci v úplnosti nevrátil. Soud proto shledal žalobu v rozsahu nesplacené zápůjčky, tj. v částce 29.821,42 Kč s částí pevně sjednaného úroku ve výši 2.265,58 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 39.986,95 Kč a sjednaným 19,98 % úrokem ročně, jako důvodnou a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalovanému uhradit tyto částky a současně uložil žalovanému též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť se žalovaný ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci. Co se týče nároku žalobce na zaplacení poplatků v celkové výši 22.667 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl, neboť jej považuje za sjednaný v rozporu se zákonem. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. To ostatně konstatuje i Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003 (jejich judikatura se sice vztahuje k ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013, nicméně soud se domnívá, že vzhledem ke stejnému znění relevantního ustanovení o. z. je tato judikatura aplikovatelná i na daný případ), přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatky) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona [číslo] Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Proto soud žalobě v části týkající se tohoto poplatku nemohl vyhovět (§ 588 o. z.). Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěch žalobce jen nepatrně vyšší, než byl jeho neúspěch, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.