8 C 82/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného , okres anonymizováno o zaplacení částky 41.763 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 41.763 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně - z částky 37.578 Kč za dobu od 24. 10. 2019 do zaplacení - z částky 4.185 Kč za dobu od 10. 12. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení úroku z prodlení 10 % ročně z částky 4.185 Kč za dobu od 24. 10. 2019 do 9. 12. 2019.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 2.989 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 41.763 Kč s úrokem z prodlení 10% ročně za dobu od 24. 10. 2019 do zaplacení. Tvrdí, že žalovaný byl smluvním odběratelem elektřiny na odběrném místě [obec] [číslo] smluvní vztah s obchodníkem byl ukončen pro neplacení ceny za elektřinu. Při preventivní kontrole tohoto odběrného místa dne 2. 7. 2019 žalobce zjistil, že odběrné místo je pod napětím a žalovaný elektřinu odebírá. Za dobu od 14. 10. 2014 do 2. 7. 2019 bylo zjištěno odebrané množství elektřiny 5,395 MWh podle hodnot na elektroměru, a to stavu uvedeného v mimořádné faktuře [číslo] kWh, a stavu v den kontroly [číslo] Cena za takto odebranou elektřinu byla stanovena podle ceny určené Energetickým regulačním úřadem ve výši 4,258,2 Kč/MWh, k tomu byl připočten součin částky 6,93 Kč za náklady operátora trhu a měsíců trvání neoprávněného odběru 56,61, dále součin množství odebrané elektřiny a částky 495 Kč za obnovitelné zdroje a daň z elektřiny. K náhradě za energii 31.056,72 Kč byly připočteny oprávněné náklady 3.458,93 Kč, a s připočtením daně z přidané hodnoty 7.248,75 Kč je výsledkem žalovaná částka. Žalobce odeslal žalovanému fakturu na žalovanou částku dne 9. 10. 2019 jako běžnou listovní zásilku, a poté ještě žalovaného upomínal. Navázal s žalovaným elektronickou komunikaci, vše žalovanému vysvětlil, nabídl žalovanému, že pokud uzná náhradu za elektřinu, bude mu žalobce účtovat pouze tuto náhradu bez oprávněných nákladů. Žalovaný však tuto nabídku nevyužil, a žalobce proto požaduje vedle náhrady za elektřinu také oprávněné náklady. Žalobce se k žalovanému choval velmi vstřícně, když mu neúčtoval ještě druhý neoprávněný odběr krátkého trvání, který však není předmětem tohoto řízení.

2. Ve věci byl dne 2. 9. 2020 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odstavec 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. V průběhu řízení došlo ke změně obchodní firmy, tedy názvu žalobce a jeho sídla. Ke dni zahájení řízení 23. 4. 2020 vystupoval žalobce pod [právnická osoba] [právnická osoba], a od 1. 1. 2021 je jeho název [právnická osoba] Podle údajů obchodního rejstříku do předmětu podnikání žalobce náleží distribuce elektřiny.

5. Z živnostenského rejstříku soud ověřil, že žalovaný je držitelem několika živnostenských oprávnění, nejstarší získal v roce 1999, tři z těchto oprávnění již zanikla. Živnostenské oprávnění pro výrobu, instalaci, opravy elektrických strojů a přístrojů, elektronických a komunikačních zařízení žalovaný získal v roce 2000 a provozování této živnosti je přerušeno od 4. 7. 2016 do 31. 12. 2026. Další živnostenské oprávnění pro výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona bylo přerušeno v době od 4. 7. 2016 do 3. 11. 2019. Od roku 2012 až dosud má žalovaný uvedenou v živnostenském rejstříku adresu sídla [obec] [číslo].

6. Žalovaný byl ve smluvním vztahu s obchodníkem s elektřinou [anonymizováno] [právnická osoba] ohledně dodávky elektřiny na odběrné místo [obec] [číslo]. Tato skutečnost vyplývá z mimořádné faktury za elektřinu vystavené [právnická osoba] [právnická osoba] dne 22. 10. 2014 za období od 19. 6. 2014 do 14. 10. 2014 na částku 503 Kč. Ve faktuře je uveden stav elektroměru 23 240 kWh, který byl stejný ke dni 19. 6. 2014 i 14. 10. 2014 O existenci smluvního vztahu mezi [anonymizována dvě slova] a žalovaným svědčí také elektronický platební rozkaz vydaný Okresním soudem ve [obec] dne 29. 2. 2016 pod č. j. EPR 13664/2016-9, jímž soud uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci [příjmení] [právnická osoba] částku 4.165 Kč a částku 503 Kč včetně úroků z prodlení a nahradil mu náklady řízení.

7. Dne 2. 7. 2019 provedli dva kontroloři žalobce kontrolu odběrného místa žalovaného na adrese [obec] [číslo] za přítomnosti žalovaného a vyhotovili o tom dokumentaci, protokol o zajištění neoprávněného odběru elektrické energie a zápis o provedené kontrole odběrného místa kategorie C a D. Zjistili, že elektroměr [číslo] který je takto označen i ve výše uvedené mimořádné faktuře za elektřinu, má ke dni 2. 7. 2019 stav 28 634 kWh. Smlouva k tomuto odběrnému místu byla ukončena 14. 10. 2014 s výše uvedeným stavem elektroměru 23 240, odběrné místo bylo nepřístupné, proto nebylo odpojeno, a elektroměr byl až při kontrole demontován. Kontroloři shledali neoprávněný odběr bez uzavřené smlouvy. Žalovaný podepsal zápis o provedené kontrole odběrného místa i protokol o zajištění neoprávněného odběru elektřiny, nevyužil možnosti uvést do těchto listin své vyjádření či námitky.

8. Na základě výše uvedené kontroly byla stanovena výše náhrady za neoprávněný odběr elektřiny 2019, jak vyplývá z listin podklady pro výpočet škody a stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny. Žalobce přitom vycházel z data ukončení smlouvy 14. 10. 2014 a ze stavu elektroměru 23 240 kWh, a ze zjištěného stavu elektroměru při kontrole 2. 7. 2019 – 28 635 kWh. Z toho byla vypočtena spotřeba změřená elektroměrem na 5 395 kWh. Toto množství žalobce vynásobil cenou 4.258,02 Kč za kWh, když tato cena je určena cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu pro tyto případy. Cena odebrané elektřiny tak činí 22.972,02 Kč. Za činnost operátora trhu žalobce vyúčtoval 392,31 Kč, což odpovídá součinu sazby 6,93 Kč a délky trvání neoprávněného odběru v měsících 56,61. Za obnovitelné zdroje podle spotřeby žalobce vyúčtoval 2.670,53 Kč, což je součin odebraného množství elektřiny a částky 495 Kč. K tomu žalobce připočítal platbu za příkon 3x 25 Ampér ve výši 4.868,46 Kč a daň z elektřiny 153 Kč. [jméno] za neoprávněný odběr elektřiny výše uvedené použil žalobce z cenových rozhodnutí Energetického regulačního úřadu [číslo] [číslo]. Celková částka za neoprávněný odběr elektřiny činí 31.056,32 Kč bez daně z přidané hodnoty.

9. Shora uvedené vyčíslení vystavil dne 17. 7. 2019 zaměstnanec žalobce [příjmení]. Mezi ním a žalovaným proběhla e-mailová komunikace, z níž soud zjistil, že 12. 8. 2019 žalovaný reagoval na výzvu žalobce. Žalovaný mimo jiné vzal na vědomí, že bude vyčíslena škoda, uvedl, že je připraven škodu nahradit, kdy přívod je zaplombován a odpojen a žalovaný objekt zabezpečil tak, aby nemohlo dojít k neoprávněnému odběru. Na to reagoval žalobce prostřednictvím svého pracovníka [příjmení] dne 15. 8. 2019 tak, že nabídl žalovanému, aby podepsal připojený návrh dohody o uznání dluhu podle shora uvedeného výpočtu škody s tím, že pokud žalovaný tuto částku uzná, bude žalobce požadovat toliko náhradu za neoprávněný odběr a nevyčíslí oprávněné náklady při řešení neoprávněného odběru. Podle tvrzení žalobce však žalovaný na tuto nabídku žalobce nikterak nereagoval.

10. Žalobce tudíž provedl vyčíslení oprávněných nákladů dne 23. 9. 2019. Z listiny oprávněné náklady a souhrn evidenční číslo [anonymizováno] [číslo] bylo zjištěno, že tyto náklady činí 3.458,93 Kč bez daně z přidané hodnoty. Tato částka se skládá z nákladů 841 Kč za jednu hodinu práce při přípravě podkladů ke kontrole odběrného místa, zpracování výsledků kontroly a provedení výpočtu škody, dále náklady 1.962,33 Kč na dopravu a práce na odběrném místě spojené se zjištěním zadokumentováním a odstraněním neoprávněného odběru v délce 2:20 hod., z nákladu 265,60 Kč za dopravu za 32 ujetých km a konečně z administrativního poplatku 390 Kč. Délka činností na odběrném místě zcela odpovídá údajům v protokolu o zajištění neoprávněného odběru i v zápisu o provedené kontrole, podle něhož tyto práce probíhaly od 11.50 hod. do 13.00 hod. a prováděly je dva zaměstnanci žalobce.

11. V listině souhrn byly sečteny výše uvedené platby za elektřinu a oprávněné náklady, kdy součet činí 34.515,25 Kč, k tomu byla připočtena 21% daň z přidané hodnoty ve výši 7.248,75 Kč, a celkový součet činí 41.764 Kč.

12. Fakturou vystavenou 9. 10. 2019 pod [číslo] vyúčtoval žalobce žalovanému žalovanou částku 41.763 Kč se splatností dne 23. 10. 2019 za neoprávněný odběr elektřiny podle připojeného rozpisu pod číslem neoprávněného odběru [anonymizováno] [číslo]. Dopisem z 12. 11. 2019 žalobce urgoval úhradu žalované faktury. V řízení však nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byla tato faktura a upomínka žalovanému odeslány či doručeny.

13. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem z 27. 11. 2019, který byl žalovanému odeslán podle poštovního podacího archu doporučeně dne 29. 11. 2019.

14. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný měl uzavřenou s obchodníkem s elektřinou, [právnická osoba] [anonymizováno], smlouvu, na základě níž odebíral elektřinu na odběrném místě [obec] [číslo] Smlouva však byla ukončena ke dni 14. 10. 2014 a k tomuto dni byl zjištěn stav elektroměru 23 240 kWh, a na základě toho byla vystavena mimořádná faktura. Dne 2. 7. 2019 žalobce při kontrole téhož odběrného místa zjistil, že elektřina byla po celou dobu odebírána, a stav téhož elektroměru činil 28 635 kWh. Za období od 14. 10. 2014 do 2. 7. 2019 tedy žalovaný odebral 5 395 kWh elektřiny. Při zjištění tohoto odběru byl žalovaný přítomen, a podepsal jak protokol o zjištění neoprávněného odběru, tak i zápis o provedené kontrole odběrného místa, žádné výhrady nevznesl. Žalobce následně vyčíslil na základě skutečně odebraného množství elektřiny za použití cen určených v cenových rozhodnutích [číslo] [číslo] Energetickým regulačním úřadem výši náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny 31.056,32 Kč bez daně z přidané hodnoty. Tento výpočet žalovanému elektronicky zaslal a nabídl mu, že pokud žalovaný uzná výši náhrady za neoprávněný odběr, nebude žalobce požadovat oprávněné náklady. Žalovaný však této možnosti nevyužil, a žalobce proto následně vyčíslil oprávněné náklady částkou 3.458,93 Kč bez daně z přidané hodnoty. Součet náhrady škody a oprávněných nákladů, zvýšený o daň z přidané hodnoty, vyúčtoval žalobce žalovanému shora uvedenou fakturou, splatnou 23. 10. 2019. Žalovaný žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě.

15. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle energetického zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích. Žalovaný měl s obchodníkem s elektřinou, [právnická osoba]. Energie, uzavřenou smlouvu o dodávce elektřiny v souladu s ustanovením § 50 odstavců 1 a 2 energetického zákona Smlouva však byla ukončena 14. 10. 2014. Žalovaný žádnou jinou smlouvu na dodávku elektřiny k výše uvedenému odběrnému místu neuzavřel, v žalovaném období, tedy až do 2. 7. 2019, byla elektřina odebírána, a celkem tak žalovaný odebral 5 395 kWh elektřiny. V důsledku toho na straně žalovaného došlo k neoprávněnému odběru elektřiny ve smyslu ustanovení § 51 odstavec 1 písmeno a) energetického zákona. Toto ustanovení určuje, že neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je odběr bez právního důvodu, anebo pokud právní důvod odpadl, přičemž v odstavci 2 se neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy zakazuje. Žalovaný tedy způsobil žalobci škodu a vznikla mu povinnost tuto újmu nahradit podle § 2894 odstavec 1 a § 2895 občanského zákoníku. Jde o odpovědnost za škodu podle § 2910 občanského zákoníku, když žalovaný vlastním zaviněním porušil povinnost stanovenou zákonem a zasáhl tak do absolutního práva žalobce, jakožto poškozeného. Porušení povinnosti stanovené zákonem na straně žalovaného spočívá právě v tom, že neoprávněně odebíral elektřinu z elektrizační soustavy, když pro žalované období neměl na odběr elektřiny uzavřen žádný smluvní vztah. Tuto povinnost porušil vlastním zaviněním, neboť si musel být vědom toho, že nemá na odběr elektřiny uzavřenou žádnou smlouvu s obchodníkem s elektřinou, a přesto elektřinu odebíral.

16. Způsob stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru elektřiny je upraven v § 9 vyhlášky 82/2011 Sb. o měření elektřiny a způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny. Tato vyhláška platila až do konce roku 2021, tedy po celé žalované období. Podle § 9 odstavec 1 určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel přenosové soustavy, anebo provozovatel distribuční soustavy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny. V daném případě množství odebrané elektřiny v žalovaném období bylo jednoznačně stanoveno na základě stavů elektroměru ke dni 14. 10. 2014 a 2. 7. 2019, z čehož bylo vypočteno množství elektřiny 5 395 kWh. Podle odstavce 9 se výše náhrady stanoví oceněním množství neoprávněně odebrané elektřiny cenami podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu účinného v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny, přičemž cena neoprávněně odebrané elektřiny se skládá z ceny za silovou elektřinu, která se ocení pevnou cenou stanovenou pro rozúčtování odchylky za dodávku kladné regulační energie, dále z ceny za službu distribuční soustavy, z daně z přidané hodnoty a daně z elektřiny. Jak bylo výše popsáno, žalobce vypočítal tímto způsobem náhradu za spotřebovanou elektřinu ve výši 37.578,14 Kč, což je částka 31.056,32 Kč s připočtením daně z přidané hodnoty.

17. Podle § 9 odstavec 12 téže vyhlášky součástí náhrady škody vzniklé provozovateli distribuční soustavy je i právo na náhradu prokazatelných nezbytně nutných nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny nebo neoprávněné distribuce elektřiny, jejich přerušení a přezkoušení měřícího zařízení a případné znalecké posudky, které nejsou zahrnuty do regulovaných cen za přenos elektřiny nebo za distribuci elektřiny. V daném případě žalobce prokázal náklady, které musel na zjišťování a zajišťování neoprávněného odběru elektřiny vynaložit, a tyto vyčíslil shora popsaným způsobem na částku 4.185,31 Kč včetně daně z přidané hodnoty. Oprávněné náklady byly vynaloženy na dopravu k odběrnému místu, na přípravu podkladů a na samotnou činnost spojenou s kontrolou odběrného místa a zjištěním a zajištěním neoprávněného odběru, kdy tyto činnosti byly prováděny dvěma zaměstnanci žalobce po dobu 2 hodiny 20 minut.

18. Soud rovněž zvažoval, zda v tomto případě je použití citované vyhlášky přiměřené, zda neodporuje zákonu, a zda tudíž není třeba výpočet náhrady modifikovat. S ohledem na všechny uvedené okolnosti je soud toho názoru, že výše náhrady vypočtená žalobcem nevybočuje z rámce kompenzace škody, která mu vznikla.

19. Pokud jde o příslušenství pohledávky, tedy úrok z prodlení, není doba splnění v tomto případě stanovena právním předpisem a nebyla ani mezi účastníky dohodnuta. Žalobce je tedy oprávněn podle § 1958 odstavec 2 občanského zákoníku požadovat plnění ihned a žalovaný je poté povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. V řízení nebylo prokázáno, kterého dne byla žalovaná faktura žalovanému odeslána či doručena. Bylo však zjištěno, že 15. 8. 2019 zaslal žalobce žalovanému výpočet škody, která byla včetně daně z přidané hodnoty vyčíslena částkou 37.578 Kč. Žalovaný byl zároveň vyzván k uznání této částky a k její úhradě, a byl povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu, tedy do 20. 8. 2019. Dnem následujícím se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením této částky, a soud v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení z této částky od požadovaného dne 24. 10. 2019, kdy žalovaný v prodlení se zaplacením této částky zcela jistě byl. U zbývající části žalované částky, tedy ohledně 4.185 Kč, je však situace odlišná. První prokazatelnou výzvou k zaplacení této částky byla až předžalobní výzva z 27. 11. 2019, odeslaná 29. 11. 2019. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal 4. 12. 2019, žalovaný byl povinen plnit bez zbytečného odkladu do 9. 12. 2019, a do prodlení se dostal 10. 12. 2019. Od téhož dne soud žalobci přiznal úroky z prodlení z částky 4.185 Kč. Sazba úroků z prodlení je stanovena v § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb. a činila 10% ročně. Jinou sazbu úroků z prodlení si účastníci neujednali.

20. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci plně žalovanou jistinu a úrok z prodlení za rozdílnou dobu u každé složky žalované částky. Výrokem II. byla žaloba zamítnuta ohledně úroku z prodlení z částky 4.185 Kč za dobu od 24. 10. 2019 do 9. 12. 2019.

21. Žalobce měl ve sporu úspěch v převážné části předmětu řízení, když jeho neúspěch představuje nepatrnou část předmětu sporu. Soud proto žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení 2.989 Kč. Tato částka se skládá se zaplaceného soudního poplatku 2.089 Kč a ze tří paušálních částek po 300 Kč podle § 1 odst. 1 a 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky 254/2015 Sb. Žalobce nebyl v řízení zastoupen advokátem a paušální náhrady mu byly přiznány za úkony předžalobní výzva, sepis žaloby a účast u dnešního jednání před soudem. Soud žalobci nepřiznal další paušální částku za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby.