8 C 82/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného , okres okres o zaplacení částky 16.142 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 12.000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 21. 7. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 4.142 Kč - s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 12.000 Kč za dobu od 26. 7. 2019 do 20. 7. 2020 - s úrokem z prodlení 1,75 % ročně z částky 12.000 Kč za dobu od 21. 7. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 3.916 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Původní žalobce [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], se žalobou podanou dne 20. 8. 2020 domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 16.142 Kč s úrokem z prodlení 10% ročně z částky 12.000 Kč za dobu od 26. 7. 2019 do zaplacení. Tvrdí, že dne 25. 6. 2019 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] to elektronickými prostředky. Proces uzavření smlouvy je popsán v datovém logu. Žalovaný byl informován o dodavateli finanční služby, tedy úvěru, o poskytované finanční službě, o smlouvě o finančních službách uzavírané na dálku, o způsobech mimosoudního řešení sporu a způsobech nápravy porušení povinností smlouvy, prostřednictvím článku 10 a 11 obchodních podmínek. Žalovaný si zažádal 25. 6. 2019 o úvěr 12.000 Kč se splatností po 30 dnech. Tento úvěr mu byl schválen stejného dne, žalovaný odeslal verifikační platbu, a ve stejný den mu byly zaslány finanční prostředky bezhotovostně na účet [číslo]. Následně dne 20. 7. 2019 byla žalovanému zaslána faktura. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku 12.000 Kč uhradit jednorázově do 25. 7. 2019, neuhradil však ničeho. Pro případ prodlení žalovaného byla dohodnuta částka 50 Kč za každou zaslanou upomínku a smluvní pokuta 0,1% z jistiny za každý den prodlení. Žalovaná částka se skládá z jistiny 12.000 Kč, z poplatku za upomínku 50 Kč a ze smluvní pokuty 4.092 Kč, která byla vypočtena v sazbě 0,1% denně z jistiny za dobu od 26. 7. 2019 do 30. 6. 2020.

2. Ve věci byl dne 26. 11. 2020 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odstave 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. V průběhu řízení došlo ke změně na straně žalobce, který postoupil pohledávku za žalovaným na společnost [právnická osoba] Usnesením z 23. 6. 2021 č. j. 8 C 82/2021-95, které nabylo právní moci dne 8. 9. 2021, rozhodl soud tak, že namísto původního žalobce [právnická osoba] bude v řízení pokračováno se společnosti [právnická osoba], IČ: [osobní údaje žalobce].

5. Výpisem z obchodního rejstříku soud ověřil, že původní žalobce [právnická osoba] byl do obchodního rejstříku zapsán 25. 1. 2013 a do jeho předmětu podnikání náleží poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

6. Z listiny smlouva o úvěru [číslo] soud zjistil, že byla vytvořena dne 25. 6. 2019 zřejmě původním žalobcem. Smluvní strany jsou označeny tak, že původní žalobce je věřitelem a žalovaný klientem. Původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky 12.000 Kč a žalovaný se zavázal tutéž částku původnímu věřiteli vrátit do 25. 7. 2019 včetně úroků a dalších plateb souvisejících s úvěrem. Zápůjční úroková sazba je však uvedena 0,00% ročně s tím, že je pevná, ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti. Úvěr měl být poskytnut na bankovní účet číslo [bankovní účet]. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného je ve smlouvě uvedeno, že toto vychází z nastavené maximální doby splatnosti úvěru. Žalovaný byl oprávněn požádat o prodloužení splatnosti za stanovené poplatky. Pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoliv část závazku podle smlouvy řádně a včas byla dohodnuta smluvní pokuta 0,1% z jistiny denně a poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč. V části smlouvy s názvem elektronická komunikace je uvedeno, že žalovaný je povinen pečlivě chránit přístupové údaje ke svému profilu vedenému u původního žalobce, a všechny úkony učiněné skrze on-line profil žalovaného prohlašuje za své právně závazné jednání a původní žalobce s nimi může takto nakládat. Potvrzením a přijetím tohoto textu žalovaný navrhuje původnímu věřiteli uzavření výše specifikované smlouvy o úvěru. Věřitel měl ověřit splnění podmínek pro poskytnutí úvěru a v případě splnění měl vyjádřit svůj souhlas s uzavřením smlouvy a smlouva měla nabýt účinnosti buď odesláním SMS informace o uzavření smlouvy na registrovaný telefon žalovaného, anebo odesláním peněžních prostředků na registrovaný účet žalovaného, anebo vyplacením hotovosti, anebo odesláním této smlouvy na registrovaný e-mail žalovaného. Žalovaný potvrdil, že se podrobně seznámil s textem této smlouvy včetně příloh, a to obchodních podmínek [anonymizována dvě slova] pro poskytování úvěru splatných jednorázově. Na konci smlouvy je datum 25. 6. 2019. V místě vyhrazeném pro věřitele, tedy původního žalobce, se nenachází žádný podpis, a v místě vyhrazeném pro klienta, tedy žalovaného, se rovněž žádný podpis nenachází.

7. Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově SPL 2016 [číslo] obsahují podrobnější úpravu práv a povinností původního žalobce a jeho klientů, kterým poskytoval své služby ve formě úvěru. Jakoukoliv souvislost s žalovaným nelze z této listiny vysledovat. Má se jednat o podmínky pro smlouvy uzavřené od 1. 12. 2016. Podpis žalovaného, případně žádné další podpisy, se na této listině nenacházejí.

8. Listina seznam poplatků spojených se smlouvou o úvěru pro úvěry splatné jednorázově obsahuje smluvní pokutu 0,1% z jistiny denně, čtyři druhy paušálních poplatků, mimo jiné poplatek 50 Kč za každou ostatní upomínku, a poplatek 300 Kč za uzavření splátkového kalendáře. Ani u této listiny nelze žádnou souvislost s žalovaným dovodit, listina není žalovaným podepsána.

9. Z listiny, kterou žalobce označuje jako datový log, nemohl soud vzít za prokázány žádné skutečnosti. Jedná se o zcela nečitelnou listinu, která obsahuje zřejmě nějaké kódy čísel a písmen. Údaje jsou zcela miniaturní. Ani po zvětšení údajů nelze z listiny ničeho zjistit. Několikrát se zde opakuje datum 24. 6. 2019, několikrát datum 25. 6. 2019 a 1x datum 20. 7. 2019. Z ostatních údajů nelze seznat ničeho, a už vůbec ne uzavření jakékoliv smlouvy mezi jakýmikoliv osobami.

10. Na další listině jsou v proužku zcela miniaturní nečitelné údaje, nelze z ní zjistit ničeho.

11. Z výpisů z účtu původního žalobce, konkrétně z položek označených žalobcem, vyplývá, že dne 25. 6. 2019 na účet žalobce číslo [bankovní účet] u [anonymizována dvě slova] byla připsána úhrada částky 1 Kč z účtu [číslo] s názvem účtu [celé jméno žalovaného]. Tentýž den z téhož účtu původního žalobce byla odepsána částka 12.000 Kč a poukázána na zmíněný účet s názvem [celé jméno žalovaného]. Tyto listiny by samy o sobě nepostačovaly k prokázání skutečnosti, že žalovaný na svůj účet čerpal od původního žalobce částku 12 000 Kč. Soud však zjistil ze zprávy Komerční banky, a s., že majitelem účtu [anonymizováno] [bankovní účet] je žalovaný, a že na tento účet dne 25. 6. 2019 byla připsána platba 12.000 Kč ze shora uvedeného účtu původního žalobce.

12. Dopisem z 10. 8. 2019 upomenul původní žalobce žalovaného o zaplacení dluhu, a to 12.000 Kč na jistině, 180 Kč na smluvní pokutě a 50 Kč za poplatek za upomínku. V řízení však nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byl tento dopis žalovanému odeslán či doručen. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 10. 7. 2020, v němž žalobce upozornil žalovaného na to, že pokud dluh nevyrovná do 15 dnů, obrátí se žalobce se svým nárokem na soud. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis odeslán žalovanému doporučeně dne 10. 7. 2020.

13. Předložená kopie občanského průkazu žalovaného [číslo] svědčí o tom, že původní žalobce měl zřejmě od žalovaného tuto kopii dokladu k dispozici.

14. Z výpisu z účtu žalovaného shora uvedeného vyplývá, že den před tím, než žalovaný obdržel od původního žalobce částku 12.000 Kč, tedy dne 24. 6. 2019, byla na účet žalovaného připsána částka 10.000 Kč jako zápůjčka od společnosti [právnická osoba]

15. Ohledně uzavření smlouvy mezi původním žalobcem a žalovaným žalobce tvrdí, že žalovaný dne 25. 6. 2019 požádal o úvěr 12.000 Kč se splatností 30 dnů, že původní žalobce prověřil informace provedené žalovaným, úvěr mu schválil tentýž den, žalovaný zaslal původnímu žalobci fotokopii svého občanského průkazu a verifikační platbu. Téhož dne původní žalobce zaslal žalovanému finanční prostředky a po té dne 20. 7. 2019 mu poslal fakturu.

16. K těmto tvrzením soud uvádí, že jednak jsou neúplná, a, což je nejdůležitější, ani takto neúplná tvrzení nebyla v řízení prokázána. Nebylo tedy prokázáno, že by žalovaný dne 25. 6. 2019 požádal o úvěr 12.000 Kč ani jakým způsobem konkrétně se tak mělo stát, jakým způsobem a kterého dne byla taková žádost převedena do dispozice původního žalobce, a jakým přesným způsobem původní žalobce následně postupoval. Nebylo prokázáno, jaké údaje měl žalovaný zadat, jak si nastavil splatnost a výši úvěru, jaký byl text smlouvy či obchodní podmínky, které měl podle žalobce odsouhlasit, a kterého dne a jakým způsobem se tak mělo stát. K prokázání těchto skutečností nepostačuje datový log shora uvedený ani platba 1 Kč ani připsání částky 12.000 Kč na účet žalovaného od původního žalobce.

17. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi původním žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dne 25. 6. 2019 shora uvedeného obsahu, ani že by se účastníci dohodli na obchodních podmínkách. Bylo prokázáno, že žalovaný ze svého účtu poukázal na účet původního žalobce 1 Kč a že původní žalobce ze svého účtu poukázal na účet žalovaného 12.000 Kč dne 25. 6. 2019, a tato částka byla na účet žalovaného řádně připsána. Původní žalobce vytvořil upomínku k zaplacení, nebylo však prokázáno, zda byla žalovanému odeslána či doručena, případně kdy se tak mělo stát. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě zástupce žalobce. Nebylo prokázáno, že by původní žalobce jakýmkoliv způsobem ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný poskytl původnímu žalobci kopii občanského průkazu. Den před tím, než žalovaný obdržel od původního žalobce na svůj účet 12.000 Kč, byla na jeho účet připsána částka 10.000 Kč jakožto zápůjčka od [právnická osoba]

18. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že původní žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, anebo smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru na částku 12.000 Kč, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující, tedy věřitel, zavazuje, že úvěrovanému, tedy dlužníkovi, poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že původní žalobce se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit ve sjednané době a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě 12.000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoliv smlouvy předpokládá, že si smluvní strany ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odstavec 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená listina zahrnující smlouvu o úvěru neobsahuje podpis původního žalobce ani podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýkoliv způsobem na podmínky obsažené v této listině přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by původní žalobce, anebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by původní žalobce či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak vyžaduje ustanovení § 1731 a § 1732 odstavec 1 občanského zákoníku. Nemohlo být ani prokázáno, zda původní žalobce či žalovaný jakoukoliv nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijali ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Bylo pouze prokázáno, že zřejmě původní žalobce vytvořil text úvěrové smlouvy, nebylo však prokázáno, komu a kým, jakým způsobem a kterého dne byl tento text předložen, ani že by druhá smluvní strana takovýto návrh smlouvy přijala, jakým způsobem a kterého dne. Žalobce argumentuje ustanovením § 1744 občanského zákoníku, podle něhož s přihlédnutím k obsahu nabídky nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, anebo je-li to obvyklé, může osoba, které je nabídka určena, nabídku přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména poskytne-li anebo přijme-li plnění. Soud však konstatuje, že v řízení nebyly prokázány skutečnosti, které by umožňovaly použití tohoto ustanovení. Žádná praxe zavedená mezi původním žalobcem a žalovaným nebyla prokázána, rovněž nebylo prokázáno, jak již soud uvedl, který z účastníků vytvořil nějakou nabídku, komu byla nabídka určena, ani to, že se někomu taková nabídka dostala do dispozice.

19. Žalobce tvrdí, že úvěrová smlouva byla mezi původním žalobcem a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu v projednávané věci. Navíc v tomto případě žalovaný původnímu žalobci z obdržené částky ničeho nevrátil.

20. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem původní žalobce či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce zmíněného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Nic takového však v řízení prokázáno nebylo. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

21. Za tohoto stavu mohl soud dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi původním žalobcem a žalovaným uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. I kdyby bylo uzavření tvrzené smlouvy prokázáno, nebylo prokázáno, že by si původní žalobce jakožto věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na výzvu soudu žalobce uvedl, že prověřil výši závazku a platební morálku žalovaného z interní databáze původního žalobce, z insolvenčního rejstříku a z registru neplatných dokladů, z nichž nebyly o žalovaném zjištěny žádné negativní informace. V řízení nebylo prokázáno, že by původní žalobce o poměrech žalovaného cokoliv zjistil, že by se zabýval jeho výdajovou a příjmovou stránkou, že by zjistil zdroje a výši příjmu žalovaného, jeho výdaje a závazky, a že by tyto skutečnosti ověřil konkrétními doklady. Soud ještě poukazuje na to, že žalovaný den před tím, než obdržel od původního žalobce částku 12.000 Kč na účet, čerpal jiný nebankovní spotřebitelský úvěr. V silách původního žalobce bylo zcela jistě tuto skutečnost zjistit, když si mohl vyžádat od žalovaného výpis z účtu. Soud tedy má za to, že pokud by bylo prokázáno uzavření žalované smlouvy o úvěru, byla by tato smlouva posouzena jako absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku a § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť taková smlouva by se zjevně příčila dobrým mravům, odporovala zákonu o spotřebitelském úvěru a zřejmě narušovala veřejný pořádek.

22. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit původnímu žalobci předmětnou částku v určité lhůtě ani platit původnímu žalobci jakékoliv poplatky, náklady či smluvní pokuty. V řízení bylo prokázáno, že původní žalobce na účet žalovaného poukázal částku 12.000 Kč, žalovaný tuto částku tedy přijal, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod. Na straně žalovaného tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení a citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z ustanovení § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného představuje celou částku 12.000 Kč, když nebylo zjištěno, že by žalovaný z této částky původnímu žalobci cokoliv vrátil.

23. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odstavec 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen po té dluh splnit bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je až předžalobní výzva odeslaná žalovanému dne 10. 7. 2020. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal 15. 7. 2020, žalovaný měl plnit bez zbytečného odkladu do 20. 7. 2020 a následujícího dne 21. 7. 2020 se dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku. Od téhož dne žalobci vzniklo podle § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 8,25% ročně. Jinou sazbu úroků z prodlení si účastníci neujednali.

24. V průběhu řízení postoupil původní žalobce pohledávku za žalovaným na současného žalobce postupní smlouvou v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, jak je stanoveno v § 1880 občanského zákoníku.

25. Na základě všech výše uvedených skutečností soud přiznal žalobci částku 12.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení až od 21. 7. 2020 do zaplacení. Výrokem II. tohoto rozhodnutí byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně poplatku, smluvní pokuty a části úroků z prodlení.

26. Žalobce měl ve sporu úspěch v rozsahu 70%, a jeho neúspěch představuje 30% předmětu sporu. Žalobci tak náleží podle § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 40%. Soud rovněž přihlédl k tomu, že ve smyslu § 142a o. s. ř. žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z 10. 7. 2020 Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, z odměny za právní zastoupení za 3 a půl úkonu právní pomoci po 1.780 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze 4 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odstavec 4 advokátního tarifu a konečně z částky 1.560 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Účelně vynaložené náklady žalobce činí celkem 9.790 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 40%, tedy 3.916 Kč.