8 C 85/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 5.147,44 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 5.147,44 Kč - s úrokem 18,9 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od [datum] do [datum] - s úrokem 8,25 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem ve výši 315,86 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 5.147,44 Kč s úrokem 18,9 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od [datum] do [datum], s úrokem 8,25 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 315,86 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Tvrdí, že dne [datum] uzavřel s žalovanou rámcovou smlouvu, na základě níž aktivoval žalované běžný účet. Téhož dne účastníci uzavřeli dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, v němž žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 5.000 Kč. Žalobce před uzavřením smlouvy ověřoval úvěruschopnost žalované. Žalobce strhával úroky z kontokorentu za každý měsíc na účtu žalované, a pokud nebylo možné je strhnout z peněz žalované, bylo o zaúčtované úroky navýšeno čerpání kontokorentu. V případě nedovoleného překročení kontokorentu byla částka překročení ihned splatná. Dne [datum] byly žalované naúčtovány úroky z kontokorentu za leden 2021 ve výši 77,67 Kč, a na tuto částku žalovaná ničeho nezaplatila. V následujících měsících byly účtovány rovněž úroky z kontokorentu, které žalovaná nehradila. Jistina kontokorentu byla již zcela vyčerpána, úroky nemohly být hrazeny navýšením čerpání kontokorentu a staly se ihned splatnými. Žalovaná tak byla v prodlení s úhradou úroků, čímž porušila smlouvu a žalobce dne [datum] kontokorent zesplatnil. Úrok ve výši 315,86 Kč byl vypočten za dobu od [datum] do [datum]. Žalovaná částka představuje jistinu kontokorentu 5.000 Kč, poplatek 100 Kč za výběry z bankomatů a záporný zůstatek na běžném účtu žalované 47,44 Kč.

2. Procesní stanovisko žalované nebylo o průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

3. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Dne [datum] uzavřel žalobce s žalovanou rámcovou smlouvu [číslo] o našich službách včetně platebních, v níž bylo sjednáno, že žalobce bude vést pro žalovanou běžný účet č. [bankovní účet]. Ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru jsou obsaženy základní parametry kontokorentního úvěru s limitem 5.000 Kč na zmíněném běžném účtu. Tentýž den [datum] uzavřeli účastníci dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, v němž žalobce na žádost žalované se zavázal poskytnout žalované úvěr s možností přečerpání, tedy kontokorent s limitem 5.000 Kč na zmíněném běžném účtu za úrok 18,9 % ročně na dobu neurčitou. Úroky měly být účtovány každý měsíc a žalobce byl oprávněn si je strhnout na konci měsíce z běžného účtu žalované. Pokud nebylo možné tyto úroky strhnout, žalobce o tyto úroky navýšil čerpání kontokorentu. Používání kontokorentu mělo tři sjednané podmínky. První podmínka spočívala v tom, že žalovaná kontokorent splatí do jednoho roku od data prvního čerpání nebo jakéhokoli dalšího čerpání, kterým se z kladných částek dostane do záporných částek, což znamená, že do jednoho roku od přečerpání běžného účtu byla žalovaná povinna se dostat do kladných hodnot. Druhou podmínkou bylo, aby v případě, že by žalovaná měla u žalobce úvěr s anuitním splácením, přišla na běžný účet částka odpovídající výši splátek takového úvěru. Třetí podmínkou bylo, že k datu měsíční splatnosti úroků bude mít žalovaná na běžném účtu k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroků z kontokorentu započítaných za předchozí měsíc, přičemž zůstatkem se rozumí nevyčerpaná část peněz. Pro případ nesplnění některé z těchto tří podmínek byl žalobce oprávněn zablokovat nevyčerpanou část kontokorentu. V případě, že by žalobce úvěr zesplatnil, mohl celý dluh úročit aktuálním úrokem.

4. Součástí tohoto dodatku byly Podmínky pro používání kontokorentu, obsahující podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran. Na straně 4 jsou vyjmenovány případy, které se pokládají za porušení smlouvy. Mezi ně náleží prodlení žalované s úhradou jakéhokoli závazku, anebo porušení jakékoli jiné povinnosti z rámcové smlouvy nebo ze smlouvy o kontokorentu nebo z Podmínek. V případě takového porušení vzniká žalobci právo uplatnit jedno nebo více z vyjmenovaných opatření, mezi něž náleží odstoupení od smlouvy o kontokorentu a požadování předčasného splacení kontokorentu, tedy prohlášení svým rozhodnutím kontokorent za ihned splatný a požádat o jeho předčasné splacení, tedy zesplatnění. Za takové situace je žalovaná povinna splatit celý kontokorent, smluvní úroky a úroky z prodlení. Součástí rámcové smlouvy byly obchodní podmínky žalobce, které zahrnují definici pojmů používaných při závazkových vztazích mezi žalobcem a jeho klienty, zásady platebního styku, nakládání s účty, placení poplatků a jiné bankovní služby. V ceníku poplatků se nachází mimo jiné i poplatek 100 Kč za výběry v hotovosti ze všech bankomatů. Podle přehledu čerpání a splácení kontokorentu ke dni [datum] činila čerpaná jistina kontokorentu 4.971,24 Kč a na účtu byl nulový zůstatek. Dne [datum] již čerpaná jistina kontokorentu byla 5.000 Kč a zůstatek na účtu byl záporný - 98,74 Kč. Následně se čerpaná jistina kontokorentu snížila a opět dosáhla částky 5.000 Kč dne [datum] a poté [datum], a od té doby byla čerpaná jistina kontokorentu stále ve stejné výši. Zůstatek na účtu činil - 147,44 Kč a úroky z kontokorentu dosahovaly ke dni [datum] částky 315,86 Kč. Výpisem z běžného účtu žalované za dobu od [datum] do [datum] soud ověřil, že žalovaná čerpala peněžní prostředky z účtu a její poslední čerpání se uskutečnilo [datum], a dále žalovaná v podstatě účet neužívala. Dne [datum] došlo k převedení kontokorentu. Nepovolený debet nebyl vyrovnán. Žalobce dopisem ze dne [datum] vyzval žalovanou k předčasnému uhrazení všech dluhů z kontokorentu ve výši 5.315,86 Kč a z běžného účtu 247,44 Kč, to vše nejpozději do [datum]. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalované odeslán doporučeně dne [datum].

5. Z listiny odchozí zprávy soud nevzal za prokázány žádné skutečnosti. Jsou v ní uvedeny kódy z čísel a písmen, datum [datum] a [datum] a adresa žalované a názvy dopisů.

6. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o účtu v souladu s ustanovením § 2662 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet, anebo výběr hotovosti z účtu, anebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Žalobce si splnil svoji povinnost z rámcové smlouvy tím, že zřídil dne [datum] žalované běžný účet č. [bankovní účet], umožňoval žalované vklady a výběry z účtu a prováděl převody peněžních prostředků. Tentýž den si účastníci v dodatku [číslo] zároveň ujednali, že žalobce umožní žalované výběr hotovosti, anebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu nebude dostatek peněžních prostředků. Účastníci si dohodli limit přečerpání běžného účtu žalované, tedy kontokorentní úvěr 5.000 Kč. Pro takovéto ujednání se ve smyslu § 2665 občanského zákoníku použijí přiměřeně ustanovení o úvěru. Úvěr je upraven v § 2395 občanského zákoníku tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce si své povinnosti ze smlouvy o kontokorentním úvěru plnil tím, že umožňoval žalované přečerpávat běžný účet do záporného zůstatku do 5.000 Kč a prováděl bankovní operace na účtu, i když žalovaná neměla na účtu k tomu dostatek peněžních prostředků. Žalovaná však nedodržela podmínky dohodnuté ve smlouvě o kontokorentu, když neměla na svém účtu dostatek peněžních prostředků na stržení úroků z kontokorentního úvěru pro každý měsíc, konkrétně za měsíc leden 2021 a měsíce následující. Žalovaná následně již účet nepoužívala, nevybírala žádné peněžní prostředky z něj po datu [datum], a na účet nebyly připisovány žádné platby. Limit kontokorentu 5.000 Kč byl zcela vyčerpán, účet byl přečerpán a nepovolený debet žalovaná již nevyrovnala.

7. Smlouvu o kontokorentním úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Tato smlouva je smlouvou spotřebitelskou a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Po žalobci lze proto důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu, jak vyplývá z ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 75 a § 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalované. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89. Podle § 86 byl žalobce povinen před uzavřením žalované úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, anebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn kontokorentní úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalované úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a způsobu plnění jejích dosavadních dluhů.

8. Žalobce v této souvislosti tvrdí, že žalovaná uvedla v žádosti o úvěr výši svého průměrného čistého měsíčního příjmu 18.000 Kč, a žalobce při posuzování příjmů vycházel z tvrzení žalované vzhledem k nízké výši poskytovaného úvěru. Žalobce dále tvrdí, že si vyžádal úvěrovou zprávu, a že žalovaná byla v bankovním registru klientských informací nalezena bez aktivních produktů. Žalovaná nebyla v insolvenci a žalobce provedl interní posuzování případné exekuční minulosti žalované, kdy osobní údaje žalované porovnal s historickými dotazy soudních exekutorů. Žalobce poukázal na to, že kontokorent slouží k překlenutí momentální nepříznivé finanční situace žadatele a s tím je spojen požadavek na rychlost sjednání a poskytnutí tohoto bankovního produktu. K prokázání svých tvrzení žalobce předložil úvěrovou zprávu z [datum], podle níž žalovaná neměla žádné jiné kontrakty, a listinu aplikační data, v níž je uveden pouze příjem 18.000 Kč, listina však není autorizována, podepsána ani datována. Za této situace soud konstatuje, že žalobce nezkoumal příjmovou ani výdajovou stránku žalované, a tudíž takové skutečnosti ani neověřil. Žalobce neměl přehled o předchozích finančních tocích žalované na jejím běžném účtu, když v den založení běžného účtu žalované u žalobce byla zároveň sjednána i smlouva o kontokorentním úvěru. Pokud žalobce uvádí, že s ohledem na nízkou částku kontokorentu se spolehl pouze na informace žalované, které neověřil, je třeba uvést, že pro některé osoby částka 5.000 Kč je velmi nízká, avšak pro jiné osoby se může jednat o částku značnou. Žalobce ani nemohl vědět, zda limit kontokorentu 5.000 Kč je pro žalovanou zanedbatelný, když nezkoumal její příjmy ani výdaje. Je třeba přihlédnout také k tomu, že ke dni uzavření úvěrové smlouvy byla žalovaná nízkého věku 20 let a 2 měsíce. Žalobce tedy nemohl učinit závěr, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

9. Na základě výše uvedených skutečností má soud za to, že žalobce poskytl žalované kontokorentní úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Soud dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalované, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku. Soud k tomuto druhu neplatnosti přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoli smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování žalobce jakožto věřitele a banky a poskytovatele spotřebitelského úvěru je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Týká se nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát například sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a tím čerpají pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Postup žalobce není také odpovědný vůči jeho klientům, kteří žalobci jakožto bance svěřili své finanční prostředky a spolehli se na to, že banka je bude profesionálně spravovat.

10. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti dostatečně rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

11. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, nemohly z ní vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované tudíž nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky dohodnutým způsobem ani platit žalobci jakékoli úroky z úvěru či poplatky. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Pro určení výše bezdůvodného obohacení bylo podstatné zjistit, jakou částku celkem žalovaná vyčerpala od počátku, tedy od [datum], až do [datum], a jakou částku celkem za totéž období žalovaná uhradila, tedy jaká částka celkem byla na účet žalované za totéž období připsána. Do těchto částek však nelze zahrnout jakékoli poplatky či úroky. Za bezdůvodné obohacení tedy není možné pokládat žalovanou částku ani částku 5.000 Kč, kterou žalobce považuje za dluh na kontokorentním úvěru.

12. Žalobce se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud tedy věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobce proto nemohl být soudem vyzván ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání, ani poučen o následcích nevyhovění takové výzvě.

13. Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdil a neprokázal rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalované, nepovažuje soud jeho žalobu za důvodnou, a proto jí zamítl.

14. Žalovaná měla ve sporu úspěch, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.