8 C 85/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou ve věci manželky: ; celé jméno manželky , narozená dne datum bytem adresa manželky zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa a manžela: ; celé jméno manžela , narozený dne datum bytem adresa manžela o rozvod manželství

I. Manželství manželky [celé jméno manželky], rozené [příjmení], a manžela [celé jméno manžela], uzavřené dne [datum] před [stát. instituce], se rozvádí.

II. Manžel je povinen nahradit manželce náklady řízení 8.534 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky v [obec].

1. Manželka se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud rozvedl manželství účastníků. Tvrdí, že před sňatkem měl manžel dluh u své matky, který splácel po 4.000 Kč měsíčně, a o jiných dluzích manželce ničeho nesdělil. Účastníci si pořídili osobní vozidlo a probíhala rekonstrukce bytu ve vlastnictví manželky, kterou hradila z úvěru ze stavebního spoření a ze svých úspor. Peněžní prostředky však na to nestačily, a manžel navrhl, že si peníze účastníci vypůjčí, což finančně zvládnou. Manželku informoval o tom, že zajistil půjčku od společnosti [právnická osoba] se splátkami 10.000 Kč měsíčně, a že z tohoto úvěru budou doplaceny náklady na rekonstrukci bytu a dluh manžela u jeho matky. Manžel dne [datum] podepsal úvěrovou smlouvu na 2.400.000 Kč, a na dotaz manželky ohledně výše úvěru sdělil, že celou částku není nutné využít. Manželka podepsala zároveň zástavní smlouvu na svůj byt. Později se dozvěděla, že manžel si celou částku úvěru nechal převést na svůj účet a že měsíční splátky úvěru činily 30.000 Kč, že manžel z půjčených peněz zaplatil svoje další dluhy, o nichž manželka nevěděla, a na splácení úvěru si vypůjčil další peníze. Manželka přišla na to, jak to ve skutečnosti je, až poté, co manžel [datum] utekl ze společného bydliště k rodičům a poté si našel nájem. Manžel úvěr nesplácel, a manželka zpočátku za pomoci svého syna úvěr splácela, toto však bylo neudržitelné, a proto musela dne [datum] svůj byt prodat a z kupní ceny splatit celý úvěr s úroky. Manželka ztratila veškerou důvěru k manželovi, uvědomila si, že léta žila s člověkem, který jí vědomě lhal a přivedl ji do tíživé životní situace a nikterak jí nepomohl jí řešit. Manžel pošlapal všechny hodnoty, na kterých manželka vzájemný vztah od počátku stavěla, a jeho jednáním se manželka cítí ponížená. Každý z účastníků má rozdílné názory na finanční hospodaření a na to, jak by se manželé k sobě měli chovat. Od odstěhování manžela spolu účastníci nežijí. Manželka považuje manželství za trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno.

2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil a potvrdil všechny skutečnosti v něm obsažené.

3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Účastníci spolu udržovali známost po dobu 10 let, z čehož posledních 6 let spolu žili v nesezdaném soužití. Manželství uzavřeli oba z lásky dne [datum] před [stát. instituce], manžel jako svobodný, manželka jako rozvedená, kdy u ní šlo u druhé manželství. Účastníkům se žádné děti z manželství nenarodily. Manžel dne [datum] získal živnostenské oprávnění, bylo mu přiděleno identifikační [číslo] od [datum] do [datum] měl provozování živnosti přerušeno. Účastníci spolu po celou dobu bydleli v bytě ve výlučném vlastnictvím manželky na adrese [anonymizována dvě slova] [číslo] v [obec]. Finanční záležitosti měli rozděleny tak, že manželka platila náklady na provoz domácnosti a manžel hradil účty, inkaso, telefon, náklady na auto a měl na starosti rovněž úvěry. Účastníci si vzali nejprve úvěr ve výši okolo 1.000.000 Kč, aby splatili dluhy za nábytek, auto a dluh manžela vůči jeho matce, který splácel po 4.000 Kč měsíčně. O jiných svých dluzích manžel manželku neinformoval. Manžel si přál byt manželky dovybavit, pořídit si pěkné věci, jezdit s manželkou na dovolenou. Byl si vědom toho, že manželka je skromná, avšak chtěl, aby byla šťastná. Bankovní poradce mu doporučil, aby si manžel vzal podnikatelský úvěr s tím, že za několik měsíců může být úvěr refinancován a převeden na klasickou hypotéku, čímž by se snížily splátky. Tato rada však nebyla správná, jak manžel dodatečně zjistil, neboť podnikatelský úvěr nebylo možné převést na úvěr hypoteční. Manžel manželku přesvědčil o tom, že si vezmou další úvěr, že doplatí svůj dluh u své matky a náklady na dovybavení bytu manželky. Ujistil manželku o tom, že splátky nového úvěru budou 10.000 Kč měsíčně, a že finančně to účastníci zvládnou. Manžel zajistil úvěr u věřitele [právnická osoba] se sídlem v [obec], a s tímto věřitelem dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru, v níž manžel vystupoval jako úvěrovaný, tedy dlužník pod svým identifikačním číslem. Úvěr byl podnikatelský a jeho výše činila 2.400.000 Kč na dobu 240 měsíců. Čerpání bylo sjednáno tak, že 170.000 Kč bude poskytnuto na přání manžela na účet [bankovní účet] pro vyplacení jeho podnikatelského závazku, další částka 1.120.487 Kč bude poskytnuta na přání manžela na účet [bankovní účet] pro vyplacení dalšího jeho podnikatelského závazku a zbývající část úvěru bude převedena na účet manžela č. [bankovní účet]. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 19,9% ročně a měl být zajištěn zástavním právem k nemovitosti. Žalovaný se zavázal úvěr splatit za 240 měsíců ve splátkách, jejichž výše nebyla uvedena v úvěrové smlouvě a měla být uvedena v příloze [číslo] smlouvy. Úvěrovou smlouvu podepsala i manželka. Ve stejný den [datum] uzavřel manžel s tímtéž věřitelem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ještě rozhodčí smlouvu k citované úvěrové smlouvě. Tentýž den [datum] uzavřel stejný věřitel s manželkou jakožto zástavcem zástavní smlouvu, na základě níž manželka zřídila ve prospěch zástavního věřitele za účelem řádného a včasného splnění zajištěného dluhu z výše uvedené úvěrové smlouvy zástavní právo ke svému bytu [číslo] nacházejícímu se v bytovém domě [adresa] na pozemku parc. [číslo] v [obec]. Následně dne [datum] byl sepsán notářem Mgr. [jméno] [příjmení] notářský zápis [anonymizováno] [číslo], [spisová značka], a to mezi věřitelem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a manželem a manželkou. V notářském zápisu byla dohodnuta změna úvěrové smlouvy ohledně splácení a důsledků nesplácení, dále byl sjednán dodatek [číslo] k zástavní smlouvě výše uvedené a byla uzavřena dohoda o uznání dluhu včetně dohody se svolením k přímé vykonatelnosti notářského zápisu, v níž jak manžel, tak i manželka uznali co do důvodu a výše dluh z úvěrové smlouvy.

4. Vzhledem k tomu, že manžel měl v soužití účastníků tyto finanční otázky na starosti, manželka mu zcela důvěřovala, výše uvedené smlouvy nečetla s tím, že jim nerozumí, a manžel manželku ujistil, že smlouvám rozumí on. Manželka neznala výši splátek úvěru, což ani v úvěrové smlouvě nebylo uvedeno, a manžel jí sdělil, že výše měsíční splátky činí 10.000 Kč. Manžel se vyjádřil zcela neurčitě a nevěrohodně ohledně účelu čerpání úvěru. Uvedl, že v podstatě nepodnikal a vlastně ani neví, zač byly peníze z úvěru utraceny. Následně si vzpomněl, že to bylo za auto, nábytek, zařízení bytu, dluh u jeho matky okolo 40.000 Kč, rovněž byl splacen i dřívější úvěr účastníků ve výši okolo 1.000.000 Kč, a také byly splaceny jiné úvěry manžela ve výši okolo 200.000 Kč, o nichž manželka nevěděla. Ve skutečnosti splátky úvěru sjednaného [datum] nečinily 10.000 Kč, ale od počátku to bylo 24.000 Kč měsíčně. Manžel však nezvládal hradil takto vysoké splátky, a proto si bral další úvěry bez vědomí manželky, které dosáhly výše okolo 500.000 Kč celkem. V březnu až dubnu 2022 sdělil věřitel Acema manželovi, že splátka úvěru se zvyšuje na 30.000 Kč měsíčně, a v dubnu 2022 manžel o tom informoval manželku. Do této doby bylo manželství účastníků spokojené, avšak v dubnu 2022 se situace zhoršila, manželka se dozvěděla, že s úvěrem není vše v pořádku a tak jak jí manžel sděloval, a ověřila si, že od počátku byla splátka úvěru nikoliv 10.000 Kč, ale daleko vyšší. Do dubna 2022 se účastníci intimně stýkali a společně hospodařili. Dne [datum] manžel v podstatě utekl ze společného bydliště účastníků, přestal zcela úvěr splácet a na naléhání manželky sdělil, že je mu to líto, avšak že nemá peníze. Připustil, že to byla jeho chyba, a manželku ponechal s těmito potížemi, ničeho neřešil a manželce nepomohl. Manželka neměla peníze na splácení úvěru, a proto byla nucena prodat svůj byt kupní smlouvou z [datum] za kupní cenu 5.000.000 Kč. Z této částky splatila úvěr u věřitele [anonymizováno] a doplatila svůj dluh u stavební spořitelny. Bez pomoci rodiny by manželka nebyla schopna situaci zvládnout. Po odstěhování manžela se účastníci nepokusili soužití obnovit. Manželka zcela ztratila k manželovi citový vztah a není ochotna s ním žít. Manžel ještě určitý citový vztah k manželce má a považoval by za výhodné, kdyby účastníci žili společně, neboť by platili pouze jeden nájem, avšak uvědomuje si, že manželka již k němu nemá žádnou důvěru. Manžel připustil, že zavinil rozpad manželství účastníků, že neříkal manželce pravdu a způsobil velké zadlužení. Porušení manželské věrnosti nebylo zjištěno na straně manželky ani manžela. Manžel nyní má příjem ze zaměstnání 21.000 Kč čistého měsíčně a pobírá invalidní důchod okolo 10.000 Kč měsíčně, žije v nájemním bytě. Do budoucna manžel plánuje především doplatit všechny své úvěry v celkové výši okolo 500.000 Kč, což mu bude trvat několik let. Teprve potom bude schopen řešit finanční záležitosti s manželkou, a podle svých možností by jí mohl dávat nějaké peníze. Manželka po prodeji jejího bytu se musela přestěhovat do nájemního bytu, pobírá mzdu 21.000 Kč měsíčně, z toho hradí nájemné a náklady na bydlení 17.500 Kč měsíčně a 500 Kč měsíčně za benzin do auta, žádné dluhy už nesplácí. Na měsíc jí zbývá částka 3.000 Kč.

5. V souladu s ustanovením § 389 odstavec 2 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních se soud pokusil o usmíření manželů, navrhl jim návštěvu manželské poradny a přerušení řízení, dotázal se na možnost nápravy vzájemných vztahů a odpuštění, a doporučil účastníkům vyhledat finančního odborníka a pokusit se finanční problémy řešit s ním za současného zjištění veškerých manželových závazků. Manželka však k tomu už nebyla ochotna a poukázala na to, že na manžela spoléhala, věřila mu, byl to manžel, kdo v jejich soužití zařizoval úvěry a finanční záležitosti, avšak v manželovi se zklamala, nevěří mu, a manžel ji vzal prostě všechno. Má obavy, že by manžel zadlužení ještě zvyšoval. Manžel by byl ještě ochoten shora uvedené možnosti zvážit, avšak nechce manželku ještě více poškozovat a uvědomuje si, že ztráta důvěry z její strany vůči manželovi je velká, a vztah mezi nimi už nemá význam. Účastníci se shodli na tom, že žádná náprava jejich vztahu již nepřipadá v úvahu.

6. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Vztahy mezi manželi jsou upraveny v ustanovení § 687 odstavec 1 a 2 občanského zákoníku, podle něhož mají manželé rovné povinnosti a rovná práva, jsou si navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti. Manželství je považováno ve smyslu § 655 občanského zákoníku za trvalý svazek muže a ženy, vzniklý podle zákona, a jeho hlavním účelem je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Z toho vyplývá, že k rozvodu manželství je možné přistoupit jedině ze závažných důvodů. Podmínky rozvodu manželství jsou stanoveny v § 755 odstavec 1 občanského zákoníku tak, že manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud ve smyslu § 756 občanského zákoníku vždy zjišťuje existenci rozvratu manželství.

7. Soud v souladu s ustanovením § 756 občanského zákoníku zjišťoval i příčiny rozvratu manželství. Tyto spočívají v tom, že manžel, který v soužití účastníků se staral o finanční záležitosti, zneužil důvěry manželky a nesděloval jí pravdu o svých závazcích. Přiznal pouze svůj dluh vůči své matce, a o ostatních dluzích manželku vůbec neinformoval. Přesvědčil manželku, která těmto otázkám vůbec nerozuměla, aby souhlasila s úvěrem 2.400.000 Kč u věřitele [anonymizováno] a aby dala do zástavy svůj byt. Manžel využil toho, že v úvěrové smlouvě, kterou manželka podepsala, nebyla uvedena výše měsíčních splátek, a lživě manželku informoval o tom, že splátka činí 10.000 Kč měsíčně, přitom ve skutečnosti byla 24.000 Kč měsíčně. Manžel, i když měl již nějaké své dluhy okolo 200.000 Kč, o nichž manželka nevěděla, přecenil své finanční možnosti a zcela neuváženě výrazným způsobem zvýšil zadlužení, aniž by promyslel, zda je schopen s manželkou takovým závazkům vůbec dostát. Když zjistil, že nemůže hradit dohodnuté splátky, vzal si na splácení další úvěry, a to opět bez vědomí manželky. Je sice pravdou, že manželka se mohla o finanční záležitosti účastníků více zajímat, mohla si řádně přečíst smlouvu o úvěru i zástavní smlouvu, které podepsala, a mohla rovněž vyžadovat předložení dokladů o výši sjednaných splátek úvěru. To však nemění ničeho na tom, že manžel zneužil důvěry manželky i její nezkušenosti ve finančních otázkách a neznalosti. Manžel sděloval manželce lživé informace a svým neuváženým jednáním způsobil vysoké zadlužení. Veškeré vzniklé problémy ponechal k řešení manželce, která byla nucena prodat svůj byt. Manžel manželce v této oblasti nikterak nepomohl, a v nejbližších létech to ani nemá v úmyslu.

8. Z výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud závěr, že v manželství účastníků existuje od dubna 2022, tedy po dobu více než jednoho roku, hluboký nesoulad, tedy rozvrat, který je tak vážný a takové intenzity, že obnovení manželského soužití nelze očekávat. S ohledem na současný postoj obou účastníků výše popsaný k možnosti usmíření lze pokládat jejich soužití za rozvráceno i nenapravitelně.

9. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti má soud za to, že podmínky ustanovení § 755 občanského zákoníku jsou splněny, a proto návrhu manželky vyhověl a manželství účastníků rozvedl.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních, podle něhož platí zásada, že v řízení o rozvod manželství účastníci nemají vzájemně na náhradu nákladů řízení právo. Toto právo lze přiznat pouze tehdy, odůvodňují-li to okolnosti případu, kterými je třeba rozumět zjištěné příčiny rozvratu manželství. Tyto byly shledány na straně manžela, a soud proto manžela zavázal nahradit manželce náklady řízení 8.534 Kč. Tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 2.000 Kč, z odměny za právní zastoupení za 3 úkony právní pomoci po 1.500 Kč podle § 9 odstavec 1 a § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, ze 3 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odstavec 4 advokátního tarifu a z částky 1.134 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálu. Odměna i paušály byly přiznány za úkony převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu na zahájení řízení a zastupování u dnešního jednání před soudem.