8 C 9/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 32.160 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 20.000 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % ročně za dobu od 12. 7. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 14.660 Kč- s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 26.500 Kč za dobu od 20. 10. 2023 do 11. 7. 2024- s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 6.500 Kč za dobu od 12. 7. 2024 do zaplacení- s úrokem z prodlení 2,25 % ročně z částky 20.000 Kč za dobu od 12. 7. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 776 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám , Jméno advokátky, , advokátky v , Anonymizováno, .

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jejímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 32.160 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 26.500 Kč za dobu od 20. 10. 2023 do zaplacení a s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 2.500 Kč. Tvrdí, že dne 27. 9. 2023 uzavřel s žalovaným elektronicky smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytl žalovanému peněžní prostředky 20.000 Kč bezhotovostně na účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek 6.500 Kč. Žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného, vyžádal si informace o jeho poměrech, tyto ověřil na základě dokumentů od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází. Po prověření žalobce dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Žalovaný na úvěr ničeho neuhradil. Žalobce v důsledku prodlení žalovaného vynaložil náklady v celkové výši 2.500 Kč za pět písemných výzev k úhradě. Žalovaná částka 32.160 Kč se skládá z jistiny úvěru 20.000 Kč, z poplatku 6.500 Kč a ze smluvní pokuty 5.660 Kč. Výše smluvní pokuty byla stanovena v sazbě 0,1 % denně z částky 20.000 Kč za dobu od 20. 10. 2023 do 29. 7. 2024.

2. Ve věci byl dne 1. 10. 2024 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že byla vytvořena žalobcem dne 27. 9. 2023 a smluvní strany jsou označeny tak, že žalobce je věřitelem a žalovaný klientem. Žalobce se zavázal poskytnout klientovi zápůjčku 20.000 Kč a klient se zavázal tuto částku žalobci vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6.500 Kč, to vše ve lhůtě do 19. 10. 2023. Pro případ prodlení klienta byla stanovena výše nákladů věřitele 500 Kč za písemnou upomínku. Smlouva je podepsána dvěma jednateli žalobce. V místě vyhrazeném pro podpis žalovaného je vytištěno jeho jméno, příjmení, datum 27. 9. 2023, čas 12:38:18 a PIN kód , Anonymizováno, . Podpis žalovaného se na smlouvě nenachází.

5. Všeobecné obchodní podmínky žalobce obsahují definici základních pojmů a podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran. Jsou datovány 27. 9. 2023 a podepsány dvěma jednateli žalobce, podpis žalovaného se zde nenachází, pouze je zde vytištěno datum a PIN kód stejný jako u smlouvy o zápůjčce.

6. Z výpisu z účtu žalobce č. , č. účtu, vyplývá, že na tento účet byla dne 11. 7. 2023 připsána platba 1 Kč z účtu č. , č. účtu, s názvem , Jméno žalovaného, .

7. O uzavření smlouvy o zápůjčce žalobce tvrdí, že žalovaný si nejprve přečetl na webových stránkách žalobce nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle své volby parametry jako splatnost a výši zápůjčky, a poté vyplnil formulář žádost o poskytnutí zápůjčky, do něhož zadal své osobní údaje. Tím žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl řádek s textem: Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním smlouvy o zápůjčce a se zněním Všeobecných obchodních podmínek. Žalobce ověřil totožnost klienta ze scanu dokladu totožnosti s fotografií a dále korunovou bezhotovostní platbou. Žalovaný podepsal smlouvu elektronicky pomocí PIN, který mu žalobce poslal na telefonní číslo.

8. Tato tvrzení žalobce o uzavření smlouvy jednak nejsou úplná, neobsahují bližší konkretizaci a časové zařazení jednotlivých úkonů, a jednak ani nebyla v řízení prokázána. Nebylo prokázáno, že by žalovaný navštívil webové stránky žalobce, jakou nabídku na uzavření smlouvy měl k dispozici, jaké konkrétní parametry si zvolil a zadal, jaké řádky zaškrtl a kdy se tak mělo stát. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalobce měl k dispozici scan dokladu totožnosti žalovaného s fotografií. Nebylo ani prokázáno, že by žalobce zaslal žalovanému na nějaké telefonní číslo , tel. číslo, PIN, kdy se tak mělo stát a jakou formou, ani že by žalovaný tento PIN, kód jakýmkoliv způsobem použil, a kterého dne se tak mělo stát. Ze skutečnosti, že žalobce obdržel z účtu žalovaného částku 1 Kč dne 11. 7. 2023, nelze dovodit, že by žalovaný uzavřel s žalobcem dne 27. 9. 2023 výše uvedenou smlouvu o zápůjčce.

9. Čerpání peněžních prostředků ve prospěch žalovaného zjistil soud z výpisu ze shora uvedeného účtu žalobce a z výpisu ze shora uvedeného účtu žalovaného. Z nich vyplývá, že dne 27. 9. 2023 žalobce poukázal na účet žalovaného částku 20.000 Kč, která byla téhož dne na účet žalovaného připsána. Podle potvrzení , právnická osoba, . je majitelem účtu č. , č. účtu, , na který byla částka 20.000 Kč připsána, žalovaný.

10. Žalobce pěti dopisy ze dnů 26. 10., 2. 11., 9. 11., 18. 11. a 3. 12. 2023 upomínal žalovaného o úhradu dluhu. V řízení však nebylo prokázáno, kterého dne, případně zda vůbec, byly tyto dopisy žalovanému odeslány či doručeny. Dalším dopisem z 2. 7. 2024 upozornil žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně žalovaného na to, že pokud dluh nevyrovná do tří dnů, obrátí se žalobce se svým nárokem na soud. Podle podacího lístku byl tento dopis odeslán žalovanému doporučeně dne 2. 7. 2024.

11. Z výpisu ze shora uvedeného účtu žalovaného za dobu od 1. 7. 2023 do data čerpání peněžních prostředků od žalobce 27. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaný se v tomto období věnoval ve vysoké míře sázení, z jeho účtu byly poukazovány různé částky v řádech stovek a tisíců Kč na účty , Anonymizováno, . Tyto platby představují velkou většinu veškerých transakcí na účtu za uvedené období. Dále z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný čerpal další nebankovní úvěry, dne 11. 7. 2023 na účet žalovaného byla připsána částka 6.300 Kč od žalobce jakožto poskytnutí zápůjčky a částka 5.000 Kč od , právnická osoba, . jakožto půjčka plus. Dne 23. 7. 2023 na účet žalovaného byla připsána částka 10.000 Kč jakožto půjčka od , právnická osoba, a dne 7. 8. 2023, částka 8.200 Kč od žalobce jakožto poskytnutí zápůjčky.

12. Žalobce tvrdí, že žalovaný žalobci z poskytnutých peněžních prostředků ničeho nevrátil. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobci nějaké částky zaplatil, žalovaný však ničeho takového netvrdil ani neprokázal.

13. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Nebylo prokázáno, že by žalobce a žalovaný uzavřeli dne 27. 9. 2023 či jiného dne smlouvu o zápůjčce výše uvedeného obsahu, ani že by žalovaný odsouhlasil Všeobecné podmínky žalobce. Bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobce na svůj účet 20.000 Kč dne 27. 9. 2023 a z této částky žalobci ničeho neuhradil. Nebylo prokázáno, že by žalovaný sdělil žalobci informace o svých rodinných, pracovních, příjmových, výdajových či jiných relevantních poměrech, že by žalobce takovéto skutečnosti jakkoli ověřil, ani že by žalovaný předložil žalobci jakékoli doklady o svých poměrech. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalobce nahlížel do jakýchkoliv databází. Bylo prokázáno, že žalovaný před datem 27. 9. 2023 byl již zadlužen, když na jeho účet byly připsány peněžní prostředky z čtyř předcházejících úvěrů, z toho dva od žalobce, jak je shora uvedeno. Žalobce shora uvedenými pěti dopisy vyzýval žalovaného k úhradě dluhu, nebylo však prokázáno, že by tyto dopisy byly kdy žalovanému odeslány či doručeny. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě.

14. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku, případně smlouvu nepojmenovanou. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, což však nebylo v řízení prokázáno. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2390 občanského zákoníku, podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Rovněž tak nelze použít ani ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, ani že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do určité doby konkrétním způsobem a zaplatit úroky, poplatky či jiná plnění. Nebylo prokázáno ani to, že by se žalobce s žalovaným dohodli na dalších ujednáních, které žalobce tvrdí, například na datu splatnosti, na jakýchkoli poplatcích, nákladech či smluvní pokutě.

15. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, v tomto případě celkem 20.000 Kč, nýbrž je třeba ještě dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoli smlouvy předpokládá, že smluvní strany si ujednaly její obsah, tedy že se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 1725 občanského zákoníku. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však nebyla v řízení prokázána. Předložená smlouva neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoli způsobem na podmínky obsažené ve smlouvě přistoupil a kdy se tak mělo stát. Nebylo prokázáno, že by žalobce či žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni pro případ, že nabídka bude přijata, jak je vyžadováno v ustanovení § 1731 a § 1732 odst. 1 občanského zákoníku. Nemohlo tudíž být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoli nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu § 1740 občanského zákoníku. Žalobce tvrdí, že smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostředky komunikace na dálku. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokazování uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu i v projednávané věci.

16. Soud ještě uvádí, že podle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V řízení však nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem žalobce či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle druhého odstavce tohoto ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. V řízení však nic takového nebylo prokázáno. Nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či posloupně, a zda a jak byly chráněny proti změnám.

17. Za této situace soud mohl dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o zápůjčce nebyla mezi účastníky vůbec uzavřena, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti, ani žádná práva. Žalovanému tak nemohla vzniknout povinnost vrátit čerpané peněžní prostředky v ujednané lhůtě, ani platit žalobci jakékoli poplatky, náklady či smluvní pokuty. I kdyby bylo uzavření tvrzené smlouvy prokázáno, nebylo prokázáno, že by si žalobce jakožto věřitel splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, jak mu ukládá ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nebylo prokázáno, že by žalobce jakýmkoliv způsobem zjišťoval příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a jeho dosavadní závazky. Soud v této souvislosti připomíná, že žalovaný byl před tvrzeným datem uzavření smlouvy o zápůjčce 27. 9. 2023 již několikanásobně zadlužen z výše popsaných čtyř úvěrů, z toho dvou přímo od žalobce. Žalobce nemohl porovnat příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a jeho dosavadní závazky, a tudíž nemohl ani učinit závěr o tom, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného zápůjčku splatit. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného je ve smyslu § 87 odst. 1 téhož zákona neplatnost smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, neboť tvrzená smlouva o zápůjčce, pokud by bylo prokázáno její uzavření, by se zjevně příčila dobrým mravům, odporovala zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušovala veřejný pořádek.

18. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

19. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření žalované smlouvy, a pokud by prokázáno bylo, byla by taková smlouva absolutně neplatná, vycházel soud ze zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky 20.000 Kč, tato částka byla na účet žalovaného řádně připsána, avšak žalovaný z toho nevrátil žalobci ničeho. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je povinen žalobci vydat, tak představuje celou částku 20.000 Kč.

20. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je shora uvedený dopis z 2. 7. 2024, který byl téhož dne žalovanému odeslán doporučeně. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal 8. 7. 2024, žalovaný měl plnit ve lhůtě do tří dnů, tedy do 11. 7. 2024. Dnem následujícím 12. 7. 2024 se žalovaný dostal ve smyslu § 1968 občanského zákoníku do prodlení, a od téhož dne žalovanému vznikla podle § 1970 občanského zákoníku povinnost platit úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a činí 12,75 % ročně. Jinou sazbu úroků z prodlení si účastníci neujednali.

21. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci bezdůvodné obohacení 20.000 Kč s úrokem z prodlení až od 12. 7. 2024 do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně poplatku, smluvní pokuty, nákladů na uplatnění pohledávky a části úroku z prodlení.

22. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 54 % předmětu řízení a neúspěšný byl ohledně 46 %. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem ve sporu, tedy 8 %. Soud rovněž vzal v úvahu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. více než sedm dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z 2. 7. 2024. Úspěch žalobce představuje 22.584,93 Kč, což je součet přiznané jistiny 20.000 Kč a přiznaného úroku z prodlení, kapitalizovaného k dnešnímu dni částkou 2.584,93 Kč. Neúspěch žalobce činí 19.001,35 Kč a skládá se z poplatku 6.500 Kč, smluvní pokuty 5.660 Kč, nákladů na uplatnění 2.500 Kč a z úroků z prodlení kapitalizovaných částkami 2.896,84 Kč, 988,35 Kč a 456,16 Kč. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 1.287 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 a půl úkonu právní pomoci po 2.420 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze tří paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky 1.459,50 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Účelně vynaložené náklady řízení žalobce tak činí 9.696,50 Kč, z čehož soud žalobci přiznal 8 %, tedy 776 Kč.