8 C 91/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno se sídlem Husitská 344/63, 130 00 Praha 3, IČ 28218761 zastoupený Jméno žalobce advokátem se sídlem Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného Anonymizováno o zaplacení 460.614,86 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka- s úrokem ve výši , částka- s úrokem z prodlení ve výši , částka- s úrokem 12,7 % ročně z částky , částka, za dobu od 17.9.2021 do zaplacení- s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky , částka, za dobu od 17.9.2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám , Jméno žalobce, , advokáta v , Anonymizováno, .

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci , částka, s úrokem ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši , částka, , s úrokem 12,7 % ročně z částky , částka, za dobu od 17. 9. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že žalovaný dne 7. 10. 2019 uzavřel s právním předchůdcem žalobce, , právnická osoba, ., smlouvu o úvěru – konsolidace půjček č. , hodnota, , na základě níž čerpal úvěr v celkové výši , částka, , z toho částka , částka, byla použita na splacení dřívějšího úvěru u téže banky a částka , částka, byla poskytnuta žalovanému na účet. Úrok z úvěru byl sjednán v sazbě 12,7 % ročně a žalovaný měl úvěr splatit formou 120 splátek ve výši , částka, měsíčně. Banka posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů v žádosti o úvěr, nahlédnutí do databází a registrů, insolvenčního rejstříku a databáze ministerstva vnitra. Banka použila částku životního minima a stanovila disponibilní částku žalovaného. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a nezaplatil splátky za měsíce březen, duben, květen a červen 2020. Proto banka prohlásila úvěr za splatný dopisem z 2. 7. 2020. Žalovaný uhradil celkem , částka, . Žalovaná částka se skládá z jistiny , částka, a z poplatků , částka, , které sestávají z poplatku za upomínku , částka, a z 4 poplatků pro , částka, za pojištění , Anonymizováno, . Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil ani po upomínce.

2. Ve věci byl dne 26. 9. 2022 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Žalovaný , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, . K jednání se nedostavil a souhlasil s tím, aby soud věc projednal v jeho nepřítomnosti. Uvedl, že je , Anonymizováno, s měsíčním příjmem , částka, . Nevlastní žádný majetek, nemá úspory, naopak má exekuce ve výši okolo , částka, . Dostal se do těžké situace, dluh chce splatit, ale nyní nemá moc velký příjem. Chtěl by se s žalobcem domluvit na splátkovém kalendáři.

4. Žalovanému se dostalo standardních informací o spotřebitelském úvěru dne 7. 10. 2019, kdy podepsal odpovídající formulář. V něm byly základní parametry úvěru jako jeho výše, úroková sazba, počet a výše splátek, následky prodlení a právo na odstoupení od smlouvy.

5. Tentýž den 7. 10. 2019 uzavřel původní věřitel , právnická osoba, . s žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček. Z této listiny soud zjistil, že v původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr , částka, na úrok 12,7 % ročně, a žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 120 splátek ve výši , částka, měsíčně, počínaje dnem 26. 11. 2019. V splátce je zahrnut poplatek za pojištění , částka, měsíčně. Úvěr měl být poskytnut částečně účelově a částečně neúčelově. Za účelem úplné úhrady dluhů sjednaných mezi žalovaným a tímtéž původním věřitelem mělo být z žalovaného úvěru zaplaceno , částka, ve prospěch úvěrového účtu č. , č. účtu, . Zbývající část dohodnuté výše úvěru měla být poskytnuta neúčelově jen ve prospěch účtu žalovaného č. , č. účtu, . Z téhož účtu měl žalovaný úvěr splácet. Žalovaný se zavázal platit původnímu věřiteli poplatky, mimo jiné , částka, za poskytnutí úvěru a , částka, za každou písemnou upomínku. Za případ porušení smlouvy bylo považováno mimo jiné prodlení žalovaného se splněním jakékoliv pohledávky původního věřitele. Původní věřitel byl oprávněn v takovém případě prohlásit svým rozhodnutím kterékoliv dluhy žalovaného za ihned splatné a požádat žalovaného o jejich předčasné splacení.

6. Sazebník poplatků pro fyzické osoby nepodnikatele obsahuje výčet poplatků za jednotlivé služby a bankovní operace původního věřitele.

7. Všeobecné produktové podmínky původního věřitele zahrnují pravidla platná v závazkových vztazích mezi původním věřitelem a jeho klienty, a na spotřebitelské splátkové úvěry se vztahují základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru.

8. Čerpání úvěru vzal soud za prokázáno z výpisů z běžného účtu a z úvěrového účtu žalovaného. Podle nich byla dne 7. 10. 2019 připsána částka , částka, na úvěrový účet č. , č. účtu, , kdy se jednalo o úvěrový účet z dřívějšího závazku žalovaného vůči témuž původnímu věřiteli. Dne 7. 10. 2019 byla na běžný účet žalovaného č. , č. účtu, připsána částka , částka, .

9. Splácení úvěru žalovaným ověřil soud z platební historie vystavené původním věřitelem a z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. , č. účtu, , který se vztahoval k žalovanému úvěru. Žalovaný zpočátku úvěr splácel, poslední platbu uhradil 26. 2. 2020 a dále již nehradil ničeho. Celkem splatil , částka, .

10. Původní věřitel dopisem z 9. 3. 2020 upomenul žalovaného o zaplacení dlužných splátek, v řízení však nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byl tento dopis žalovanému odeslán či doručen. Dopisem ze 2. 7. 2020 původní věřitel prohlásil úvěr za splatný ke dni 30. 6. 2020, a vyzval žalovaného k úhradě dluhu do 16. 7. 2020. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 3. 7. 2020.

11. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Žalovaný dne 7. 10. 2019 podepsal formulář Žádost o úvěr – konsolidace půjček, v němž uvedl, že je státní příslušník , Anonymizováno, , bydlí ve vlastním domě nebo bytě, je ženatý, má pracovní poměr na dobu neurčitou od roku 2009, průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činil , částka, , celkový čistý příjem domácnosti , částka, a žalovaný měl jeden zdroj příjmu. Měl tři vyživované osoby, ostatní nezbytné měsíční náklady byly , částka, a srážky ze mzdy také , částka, . Žalovaný měl u téhož původního věřitele úvěr v původní výši , částka, s měsíční splátkou , částka, , jednalo se o úvěr, k němuž náležel úvěrový účet shora uvedený č. , č. účtu, s nesplaceným zůstatkem přibližně , částka, . Příjem žalovaného původní věřitel ověřil z potvrzení o výši příjmu ze dne 7. 10. 2019, v němž zaměstnavatel žalovaného , právnická osoba, . , adresa, uvedl čistý příjem za posledních 12 měsíců , částka, , což odpovídá částce , částka, na měsíc. Z příjmu byly žalovanému prováděny srážky ve výši , částka, na stravenky. Původní věřitel dne 2. 6. 2023 dodatečně vypracoval vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného, podle něhož kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi ministerstva vnitra. Disponibilní částku původní věřitel vypočetl tak, že od příjmů odečetl splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, kdy nebylo specifikováno o jaké výdaje a v jaké výši se jedná. Původní věřitel počítal také s částkou životního minima a postupoval s odbornou péčí. Poskytnutým úvěrem konsolidoval dosavadní závazky žalovaného vůči původnímu věřiteli.

12. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 16. 9. 2021 uzavřel původní věřitel jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze smlouvy. V tomto seznamu pohledávek se nachází i pohledávka za žalovaným. Dopisem z 29. 9. 2021 oznámil původní věřitel žalovanému, že pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 4. 10. 2021.

13. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 12. 11. 2021, který byl podle poštovního podacího archu žalovanému odeslán doporučeně téhož dne.

14. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný měl u původního věřitele , právnická osoba, . dluh ze smlouvy o úvěru, který byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Nesplacený zůstatek činil přibližně , částka, . Dne 7. 10. 2019 žalovaný uzavřel s původním věřitelem další smlouvu o úvěru na částku , částka, . Tuto částku vyčerpal tak, že , částka, bylo použito na splacení předchozího úvěru a částka , částka, byla žalovanému převedena bezhotovostně na jeho běžný účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 120 splátek po , částka, měsíčně, včetně úroku 12,7 % ročně. Žalovaný úvěr splácel pouze do února 2020 a celkem splatil , částka, , a dále již nezaplatil ničeho. Původní věřitel úvěr zesplatnil ke dni 30. 6. 2020. Původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného shora popsaným způsobem, měl k dispozici potvrzení příjmů žalovaného ze zaměstnání, nahlížel do registrů a vycházel z životního minima. Následně původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovaným, a původní věřitel žalovanému postoupení pohledávky oznámil výše uvedeným dopisem. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil ani po předžalobní výzvě. Žalovaná částka se skládá z jistiny , částka, , což tvoří rozdíl mezi čerpaným úvěrem , částka, a částkou , částka, , započtenou z úhrad žalovaného na jistinu, a z poplatků , částka, . Kapitalizovaný úrok z prodlení , částka, byl vypočten v sazbě 10 % ročně za dobu od 26. 11. 2019 do 30. 6. 2020 z částek, které žalobce řádně specifikoval. Úrok z úvěru kapitalizovaný na částku , částka, byl vypočten za dobu od 14. 4. 2021 do 16. 9. 2021 podle tvrzení žalobce bez specifikace. Žalobce pouze specifikoval úrok z úvěru ve výši , částka, , avšak za období od 26. 11. 2019 do 30. 6. 2020. Nebylo tak zjištěno, jakým způsobem žalobce k výši kapitalizovaného úroku z úvěru dospěl. Soud žalobce u jednání již nevyzýval k doplnění skutkových tvrzení v tomto směru, a to se s ohledem na následující právní závěry.

15. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalovanému poskytl částku , částka, dohodnutým způsobem v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný však dostál pouze částečně své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky.

16. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.

17. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný je cizí státní příslušník, je ženatý, má 3 vyživované osoby, je zaměstnán s čistým příjmem , částka, , což představuje jeho jediný příjem. Původní věřitel měl přehled o finančních tocích na běžném účtu žalovaného, tudíž mu muselo být známo, že žalovaný několik měsíců před poskytnutím žalovaného úvěru měl na účtu velmi nízké zůstatky, a to v červenci 2009 pouze , částka, , ke 30. 8. 2019 zůstatek , částka, , ke 30. 9. 2019 zůstatek , částka, . Žalovaný byl již zadlužen, když neměl splacen předchozí úvěr u téhož původního věřitele a zůstatek činil přibližně , částka, . V řízení nebylo prokázáno, že by původní věřitel zjistil od žalovaného jakékoliv konkrétní výdaje, přičemž v žádosti o úvěr byly uvedeny výdaje nulové, což jistě nemůže odpovídat skutečnosti. Skutečnost, že žalovaný žádal o další úvěr, když předchozí neměl ještě zdaleka splacen, mělo signalizovat původnímu věřiteli, že žalovaný si nepočíná zcela zodpovědně ve finančních otázkách. S ohledem na toto zadlužení žalovaného měl původní věřitel vyvinout daleko větší úsilí při zkoumání poměrů žalovaného. Původní věřitel však žalovaným úvěrem nejen splatil dřívější úvěrové zatížení žalovaného u téhož původního věřitele, avšak zadluženost žalovaného ještě zvýšil, když mu poskytl navíc ještě , částka, pro vlastní potřebu žalovaného bez účelového určení. Jedná se o částku 1 a čtvrt násobku částky , částka, , která byla použita na splacení dřívějšího úvěru. Soud považuje příjem žalovaného , částka, za nízký, a to rovněž s ohledem na jeho 3 vyživované osoby a na výši splátky žalovaného úvěru , částka, měsíčně. Soud také poukazuje na to, že konsolidace úvěrů nemá sloužit k nadměrnému zvyšování stávající zadluženosti dlužníků. Z údaje o příjmech domácnosti nelze usuzovat ničeho, když není zřejmé, o jaké příjmy a jaké domácnosti se jedná, které osoby do toho náleží, a zda či do jaké míry žalovaný se na těchto příjmech mohl podílet. Soud tedy má za to, že původní věřitel zjistil a ověřil příjem žalovaného, avšak nezjistil a neověřil jeho výdaje, tudíž nemohl porovnat příjmy a výdaje žalovaného. Ze skutečností, které u žalovaného původní věřitel zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona.

18. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Původnímu věřiteli muselo být zřejmé, že žalovaný není schopen reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěr splácet.

19. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

20. Soud na tomto místě připomíná ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb. o bankách, podle něhož banka je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejich vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky. Požadavek obezřetnosti je klíčovým požadavkem, který je na banky, tedy i na původního věřitele, kladen. Jeho podstatou je omezování a snižování míry rizik, kterým jsou vystaveni věřitelé banky, v první řadě její vkladatelé. Základní funkcí, kterou banka v ekonomice plní, je funkce finančního zprostředkovatele mezi subjekty, které mají aktuálně přebytek finančních prostředků, a subjekty, které mají aktuálně nedostatek finančních prostředků. Základní činností banky je proto přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů. Prostředky, které bankám svěřuje veřejnost, převyšují objem vlastních prostředků bank, a v důsledku toho banky provozují své podnikatelské aktivity s využitím zdrojů svěřených jim vkladateli. Banky tudíž při svém podnikání musí postupovat obezřetně, tak, aby nepoškodily své vkladatele, a požadavek obezřetnosti se vztahuje nejen k ochraně vkladatelů bank, ale i k ochraně bezpečnosti a stability bank, s ohledem na roli, kterou banky v ekonomice hrají.

21. Za takové situace soud žalovanou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoliv úroky poplatky nebo jiné platby. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel žalovanému poskytl částku , částka, , a žalovaný z toho vrátil pouze , částka, . Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak představuje rozdíl ve výši , částka, .

22. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odst. 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.

23. Žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, když důsledkem porušení povinnosti původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného je neplatnost smlouvy o úvěru a to, že žalovaný jakožto spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Jedná se o novou dobu splatnosti, která není závislá na výzvě žalobce k plnění, nýbrž od možností žalovaného.

24. Soud má tudíž za to, že žalovaný se dosud do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku nedostal, a žalobci tak nevzniklo právo na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Soud posuzoval možnosti žalovaného, který je , Anonymizováno, , adresa, . Podle potvrzení , datum, Žalovaný uvedl příjem , částka, měsíčně a vysokou zadluženost okolo 4 a půl milionu Kč. Soud také přihlédl k tomu, že žalovaný byl rozsudkem , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , částka, a , částka, . Není tedy reálné, že by žalovaný v dohledné době několika let mohl žalobci na přiznanou částku cokoliv zaplatit. Soud tedy stanovil žalovanému obvyklou lhůtu k plnění v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.

25. Na základě výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci jistinu , částka, bez úroků a úroků z prodlení. Výrokem II byla žaloba zamítnuta ohledně zbývající části žalované jistiny a úroků z úvěru a úroků z prodlení.

26. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 66 % předmětu řízení a v rozsahu 34 % úspěch neměl. Do neúspěchu žalovaného soud kromě jistiny a kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení zahrnul rovněž zamítnuté úroky a úroky z prodlení na dobu neurčitou do zaplacení, které kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí částkami , částka, a , částka, . Neúspěch žalobce tak představuje , částka, . Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem, a tedy 32 %. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku , částka, , z odměny za právní zastoupení za 3 a půl úkonu právní pomoci po , částka, podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dále ze čtyř paušálů režijních výloh po , částka, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně z částky , částka, , která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby a zastupování u dnešního jednání před soudem. Soud žalobci nepřiznal odměnu ani paušál za doplnění žaloby, neboť skutečnosti v něm obsažené měly být již zahrnuty do žaloby. Soud také přihlédl k tomu, že žalobce ve smyslu § 142a o. s. ř. a více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to dopis z 12. 11. 2021. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce činí , částka, , z čehož soud žalobci přiznal 32 %, tedy , částka, .