8 C 91/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kowolowskou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 12.272 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci:a) částku 1.617 Kč,15 % zákonný úrok z prodlení ročně z částky 1.617 Kč od 12.7.2023 do zaplacení,b) částku 2.995 Kč,14,75 % zákonný úrok z prodlení ročně z částky 2.995 Kč od 12.1.2024 do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci:a) částku 4.750 Kč,b) částku 2.910 Kč,se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Návrhem doručeným soudu dne 28. 10. 2024 požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit mu celkem 12.272 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že na základě Smlouvy o poskytování monitorovacích služeb ze dne 17. 6. 2022 bylo sjednáno poskytování služeb do konce roku 2023, přičemž při jejím sjednání byl žalobce zastoupen společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, . V souladu se smlouvou žalobce instaloval do vozidla žalované zařízení sloužící k poskytování monitorovacích služeb a následně byly žalované poskytovány monitorovací služby po sjednanou dobu, za což však žalovaná neuhradila sjednanou odměnu. Odměna byla žalované vyúčtována fakturou č. , hodnota, na částku 1.617 Kč se splatností dne 11. 7. 2023 a fakturou č. , hodnota, na částku 2.995 Kč se splatností dne 11. 1. 2024. Dle Všeobecných obchodních podmínek měl objednatel pro případ prodlení uhradit smluvní pokutu ve výši 10 Kč za každý den prodlení s úhradou faktury. Smluvní pokutu za prodlení s úhradou faktury číslo , hodnota, žalobce vyčíslil na 4.750 Kč a smluvní pokutu za prodlení s úhradou faktury číslo , hodnota, žalobce vyčíslil na 2.910 Kč. Dne 19.9.2023 žalobce zaslal žalované předžalobní upomínku.Žalovaná se k věci nevyjádřila.Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z Plné moci ze dne 1. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalobce zmocnil společnost , právnická osoba, . k uzavírání smluv o monitorování vozidel a jejich polohy. Ze Smlouvy o poskytování monitorovacích služeb „Monitoring vozidel Aktiv“ ze dne 17. 6. 2022 soud zjistil, že žalovaná, jakožto fyzická osoba označená jménem a příjmením, rodným číslem a adresou, u žalobce objednala monitorovací služby pro vozidlo , jméno FO, , jméno FO, III, VIN , VIN kód, , registrační značky , SPZ, za cenu 2.995 Kč ročně. Z Všeobecných obchodních podmínek pro poskytování základních a volitelných monitorovacích služeb společnosti , Jméno žalobce, ., účinných ode dne 1. 12. 2020, bylo zjištěno, že se objednatel pro případ prodlení s úhradou faktury zavazuje uhradit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 10 Kč za každý den prodlení. Z Faktury – daňového dokladu , Anonymizováno, ze dne 30. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobce vyúčtoval žalované monitorovací poplatek za období 17.6.-31.12.2023 ve výši 1.617 Kč splatné dne 11. 7. 2023. Z Faktury – daňového dokladu , Anonymizováno, ze dne 1. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalobce vyúčtoval žalované monitorovací poplatek za období 1.1.-31.12.2024 ve výši 2.995 Kč splatné dne 11. 1. 2024. Z Předžalobní upomínku ze dne 19. 9. 2023 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 1.617 Kč s náklady na upomínání ve výši 1.200 Kč.Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 588, věta prvá, o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Po provedeném dokazování a za užití shora citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná, neboť žalobce se žalovanou uzavřel podle § 1746 odst. 2 o. z. smlouvu (tzv. nepojmenovaná smlouva.), jejímž obsahem bylo ze strany žalobce poskytovat žalované monitorovací služby vozidla a ze strany žalované zaplatit žalobci za poskytnuté služby sjednanou cenu. Soud proto žalobě vyhověl v rozsahu požadovaných částek 1.617 Kč a 2.995 Kč, neboť se jedná o dluh žalované, který jí vznikl z důvodu neuhrazení vyúčtované ceny za poskytnuté služby, a to včetně úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jdoucího z jednotlivých částek ode dne následujícího po splatnosti vystavených faktur.Pokud se týká nároku žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 Kč za každý den prodlení s úhradou faktury, vyčíslený na částky 4.750 Kč a 2.910 Kč, pak tento soud zamítl (§ 588 o. z.), a to i s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu

I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013, podle něhož není sice vyloučena aplikace obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat, v případě spotřebitelských smluv však nesmí tyto podmínky pod hrozbou absolutní neplatnosti podle § 53 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013 obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. U spotřebitelské smlouvy se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to vzhledem k okolnosti, za níž dochází k uzavření smlouvy s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb, konečně pak se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Rozhodnutí Ústavního odkazu odkazuje i na článek 3 odstavec 1 směrnice rady č. 93/13/EHS, podle něhož smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají ze smlouvy ve prospěch spotřebitele. V daném případě smlouvu o poskytování monitorovacích služeb uzavřel žalobce v postavení podnikatele se žalovanou v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Nárok na zaplacení smluvní pokuty nebyl sjednán přímo ve smlouvě o poskytování monitorovacích služeb, ale toliko jako součást Všeobecných podmínek, přičemž sankce za porušení smlouvy byla stanovena jenom žalované a porušení podmínek smlouvy žalobcem není ve smlouvě ani Všeobecných podmínkách stiženo žádnou sankcí.Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěch žalobce menší, než činil jeho neúspěch, avšak žalované doposud v řízení účelně vynaložené náklady na bránění svého práva nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.