8 C 95/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 195.200 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení 8,5 % ročně - z částky 200.000 Kč za dobu od 1. 7. 2021 do 13. 7. 2021 - z částky 199.000 Kč za dobu od 14. 7. 2021 do 23. 8. 2021 - z částky 198.500 Kč za dobu od 24. 8. 2021 do 20. 9. 2021 - z částky 198.000 Kč za dobu od 21. 9. 2021 do 18. 10. 2021 - z částky 197.500 Kč za dobu od 19. 10. 2021 do 18. 11. 2021 - z částky 196.500 Kč za dobu od 19. 11. 2021 do 13. 12. 2021 - z částky 196.300 Kč za dobu od 14. 12. 2021 do 23. 1. 2022 - z částky 196.100 Kč za dobu od 24. 1. 2022 do 20. 2. 2022 - z částky 195.700 Kč za dobu od 21. 2. 2022 do 30. 3. 2022 - z částky 195.200 Kč za dobu od 31. 3. 2022 do 22. 4. 2022 - z částky 194.700 Kč za dobu od 23. 4. 2022 do 15. 6. 2022, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 49.291 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni 195.200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 200.000 Kč za dobu od 1. 7. 2021 do 13. 7. 2021, z částky 199.000 Kč od 14. 7. 2021 do 23. 8. 2021, z částky 198.500 Kč od 24. 8. 2021 do 20. 9. 2021, z částky 198.000 Kč od 21. 9. 2021 do 18. 10. 2021, z částky 197.500 Kč od 19. 10. 2021 do 18. 11. 2021, z částky 196.500 Kč od 19. 11. 2021 do 13. 12. 2021, z částky 196.300 Kč od 14. 12. 2021 do 23. 1. 2022, z částky 196.100 Kč za dobu od 24. 1. 2022 do 20. 2. 2022, z částky 195.700 Kč od 21. 2. 2022 do 30. 3. 2022 a z částky 195.700 Kč za dobu od 31. 3. 2022 do zaplacení. Tvrdí, že 25. 11. 2020 uzavřela s žalovaným formou notářského zápisu smlouvu o manželském majetkovém režimu odlišném od zákonného režimu. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že žalobkyni zaplatí na úhradu jejího podílu a vyrovnání majetku ve společném jmění manželů částku 200.000 Kč do 30. 6. 2021. Žalovaný však zaplatil pouze dílčí částky, dne 13. 7. 2021 částku 1.000 Kč, dne 23. 8. 2021 částku 500 Kč, dne 20. 9. 2021 částku 500 Kč, dne 18. 10. 2021 částku 500 Kč, dne 18. 11. 2021 částku 1.000 Kč, dne 13. 12. 2021 částku 200 Kč, dne 23. 1. 2022 částku 200 Kč, dne 20. 2. 2022 částku 400 Kč a dne 30. 3. 2022 částku 500 Kč. Žalovaný tak dosud dluží 195.200 Kč a žalobkyně má právo rovněž na zaplacení úroku z prodlení.

2. Procesní stanovisko žalovaného spočívá v tom, že podle ústní dohody mezi účastníky plnil žalované ve splátkách podle možností jeho zhoršeného zdravotního stavu. Žalobkyně od července 2021 neprotestovala proti jednotlivým splátkám, neupomenula žalovaného o úhradu ani nesdělila, že dohodu dále neakceptuje, a proto její nárok na úrok z prodlení je neoprávněný. Žalovaný navrhl uzavření smíru, v němž by se zavázal zaplatit žalobkyni 194.700 Kč do 10 dnů od právní moci usnesení o schválení smíru s tím, že každý z účastníků si ponese náklady řízení ze svého. Žalovaný dále poukázal na to, že mu nebyla doručena předžalobní výzva, a žalobkyni tudíž nevznikl nárok na náhradu nákladů řízení.

3. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně celé žalované jistiny. Řízení bylo proto v této části zastaveno usnesením ze dne 20. 6. 2022 č. j. 8 C 95/2022 - 65.

4. Z notářského zápisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notáře v [obec], NZ [číslo], [spisová značka], ze dne 25. 11. 2020, zjistil soud tyto skutečnosti. Notářský zápis obsahuje smlouvu o manželském majetkovém režimu odlišném od zákonného režimu podle § 716 a následujících občanského zákoníku, když tuto smlouvu uzavřela žalobkyně s žalovaným. Dohodli se na zúžení rozsahu společného jmění manželů v zákonném režimu tak, že nemovité věci v [katastrální uzemí] připadnou do výlučného vlastnictví žalobkyně, movité věci nacházející se v dílně v těchto nemovitých věcech případnou do výlučného vlastnictví žalovaného, nemovité věci v [katastrální uzemí] připadnou do výlučného vlastnictví žalovaného, jeden osobní automobil připadne žalobkyni, tři osobní automobily a přívěsný vozík případnou žalovanému, práva a povinnosti z šesti bankovních účtů připadnou žalobkyni, práva a povinnosti z dalších čtyř účtů případnou žalovanému. Účastníci se ve smlouvě shodli na tom, že nemovité věci v [katastrální uzemí] jsou ve výlučném vlastnictví žalovaného a nespadaly do společného jmění manželů. Účastníci dále specifikovali, které majetkové hodnoty budou nadále v jejich výlučném vlastnictví. V článku VII se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni na úhradu jejího podílu a vyrovnání majetku ve společném jmění manželů částku 200.000 Kč nejpozději do 30. 6. 2021.

5. Mezi účastníky nebylo sporu v tom, v kterých dnech a jaké konkrétní částky žalovaný žalobkyni na zmíněnou pohledávku zaplatil. Tyto skutečnosti rovněž vyplývají z dokladů o platbách žalovaného, tedy z potvrzení banky o těchto platbách. Žalovaný zaplatil žalobkyni tyto částky: -) dne 13. 7. 2021 částku 1.000 Kč -) dne 23. 8. 2021 částku 500 Kč -) dne 20. 9. 2021 částku 500 Kč -) dne 18. 10. 2021 částku 500 Kč -) dne 18. 11. 2021 částku 1.000 Kč -) dne 13. 12. 2021 částku 200 Kč -) dne 23. 1. 2022 částku 200 Kč -) dne 20. 2. 2022 částku 400 Kč -) dne 30. 3. 2022 částku 500 Kč -) dne 22. 4. 2022 částku 500 Kč -) dne 15. 6. 2022 částku 194.700 Kč. Z těchto částek zaplatil žalovaný v průběhu řízení pouze poslední částku 194.700 Kč. Veškeré další platby provedl ještě před podáním žaloby, kdy řízení bylo zahájeno dne 28. 4. 2022.

6. Před zahájením řízení se žalobkyně pokusila dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 12. 4. 2022, v němž požadovala na jistině 195.200 Kč a úrok z prodlení a náklady právního zastoupení. Podle vrácené obálky byl dopis žalovanému odeslán doporučeně a byl mu doručen dne 20. 4. 2022.

7. Žalovaným popřel, že by předžalobní výzvu kdy obdržel. Namítl, že zásilku zřejmě převzal jeho otec, který trpí Alzheimerovou chorobou, a tento ani nikdo další žalovanému žádnou takovou zásilku nepředal.

8. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Účastníci dne 25. 11. 2020 uzavřeli formou notářského zápisu smlouvu o zúžení rozsahu společného jmění manželů v zákonném režimu, v níž se dohodli, které konkrétní movité a nemovité věci připadnou do výlučného vlastnictví kterého z nich, dále na tom, co bude předmětem výlučného vlastnictví do budoucna. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni na úhradu jejího podílu a vyrovnání majetku ve společném jmění manželů částku 200.000 Kč do 30. 6. 2021, což nesplnil. Do zahájení tohoto řízení dne 28. 4. 2020 žalovaný zaplatil shora uvedenými dílčími platbami celkem 5.300 Kč, a až v průběhu tohoto řízení doplatil žalobkyni zbývající část dluhu ve výši 194.700 Kč. Žalovaný namítl, že v blíže nezjištěné době před datem 30. 6. 2021 se účastníci osobně setkali a žalobkyně si byla vědoma toho, že žalovaný nemá z čeho jí dluh zaplatit, neboť je v částečném invalidním důchodu, žije se společným synem účastníků, a nemohl pokračovat v podnikání v [obec]. Účastníci se tehdy dohodli, že pokud žalovaný bude mít nějaké peníze, tak je žalobkyni zaplatí, žádná výše splátek nebyla sjednána. K prokázání těchto tvrzení žalovaný navrhl výslech společného syna účastníků. Tento důkaz však nebyl proveden z níže uvedených důvodů.

9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Manželské majetkové právo je upraveno v § 708 a následujících občanského zákoníku, přičemž se rozlišuje režim zákonný, režim smluvený a režim založený rozhodnutím soudu. Účastníci ve shora uvedeném notářském zápisu zvolili smluvený režim, jaký umožňuje ustanovení § 716 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož manželé si mohou ujednat manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu. Přitom zpravidla upraví své povinnosti a práva týkající se již existujícího společného jmění. Smlouva o manželském majetkovém režimu vyžaduje v souladu s ustanovením § 716 odst. 2 občanského zákoníku formu veřejné listiny. Smluvený režim může podle § 717 odst. 1 občanského zákoníku spočívat v režimu oddělených jmění, v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství, jakož i v režimu rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu.

10. Shora uvedená smlouva ze dne 25. 11. 2020 byla mezi účastníky uzavřena v souladu s výše citovanými ustanoveními a představuje zúžení rozsahu společného jmění manželů v zákonném režimu, přičemž účastníci upravili své povinnosti a práva týkající se existujícího společného jmění, když se dohodli, které nemovité věci, automobily, vozidla, práva a povinnosti vyplývající z vedení účtů případnou žalobkyni či žalovanému. Na úhradu podílu žalobkyně a vyrovnání majetku ve společném jmění manželů se žalovaný zavázal vyplatit žalobkyni 200.000 Kč do 30. 6. 2021. Účastníci uzavřeli tuto smlouvu jako manželé, za trvání jejich manželství.

11. Žalovanému tudíž vznikl vůči žalobkyni závazek, přičemž žalovaný jakožto dlužník byl povinen podle § 1908 odst. 2 občanského zákoníku dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. Vzhledem k tomu, že čas plnění byl přesně ujednán, tedy do dne 30. 6. 2021, byl žalovaný ve smyslu § 1958 odst. 1 občanského zákoníku povinen plnit i bez vyzvání žalobkyně jakožto věřitele. Žalovaný však tyto své povinnosti porušil a nedodržel sjednanou lhůtu splatnosti, a tudíž se podle § 1968 občanského zákoníku dostal do prodlení. Žalobkyně tak byla oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení úroku z prodlení, jak je stanoveno v § 1970 občanského zákoníku. Žalovaný se dostal do prodlení dnem následujícím po splatnosti sjednané částky 200.000 Kč, tedy 1. 7. 2021, a od téhož dne mu vznikla povinnost platit žalobkyni úroky z prodlení ve výši stanovené v § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb., která činí 8,5 % ročně. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla. S ohledem na všechny výše uvedené dílčí platby žalovaného byl žalovaný v prodlení s částkami a za období, která jsou uvedena ve výroku I tohoto rozhodnutí. Přiznaný úrok z prodlení celkem představuje částku 16.039,41 Kč.

12. Žalovaný namítl, že se s žalobkyní někdy před termínem splatnosti 30. 6. 2021 ústně dohodl na tom, že jakmile bude mít nějaké peníze, tak je žalobkyni uhradí, a že žalobkyně bez námitek přijímala dílčí platby žalovaného. Žalobkyně takovouto dohodu zcela popřela. Soud v této souvislosti znovu poukazuje na ustanovení § 1958 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož byl žalovaný povinen plnit i bez vyzvání žalobkyně, tudíž žalobkyně nebyla povinna upomínat žalovaného o úhradu dluhu vůči jeho zbývající části. Soud se zabýval tím, zda a jakým způsobem mohli účastníci změnit ujednání ve smlouvě o splatnosti částky 200.000 Kč. Podle § 717 odst. 2 občanského zákoníku smluvený režim lze změnit dohodou manželů nebo rozhodnutím soudu a taková změna vyžaduje dohodu manželů nebo rozhodnutí soudu o součástech společného jmění v dosavadním režimu. Soud navíc poukazuje na ustanovení § 564 občanského zákoníku, podle něhož vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze obsah právního jednání změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě. V daném případě, jak je výše uvedeno, pro předmětný typ smlouvy zákon vyžaduje formu veřejné listiny, tedy písemnou formu, například notářský zápis. Změna takové smlouvy by tudíž musela být provedena rovněž písemně a formou veřejné listiny, k čemuž nedošlo, a což žalovaný ani netvrdí.

13. Lze rovněž zohlednit ustanovení § 1906 občanského zákoníku, podle něhož ujednání o novaci nebo o narovnání vyžaduje písemnou formu, byl-li i původní závazek zřízen v písemné formě. Změna doby splatnosti závazku žalovaného by znamenala novaci jeho závazku a takové ujednání by muselo mít tudíž písemnou formu.

14. Soud tedy dovodil, že účastníci byli oprávněni změnit ujednání předmětné smlouvy ohledně lhůty plnění závazku žalovaného vůči žalobkyni pouze písemnou formou a navíc ve formě veřejné listiny, například notářského zápisu, jinak by platně k takové změně nemohlo dojít. Je tedy zřejmé, že i kdyby soud provedl žalobcem navrhovaný důkaz výslechem svědka, syna obou účastníků, a i kdyby tento svědek potvrdil skutečnosti uvedené žalobcem o tom, že se ústně s žalobkyní dohodl, že jí bude svůj závazek platit podle toho, jak bude mít peníze, nemělo by takové ústní ujednání žádného právního významu a neměnilo by ničeho na dohodě o splatnosti částky 200.000 Kč sjednané v předmětné smlouvě o zúžení společného jmění manželů. Soud tudíž důkaz výslechem syna účastníků neprováděl.

15. Na základě výše uvedených skutečností zavázal soud žalovaného zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částek a za období, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozhodnutí.

16. Žalobkyně částečným zpětvzetím žaloby ohledně částky 500 Kč zavinila, že řízení v této části muselo být zastaveno. Ohledně částky 194.700 Kč žalobkyně vzala žalobu zpět pro chování žalovaného, který až v průběhu tohoto řízení žalobkyni tuto částku uhradil. Naopak částku 500 Kč žalovaný žalobkyni nezaplatil v průběhu tohoto řízení, ale před jeho zahájením. Ve zbytku předmětu řízení, tedy ohledně úroku z prodlení, měla žalobkyně plný úspěch. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věty první i druhé občanského soudního řádu přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení 49.291 Kč. Tato částka se skládá ze soudního poplatku 2.952 Kč, který již nebude žalobkyni vrácen, dále z odměny za právní zastoupení za 4 úkony právní pomoci po 8.940 Kč podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, a ze čtyř paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění z 12. 4. 2022, sepis žaloby a zastupování u dnešního jednání před soudem. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu ani paušál za částečné zpětvzetí žaloby ohledně 500 Kč, neboť toto nepovažuje za účelně vynaložený náklad, když tuto částku žalovaný zaplatil ještě před zahájením řízení, tudíž žalobkyně toto mohla zohlednit již v žalobě. Dále soud nepřiznal žalobkyni odměnu ani paušál za částečné zpětvzetí žaloby ohledně zbývající části jistiny, učiněné u dnešního jednání, když toto zpětvzetí považuje za součást zastupování žalobkyně u dnešního jednání před soudem. Další složkou nákladů řízení je náhrada za ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč, celkem 400 Kč, za čas strávený zástupcem žalobkyně na cestě z jeho sídla v [obec] do [obec] k soudu a zpět, a to podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu. Zástupce žalobce cestoval k soudu osobním automobilem typu Škoda Rapid [registrační značka] a za zpáteční cestu z [obec] do [obec] v délce 150 km mu náleží náhrada jízdného 937 Kč. Soud vycházel z toho, že výše náhrady činí 4,7 Kč za kilometr, průměrná spotřeba benzinu je 4,6 l na 100 km a cena benzinu je 44,5 Kč za litr. Poslední složkou nákladů řízení je částka 8.042 Kč, která odpovídá 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené ze všech složek nákladů řízení kromě soudního poplatku.

17. Žalovaný nebyl ochoten žalobkyni náklady řízení nahradit, a poukazoval na to, že nikdy neobdržel shora uvedenou předžalobní výzvu. Nutnost odeslat předžalobní výzvu před zahájením řízení je v návaznosti na vznik práva na náhradu nákladů řízení obsažena v § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dní před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu, výzvu k plnění.

18. Pro případ, že by žalovaný skutečně nepřevzal výše uvedenou výzvu zástupce žalobkyně k plnění, uvádí soud následující. Především je třeba mít na paměti smysl a účel ustanovení § 142a o. s. ř. Účelem bylo zabránit praktikám věřitelů, kteří neměli zájem na dobrovolném mimosoudním zaplacení svých pohledávek, nýbrž právě na zvýšení těchto pohledávek o náklady soudního řízení. Otázku případného nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení je třeba posuzovat s přihlédnutím k hledisku vyvážené ochrany základních práv žalobce a žalovaného, a nelze izolovaně posuzovat pouze to, zda žalobkyně způsobem podle ustanovení § 142a o. s. ř. vyzvala žalovaného k plnění, nýbrž je nezbytné přihlédnout i k dalším okolnostem případu, zejména k povaze uplatněné pohledávky, k postoji dlužníka k uplatněné pohledávce, jakož i k reakci dlužníka na zahájení soudního řízení a doručení žaloby. Při posuzování povahy uplatněné pohledávky je třeba zejména zvážit, zda skutečně při naplnění obecné míry obezřetnosti lze uvažovat o pouhém opomenutí dlužníka, tedy žalovaného. Soud v daném případě s ohledem na stanovisko žalovaného ještě před zahájením jednání seznámil účastníky s právní úpravou a s obsahem rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2620/2014, 29 Cdo 4388/2013 a 29 Cdo 1154/2014, která se právě týkají přiznání náhrady nákladů řízení za situace, kdy žalobce nezašle před zahájením řízení žalovanému předžalobní výzvu.

19. V daném případě má soud za to, že žalovaný si byl velmi dobře vědom své povinnosti, když tato povinnost byla zcela jednoznačným a jasným způsobem vyjádřena v předmětné smlouvě ve formě notářského zápisu. Žalovaný zcela jistě věděl, že je jeho povinností dodržet lhůtu splatnosti jeho závazku, k němuž se dobrovolně ve smlouvě zavázal. Soud je proto toho názoru, že i kdyby žalovaný neobdržel výše uvedenou výzvu právního zástupce žalobkyně k plnění, nemohl by tvrdit, že z jeho strany se jednalo o pouhé opomenutí, když hradil žalobkyni od července 2021 dílčí nízké částky na svůj dluh. Soud proto zaujal stanovisko, že žalobkyni lze náhradu nákladů řízení přiznat, i kdyby žalovaný výzvu k plnění neobdržel.

20. Pokud jde o lhůtu plnění, určil soud ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. žalovanému obvyklou lhůtu 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, i když žalovaný tvrdil, že si na úhradu částky 194.700 Kč musel vypůjčit peníze od rodiny a na nic dalšího již peníze nemá. Soud přihlédl k tomu, že žalovaný sice pobírá částečný invalidní důchod okolo [částka] měsíčně, ale není to jeho jediný příjem, když žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou a podniká, jak sám uvedl. Podstatná rovněž je povaha závazku, kdy účastníci předmětnou smlouvou zúžili rozsah společného jmění manželů a rozdělili si majetkové hodnoty, kdy každému z nich připadly určité nemovité věci, vozidla a práva a povinnosti k bankovním účtům. Částka 200.000 Kč, kterou se zavázal žalovaný žalobkyni uhradit, vyjadřovala vyrovnání majetku ve společném jmění manželů. Žalobkyni tudíž připadla menší část majetkových hodnot než žalovanému, když bylo třeba toto vykompenzovat částkou 200.000 Kč od žalovaného. Předmětná smlouva byla uzavřena 25. 11. 2020 a žalovaný měl více než sedm měsíců na to, aby částku 200.000 Kč žalobkyni zaplatil a vyrovnal tím podíly účastníků na společném majetku. Žalovaný tedy disponoval větší částí majetku než žalobkyně, a bylo jeho povinností co nejdříve tuto nerovnost odstranit právě úhradou předmětné částky. Žalovaný však nedodržel povinnost, ke které se sám zavázal, a žalobkyně musela na úhradu této částky čekat téměř jeden rok po její splatnosti. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalovaný, jak sám uvedl, má rozdělanou stavbu a na tuto stavbu si půjčil peněžní prostředky. Soud tedy má za to, že zde nejsou podmínky pro povolení delší lhůty plnění žalovanému, jak pro zaplacení úroku z prodlení, tak pro náhradu nákladů řízení, a ani pro povolení úhrady ve splátkách.