8 C 99/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení se sídlem adresa , obec proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení částky 45.751 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 45.751,68 Kč - s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 43.971 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení, - s úrokem 67,42 % ročně z částky 34.828,97 Kč za dobu od 23. 8. 2020, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 174.470 Kč.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 45.751 Kč s úrokem z prodlení 10% ročně z částky 43.971 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem 67,42% z částky 34.828,97 Kč za dobu od 23. 6. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 174.470 Kč. Žalobce tvrdí, že s žalovanou uzavřel smlouvou o úvěru [číslo] na základě níž žalované poskytl úvěr 50.000 Kč dne 25. 9. 2017. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr včetně úroku 92,7% ročně žalobci splatit formou 48 splátek po 3.029 Kč měsíčně. Žalobce před uzavřením smlouvy řádně prověřil na základě dokladů a informací od žalované i z databází poměry žalované a zjistil, že volné zdroje žalované ke splácení úvěru jsou dostatečné. Žalobce povolil žalované na její žádost odklad splátky [číslo] po dobu od 17. 2. do 16. 3. 2018 neběžel sjednaný úrok z úvěru. Žalovaná nehradila řádně splátky, dostala se do prodlení a celkem splatila pouze 87.882 Kč, což žalobce započítal na jistinu a na úrok z úvěru. V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění úvěru 21. 6. 2020, když žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením splátky [číslo] splatné 17. 4. 2020, a prodlení trvalo 65 dnů. Podle bodu 6.4 smlouvy se celá dosud nezaplacená jistina a veškeré nezaplacené úroky přirostlé k jistině staly součástí nové jistiny ve výši 40.474,68 Kč, kterou byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den zesplatnění. Žalovaná částka se skládá z nové jistiny 40.474,68 Kč, ze smluvní pokuty 1.497 Kč, z nákladů spojených s prodlením žalované 2.000 Kč a ze smluvní pokuty 1.780,68 Kč Smluvní pokuta 1.497 Kč představuje tři pokuty po 499 Kč za prodlení o délce 30 dnů s úhradou splátek [číslo] Náklady 2.000 Kč se skládají z 10 částek 200 Kč za každou splátku, u které byla žalovaná v prodlení o délce 15 dnů, což se týká splátek [číslo] Smluvní pokuta 1.780,68 Kč představuje sazbu 0,1% denně z nové jistiny 40.474,68 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 14. 12. 2020, a to v souladu s bodem 6.5 smlouvy, za prodlení s úhradou nové jistiny. Z úroku z úvěru žalobce nárokuje toliko nominální sazbu 67,42% ročně proti efektivní úrokové sazbě 92,7% ročně podle smlouvy. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatila ani po upomínce.

2. Ve věci byl dne 10. 6. 2021 vydán platební rozkaz, který se však zrušil, neboť žalovaná proti němu podala v zákonné lhůtě odpor. Namítla, že na půjčenou částku 50.000 Kč zaplatila více než 81.000 Kč. Nárok žalobce je v rozporu s dobrými mravy a představuje lichvu. Žalovaná navrhla, aby bylo rozhodnuto obdobně jako věci 41C 177/2020, která byla vedena u podepsaného soudu ohledně druhého úvěru žalované u žalobce. Žalovaná poukázala na to, že smlouvu s žalobcem podepsala narychlo, nebylo možné si množství stran pořádně či předem prostudovat a nebyla upozorněna na žádné záludnosti a nevýhodnosti. Žalobce zjišťoval výdajovou stránku žalované pouze výpisem jedné položky s připsáním mzdy na účet a výplatní páskou.

3. Podle výpisu z obchodního rejstříku žalobce vznikl v roce 1994 a do předmětu jeho podnikání patří poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je veden v registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru u České národní banky a podle úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektu finančního trhu má žalobce povolenou činnost podle zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru spočívající v poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

4. Před uzavřením úvěrové smlouvy se žalované dostalo od žalobce informací o spotřebitelském úvěru a poučení, když podepsala formulář prohlášení klientů, informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, a předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obojí dne 22. 9. 2017. V předsmluvním formuláři jsou obsaženy základní parametry úvěru, jeho výše, počet a výše splátek, celková částka k zaplacení, úroková sazba, následky prodlení a možnost odstoupení od smlouvy.

5. V tentýž den 22. 9. 2017 podepsala žalovaná listinu Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] z níž zjistil soud tyto skutečnosti. Žalobce je označen jako poskytovatel úvěru a žalovaná jako klient, žalovaná má uvedeno trvalé bydliště na adrese [adresa žalované], což je úřední adresa [stát. instituce], a doručovací adresu [adresa žalované]. Celková výše úvěru činila 50.000 Kč, doba trvání úvěru 48 měsíců, výše splátky 3.029 Kč měsíčně a počet splátek 48. Splátky měly být placeny nejpozději 17. dne v měsíci a zápůjční úroková sazba činila 92,7% ročně, žalovaná měla celkem uhradit 145.392 Kč. Článek 6 obsahuje důsledky prodlení. Podle bodu 6.1 při prodlení s úhradou splátky o délce 30 dnů vzniká povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku. Podle bodu 6.2 má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých při prodlení v délce 15 dnů, a to ve výši 200 Kč, za každou splátku. Při prodlení o délce 65 dnů dojde podle bodu 6.3 k automatickém zesplatnění úvěru a celá dosud nezaplacená jistina a úroky z úvěru se stávají součástí nové jistiny podle bodu 6.4, kterou je klient povinen zaplatit žalobci v den zesplatnění úvěru. Pro případ prodlení s úhradou nové jistiny je v bodě 6.5 obsažena povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,1% denně. Žalobce potvrdil smlouvu o úvěru akceptační doložkou dne 25. 9. 2017 na konci textu smlouvy pod podpisem žalované.

6. Čerpání úvěru ze strany žalované vzal soud za prokázáno z dokladu o vyplacení úvěru a z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet], podle nichž na tento účet žalované byla připsána částka 50.000 Kč z účtu žalobce dne 26. 9. 2017. Čerpání peněžních prostředků navíc nebylo mezi účastníky sporné.

7. Žalobce dopisem z 26. 9. 2017 oznámil žalované, že smlouvu o úvěru a úvěr podle ní schválil, potvrdil základní parametry úvěru a připojil splátkový kalendář. V něm jsou rozepsány všechny splátky v počtu 48, datum jejich splatnosti a částka, která z každé splátky umořuje jistinu a úrok. První splátka měla být zaplacena 17. 10. 2017 a poslední splátka dne 17. 9. 2021. Podle dodejky byl dopis žalované doručen dne 5. 10. 2017.

8. Žalovaná dne 30. 1. 2018 požádala o úpravu splátkového kalendáře, konkrétně o posun o tři měsíce. Žalobce dopisem z 1. 2. 2018 žalované částečně vyhověl a připojil jí upravený splátkový kalendář, v němž byla vynechána splátka [číslo] splatná 17. 2. 2018, a splatnost ostatních splátek byla posunuta tak, že poslední splátka měla být zaplacena 17. 10. 2021.

9. Splácení úvěru soud ověřil z listiny karta klienta. Žalovaná splátky žalobci hradila, byť ne vždy se jí podařilo provést úhradu splátky řádně a včas, a celkem žalobci zaplatila 87.882 Kč Poslední platbu žalovaná učinila 17. 3. 2020. Žalobce z plateb žalované započítal na jistinu částku 15.171,13 Kč a na úroky 72.710,87 Kč.

10. Žalobce dopisy z 18. 5. 2018, 17. 6. 2019, 18. 11. 2019 a 17. 6. a 18. 6. 2020 upozorňoval žalovanou na prodlení s úhradou konkrétních splátek a na její povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu 499 Kč za splátku v prodlení, náhradu nákladů 200 Kč za každou splátku s tím, že úvěr může být při delším prodlení zesplatněn. Nebylo však zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byly tyto dopisy žalované odeslány či doručeny. Čestné prohlášení žalobce z 25. 1. 2019 o odeslání blíže nespecifikovaných písemností k prokázání těchto skutečností nepostačuje.

11. Žalobce na podporu svého nároku na zaplacení úroku z úvěru předložil vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] k problematice úročení pohledávek z 25. 10. 2018. Znalec zde popisuje dva druhy úrokových sazeb, a to efektivní a nominální, a uvádí převodní tabulku, podle níž efektivní úrokové sazbě 92% odpovídá nominální úroková sazba 67,0381% ročně.

12. Žalobce dopisem z 21. 6. 2020 oznámil žalované, že došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků, a vyzval žalovanou k okamžité úhradě částky 43.971 Kč. V řízení však nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec byl tento dopis žalované odeslán či doručen. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalované dopisem své právní zástupkyně z 25. 11. 2020, v němž žalovanou upozornil na to, že pokud dluh nevyrovná do 15 dnů od odeslání dopisu, obrátí se žalobce se svým nárokem na soud. Podle poštovního podacího archu byl dopis žalované odeslán doporučeně dne 26. 11. 2020.

13. Před uzavřením žalované úvěrové smlouvy zkoumal žalobce poměry žalované, jak soud zjistil z následně uvedených listin. Z registru [příjmení] nebyly zjištěny o žalované žádné negativní skutečnosti. Podle dodatku [číslo] k pracovní smlouvě z 30. 4. 2017 byla žalovaná zaměstnána od 1. 1. 2011 u společnosti [právnická osoba] se sídlem v [obec], pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou od 1. 5. 2017 a mzda byla sjednána ve výši 30.000 Kč, z toho základní složka 20.000 Kč a pohyblivá složka 10.000 Kč. Podle výplatních lístků žalované za červenec a srpen 2017 činila čistá mzda žalované 22.992 Kč a 22.740 Kč, na účet jí bylo vyplaceno 24.362 Kč a 24.396 Kč. Žalobce měl k dispozici občanský průkaz žalované [číslo] s platností do 18. 4. 2019, v němž žalovaná měla uveden trvalý pobyt na adrese [adresa žalované]. Žalovaná žalobci předložila ještě potvrzení o povolení k inkasu vystavené 27. 9. 2017 k jejímu výše uvedenému účtu u [anonymizována dvě slova] pro limit 3.100 Kč na jednotlivou platbu. Žalobce měl dále od žalované k dispozici částečné výpisy z jejího účtu, na nichž byl pouze údaj o příchozí platbě od jejího zaměstnavatele dne 14. 9. a 15. 8. 2017. V listině hodnocení klienta provedl žalobce analýzu poměrů žalované. Čistý měsíční příjem žalované byl zjištěn ve výši 22.866 Kč ze zaměstnání, ohledně výdajů žalobce vycházel z životního minima 3.410 Kč a z nákladů na bydlení 1.400 Kč. K těmto výdajům žalobce připočítal rezervu 1.000 Kč a vypočítal, že žalovaná má volné zdroje ve výši 18.190 Kč. Ohledně žalované bylo dále uvedeno, že je svobodná, nežije ve společné domácnosti s manželem ani partnerem, formu bydlení má státní nebo obecní a dosáhla středoškolského vzdělání s maturitou. Všechny tyto údaje žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalobce po provedené analýze schopností splácet schválil žalované poskytnutí úvěru 50.000 Kč dne 25. 9. 2017. V analýze je ještě výslovně uvedeno, že inkaso nebylo doloženo. Žalovaná v bodovacím systému žalobce dosáhla skóre 507, a byla zařazena do kategorie IV., v níž je maximální počet bodů, nízké riziko a nejlepší segment klientů.

14. Z výpisů ze shora uvedeného účtu žalované za dobu od 1. 6. 2017 do 26. 9. 2017 soud zjistil, že žalovaná před tím, než jí žalobce poskytl žalovaný úvěr, čerpala ještě jiné úvěry od jiných poskytovatelů. Dne 1. 6. 2017 obdržela žalovaná na účet částku 3.000 Kč od [anonymizováno] [právnická osoba], dne 7. 6. 2017 částku 3.000 Kč od [právnická osoba], dne 9. 6. 2017 částku 4.000 Kč od [právnická osoba], dne 27. 6. 2017 částku 7.000 Kč od [právnická osoba], téhož dne ještě 10.000 Kč od [právnická osoba], dne 28. 6. 2017 částku 5.000 Kč od [právnická osoba], téhož dne ještě 8.000 Kč od [právnická osoba], dne 4. 7. 2017 částku 3.000 Kč od [anonymizována tři slova], dne 11. 7. 2017 částku 3.000 Kč z platební brány [anonymizována dvě slova], dne 17. 7. 2017 částku 2.000 Kč od [právnická osoba], dne 19. 7. 2017 částku 4.000 Kč od [anonymizováno] [právnická osoba], dne 24. 7. 2017 částku 15.000 Kč od [právnická osoba], dne 25. 7. 2017 částku 9.000 Kč z platební brány [anonymizováno], dne 27. 8. 2017 částku 800 Kč od [právnická osoba], dne 15. 8. 2017 částku 3.240 Kč z zmíněné platební brány, dne 16. 8. 2017 částku 20.000 Kč od [právnická osoba], dne 18. 8. 2017 částku 10.000 Kč od [anonymizována tři slova], dne 21. 8. 2017 částku 4.000 Kč od [právnická osoba], dne 24. 8. 2017 částku 5.000 Kč od [anonymizována dvě slova], dne 31. 8. 2017 částku 4.500 Kč od [právnická osoba], dne 31. 8. 2017 částku 4.000 Kč od [právnická osoba], dne 4. 9. 2017 částku 2.600 Kč od [právnická osoba], dne 5. 9. 2017 částku 4.000 Kč od [právnická osoba] – dodatečná půjčka, dne 18. 9. 2017 částku 5.000 Kč od [právnická osoba], téhož dne ještě částku 7.890 Kč od [právnická osoba], dne 22. 9. 2017 částku 3.000 Kč od [anonymizována dvě slova]. Z téhož výpisu z účtu žalované lze zjistit také, že žalovaná hradila splátky, např. 14. 9. 2017 částku 2.067,16 Kč platební bráně [anonymizováno], téhož dne částku 1.281 Kč jako splátku, téhož dne další částku 1.767 Kč jako splátku, dne 15. 9. 2017 částku 4.752 Kč jako doplacení nějakého úvěru, dne 16. 9. 2017 částku 5.369,09 Kč na účet [právnická osoba] [anonymizováno], 18. 9. 2017 částku 2.569,72 Kč jako splátku, téhož dne další částku 5.567 Kč, rovněž jako splátku, dne 21. 9. 2017 částku 1.281 Kč jako splátku.

15. Rozsudkem z 6. 4. 2021 č. j. 41 C 177/2020-100, který nabyl právní moci dne 22. 5. 2021, podepsaný soud zamítl žalobu žalobce proti žalované, kterou požadoval zaplacení částky 46.519 Kč s úrokem z prodlení 10% ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, částky 1.884,08 Kč a úroku 67,42% ročně z částky 36.804,94 Kč za dobu od 24. 6. 2020 do zaplacení. Z odůvodnění se podává, že účastníci uzavřeli dne 19. 12. 2017 úvěrovou smlouvu [číslo] na poskytnutí úvěru 50.000 Kč s úrokem 92,7% ročně. Jednalo se tedy o úvěrovou smlouvu, která byla uzavřena později než žalovaná úvěrová smlouva z 26. 9. 2017. Důvodem zamítnutí žaloby byla absolutní neplatnost úvěrové smlouvy pro rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru, když žalobce nedostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované.

16. Z evidence řízení u podepsaného soudu vyplývá, že proti žalované bylo či je doposud vedeno více než 20 řízení, přičemž žalujícími jsou poskytovatelé nebankovních úvěrů anebo společnosti, které skupují tyto pohledávky, které jsou soudu známy z rozhodovací činnosti.

17. Ohledně úrokových sazeb předložil žalobce sdělení České národní banky z 21. 12. 2018, zprávu [obec] spořitelny z 19. 9. 2018, zprávu [právnická osoba] z 28. 8. 2018 [ulice] národní banka informovala žalobce ohledně toho, jakým způsobem a podle jakých zásad vede statistiku úrokových sazeb, a obě banky sdělily úrokové sazby, [ulice] [anonymizováno] v lednu poskytovala hotovostní úvěr o objemu 35.000 Kč na 48 měsíců se sazbou 18,9% průměrně a [příjmení] [příjmení] sdělila, že obvyklé úročení v té době, blíže nespecifikované, se pohybovalo mezi 15% až 35%.

18. Ze zjištěných skutečností soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalované se dostalo informací o žalovaném úvěru ze strany žalobce 22. 9. 2017, tentýž den žalovaná podepsala listinu návrh úvěrové smlouvy/úvěrová smlouva shora uvedeného obsahu. Žalobce se zavázal žalované poskytnout úvěr 50.000 Kč na úrok 92,7% ročně, žalovaná se zavázala zaplatit žalobci 48 splátek po 3.029 Kč měsíčně. Ve smlouvě byly sjednány důsledky prodlení žalované ve formě zesplatnění úvěru, smluvních pokut a výpočtu nové jistiny úvěru. Žalobce nabídku obsaženou v listině návrh úvěrové smlouvy přijal, úvěr schválil a oznámení o schválení úvěru spolu se splátkovým kalendářem žalované zaslal, což žalovaná převzala 5. 10. 2017. Žalovaná čerpala dohodnutou částku bezhotovostně na svůj bankovní účet dne 26. 9. 2017 Celkem žalovaná splatila 87.882 Kč. Žalované byl povolen odklad jedné splátky výše uvedené. Žalovaná se dostávala s úhradou splátek do prodlení a úvěr byl zesplatněn automaticky 21. 6. 2020 po předchozím několikerém upozornění. Nová jistina činila 40.474,68 Kč a sestávala z původní jistiny 34.828,97 Kč a z úroku 5.645,71 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce zjišťoval poměry žalované, jak je výše popsáno. Žalovaná před čerpáním žalovaného úvěru čerpala od výše uvedených dalších poskytovatelů nebankovních úvěrů různé částky. Žalovaná na žalovanou částku žalobci ničeho nezaplatila ani po výzvě.

19. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalované poskytl bezhotovostně dohodnutou částku 50.000 Kč.

20. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepokládá závěr žalobce o tom, že žalované zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splacení žalovaného úvěru, za zodpovědný. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po žalobci důvodně očekávat, a že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U žalobce je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Tentýž zákon v § 75 a § 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalované. Ustanovení § 77 téhož zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud upozorňuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalované splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a jejích dosavadních závazků.

21. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobce tvrdí, že nahlédl do registru SOLUS a NRKI, avšak výpis z registru NRKI nebyl předložen. Žalobci bylo známo, že žalovaná je svobodná a s žádnými dalšími osobami nežije. Příjem žalované i jeho zdroj, tedy pracovní poměr, zjistil žalobce z výplatních pásek a z částečných výpisů z účtu žalované a vycházel při své analýze z částky 22.866 Kč, což je nízký příjem. Pokud jde o výdajovou stránku žalované, nedoložila žalovaná inkaso, jak je uvedeno v listině hodnocení klienta, a žalobce se spokojil toliko s údaji žalované, podle nichž žalovaná vynakládala na bydlení 1.400 Kč měsíčně. Tento údaj žalobce nikterak neověřil a vycházel z životního minima 3.410 Kč. Soud poukazuje na to, že žalovaná v době sjednávání žalované úvěrové smlouvy měla v občanském průkazu trvalý pobyt [adresa žalované], a tento údaj uvedla i do smlouvy. Tato skutečnost měla signalizovat žalobci, že žalovaná nemá řádné bydlení, na kterém by se mohla přihlásit k trvalému pobytu, a to i když uvedla doručovací adresu [adresa žalované]. Žalobce s ohledem na předmět jeho podnikání si musel být vědom toho, že osoby, které jsou přihlášeny k trvalému pobytu na úředních adresách městských či obecních úřadů nejsou příliš spolehlivé a často dochází v průběhu závazkových vztahů s takovými osobami ke komplikacím v kontaktech a komunikaci s nimi. K takovýmto problémům mezi účastníky sice nedošlo, avšak trvalé bydliště na úřední adrese svědčí o tom, že poměry takových osob nejsou zcela uspořádány a nejsou stabilní.

22. Soud dále upozorňuje na to, že žalobce si sice vyžádal od žalované výpis z jejího účtu, avšak tento obsahoval toliko dvě položky, podle nichž žalovaná v srpnu a září 2017 obdržela na svůj účet mzdu od zaměstnavatele. V silách žalobce zcela jistě bylo vyžádat si od žalované úplné výpisy z tohoto jejího účtu za dobu posledních tří měsíců před uzavřením smlouvy. Žalobce by takto mohl zcela snadno zjistit, že žalovaná je zřejmě zvyklá brát si běžně úvěry od různých poskytovatelů, jak je výše popsáno. Rovněž žalobce mohl takto seznat, jaké výdaje žalovaná hradí, tedy např. splátky výše uvedené. Tyto skutečnosti, pro žalobce lehce zjistitelné, by žalobci mohly signalizovat, že žalovaná si ve svém finančním hospodaření nepočíná zodpovědně, a že je již značně zadlužená. Soud má s ohledem na zjištěné skutečnosti za to, že žalobce neměl žalované úvěr poskytnout.

23. Žalobce, který má odbornou převahu nad žalovanou, měl zjistit ohledně žalované více údajů, zejména ohledně jejích výdajů a závazků, a zjištěné údaje vyhodnotit přiléhavěji. Je zřejmé, že žalovaná není schopna správně vnímat vlastní schopnost splácet úvěr, není schopna vyhodnotit svoji majetkovou situaci, měla sice příjem ze zaměstnání na částečný úvazek, avšak tento nebyl dostatečně vysoký na to, aby mohla pokrýt své potřeby a platit žalobci splátky úvěru. Žalovaná nedokáže v této oblasti zřejmě usuzovat zodpovědně a přiměřeně svému stavu a svým poměrům. Spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank, což je již obecně známou skutečností. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaná, a právě k tomu je nutná odborná péče žalobce jakožto poskytovatele úvěru. Žalobce ze skutečností, které u žalované zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit. Žalobce tedy poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona.

24. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalované při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování žalobce výše popsané jakožto věřitele a poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, čerpají tak pro sebe státní prostředky taktéž ve formě sociálních dávek, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Žalobci muselo být zřejmé, že žalovaná není schopna reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit jak svoji schopnost úvěr splácet, tak ani vyhodnotit finanční přínos úvěrové smlouvy pro žalovanou a důsledky uzavření smlouvy.

25. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

26. Za takové situace soud žalovanou úvěrovou smlouvou považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly tudíž vzniknout žádné povinnosti a žádná práva. Žalované nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit žalobci jakékoli úroky z úvěru či smluvní pokuty. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odstavec 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované částku 50.000 Kč, a že žalovaná z toho vrátila 87.882 Kč. Žalovaná zaplatila žalobci vyšší částku, než od žalobce obdržela, a tudíž na její straně bezdůvodné obohacení nevzniklo.

27. Soud ještě dodává, že žalovaná úvěrová smlouva byla posouzena jako absolutně neplatná, a proto nebylo již třeba zabývat se výší úroků z úvěru. Soud pouze na okraj uvádí, že sazbu úroků z úvěru, ať již jde o 92,7% ročně anebo 67,42% ročně, považuje za natolik nepřiměřenou, že se zjevně příčí dobrým mravům, když převyšuje desetinásobek sazby úroku z prodlení. Pokud by tedy úvěrová smlouva byla platná z hlediska zákona o spotřebitelském úvěru, bylo by možné žalobci přiznat pouze sazbu úroků z úvěru ve smyslu § 1802 občanského zákoníku podle databáze České národní banky Arad.

28. Soud ještě připomíná ustanovení § 1796 občanského zákoníku, podle něhož je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Ve spotřebitelských smlouvách jsou navíc podle § 1813 občanského zákoníku zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Sazba úroků z úvěru 92,7% ročně musela průměrnému člověku, podle jeho rozumu a schopností jej užívat s běžnou péčí a opatrností ve smyslu § 4 odstavec 1 občanského zákoníku, signalizovat, že taková cena za poskytnutí úvěru je nepřiměřeně vysoká. Nabízí se otázka, zda vůbec může být přínosem pro jakéhokoliv člověka vzít si úvěr s takto vysokým úrokem. Podle názoru soudu člověk s průměrným rozumem a schopnostmi by si úvěr na takto vysoký úrok nikdy nevzal, pokud by nebyl ve stavu tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti.

29. Na základě výše uvedených skutečností nepovažuje soud žalobu žalobce za důvodnou, a proto jí v plném rozsahu zamítl.

30. Žalovaná měla ve sporu úspěch, a v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení 300 Kč. Tato částka představuje paušální odměnu za odpor žalované do platebního rozkazu v souladu s ustanovením § 1 odstavec 3, § 2 odstavec 3 vyhlášky 254/2015 Sb. Žalovaná nebyla v řízení zastoupena advokátem.