8 C 99/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 37.371,38 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 37.371,38 Kč- s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 31.246,97 Kč za dobu od 18. 5. 2023 do zaplacení- s úrokem ve výši 20.050,48 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 37.371,38 Kč s úrokem za dobu od 20. 11. 2021 do 17. 5. 2023 ve výši 20.050,48 Kč a s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 31.246,97 Kč za dobu od 18. 5. 2023 do zaplacení. Tvrdí, že s žalovanou uzavřel dne 19. 11. 2021 smlouvu o úvěru, na základě níž žalované poskytl převodem na její účet 35.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit včetně úroku z úvěru v sazbě 111,33 % ročně. Pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku a zákonný úrok z prodlení, a smluvní pokutu 0,1 % denně v případě zesplatnění úvěru. Žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků, výplatními páskami žalované, z výpisu z účtu žalované, žalobce rovněž použil statistické údaje o spotřebě českých domácností a vyžádal si úvěrovou zprávu. Žalovaná deklarovala měsíční příjem 29.074 Kč, průměrná měsíční výše výdajů na člena průměrné domácnosti činila podle Českého statistického úřadu 13.253 Kč. K těmto výdajům žalobce připočítal výši splátky žalovaného úvěru 3.491 Kč a porovnáním příjmů a výdajů žalobce zjistil, že žalované zbývá na měsíc 12.330 Kč. Žalovaná na úvěr splatila celkem 38.430,55 Kč, z čehož bylo na jistinu započteno 3.753,03 Kč, na úroky z úvěru 32.280,52 Kč, na poplatky za upomínky 900 Kč a na smluvní pokutu 1.497 Kč. Žalobce z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru tento úvěr ke dni 17. 5. 2023 zesplatnil. Žalovaná částka se skládá z jistiny úvěru 31.246,97 Kč a ze smluvní pokuty 6.124,41 Kč, která byla vypočtena v sazbě 0,1 % denně z jistiny 31.246,97 Kč za dobu od 18. 5. 2023 do 7. 12. 2023. Kapitalizovaný úrok z úvěru 20.050,48 Kč byl vypočten z částky 37.371,38 Kč za dobu od 20. 11. 2021 do 17. 5. 2023. Žalovaná žalobci na žalovanou částku dosud ničeho neuhradila ani po předžalobní výzvě.

2. Ve věci byl dne 12. 1. 2024 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Žalobce je zapsán v obchodním rejstříku od 24. 10. 2007 dosud a do jeho předmětu podnikání náleží poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahuje základní parametry předmětného úvěru, a to jeho výši, počet a výši splátek, celkovou splatnou částku, úrokovou sazbu a náklady v případě opožděných plateb. Žalovaná tuto listinu podepsala 19. 11. 2021.

6. Téhož dne 19. 11. 2021 uzavřel žalobce jako úvěrující s žalovanou jako klientem smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , hodnota, , v níž se zavázal žalované poskytnout úvěr 35.000 Kč na úrok 111,33 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splatit formou 30 splátek po 3.491 Kč měsíčně, přičemž první splátka měla být zaplacena 19. 12. 2021. Podpis žalované na úvěrové smlouvě byl úředně ověřen dne 24. 11. 2021 Českou poštou.

7. Součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka, které v článku VI obsahují následky opožděných plateb. Jsou to poplatek za upomínku 450 Kč, zákonný úrok z prodlení, smluvní pokuta 499 Kč za každou opožděnou splátku, smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky v případě zesplatnění úvěru a oprávnění žalobce úvěr zesplatnit. Tuto listinu žalovaná podepsala 19. 11. 2021.

8. Čerpání úvěru žalovanou vzal soud za prokázáno z následujících listin. , Anonymizováno, . potvrdila, že z účtu žalobce dne 25. 11. 2021 poukázala částku 35.000 Kč na účet č. , č. účtu, . , právnická osoba, . soudu sdělila, že majitelem tohoto účtu je žalovaná. Totéž číslo účtu je uvedeno také v úvěrové smlouvě.

9. Z přehledu plateb bylo zjištěno, jakým způsobem žalovaná úvěr splácela. Nejprve žalovaná zaplatila 3x částku 3.500 Kč v měsících prosinec 2021 a leden a únor 2022. V únoru 2022 uhradila ještě 472 Kč a v měsících březen, duben, květen a červenec 2022 zaplatila vždy 3.500 Kč. Další platbu provedla až v září 2022 ve výši 7.958,55 Kč, poté zaplatila v prosinci 2022 částku 2.000 Kč a poslední platbu žalovaná provedla 17. 2. 2023 ve výši 3.500 Kč. Celkem tak žalovaná žalobci uhradila 38.430,55 Kč.

10. Žalobce ve třech upomínkách ze dnů 24. 2., 9. 10. a 21. 10. 2022 upomínal žalovanou o úhradu dlužných splátek. V řízení nebylo prokázáno, kterého dne, případně zda vůbec, byly tyto dopisy žalované odeslány či doručeny. Dopisem z 19. 5. 2023 žalobce úvěr zesplatnil ke dni 17. 5. 2023, a vyzval žalovanou, aby do 2. 6. 2023 zaplatila 51.391,19 Kč. V řízení nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byl tento dopis žalované odeslán či doručen.

11. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalované dopisem svého právního zástupce z 25. 9. 2023, který byl podle podacího lístku žalované odeslán doporučeně téhož dne.

12. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobcem zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Podle centrální evidence exekucí žalovaná ke dni 19. 11. 2021 neměla žádné exekuce. Podle úvěrové zprávy , Anonymizováno, ze dne 19. 11. 2021 měla žalovaná 2 odmítnuté splátkové kontrakty, 7 odmítnutých nesplátkových kontraktů a 1 odmítnutý kontrakt z karty, a měla 2 existující splátkové kontrakty s celkovou měsíční splátkou 4.856 Kč. Žalovaná žádala o osobní úvěr 31. 10. 2021 ve výši 50.000 Kč a 12. 8. 2021 ve výši 100.000 Kč, a právě tyto 2 kontrakty byly žalované odmítnuty. Celková nesplacená částka u žalované byla 5.022 Kč. Ve zprávě jsou uvedeny 2 existující úvěry ze dnů 7. 11. 2016 a 13. 7. 2016 se splátkami 1.897 Kč a 2.959 Kč měsíčně. U obou těchto úvěrů je uveden počet zbývajících splátek 0 a částka po splatnosti, u jednoho úvěru 1.036 Kč a u druhého úvěru 3.986 Kč.

13. Žalobce v doplnění žaloby z 30. 5. 2024 označil přílohy tohoto podání, a to úvěrovou zprávu, lustraci z centrální evidence exekucí, výpis z běžného účtu žalované, výplatní pásku žalované, zesplatňující dopis a konverzi úvěrové smlouvy. Dvě z těchto elektronických příloh se soudu nepodařilo otevřít, tyto jsou označeny jako , Anonymizováno, spolu s kódem , Anonymizováno, . Z těchto kódů nelze zjistit, o jaké konkrétní listiny se jedná, zda jde o výpis z účtu žalované a výplatní pásku. Soud si vyžádal výpis z účtu žalované od , právnická osoba, . a u jednání hodlal žalobce vyzvat k předložení výplatní pásky žalované, případně obou příloh, které nebylo možné otevřít, neboť byly zaheslovány. Žalobce se však bez omluvy k jednání nedostavil. Soud tedy nemohl vzít za prokázáno, že žalobce měl k dispozici nějaké výplatní pásky žalované či výpis z jejího účtu a za jakou dobu.

14. Z výpisu ze shora uvedeného účtu žalované za dobu od 15. 8. do 21. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaná měla za tuto dobu různé příjmy v řádech stokorun a tisíců korun, u řady z nich nelze zjistit plátce. Tvrzením žalobce odpovídá příjem žalované z účtu , právnická osoba, , a to dne 10. 9. 2021 ve výši 32.142 Kč, dne 12. 10. 2021 ve výši 29.074 Kč a dne 12. 11. 2021 ve výši 32.457 Kč. Nad rámec tisícikorunových příjmů měla žalovaná ještě na účet připsanou částku 13.020 Kč dne 5. 11. 2021 a částku 22.120 Kč dne 3. 9. 2021 a 16.600 Kč dne 12. 10. 2021. Za předmětné období měla žalovaná výdaje v řádech stovek Kč a tisíců Kč. Dne 22. 10. 2021 byla na účet žalované připsána částka 8.000 Kč jakožto půjčka z účtu společnosti , právnická osoba15. Žalovaná byla od roku 2017 do roku 2020 v insolvenci, a soud z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku zjistil tyto skutečnosti. Úpadek žalované byl zjištěn usnesením , datum, , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , a žalované bylo povoleno oddlužení. Do insolvenčního řízení bylo přihlášeno několik pohledávek, a to pohledávka ze smlouvy o půjčce uzavřené s , právnická osoba, ve výši 6.143,14 Kč, pohledávka věřitele , právnická osoba, ve výši 247.680,54 Kč pocházející ze smlouvy o úvěru uzavřené 17. 3. 2014 s , právnická osoba, , pohledávka věřitele , právnická osoba, ze smlouvy o zápůjčce z 13. 7. 2016 ve výši 59.019,70 Kč, pohledávka věřitele , právnická osoba, , právnická osoba, . ve výši 25.355,58 Kč pocházející ze smlouvy o účtu s , právnická osoba, , pohledávka věřitele , právnická osoba, ze smlouvy o úvěru z 29. 9. 2015 ve výši 5.075 Kč. Usnesením z 22. 1. 2020 vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalované a osvobodil žalovanou od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení i od pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

16. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 19. 11. 2021 se žalované dostalo informací o základních parametrech úvěru a téhož dne s žalobcem uzavřela smlouvu o úvěru, na základě níž čerpala bezhotovostně na svůj účet 35.000 Kč. Žalovaná měla úvěr splatit včetně úroku 111,33 % ročně 30 splátkami ve výši 3.491 Kč měsíčně, kdy celkem měla žalovaná uhradit 104.730 Kč. Žalovaná zaplatila žalobci celkem 38.430,55 Kč, což bylo započteno na jistinu, úroky z úvěru, smluvní pokuty a poplatky za upomínky. Žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované shora uvedeným způsobem, nahlížel do centrální evidence exekucí a vyžádal si úvěrovou zprávu. Žalovaná byla od roku 2017 do roku 2020 v insolvenci pro shora uvedené dluhy, povolené oddlužení splnila. Žalovaná má evidováno celkem 8 odmítnutých kontraktů, z toho 2 splátkové kontrakty ze dnů 12. 8. a 31. 10. 2021. Dne 22. 10. 2021 žalovaná čerpala úvěr 8.000 Kč od , právnická osoba, V řízení nebylo zjištěno, že by žalobce zjišťoval příjmy a výdaje žalované, že by měl od žalované k dispozici výplatní pásky či výpis z jejího účtu a za jaká období. Žalobce upomínal žalovanou o úhradu dlužných splátek a úvěr zesplatnil, avšak nebylo prokázáno, že by tyto upomínky a zesplatňující dopisem byly žalované odeslány či doručeny. Žalovaná částka se skládá z jistiny 31.246,97 Kč a ze smluvní pokuty 6.124,41 Kč, jak je shora uvedeno. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradila ani po předžalobní výzvě.

17. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce jakožto věřitel a úvěrující si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalované poskytl dohodnutou peněžní částku 35.000 Kč sjednaným způsobem, tedy bezhotovostně na účet.

18. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po žalobci důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalované splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a jejích dosavadních závazků.

19. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. V řízení nebylo prokázáno, že žalobce měl výplatní pásky žalované a výpis z jejího účtu za blíže nespecifikovaná období. Nebylo prokázáno, že by žalobce zjišťoval celkové poměry žalované, například její osobní stav, způsob bydlení, vyživovací povinnosti, zdroje příjmů. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalobce tímto způsobem zjišťoval u žalované její výdaje, například na bydlení, dopravu, domácnost, děti, přičemž ohledně výdajů žalobce vycházel z údajů , právnická osoba, a nebylo prokázáno, že by tyto výdaje zjišťoval z výpisu z účtu žalované. Žalobce nezjišťoval přímo od žalované její zadluženost. Z úvěrové zprávy mohl žalobce zjistit, že žalovaná měla řadu odmítnutých kontraktů, v úvěrové zprávě jsou specifikovány pouze 2 z nich, kdy žalovaná žádala o úvěr 12. 8. 2021 a 31. 10. 2021. Podle úvěrové zprávy měla žalovaná ještě 2 existující kontrakty z roku 2016, které měly být ukončeny v roce 2017 a 2018. Soud poukazuje na to, že v úvěrové zprávě ze dne 19. 11. 2021 vůbec není zahrnut úvěr, který žalovaná čerpala 22. 10. 2021 ve výši 8.000 Kč od nebankovního poskytovatele , právnická osoba, Pokud by žalobce měl skutečně k dispozici výpis z účtu žalované, mohl tuto skutečnost snadno z tohoto výpisu zjistit. Soud z výpisu z účtu žalované ověřil její příjem za září, říjen a listopad 2021 ve výši 31.224 Kč průměrně. Žalovaná měla i jiné příjmy, v nižších částkách, jak soud shora uvedl, nebyl však zjištěn jejich zdroj, případně to, zda se jedná o příjmy pravidelné. Soud poukazuje na to, že ke dni 15. 8. 2021 měla žalovaná zůstatek na účtu 11.467,46 Kč a ke dni 19. 11. 2021 měla zůstatek pouze 1.644,23 Kč, a to za situace, že v říjnu 2021 čerpala úvěr 8.000 Kč. Pro posouzení celkových poměrů žalované však bylo podstatné také to, že žalovaná od března 2017 byla v insolvenci, do níž se dostala z důvodu dluhů z úvěrů od bankovních i nebankovních poskytovatelů. Insolvenční řízení bylo ukončeno shora uvedeným usnesením z 22. 1. 2020 po splnění oddlužení, a žalovaná ke dni 19. 11. 2021 měla 10 odmítnutých kontraktů, z toho 2 v srpnu a říjnu 2021. Žalovaná tedy hned v následujícím roce po ukončení insolvenčního řízení žádala o další úvěry, čerpala úvěr od , právnická osoba, a její zůstatek na účtu se výrazně snížil. Je tedy zřejmé, že žalovaná po ukončení insolvence hodlala pokračovat v opatřování peněžních prostředků formou úvěrů, tedy znovu se zadlužovat. Za této situace měl žalobce vyvinout zvýšenou míru obezřetnosti a žádné peněžní prostředky žalované již nepůjčovat, když žalovaná byla po skončení insolvence opět zadlužená a žádala o další úvěry.

20. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více tak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaná, a právě k tomu je nutná odborná péče žalobce jakožto poskytovatele úvěru. Žalobce nemohl provést porovnání řádně nezjištěných a neověřených příjmů žalované s jejími řádně nezjištěnými a neověřenými výdaji, a nezjistil rovněž stávající závazky žalované a způsob jejich plnění. Ze skutečností, které žalobce u žalované prokazatelně mohl zjistit, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované žalovaný úvěr splatit. Soud je naopak toho názoru, že původní věřitel neměl již žalované žádný úvěr poskytovat a zvyšovat její stávající úvěrové zatížení. Žalobce tedy poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona.

21. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalované při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování žalobce výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Žalobci muselo být zřejmé, že žalovaná není schopna reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěr splácet.

22. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

23. Za takové situace soud úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednaných splátkách a lhůtě ani platit původnímu věřiteli jakékoliv úroky, poplatky či smluvní pokuty. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované částku 35.000 Kč, a žalovaná zaplatila celkem 38.430,55 Kč, tedy částku vyšší, než čerpala. Bezdůvodné obohacení na straně žalované tak nevzniklo.

24. Na základě výše uvedených skutečností nepovažuje soud žalobu žalobce za důvodnou, a proto ji zamítl v plném rozsahu.

25. Žalovaná měla ve sporu úspěch, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.