9 C 100/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. Josefem Kavalcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , se sídlem adresa o zaplacení smluvní pokuty ve výši částka ,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovanému se vrací část zaplacené zálohy na náklady důkazů ve výši [částka].

IV. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka].

1. Žalobkyně se po žalovaném původně domáhala zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení za období od [datum] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“) uzavřené mezi [celé jméno svědka], nar. dne [datum], bytem [adresa svědka a svědkyně], jako postupitelem (dále jen„ Postupitel“) a žalobkyní jako postupníkem, se žalobkyně stala věřitelkou pohledávky z dohody o uznání a zaplacení dluhu ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a postupitelem (dále jen„ Dohoda“). Postupitel vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky ze smlouvy v souladu s § 1882 odst. 1 o. z., oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalovaný v čl. I. odst. 2. dohody uznal svůj dluh vůči postupiteli v celkové výši [částka], a to ve smyslu ustanovení § 2053 o. z., a to co do důvodu i výše, kdy tento dluh vznikl z důvodu opakovaných finančních zápůjček ze strany postupitele pro osobu žalovaného. Žalovaný se v dohodě zavázal dluh uhradit, a to [anonymizováno] pravidelnými ročními splátkami v souladu s čl. II. odst. 1 dohody tak, že první splátka bude uhrazena ve výši [částka] a další splátky budou činit částku ve výši [částka], kdy první splátka měla být uhrazena v roce [rok] a ostatní splátky měly být splatné vždy do posledního dne v kalendářním roce, kterého se platba týká, až do úplného zaplacení. Pro případ prodlení žalovaného s uhrazením dlužné částky, resp. jednotlivých splátek, byla v čl. II. odst. 3 dohody sjednána smluvní pokuta ve výši [anonymizováno] denně z dlužné částky za každý den prodlení, kdy v případě prodlení se stává celý dluh automaticky bez dalšího splatným a žalovaný je povinen dluh uhradit nejpozději do [anonymizováno] dnů od splatnosti poslední splátky, která nebyla uhrazena. V tomto odstavci dohody bylo dále ujednáno, že prodlením žalovaného vzniká postupiteli taktéž nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaný postupiteli řádně a včas uhradil první dvě splátky dluhu, tj. uhradil řádně splátku ve výši [částka] ke konci roku [rok] a splátku ve výši [částka] ke konci roku [rok]. Neuhradil však splátku ve výši [částka] splatnou ke dni [datum], a celý dluh se tak stal v souladu s odst. II.2. dohody ke dni [datum] splatným. Ke dni uzavření smlouvy tak evidoval postupitel za žalovaným pohledávku ve výši [částka] (dále jen„ pohledávka“) s příslušenstvím. Celá pohledávka se v souladu s výše uvedeným stala ke dni [datum] splatnou, kdy od [datum] se žalovaný nachází v prodlení s úhradou zbývající částky ve výši [částka], kdy od tohoto okamžiku je žalobkyně oprávněna po žalovaném požadovat sjednanou smluvní pokutu ve výši [anonymizováno] denně z dlužné částky. Od [datum] rovněž započal běžet zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně tedy vstoupila na základě smlouvy do všech práv a povinností postupitele ve všech uvedených nárocích vyplývajících z pohledávky, a to včetně jejího příslušenství a zajištění. Žalovanému byla prostřednictvím zástupce žalobkyně zaslána dne [datum] předžalobní výzva ze dne [datum]. Žalovaný měl povinnost zaplatit pohledávku ve výši [částka] s příslušenstvím nejpozději do [anonymizováno] dnů ode dne doručení výzvy, on však až do podání žaloby nic neuhradil. Smluvní pokuta ve výši [anonymizováno] denně z dlužné částky činí od [datum] ke dni podání žaloby, tj. do dne [datum], jako samostatný nárok z jistiny ve výši [částka] částku ve výši [částka]. V průběhu řízení žalovaný s ohledem na ve věci nařízené předběžné opatření ke dni [datum] uhradil žalovanou jistinu ve výši [částka], smluvní pokutu ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení z jistiny za období od [datum] do [datum] ve výši [částka]. V reakci na tuto skutečnost žalobkyně reagovala rozšířením žaloby o smluvní pokutu za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], kdy rozšíření žaloby bylo připuštěno usnesením zdejšího soudu ze dne 15. 12. 2021, č. j. [číslo jednací]. Následně žalobkyně podáním ze dne [datum] vzala žalobu z části zpět, proto bylo řízení usnesením zdejšího soudu z téhož dne č. j. 9 C 100/2021-567 zastaveno co do jistiny [částka], zákonného úroku z prodlení z této částky za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a co do smluvní pokuty ve výši [anonymizováno] denně z částky [částka] za období od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Nadále tak bylo řízení vedeno pouze ohledně smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] ve výši [částka].

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že dohoda o uznání a zaplacení dluhu je neplatná, jednak z důvodu neurčitosti a dále pak z důvodu, že jde o simulovaný, tedy zastřený právní úkon. K prvnímu důvodu neplatnosti uvedl, že z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že závazek, jehož se uznání týká, lze konkretizovat například uvedením důvodů odkazem na listinu, ve které je specifikován, nicméně určitost závazku nelze ztotožňovat s jeho výší (rozhodnutí ve věci 29 Odo 1126/2003). Z rozhodnutí ve věci sp. zn. 33 Cdo 12/2013 pak plyne, že nestačí, že dlužníku, který jednostranný právní úkon učinil, popř. věřiteli, kterému byl tento úkon adresován, byl jasný důvod uznávaného dluhu, není-li to poznatelné z textu listiny, a může tedy vzbuzovat důvodné pochybnosti o jeho obsahu u třetích osob. Podle rozhodnutí ve věci sp. zn. 32 Cdo 1395/2013 požadavku určitosti uznávaného závazku odpovídá jeho konkretizace nezaměnitelným způsobem. V textu dohody však stran určitosti uznávaného závazku 3. Podle ustanovení § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

4. Podle ustanovení § 2054 odst. 1 o. z. se placení úroků považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí. Podle odstavce 2 téhož ustanovení plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

5. Podle ustanovení § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Podle odstavce 2 téhož ustanovení má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

6. Podle ustanovení § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se při výkladu projevu vůle přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

7. Podle ustanovení § 574 o. z. je na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

8. Podle ustanovení § 579 odst. 1 o. z. způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu.

9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně svědek [celé jméno svědka], jako věřitel, a žalovaný, jako dlužník, dne [datum] uzavřeli u advokáta [celé jméno svědka] dohodu o uznání a zaplacení dluhu, kterou žalovaný uznal svůj dluh vůči věřiteli v celkové výši [částka] a zavázal se jej zaplatit [anonymizováno] ročními pravidelnými splátkami, a to první splátkou ve výši [částka] a dalšími splátkami ve výši [částka], počínaje rokem [rok] splatnými vždy do posledního dne v kalendářním roce, kterého se platba týká, až do úplného zaplacení. Splátky byly sjednány pod ztrátou výhody splátek s tím, že v případě, že některá ze splátek nebude uhrazena ve sjednaném termínu, dlužník ztrácí výhodu splátek a celý zbytek dluhu je splatný najednou v termínu nejpozději do [anonymizováno] dnů od data splatnosti poslední splátky, která nebyla uhrazena. Zaplacením se rozumí okamžik připsání částky na účet věřitele. Dále bylo mezi stranami jednáno, že v případě prodlení dlužníka s úhradou dlužné částky, je tento povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši [anonymizováno] z dlužné částky za každý den prodlení. Zároveň může věřitel uplatnit i nárok na úrok z prodlení v zákonné výši. Pokud jde o právní důvod dluhu oba účastníci v dohodě konstatují, že jsou dlouholetí přátelé, kteří si dlouhodobě vzájemně vypomáhali v soukromých záležitostech i v jejich podnikání, včetně poskytnutí finančních zápůjček, které jsou předmětem a obsahem dohody. Dále v dohodě konstatují, že: "dluh vznikl zejména tím, že věřitel v období roku [rok] až [rok] poskytl dlužníkovi v několika případech finanční půjčky (zápůjčky), jejímž účelem byla zejména výpomoc v jeho podnikání. Část těchto půjček byla postupně dlužníkem vrácena, přičemž vše nesplacené části celkového dluhu po provedené rekapitulaci je částka uvedená v předchozím odstavci, která je předmětem této dohody“. Pravost podpisů na této listině byla ověřena výše uvedeným advokátem (vše zjištěno z dohody o uznání a zaplacení dluhu ze dne [datum]).

11. Dále soud ze shodných tvrzení účastníků zjistil, že žalovaný uhradil [anonymizováno] splátky dle dohody, a to splátku [částka] ke konci roku [rok] a splátku [částka] ke konci roku [rok]. Splátku splatnou ke konci roku [rok] již neuhradil.

12. Pohledávka [celé jméno svědka] za žalovaným z výše uvedené dohody byla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupena na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky). [celé jméno svědka] postoupení pohledávky na žalobkyni oznámil žalovanému dopisem ze dne [datum], který zaslal doporučeně žalovanému na adresu uvedenou v dohodě, tedy [obec a číslo], přičemž dohoda obsahuje v čl. III. odst. 3 ujednání, že dlužník je povinen při změně bydliště neprodleně písemně informovat věřitele, přičemž pokud tak neučiní, platí, že mu je veškerá korespondence zasílána na adresu uvedenou v záhlaví dohody. Zásilka byla podána na poště [datum] (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku). Následně pak v průběhu řízení žalovaný uhradil žalobkyni částku [částka], jako zůstatek jistiny, částku [částka], jako smluvní pokutu za období od [datum] do [datum] a částku [částka], jako zákonný úrok z dlužné jistiny za období od [datum] do data úhrady jistiny, tedy do [datum]. Úhradu žalovaný provedl převodem ze svého účtu na účet žalobce, přičemž do zprávy pro příjemce uvedl v případě všech těchto plateb“ neuznávám”. Důvodem úhrady byla skutečnost, že se žalobce snažil dosáhnout zrušení předběžného opatření nařízeného usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 11. 2021, č. j. [číslo jednací], (zjištěno z návrhu žalovaného na zrušení předběžného opatření ze dne [datum] a výpisu z účtu žalovaného u [anonymizována dvě slova]).

13. Tyto skutečnosti byly mezi účastníky navíc nesporné.

14. Spor byl v první řadě veden o to, zda dohoda je platná. Odpověď na tuto otázku měla význam pro důkazní břemeno ohledně existence dluhu. Pokud by byla dohoda platná, zakládala by existenci právní domněnky existence a výše uznávaného dluhu. Za této situace by žalovaný musel v řízení vyvrátit či zpochybnit existenci uznaného dluhu. Jak plyne z konstantní judikatury k vyvrácení domněnky existence uznaného dluhu nepostačuje pouhá pochybnost či nejasné okolnosti vzniku závazku. Pokud se dlužníkovi podaří prokázat, že dluh vůbec nevznikl, pak je tato skutečnost způsobilá vyvrátit právní domněnku existence uznaného dluhu.

15. Žalovaný platnost dohody zpochybňoval jednak skrze námitku, že vymezení uznávaného závazku není v dohodě dostatečně určité, přičemž odkazoval na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 1126/2003, 33 Cdo 12/2013 a 32 Cdo 1395/2013. Podle závěrů dovolacího soudu vyjádřených v uvedených rozhodnutích lze závazek, jehož se uznání týká konkretizovat například odkazem na listinu, ve které je specifikován, nicméně určitost závazku nelze ztotožňovat s jeho výší, dále nestačí, že dlužníku, který úkon učinil, popř. věřiteli, kterému je adresován, byl jasný důvod uznávaného dluhu, není-li to poznatelné z textu listiny, a může tedy vzbuzovat důvodné pochybnosti o jeho obsahu u třetích osob a konečně je třeba, aby uznávaný závazek byl konkretizován nezaměnitelným způsobem.

16. K této otázce soud uzavírá, že má vymezení uznávaného dluhu v dohodě za dostatečně určité s ohledem na konkrétní okolnosti této věci. Formulace“ …dluh vznikl zejména tím, že věřitel v období roku [rok] až [rok] poskytl dlužníkovi v několika případech finanční půjčky (zápůjčky), jejímž účelem byla zejména výpomoc v jeho podnikání. Část těchto půjček byla postupně dlužníkem vrácena, přičemž výše nesplacené části celkového dluhu po provedené rekapitulaci je částka uvedená v předchozím odstavci, která je předmětem této dohody…” zcela jistě není ideální. Předně slovo zejména navozuje možnost, že důvodem dluhu by mohlo být i jiné právní jednání než smlouvy o zápůjčkách, přičemž toto jednání není nijak konkretizováno. Pokud jde o formulaci dohody, zde soud vycházel z výpovědi svědka [celé jméno svědka], který uvedl, že slovo“ zejména” je v textu nadbytečné, a že žádný z účastníků o žádném jiném dluhu nemluvil, naopak oba před advokátem mluvili o zápůjčkách. Úmysl jednajících stran v době uzavírání dohody byl tedy zřejmý, uznat pouze dluhy plynoucí ze zápůjček. Tato nejasnost byla tedy v řízení odstraněna výkladem ve smyslu ustanovení § 556 odst. 1 o. z., když byl zjištěn úmysl obou jednajících. Dluh je tak identifikován důvodem (smlouvy o zápůjčce, či půjčce) i výší ([částka]). Soudu je známo, že Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 32 Cdo 1419/2010 dospěl mimo jiné k závěru, že je-li uznáváno několik závazků, ať už ze stejného právního titulu nebo z různých právních důvodů, musí být rozsah jednotlivých specifikovaných uznávaných závazků zjistitelný z uznávacího prohlášení, nevyplývá-li z listin, na něž je odkazováno. Neurčitost uznávacího prohlášení tak může spočívat i v tom, že není zřejmé, v jakém rozsahu (jaké výši) dlužník uznává určitý závazek. Podle přesvědčení soudu nelze závěry obsažené v tomto rozhodnutí aplikovat na projednávanou věc. Předně skutková situace byla ve zmiňované věci odlišná, neboť šlo o závazky z celkem [anonymizováno] úvěrových smluv uzavřených mezi bankou a žalovaným, kdy předmětem uznání byla jak jistina, tak i úroky, přičemž nebylo zřejmé, kolik činila jistina a kolik činily úroky v případě každé jednotlivé smlouvy o úvěru. Řízení bylo vedeno o zaplacení dluhu z jedné úvěrové smlouvy, jíž se uznání závazku týkalo, přičemž mezi stranami byla sporná výše dlužné částky (jak vysoká je dlužná jistina a jak vysoký je dlužný úrok). V uznání byl totiž uveden součet jistin ze všech úvěrů a součet všech úroků. V této věci však jde o vztah mezi dvěma fyzickými osobami, přičemž předmětem uznání jsou pouze jistiny z půjček (zápůjček), k jejichž poskytnutí a postupnému splácení (částečnému) mezi účastníky docházelo. Dále je třeba vycházet z toho, že oběma stranám v této věci byl obsah ujednání zřejmý, nevzbuzoval u nich pochybnosti a obě strany se podle dohody chovaly po dobu delší než dva roky. Také je nutné přihlédnout k tomu, že dohoda v této věci byla uzavřena za odlišné právní úpravy. Ve věci, které se týká posledně uvedený rozsudek Nejvyššího soudu, došlo k uznání závazku podle § 323 obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.) za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále též jen„ obč. zák.“), přičemž Nejvyšší soud aplikoval při posuzování platnosti uznání ustanovení § 37 obč. zák. V této věci však došlo k uznání podle § 2053 o. z., tedy za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., který výslovně akcentuje zásadu preference platnosti právního jednání před jeho neplatností, jež našla zakotvení ve shora uvedeném ustanovení § 574 o. z. Preference platnosti jednání před jeho neplatností vychází z předpokladu, že pokud účastník právně jedná, činí tak proto, aby svým projevem vůle vyvolal zamýšlené právní následky. Vzniknou-li pochybnosti o významu projevené vůle, je třeba tyto pochybnosti odstranit a právní jednání vyložit takovým způsobem, který umožňuje, aby právní jednání zamýšlené právní následky skutečně vyvolalo, tedy způsobem, který vede k závěru o platnosti právního jednání ([příjmení], P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ [číslo]). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. [číslo] – [číslo]). Zároveň je třeba vycházet i z obecné zásady, že smlouvy mají být plněny. V této věci obě strany v rovném postavení se uzavřely dobrovolně výše uvedenou dohodu, kterou žalovaný po [anonymizováno] letech odmítl plnit, přičemž namítá její neurčitost. Na tuto situace je podle přesvědčení soudu třeba aplikovat ustanovení § 579 odst. 1 o. z., podle kterého způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu. Namítanou neplatnost dohody by způsobili oba její účastníci, neboť se shodli na jejím znění, a žalovaný, tak nemůže namítnout neplatnost a uplatnit z neplatného jednání pro sebe výhodu. Ze všech shora uvedených důvodů tedy soud uzavírá, že uznávací prohlášení obsažené v předmětné dohodě má soud za dostatečně určité.

17. Pokud jde o další námitku žalovaného, že dohoda je zastřeným (disimulovaným) právním jednáním, kdy vůlí účastníků nebylo uzavřít dohodu o uznání a zaplacení dluhu, ale smlouvu o převodu autoservisu provozovaného společností svědka [právnická osoba] na společnost žalovaného [právnická osoba] (snad smlouvu o koupi závodu ve smyslu ustanovení § 2175 o. z., případně smlouvu o koupi části závodu ve smyslu ustanovení § 2183 o. z.) tato je spojena s námitkou žalovaného, že uznaný dluh neexistuje, když žalovaný svědku [celé jméno svědka] z titulu smlouvy o zápůjčce nic nedlužil. Jde tedy na námitku, která jednak míří na platnost dohody jako disimulovaného jednání a zároveň míří k vyvrácení domněnky existence dluhu. Pokud by žalobce prokázal, že úmyslem stran bylo uzavřením dohody o uznání dluhu zastřít smlouvu o koupi závodu, musel by soud ve smyslu ustanovení § 555 odst. 2 o. z. posoudit, zda právní jednání má znaky smlouvy o koupi závodu či části závodu. Tyto znaky však v případě dohody soud neshledal. Podstatné náležitosti smlouvy o koupi závodu jsou vymezeny v § 2079 upravujícím obecná pravidla pro kupní smlouvu. Smlouva musí obsahovat čtyři základní závazky: Prodávající se zavazuje, že předmět koupě odevzdá kupujícímu a že mu umožní nabýt vlastnické právo k tomu předmětu. Kupující se zavazuje, že předmět koupě převezme a zaplatí kupujícímu kupní cenu. Kromě vymezení základních závazků je dále třeba dostatečně jasně označit strany smlouvy a předmět koupě, tj. závod, který má kupující nabýt (Tichý, L., Pipková P. J., Balarin, J.: Kupní smlouva v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 445 – 455). V případě dohody však absentuje řádné označení stran smlouvy, neboť šlo o podnik nikoliv svědka [celé jméno svědka], ale [právnická osoba] s.r.o., a kupujícím neměl být žalovaný, ale společnost [právnická osoba], a dále zcela absentuje vymezení předmětu koupě – závodu. Pokud by tedy bylo prokázáno, že úmyslem stran nebylo uzavřít dohodu o uznání a zaplacení dluhu, ale smlouvu o koupi závodu, musel by soud posoudit toto právní jednání za neplatné, neboť v případě dohody by zde zcela absentovala vůle stran a v případě smlouvy o koupi závodu podstatné náležitosti smlouvy.

18. Soud se tedy nadále zabýval posouzením toho, zda šlo o ze strany účastníků o disimulované jednání a zároveň zda existoval (resp. neexistoval) uznaný dluh, kdy tato skutečnost by mohla vyvrátit právní domněnku existence uznaného dluhu, přičemž k jejímu vyvrácení nepostačuje pouhá pochybnost či nejasné okolnosti vzniku závazku. Žalovaný, na kterém leželo břemeno k vyvrácení této domněnky, tvrdil a snažil se prokázat, že svědek [celé jméno svědka] mu neposkytoval žádné půjčky k čemuž tvrdil jednak, že svědek nebyl v rozhodném období dostatečně solventní, když naopak on si od žalovaného musel půjčovat, dále žalovaný tvrdil, že on sám byl naopak dostatečně solventní a neměl důvod si od svědka finanční prostředky půjčovat a dále se žalovaný snažil prokázat, že částku uvedenou v dohodě měl sice svědkovi zaplatit, ale nikoli z titulu smluv o zápůjčce, ale z titulu prodeje autoservisu.

19. K majetkovým poměrům svědka [celé jméno svědka] a žalovaného a poskytování půjček mezi nimi byl proveden důkaz jednak výpovědí svědka [celé jméno svědka], výpovědí žalovaného, výpovědí svědkyně [celé jméno svědkyně], výpovědí svědka [celé jméno svědka], výpovědí svědka [celé jméno svědka] a dále listinami zejména výpisy z účtů žalovaného č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] (č. l. 64-263), č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] (č. l. 264-397) a výpisem z účtu č. [bankovní účet] za období od zřízení účtu ([datum]) do [datum] (č. l. 600-604), a dále leasingovou smlouvou [číslo] ze dne [datum] uzavřenou mezi společnostmi [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], jako pronajímatelem a [právnická osoba], [IČO] (č. l. 696), fakturou [číslo] ze dne [datum] (č. l. 697), protokolem o zániku Leasingové smlouvy [číslo] ze dne [datum] (č. l. 698), fakturou č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] (č. l. 699) a úplným výpisem z obchodního rejstříku [právnická osoba] s.r.o. (č. l. 700).

20. Svědek [celé jméno svědka] k těmto skutečnostem vypověděl, že s žalovaným byli dlouholetí kamarádi, a když žalovaný potřeboval půjčit peníze do podnikání svědek mu je půjčil. Šlo o různě vysoké částky do výše cca [částka], které žalovanému předával v hotovosti, kdy celková částka, kterou svědek žalovanému půjčil mohla být cca [částka]. Žalovaný vždy nějakou částku vrátil, např. když mu svědek půjčil [částka], žalovaný vrátil [částka]. Na jednotlivé půjčky si vystavovali příjmové doklady. Tyto doklady zničili, když uzavřeli výše uvedenou dohodu. Ke svým majetkovým poměrům svědek [celé jméno svědka] uvedl, že v té době podnikal, měl dvě společnosti s ročním obratem [částka], takže si mohl dovolit půjčovat peníze. Peníze, které půjčoval žalovanému měl svědek buď doma v hotovosti nebo je vybral z účtu. Svědek si nepamatuje, ze kterého účtu výběry pro žalovaného prováděl, v minulosti měl celkem [anonymizováno] účtů v současné době má již jen jeden. Půjčky byly bezúročné. Svědek si nepamatuje, na co si žalovaný peníze půjčoval, i když o tom vždycky mluvili. Žalovaný působil jako bohatý člověk, svědek ví o tom, že měl různé firmy, nebo nemovitost v hodnotě cca [částka]. To, že si žalovaný půjčoval peníze nebral svědek jako něco zvláštního, i svědek si někdy potřeboval půjčit peníze. Svědek sám měl úvěr u [právnická osoba] na [částka], ten ale ani nedočerpal a splatil jej v roce [rok] z prodeje areálu v [obec]. Pokud jde o uzavření dohody o uznání a zaplacení dluhu, došlo k tomu tak, že svědek prodělal dne [datum] mrtvici, byl na vozíku a vypadalo to, že nebude chodit a hýbat rukou. Proto se žalovaný rozhodl, že ukončí své podnikání, kdy veškeré movité vybavení autoservisu provozovaného [právnická osoba] s.r.o. převzal žalovaný. Svědek chtěl také vyrovnat také další věci, proto chtěl vyřešit i dluh, který u něj měl žalovaný za posledních [anonymizováno] let. Svědek vše domlouval se svým advokátem JUDr. [celé jméno svědka] Ph.D., v kontaktu s ním byl i žalovaný. Bylo dohodnuto, že žalovaný celý dluh zaplatí do [anonymizováno] let. Původně mluvili o tom, že se splácet začne už v roce [rok], následně se na přání žalovaného dohodli na tom, že první splátku žalovaný zaplatí do konce roku [rok]. Žalovaný uhradil první i druhou splátku. Ke konci roku [rok], když měla být splatná třetí splátka zavolal žalovaný svědkovi, že se sejdou, aby připravil všechny doklady, které má, a také všechny směnky, že žalovaný doplatí celý zbytek dluhu. Setkali se u svědka doma. Žalovaný svědkovi sdělil, že se dostal do finančních problémů, že je prakticky v insolvenci. Nabídl svědkovi, že pokud mu vrátí všechny směnky, zaplatí mu částku [částka], kterou má u sebe. Také uvedl, že tím páchá trestný čin, protože je v insolvenci. Svědek s tímto nesouhlasil, trval na úhradě celé zbývající částky ([částka]). Na to začal žalovaný svědkovi vyhrožovat. Svědek neměl sílu to řešit, proto svoji pohledávku prodal žalobkyni. Dohodu o uznání a zaplacení dluhu domlouvali dopředu s JUDr. [celé jméno svědka] Ph.D., měli společnou schůzku v restauraci. Hlavně si to s JUDr. [celé jméno svědka] domlouval žalovaný, protože žalobci bylo jedno, jak to bude upraveno. Vrátil se po rehabilitaci, chodil o holích, ruku měl v šátku, vůbec neměl myšlenky na to, řešit způsob, jakým bude záležitost vyřešena. Při schůzce se dohodly konkrétní podrobnosti dohody, před podpisem se nic neměnilo. Není možné, že by žalovaný dostal jiný dokument než ten, který byl odsouhlasen.

21. Žalovaný ke svým majetkovým poměrům, poměrům svědka [celé jméno svědka] a poskytování půjček mezi nimi vypověděl, že nikdy neříkal svědku [celé jméno svědka], že je ve špatné finanční situaci. Žalovaný se o sebe vždy dokázal postarat, byl vždy komfortně zabezpečený. Naopak to byl svědek [celé jméno svědka], který měl finanční problémy. V roce [rok] sháněl bagr, který potřeboval na úpravu areálu v [obec], tehdy se svědek pokoušel získat úvěry u bank či leasing, ale s ohledem na jeho bonitu mu žádný z těchto produktů nebyl poskytnut. Svědek se obrátil na žalovaného, za by mu nepomohl. Žalovaný vzal svědka k panu [celé jméno svědka], který je jednatelem [právnická osoba] [anonymizováno], ale ani ten nebyl schopen svědkovi pomoci. Proto žalovaný svědkovi půjčil na pořízení bagru částku [částka]. Tuto částku svědek žalovanému do roka vrátil. Dále žalovaný vypověděl, že společnicí svědka [celé jméno svědka] ve [právnická osoba] s.r.o. byla paní [příjmení], o které svědek veřejně uváděl, že mu ze společnosti vyvádí peníze, byl tedy ve špatné finanční situaci. Potřeboval dodělat areál v [obec], který vyžadoval velké investice, proto si půjčoval od kamarádů v [obec]. Také žalovaný svědkovi půjčil, a to v druhé polovině roku [rok] částku [částka] na nákup izolace na svůj objekt v [obec] a na nákup infratopení do haly. Tuto částku žalovaný poskytl svědkovi ve dvou částkách [částka] a [částka]. Kdy přesně k tomu došlo si žalovaný nepamatuje. Dále žalovaný vypověděl, že z veřejných zdrojů zjistil, že svědek [celé jméno svědka] měl obstavený podíl ve [právnická osoba] s.r.o. z důvodu dluhu na daních. Tato společnost také nezakládá do obchodního rejstříků své účetní závěrky. Dále pak vypověděl, že svědek [celé jméno svědka] mu před uzavřením výše uvedené dohody sdělil, že je ve špatné finanční situaci, protože je stále na léčení, negeneruje zisky a nebyl by schopen zaplatit daň z prodeje podniku.

22. Svědkyně [celé jméno svědkyně] k solventnosti svědka [celé jméno svědka] a žalovaného a k poskytování zápůjček mezi nimi uvedla, že svědek [celé jméno svědka] penězi neoplýval, často si půjčoval peníze od žalovaného, a to i prostřednictvím svědkyně. Šlo o relativně vysoké částky cca [částka] na různé věci třeba na dostavbu areálu v [obec] nebo třeba na motorku. Svědkyně byla několikrát svědkem toho, když svědek [celé jméno svědka] žádal žalovaného o půjčení peněz, jednou žádal o půjčení peněz i prostřednictvím svědkyně. U předávání peněz svědkyně nikdy nebyla. Svědkyně si myslí, že svědek [celé jméno svědka] nesplácel vždy řádně, žalovaný byl důvěřivý až naivní. K tomuto docházelo v letech [rok] [rok]. Svědek [celé jméno svědka] si půjčoval i od ostatních, od svého kamaráda pana [příjmení] si půjčil [částka], na nákup areálu v [obec] si půjčil [částka]. Od paní [příjmení] se svědkyně dozvěděla, že svědek [celé jméno svědka] neuhradil splátku, nic dalšího k tomu nevěděla. Bonitním se stal až v listopadu nebo prosinci [rok], kdy prodal areál v [obec] za asi [částka]. Žalovaný se podle svědkyně živil prodejem vína, finančně ne tom byl dobře, nikdy si nestěžoval, že by mu podnikání nevynášelo. Dále svědkyně vypověděla, že byla přítelkyní svědka [celé jméno svědka] v letech [rok] - [rok]. Když s ním žila, bydlela v jeho domě v [obec], dům měl více než 5 místností. Svědek [celé jméno svědka] ji po celou dobu soužití finančně zabezpečoval, asi až do roku [rok] svědkyně nepracovala, svědek [celé jméno svědka] chtěl, aby byla doma. Užívala vozidla svědka [celé jméno svědka]. Tento měl dvě vozidla, jedno [značka automobilu], typ si svědkyně nepamatuje, druhé vozidlo byl [jméno] [příjmení], podle svědkyně v hodnotě cca [částka]. Hodnotu druhého vozidla svědkyně nezná. Dále svědek vlastnil [anonymizováno] motocykly - [anonymizováno] veterána a moderní motorku [značka automobilu]. Jezdili společně také na zahraniční dovolené.

23. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že v roce [rok] zajišťoval pro svědka [celé jméno svědka] zpětný leasing na bagr [anonymizováno], který byl ve vlastnictví [právnická osoba] s.r.o. Následně v roce [rok] požadoval svědek [celé jméno svědka] opět zpětný leasing na tento bagr, avšak tentokrát k refinancování nedošlo. Podle svědka bylo důvodem nejspíše stáří bagru, neboť již v roce [rok] nešlo o nový stroj. Zpětný leasing se v minulosti používal, když podnikatel potřeboval rychle nějaké finanční prostředky, které byl použil k nějakému jinému účelu, přičemž měl nějakou věc, například vozidlo v relativně dobrém stavu. Vyřízení leasingové smlouvy trvalo cca 3 - 4 dny, a bylo to jednodušší než žádat o úvěr u banky. Cenu leasingu a úvěru u banky v této době není svědek schopen porovnat, ale pokud si svědek pamatuje, úroky nebyly nijak vysoké.

24. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] soud zjistil, že svědek měl na účtu vždy dostatek prostředků, ve druhém pololetí roku [rok] nebyl zjištěn žádný výběr vyšší částky v hotovosti, ale byl zjištěn další vedený na jméno žalovaného č. [bankovní účet], na který žalovaný dne [datum] převedl částku [částka].

25. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] soud zjistil, že svědek měl na účtu vždy dostatek prostředků, dále pak, že dne [datum] na tento účet přišla z účtu žalovaného č. [bankovní účet] částka [částka], kterou žalovaný téhož dne vybral v hotovosti. Žádný další větší výběr ve druhém pololetí roku [rok] nebyl zjištěn.

26. Také na účtu č. [bankovní účet] měl žalovaný vždy dost prostředků, a také na tomto účtu nebyly zjištěný ve druhém pololetí roku [rok] výběry vyšších částek.

27. Ze shora popsaného dokazování podle přesvědčení soudu plyne, že žalovanému se nepodařilo prokázat tvrzení, že žalovaný byl nesolventní, a nebyl schopen půjčit žalovanému částku v řádech milionů korun. Pokud jde o výpověď samotného žalovaného, tuto soud považuje za nevěrohodnou. Předně žalovaný tvrdil, že má pouze účty č. [bankovní účet], č. [bankovní účet] a č. [bankovní účet]. Jak je však uvedeno výše, existuje či existoval i účet [bankovní účet] vedený na jméno žalovaného. Dále žalovaný tvrdil, že svědek [celé jméno svědka] v roce [rok] potřeboval finanční prostředky na pořízení bagru, přičemž z výše uvedených listin (leasingové smlouvy, faktur, protokolu o zániku leasingové smlouvy) a výpovědi svědka [celé jméno svědka] vyplynulo, že [právnická osoba] s.r.o. předmětný stroj vlastnila již v roce [rok] a šlo jen o zpětný leasing za účelem jednoduchého získání finančních prostředků. Pokus o získání zpětného leasingu v roce [rok] nevyšel nikoli z důvodu špatné bonity žalovaného, ale z důvodu stáří stroje. Pokud jde o solventnost svědka [celé jméno svědka], proti tvrzení žalovaného stojí skutečnost, že v roce [rok] mu byl poskytnut hypoteční úvěr [právnická osoba] ve výši [částka], který byl určen na refinancování dřívějších úvěrů svědka u této banky a na uhrazení nákladů na rekonstrukci financované nemovitosti a zaplacení nákladů souvisejících s výše uvedeným účelem úvěru. Nepravdivé je také tvrzení žalovaného že svědek byl nesolventní i v době uzavírání dohody o uznání a úhradě dluhu a že by neměl na úhradu daně z příjmu (za prodej závodu), když z výpisu z účtu svědka [celé jméno svědka] (na čl. 683-685) plyne, že již v listopadu [rok] měl na svém účtu částku přes [částka]. Výpověď žalovaného tak soud považuje za nepravdivou, účelovou, a tedy nevěrohodnou. Je zřejmé, že byla vedena zájmem žalovaného na výsledku řízení. Také výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně] neprokazuje tvrzení žalovaného, že svědek [celé jméno svědka] byl nesolventní. Svědkyně na jedné straně uvádí, že svědek [celé jméno svědka] si musel půjčovat, na druhé straně popisuje, vysoký životní standard svědka (vlastní rodinný dům, [anonymizováno] vozidla, [anonymizováno] motocykly, partnerka v domácnosti, zahraniční dovolené, peníze od svědka vždy na požádání…). Pokud jde o samotné půjčování, svědkyně sice tvrdí, že byla svědkem toho, že svědek [celé jméno svědka] žádal o půjčení finančních prostředků žalovaného, avšak u žádného předání finančních prostředků nikdy nebyla. Její výpověď tedy neprokazuje reálné poskytnutí finančních prostředků. Navíc je třeba přihlédnout ke vztahu svědkyně [celé jméno svědkyně] ke svědku [celé jméno svědka] a žalovanému. V případě svědka [celé jméno svědka] svědkyně nejprve uvádí, že jejich vztah byl toxický a nerozešli se v dobrém, následně uvádí, že jejich vztah je neutrální. Z připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. 6 C 105/2021 přitom plyne, že svědek [celé jméno svědka] se v tomto řízení domáhal po svědkyni vrácení částky [částka] z titulu zápůjčky. Svědek byl v tomto řízení zcela úspěšný, přičemž účastnická výpověď [celé jméno svědkyně] byla soudem hodnocena jako vnitřně rozporná a účelová (zjištěno z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 C 105/2021-72, který nabyl právní moci dne [datum]). Je zřejmé, že svědkyně buď v uvedeném řízení lhala, a byla po právu neúspěšná, nebo mluvila pravdu a rozhodnutí může cítit jako křivdu, ze strany soudu, resp. svědka [celé jméno svědka]. Je zřejmé, že spíše než neutrální, může být její vztah ke svědku [celé jméno svědka] negativní. Naopak k žalovanému má svědkyně vztah zcela pozitivní, v uvedeném řízení ji zastupoval stejný zástupce, jako žalovaného, před jednáním v této věci byla, jak sama uvedla informována ze strany přítelkyně žalovaného o tom, jak v řízení svědek [celé jméno svědka] vypovídal. S ohledem na tyto skutečnosti soud hodnotí i výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně], pokud jde o majetkové poměry svědka a půjčování finančních prostředků mezi ním a žalovaným za nevěrohodnou.

28. Z výpovědi [celé jméno svědka] k solventnosti svědka [celé jméno svědka] a poskytování půjček mezi ním a žalovaným vyplynulo, že oba před ním mluvili o tom, že v minulosti došlo k půjčování peněz ze strany svědka [celé jméno svědka] žalovanému a že svědek [celé jméno svědka], chtěl tuto situaci vyřešit. Dlužná částka nebyla sporná, byla mezi stranami dohodnuta již při večeři v [obec], která se podle diáře svědka mohla konat [datum]. Stejně tak byl při večeři dohodnut způsobe splácení. Důvod vzniku dluhu byl do dohody doplněn podle vůle účastníku až na jednání, na kterém došlo k podpisu dohody. K majetkovým poměrům svědka [celé jméno svědka] svědek [příjmení] [celé jméno svědka] Ph.D. uvedl, že měl vždy současně více aut, nejprve [značka automobilu], později i nějaké velká americká. Dále měl nemovitosti v [obec], [obec] a možná i nějaké další. V období let [rok] – [rok] pro svědka [celé jméno svědka] připravoval několik smluv o půjčkách na základě, kterých svědek [celé jméno svědka] půjčoval peníze. Mohlo jít o [anonymizováno] – [anonymizováno] smluv, kdy šlo řádově o [anonymizováno] korun. Dokonce i sám svědek JUDr. [celé jméno svědka] Ph.D. si od něj v tomto období půjčil peníze na nákup vozidla, šlo o částku [číslo] – [částka]. Svědek nikdy nezastupoval svědka [celé jméno svědka], jako dlužníka. Tuto výpověď soud hodnotil jako věrohodnou. Svědka sice pojí přátelský vztah se svědkem [celé jméno svědka], na věci samotné však není nijak zainteresován. Navíc, jako advokát si musí být velice dobře vědom následků křivé svědecké výpovědi. Výpověď tohoto svědka je v rozporu pouze s výpovědí žalovaného a svědkyně [celé jméno svědkyně], které však soud považuje za nevěrohodné, jak je již uvedeno výše. Podle soudu tedy z výpovědi svědka [příjmení] [celé jméno svědka] Ph.D. k otázce solventnosti svědka [celé jméno svědka] a poskytování půjček žalovanému vyplývá, že svědek [celé jméno svědka] měl vždy nadstandardní životní úroveň a v období let [rok] – [rok] poskytoval půjčky i jiným osobám, než žalovanému. O tom, že došlo k poskytování půjček mezi svědkem [celé jméno svědka] a žalovaným svědkovi řekli oba uvedení.

29. Výpisy z úču žalovaného nemohou prokázat neposkytnutí zápůjček ze strany svědka [celé jméno svědka] žalovanému, neboť tyto měly probíhat v hotovosti, navíc v řízení nebylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný neměl další účty, na které mohl přijaté prostředky vkládat. Výše uvedené zjištění spíše nasvědčuje tomu, že žalovaný další účet měl.

30. Pokud jde o prokázanou skutečnost, že svědek [celé jméno svědka] v rámci svého podnikání využíval opakovaně úvěrů a leasingu, nevylučuje možnost, že by mohl mít dostatek volných prostředků na to, aby půjčoval žalovanému. Je zcela běžné, že i prosperující podnikatelé využívají, neboť o pro ně v případě nízkých úrokových sazeb může být výhodné, pokud jsou schopni tyto prostředky zhodnotit více než činí cena peněz. Tato argumentace dopadá i na žalovaného, neboť jeho solventnost nevylučuje, že pro něj mohlo být výhodné půjčovat si peníze od žalovaného, a to zvláště za situace, kdy by šlo o bezúročné půjčky.

31. Tvrzení žalovaného o nesolventnosti svědka [celé jméno svědka] tak soud nemá za prokázané. Stejně tak není prokázané tvrzení žalovaného, že mu svědek [celé jméno svědka] žádné půjčky neposkytoval.

32. K tvrzení žalovaného o uzavření dohody o prodeji autoservisu byl proveden důkaz výpověďmi žalovaného a výše uvedených svědků, dále pak výpověďmi svědka [celé jméno svědka] a svědka [jméno] [příjmení], a dále listinami, a to Smlouvou o postoupení smlouvy [číslo] (č. l. 60), servisní smlouvou – pracovní oděvy ze dne [datum] (č. l. 61-63), plnými mocemi (č. l. 605 – 607) kupními smlouvami a daňovými doklady ohledně prodeje movitých věcí (č. l. 580 + 589 - 593), pracovní smlouvou a platovým výměrem (č. l. 597-599), fakturami, kterými byly účtovaný práce společnostmi [právnická osoba] a [právnická osoba] (č. l. 620-630).

33. Z provedeného dokazování vyplynulo, že poté, co svědek [celé jméno svědka] onemocněl, došlo k dohodě mezi ním a žalovaným o„ prodeji servisu“, následně svědek [celé jméno svědka] vystavil plnou moc svědkyni [celé jméno svědkyně] (plná moc č. l. 606), která společně s žalovaným zajistila prodej a předání všech movitých věcí autoservisu provozovaného [právnická osoba] s.r.o. žalovanému, čemuž docházelo od srpna do září roku [rok]. Žalovaný všechny movité věci koupil a v hotovosti zaplatil (kupní smlouvy a daňové doklady na č. l. 580 + 589 - 593). Zaměstnanci [právnická osoba] s.r.o. přešli do společnosti [právnická osoba], a to tak, že ukončili smlouvu u původního zaměstnavatele a u společnosti žalovaného uzavřeli pracovní smlouvu novou (výpověď svědka [celé jméno svědka] + pracovní smlouva č. l. 597-599). Na společnost žalovaného byla dne 20. 2. [číslo] postoupena smlouva o poskytování pracovních oděvů původně uzavřená mezi dodavatelem [právnická osoba] a odběratelem [právnická osoba] (smlouvy na č. l. 60-63). Po přestěhování servisu přešli k společnosti žalovaného i původní zákazníci [právnická osoba] s.r.o. O prodeji servisu se zákazníci dozvěděli neformálně od pracovníka servisu [jméno] [příjmení]. Zákazníci žádné dlouhodobé smlouvy neměli, důvodem, proč zákazníci přešli ke společnosti žalovaného byla skutečnost, že tam přešli zaměstnanci, kteří měli s vozidly [značka automobilu] zkušenosti (výpověď svědka [celé jméno svědka], svědka [příjmení] a faktury na č. l. 620-630). Až dne [datum] proběhla večeře, na které svědek [celé jméno svědka] a žalovaný měli společně se svědkem [příjmení] [celé jméno svědka] Ph.D. projednávat smlouvu o prodeji servisu (o uznání a úhradě dluhu), tedy za situace, kdy servis byl již„ přestěhován“ a fungoval pod společností [právnická osoba] (viz faktura na č. l. 622 ze dne [datum]). K uzavření smlouvy o prodeji servisu (podle tvrzení žalovaného) resp. dohody o uznání a úhradě dluhu pak došlo až [datum] kolem [údaj o čase] hod., přičemž den předem odeslal JUDr. [celé jméno svědka] Ph.D. návrh dohody svědku [celé jméno svědka] a ten jej [datum] ráno přeposlal žalovanému (výpověď svědka JUDr. [celé jméno svědka] Ph.D. a kopie e-mailové korespondence č. l. 693-694 a návrh dohody č. l. 666-667). Po provedeném dokazování soud uzavírá, že není prokázáno tvrzení žalovaného, že by mezi ním a svědkem [celé jméno svědka] bylo dohodnuto, že dne [datum] bude uzavřena smlouva o prodeji autoservisu a teprve v kanceláři advokáta byla na žádost svědka [celé jméno svědka] z důvodu, aby se tento vyhnul placení daně z příjmu, protože neměl prostředky na úhradu této daně, místo smlouvy o prodeji autoservisu (snad koupi závodu) uzavřena nepravdivá dohoda o uznání a úhradě dluhu, kdy dlužná částka měla odpovídat výši kupní ceny. Důvody proč soud nepřisvědčil tomuto tvrzení je skutečnost, že pravdivost tohoto tvrzení se opírá pouze o výpověď žalovaného a svědkyně [celé jméno svědkyně], kdy tyto soud považuje za nevěrohodné. Pokud by taková dohoda existovala (že v budoucnu bude mezi účastníky uzavřena smlouva o prodeji autoservisu za kupní cenu [částka], resp. [částka] po zohlednění dluhu svědka [celé jméno svědka] vůči žalovanému), nedávalo by smysl, aby docházelo k uzavírání kupních smluv na jednotlivé movité věci (vybavení servisu) nad rámec dohodnuté kupní ceny, ukončování pracovních poměrů zaměstnanců a uzavírání nových smluv apod. V souvislosti s uzavřením kupní smlouvy o prodeji závodu by došlo k přechodu uvedených práv na nabyvatele závodu (viz např. ustanovení § 338 ZPr). Navíc pokud žalovaný uváděl, že hlavní hodnotou autoservisu byli zaměstnanci, resp. na ně navázaní zákazníci, tak při postupu, který byl zvolen, tedy ukončování pracovního poměru u [právnická osoba] s.r.o. a uzavírání nových smluv neměl žalovaný žádnou jistotu, že zaměstnanci přejdou k němu, jako by tomu bylo při prodeji závodu, a tedy ani jistotu, že přejdou na ně navázaní zákazníci. Tyto převody vybavení a zaměstnanců byly provedeny a servis začal fungovat pod novou společností ještě předtím, než mělo dojít k uzavření smlouvy o prodeji podniku. Uzavření takové smlouvy až [datum] tedy nedávalo smysl. Resp. pokud by k němu mělo dojít, nedávalo by smysl činit předchozí kroky. Navíc bylo prokázáno, že svědek [celé jméno svědka] v době uzavírání dohody měl již na účtu prostředky za prodej areálu v [obec], tedy důvodem případného zastírání uzavření smlouvy o prodeji autoservisu (závodu) jistě nebyla nesolventnost svědka [celé jméno svědka]. Další skutečností, která zpochybňuje tvrzení žalovaného je to, že nebylo prokázáno, že by žalovaný projevoval zájem o to nejcennější (podle jeho tvrzení) tedy zákazníky. Nijak jim formálně neoznamoval, že servis„ přechází pod jinou společnost“ a stěhuje se, když tyto skutečnosti se zákazníci dozvídali neformálně od zaměstnanců společnosti. Jednání o uzavření smlouvy o koupi autoservisu nenasvědčuje ani skutečnost tvrzená samotným žalovaným, a to, že se o hospodaření autoservisu před jeho koupí vůbec nezajímal. Přitom výkony autoservisu by nepochybně měly vliv na výši kupní ceny. Za popsané situace tedy soud dospěl k závěru, že žalovaný neprokázal tvrzení, že dohoda o uznání a zaplacení dluhu je simulovaným právním jednáním, a že důvodem vzniku dluhu žalovaného vůči svědku [celé jméno svědka] nejsou smlouvy o zápůjčce, ale kupní cena za prodej autoservisu.

34. Za této situace soud žalovaného při jednání dne [datum] poučil, že neunesl důkazní břemeno k vyvrácení domněnky existence dluhu, a poučil jej o tom, že za této situace může být v řízení neúspěšný. Žalovaný po poučení žádné další důkazy nenavrhl.

35. S ohledem na uvedený závěr vycházel soud, jak je naznačeno shora, z domněnky existence uznaného dluhu, žalobě v plném rozsahu vyhověl, a tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku, jako smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně z dlužné jistiny ve výši [částka] za období od [datum] do úhrady jistiny, tedy do [datum] z titulu uzavřené dohody o uznání a úhradě dluhu, kdy nárok žalobkyně na smluvní pokutu plyne z ustanovení čl. II odst. 3 dohody. Doručení oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] má soud za prokázané doručenkou na čl. 14 spisu (zásilka podána k přepravě [datum]), doručení předžalobní výzvy ze dne [datum] podací stvrzenkou na čl. 16 (zásilka podána k přepravě [datum]). K doručení zásilek žalovanému došlo ve smyslu ustanovení § 573 o. z. [datum] – pondělí).

36. Nad rámec již uvedeného soudu uvádí, že pokud by dospěl k závěru, že tvrzení žalovaného je pravdivé, tedy, že svědek [celé jméno svědka] a žalovaný se dohodli, že uzavřou namísto smlouvy o koupi autoservisu výše uvedenou dohodu za účelem, aby se svědek [celé jméno svědka] vyhnul placení daně z příjmu, bylo by podle přesvědčení soudu dáno důvodné podezření, že se oba dopustili trestného činu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve smyslu § 240 TRZ, což by soud byl povinen oznámit orgánům činným v trestním řízení. Navíc by bylo třeba vůči žalovanému, který by neplatnost dohody svým jednáním způsobil, aplikovat ustanovení § § 579 odst. 1 o. z.

37. K otázce uznání dluhu faktickým plněním ve smyslu ustanovení § 2054 o. z. soud uzavírá, že úhrady splátek před podáním žaloby lze považovat za uznání dluhu žalovaným, neboť z okolností v době plnění bylo zřejmé, že žalovaný uznává celý dluh. Následné plnění v průběhu řízení pak účinky uznání dluhu nemá, neboť žalovaný vyjádřil svůj nesouhlas ve zprávě pro příjemce.

38. Z důkazů, které nebyly zmíněny výše soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí věci.

39. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ a ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá OSŘ, neboť žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, z procesního hlediska zavinil částečné zastavení řízení žalovaný. Náklady žalobkyně potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva stanovil soud dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále též jen„ a. t.“), podle níž činí odměna za [anonymizováno] úkonů právní pomoci vyčíslená z částky [částka] po [částka] (§ 7 bod 6), [anonymizováno] paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] za [anonymizováno] úkonů právní pomoci – převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění ze dne [datum], podání ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], přičemž odměna za podání ze dne [datum] byla přiznána z částky [částka], o kterou bylo řízení částečně zastaveno a za posledně uvedený úkon právní pomoci byla žalobkyni přiznána odměna v poloviční výši, tedy [částka] (§ 13 odst. 3, § 11 odst. 1, písm. a), písm. d), § 11 odst. 2, písm. a)), částku [částka]. Ve vztahu k dalším úkonům právní pomoci přísluší advokátu žalobkyně odměna v poloviční výši za [anonymizováno] úkony právní pomoci po [částka], vyčíslená z částky [částka], neboť žaloba byla rozšířena o částku [částka], což s paušální částkou náhrad hotových výdajů [částka] činí [částka] za podání ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] (§ 11 odst. 2 písm. a), písm. c) a.t.), což činí [částka], dále odměna za [anonymizováno] úkonů právní pomoci po [částka], vyčíslená z částky [částka], neboť řízení bylo co do částky [částka] částečně zastaveno (§ 7 bod 6), [anonymizováno] paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] za [anonymizováno] úkonů právní pomoci – za podání ze dne [datum], [datum], [datum], účast na jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] (§ 13 odst. 3, § 11 odst. 1, písm. d), písm. g), částku [částka], přičemž za účast na jednání soudu dne [datum], které dvakrát přesáhlo 2 hodiny náleží advokátovi odměna v trojnásobné výši, za účast na jednání soudu dne [datum], které přesáhlo dvě hodiny náleží advokátovi odměna ve dvojnásobné výši, za účast na jednání soudu dne [datum], které přesáhlo 2 hodiny náleží advokátovi odměna ve dvojnásobné výši, za účast na jednání soudu dne [datum], které přesáhlo 2 hodiny náleží advokátovi odměna ve dvojnásobné výši, za účast na jednání soudu dne [datum], které přesáhlo dvě hodiny náleží advokátovi odměna ve dvojnásobné výši, což celkem činí [částka], dále v jízdném zástupce žalobkyně za cestu na jednání ke zdejšímu soudu dne [datum], [datum], [datum] z [obec] do [obec] a zpět uskutečněná osobním vozidlem [značka automobilu], [registrační značka], ujeto tam i zpět při jedné cestě celkem [anonymizováno] km (při třech cestách [anonymizováno] km) při průměrné spotřebě 5,2 litrů na 100 km, v ceně pohonných hmot motorové nafty ve výši [částka] za jeden litr a sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši [částka] za jeden km jízdy (§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhlášky číslo 511/2021 Sb., účinné od 1. 1. 2022 a vyhlášky č. 116/2022 Sb., účinné od 14. 5. 2022), jízdné činí celkem částku [částka], dále v jízdném zástupce žalobkyně za cestu na jednání ke zdejšímu soudu dne [datum] a [datum] z [obec] do [obec] a zpět, uskutečněnou osobním vozidlem [značka automobilu], [registrační značka], ujeto tam i zpět při jedné cestě celkem [anonymizováno] km (při dvou cestách [anonymizováno] km) při průměrné spotřebě 5,2 litrů na 100 km, v ceně pohonných hmot motorové nafty ve výši [částka] za jeden litr a sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši [částka] za jeden km jízdy (§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhlášky číslo 467/2022 Sb., účinné od 1.1.2023), jízdné činí celkem částku [částka], a dále v náhradě za promeškaný čas žalobkyně strávený cestou na jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] z [obec] do [obec] a zpět, celkem za [anonymizováno] půlhodin, tj. ve výši [částka] (§ 14 odst. 1 písm. a), a. t. Celková odměna advokáta žalobkyně a náhrada hotových výdajů činí částku [částka] ([částka] + [částka] + [částka] + [částka] + [částka] + [částka]), čemuž přísluší advokátovi žalobkyně náhrada DPH, jíž je plátcem (§ 137 odst. 3 písm. a) OSŘ) ve výši [částka], což vše celkem činí [částka]. Tato částka spolu s částkou [částka], zaplacenou za soudní poplatek, jak níže uvedeno, kterou není podle znění zákona o soudních poplatcích možné žalobkyni vrátit, je nutné připočíst k nákladům žalobkyně potřebným k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Náklady žalobkyně ve výši [částka] spolu s částkou ve výši [částka] za zaplacený soudní poplatek činí celkem [částka]. Soud tedy přiznal žalobkyni k tíži žalovaného na náhradě nákladů řízení částku [částka].

40. Zástupce žalobkyně podáním doručeným soudu dne [datum] vyúčtoval kromě přiznané odměny a náhrady hotových výdajů za shora uvedené úkony právní pomoci, také odměnu za podání ze dne [datum], [datum] a nahlížení do spisu ze dne [datum]. Podáním ze dne [datum] zástupce žalobkyně pouze doplnil chybějící listinné důkazy, které ač měly být přiloženy k vyjádření žalobkyně k podanému odvolání ze dne [datum], k tomuto vyjádření nebyly přiloženy. Zástupce žalobkyně si ovšem ve vyúčtování nevyúčtoval odměnu za podání návrhu na vydání předběžného opatření ze dne [datum] a protože za tento úkon mu odměna náleží, soud mu tuto odměnu přiznal. Co se týká nároku žalobkyně na zaplacení odměny za nahlížení do spisu k tomu soud uvádí, že s ohledem na předmět sporu, celkovou délku řízení a dobu mezi jednotlivými jednáními soudu, jakož i k přihlédnutím k rozsahu spisu nebyla odměna za tento úkon přiznána, neboť nelze z obsahu spisu učinit závěr, že by se jednalo o výjimečný případ, kdy by zástupce žalobkyně v průběhu řízení musel do spisu nahlédnout za účelem náležitého poskytování právních služeb zastoupenému účastníkovi. Nejde ani o případ, kdy by protistrana založila do spisu značné množství listin, které zástupci žalobkyně nebyly zaslány a on tak neměl možnost se s nimi řádně seznámit. Pokud jde o podání ze dne [datum] tak z obsahu spisu vyplývá, že toto podání se v předmětném spise nenachází. Za tato uvedená podání nebyla odměna přiznána, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady tohoto řízení.

41. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně před podáním návrhu na rozšíření žaloby ze dne [datum] (č. l. 429) zaslala žalovanému předžalobní výzvu ve smyslu § 142a OSŘ. Žalovanému bylo toto rozšíření žaloby doručeno prostřednictvím jeho zástupce až [datum] (potvrzení o dodaní do datové schránky č. l. 431). Doručením nastala splatnost nově vyúčtované smluvní pokuty, proto ji soud mohl žalobkyni přiznat. S ohledem na skutečnost, že žalovaný tuto částku v reakci na doručení uvedeného návrhu neuhradil, je zde důvod zvláštního zřetele, pro který soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení, i když ohledně tohoto nároku žalovanému předžalobní výzvu nezaslala.

42. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z žaloby z původní žalované částky ([částka]) ve výši [částka]. Žaloba byla dále rozšířena o částku [částka], kdy výše soudního poplatku činí [částka] Celkem tedy žalobkyně na soudním poplatku z předmětu řízení zaplatila [částka]. Řízení bylo co do částky [částka] částečně zastaveno pro chování žalovaného. Po tomto zastavení předmětem řízení zůstal nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka], ve kterém byla žalobkyně úspěšná. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek uhrazený žalobkyní z původní žalované částky činil [částka], bude žalobkyni vrácena část soudního poplatku ve výši [částka], což je 80 % jí zaplaceného soudního poplatku, a to v souladu s ustanovením § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Tato částka bude žalobkyni vrácena účtárnou zdejšího soudu po právní moci rozsudku.

43. Žalovaný na výzvu soudu zaplatil dne [datum] zálohu na náklady spojené s výslechem svědka [celé jméno svědka] ve výši [částka] a dne [datum] zálohu na náklady spojené s výslechem svědků [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka] ve výši [částka]. Následně žalovaný požádal o výslech ještě dalších [anonymizováno] svědků [jméno] [příjmení], [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka], na provedení těchto důkazů nesložil žádnou zálohu. Usnesením ze dne 9. 1. 2023, č. j. 9 C 100/2021-656, bylo svědkovi [celé jméno svědka], přiznáno svědečné za podání svědecké výpovědi dne [datum] ve výši [částka]. Svědci [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] svědečné nepožadovali. Svědek [celé jméno svědka] sice svědečné požadoval, ale podklady pro výpočet svědečného nepředložil. Ze složené zálohy žalovaného byla [celé jméno svědka], vyplacena částka [částka]. Žalovanému proto bude vrácena část zaplacené zálohy na náklady důkazů výslechem svědků ve výši [částka], neboť ze složené zálohy [částka] činily náklady důkazů pouze částku [částka].