9 C 118/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. Josefem Kavalcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení, se sídlem adresa o zaplacení částka,

I. Řízení se zastavuje co do částky částka.

II. Zamítá se žaloba o zaplacení částky částka.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky částka. Žalobu odůvodnil tím, že je zemědělským podnikatelem podnikajícím pod IČO převážně ve vinohradnictví. Žalovaná byla v roce rok manželkou žalobce a pokračovala pro účely daně z příjmu fyzických osob, důchodového zabezpečení a zdravotních pojištění ve využívání statusu spolupracující osoby podle § 13 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném pro rok rok. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne datum rozhodnutí, č j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum. Žalovaná byla spolupracující osobou do datum. V době vratek daně, sociálního a zdravotního pojištění již spolupracující osobou nebyla. Protože z podávaných daňových přiznání vyplývala povinnost platit zálohy nejen na daň, ale i na sociální a zdravotní pojištění žalované, byly tyto prostředky hrazeny z prostředku žalobce, jako podnikající osoby i za žalovanou (spolupracující osobu). Po podání daňového přiznání a přehledů za rok rok vznikly přeplatky, a to na dani z příjmu fyzických osob ve výši částka, na pojistném na sociální pojištění ve výši částka a na pojistném na zdravotním pojištění ve výši částka. Podle přesvědčení žalobce měly být tyto přeplatky vráceny na jeho podnikatelský účet, ze kterého byly zálohy hrazeny. Žalovaná však na přehledech změnila čísla účtů, a tyto přeplatky byly vráceny žalované na neznámý účet. Tímto se žalovaná bezdůvodně obohatila ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť inkasovala vratky přeplatků. Zaplacené zálohy byly hrazeny výlučně z prostředků náležejících zemědělskému podniku žalobce, žalobce s vratkami přeplatků počítal a nebyly určeny jako nějaká forma mimořádné odměny žalované. Žalobce žalovanou opakovaně vyzýval, a to ústně i písemně, žalovaná však uvedenou částku žalobci nevrátila.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že je pravda, že zálohy na daň, sociální a zdravotní pojištění v roce rok byly hrazeny z podnikatelského účtu žalobce. V roce rok jí byl vrácen přeplatek na dani z příjmu fyzických osob ve výši částka, přeplatek na sociálním pojištění ve výši částka a přeplatek na zdravotním pojištění ve výši částka Celkem jí tedy byla vrácena částka částka. Podle žalované jsou veškeré výnosy z podnikání v souladu s platnou právní úpravou (§ 709 odst. 2 o. z.) součástí společného jmění. Pokud tedy byly zálohy hrazeny z podnikatelského účtu žalobce, byly hrazeny z výnosů z podnikání, tedy z prostředků náležejících do společného jmění. Přeplatky záloh žalovaná přijala na bankovní účet č. bankovní účet vedený u právnická osoba na jméno žalované. Vrácené přeplatky se staly bezpochyby součástí společného jmění, a kdyby jimi žalovaná ke dni rozvodu stále disponovala, byly by předmětem vypořádání společného jmění účastníků, nikoli předmětem bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalobce nechal žalovanou od srpna rok (kdy byl z rozhodnutí žalobce zrušen status žalované jako spolupracující osoby) zcela bez finančních prostředků, žalovaná použila přeplatky na zajištění běžných potřeb sebe a zejména společného syna účastníků. Přeplatky tak byly ještě před rozvodem spotřebovány na zajištění běžných potřeb domácnosti.

3. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně, co do částky částka zpět. Žalovaná s částečným zpětvzetím souhlasila, soud proto s ohledem na tento dispozitivní úkon žalobce řízení podle ustanovení § 96 odst. 1, odst. 2 OSŘ výrokem I. tohoto rozsudku v rozsahu zpětvzetí zastavil.

4. Vzhledem k tomu, že ke skutkovému ději popsanému v žalobě došlo v letech rok (placení záloh) a rok (vrácení přeplatků) posuzoval soud otázku, zda prostředky jsou součástí společného jmění účastníků v souladu ustanovením § 3028 o. z. podle tohoto zákona.

5. Podle ustanovení § 709 odst. 1 o. z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je součástí společného jmění zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. Podle odstavce 3 téhož ustanovení součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví. Nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.

6. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne datum a zaniklo rozvodem ke dni datum (zjištěno z rozsudku o rozvodu manželství). Žalobce je od datum zapsán v evidenci zemědělského podnikatele s IČO (zjištěno z osvědčení o zápisu do evidence zemědělského podnikatele). Žalovaná byla v roce rok do 31. srpna spolupracující osobou s žalobcem, který byl osobou rozdělující příjmy a výdaje. Za rok rok podala žalovaná daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob, podle kterého neměla v tomto roce žádné příjmy a výdaje, resp. žalobce na ni žádné své příjmy a výdaje nerozdělil. Na zálohách na daň za rok rok bylo žalovanou uhrazeno částka, přičemž dle daňového přiznání měl žalované vzniknout na dani přeplatek ve výši částka (zjištěno z daňového přiznání). Žalovaná také podala přehled o příjmech a výdajích OSVČ za rok rok, podle kterého vykonávala samostatnou výdělečnou činnost pouze v měsících leden - srpen. Daňový základ žalované činil částka, na zálohách na důchodové pojištění zaplatila částka, přičemž pojistné činilo částka. Dle přehledu měl žalované vzniknout přeplatek na pojistném ve výši částka (zjištěno z přehledu). Dále žalovaná podala i přehled OSVČ za rok rok, podle kterého vykonávala v roce rok samostatnou výdělečnou činnost anonymizováno měsíců. Nevykázala žádné příjmy ani výdaje, vznikla jí povinnost hradit pojistné na zdravotní pojištění za rok rok ve výši částka. Na zálohách zaplatila částku částka, vznikl jí tak přeplatek ve výši částka (zjištěno z přehledu). Dle daňového přiznání i přehledů měly být přeplatky vráceny na podnikatelský bankovní účet žalobce č. bankovní účet, ze kterého byly hrazeny všechny zálohy (zjištěno z daňového přiznání, přehledů a souhlasného tvrzení účastníků). Ve skutečnosti však byly přeplatky vráceny na účet č. bankovní účet, vedený na jméno žalované, a to dne datum přeplatek na zdravotním pojištění ve výši částka, dne datum přeplatek na dani z příjmu ve výši částka a dne datum přeplatek na důchodovém pojištění ve výši částka (zjištěno z potvrzení o platbách). Na počátku roku rok činil zůstatek na výše uvedeném podnikatelském účtu žalobce cca anonymizováno, částka (zjištěno z výpisu z účtu žalobce), hodnota hmotného majetku žalobce činila cca anonymizováno, částka, hodnota peněžních prostředků v hotovosti činila cca částka, hodnota peněžních prostředků na bankovních účtech činila cca anonymizováno, částka, zásoby měly stejnou hodnotu, hodnota pohledávek činila cca částka a hodnota dluhů cca částka. Na konci roku rok činila hodnota hmotného majetku žalobce cca anonymizováno, částka, hodnota peněžních prostředků v hotovosti činila cca částka, hodnota peněžních prostředků na bankovních účtech činila cca anonymizováno, částka, zásoby měly hodnotu cca anonymizováno, částka, hodnota pohledávek činila cca částka a hodnota dluhů cca částka. Rozdíl mezi příjmy a výdaji žalobce v roce rok činil cca anonymizováno, částka (zjištěno z daňového přiznání žalobce). Tyto skutečnosti nebyly mezi stranami ani sporné.

7. Podstatou sporu bylo posouzení, zda všechny výše uvedené zálohy byly hrazeny z výlučného majetku žalobce a zda do výlučného majetku žalobce náležely i výše uvedené vratky. K tomu soud předně uvádí, že povinnost hradit zálohy na daň z příjmů, důchodové a zdravotní pojištění nestíhala žalobce, ale žalovanou, která byla jako spolupracující osoba pro účely sociálního a zdravotního pojištění a pro účely finanční správy vedena jako OSVČ. Tato povinnost žalované vyplývá z níže citovaných zákonů veřejného práva. Toto je patrné i z daňového přiznání a výše uvedených přehledů, kde jako poplatník vystupuje sama žalovaná.

8. Pokud jde o právní režim prostředků na podnikatelském účtu žalobce, je třeba uzavřít, že vzhledem k tomu, že žalobce začal podnikat již před uzavřením manželství s žalovanou, byl jeho podnik v jeho odděleném majetku. Nikoli však již zisk z podnikání (rozdíl mezi výnosem z podnikání a náklady na podnikání v souvislosti s ním vynaložené). Jestliže na počátku roku rok byla na účtu, ze kterého byly zálohy hrazeny, částka blížící se anonymizováno milionu Kč, a zároveň dluhy žalobce na počátku roku rok měly hodnotu cca částka, a výsledkem hospodaření žalobce za rok rok byl zisk ve výši cca anonymizováno milion Kč, nelze než uzavřít, že výše uvedené zálohy byly hrazeny ze zisku podnikání žalobce, který se ve smyslu ustanovení § 709 odst. 2 o. z. stal součástí společného jmění účastníků. S tím se pak pojí další závěr, a to, že zálohy byly hrazeny zjevně ze zisku podnikání žalobce, tedy prostředků tvořících společné jmění účastníků. Není zde tedy žádný důvod tyto společné prostředky účastníků vracet do podniku žalobce, resp. jeho odděleného majetku. Již jen tento závěr odůvodňuje zamítnutí žaloby.

9. Zbývá posoudit povahu prostředků vrácených za trvání manželství účastníků na účet žalované. Nárok na vrácení přeplatků vznikl žalované v souvislosti s podáním daňového přiznání a výše uvedených přehledů, přičemž jeho splatnost nastala dle jednotlivých předpisů veřejného práva (§ 155 - § 155b zákona č. 280/2009 Sb. daňový řád, § 17 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a § 14 zákona č. 591/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění). Přeplatky žalovaná nabyla za trvání manželství, a tyto se staly ve smyslu ustanovení § 709 odst. 1 o. z. součástí společného jmění účastníků, neboť na ně nedopadá žádná z výjimek uvedených v tomto ustanovení.

10. Lze tedy uzavřít, že zálohy byly hrazeny z prostředků společného jmění manželů a přeplatky byly do společného jmění manželů vráceny. Není tedy žádný důvod přeplatky vracet do odděleného majetku žalobce. Proto soud žalobu ve zbývající části (po částečném zastavení řízení) zamítl. Vypořádání společného jmění manželů je pak řešeno v samostatném řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ a § 146 odst. 2 věta první OSŘ, neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch, z procesního hlediska zavinil žalobce částečné zastavení řízení, ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. Žalované proto náleží náhrada nákladů tohoto řízení. Náklady žalované potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva stanovil soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále též jen„ a. t.“), podle níž činí mimosmluvní odměna za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání ze dne datum, datum, datum, datum a účast na jednání soudu dne datum) podle § 7 bodu 5 a. t. za jeden úkon právní služby částka. K ní přísluší paušální částka náhrad hotových výdajů částka (§ 13 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. a), písm. d.), písm. g) a. t., což činí částka za každý úkon, celkem částka. Dále advokát žalované požaduje jízdné za cestu na jednání ke zdejšímu soudu dne datum z obec do obec a zpět uskutečněné osobním vozidlem značka automobilu, registrační značka, ujeto tam i zpět celkem 50 km při průměrné spotřebě 4,5 litrů na 100 km, v ceně pohonných hmot motorové nafty ve výši částka za jeden litr a sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši částka za jeden km jízdy (§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb., účinné od 1. 1. 2022 a vyhlášky č. 116/2022 Sb., účinné od 14. 5. 2022), jízdné činí celkem částka. Dále je důvodným nákladem v tomto řízení náhrada za promeškaný čas zástupce žalované za cestu na jednání k soudu dne datum z obec do obec a zpět, celkem za dvě půlhodiny, tj. ve výši částka Celkem náklady žalované v tomto řízení tedy činí částka (částka + částka + částka), čemuž přísluší advokátovi žalované náhrada DPH, jíž je plátcem (§137 odst. 3 písm. a) OSŘ) ve výši částka. Žalobce by byl povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku částka. Vzhledem k tomu, že zástupce žalované ve svém podání ze dne datum požadoval pouze částku částka, soud žalované přiznal pouze tuto požadovanou částku a zavázal neúspěšného žalobce k její úhradě. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.