9 C 252/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr Josefem Kavalcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení , se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované místem podnikání adresa žalované zastoupená advokátem titul . jméno příjmení , se sídlem adresa o zaplacení částky částka ,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky [částka]. Uvedla, že dle rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum] žalobkyně zaplatila žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka], celkem tedy částku [částka]. Platba byla provedena dne [datum]. Na základě žalobkyní podaného dovolání vydal následně dne [datum] Nejvyšší soud ČR rozhodnutí č. j. [číslo jednací], kterým došlo ke zrušení předmětného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum]. V následném řízení Vrchní soud v Olomouci rozhodl nově a žalobkyně byla ve sporu úspěšná. Uvedená žalobkyní uhrazená částka na náhradě nákladů řízení tak nyní představuje bezdůvodné obohacení a měla by být žalobkyni vrácena. To se však dosud ani zčásti nestalo, a to i navzdory předžalobní výzvě k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. K věci se vyjádřila tak, že náklady řízení před soudem I. stupně a náklady řízení před odvolacím soudem v celkové výši [částka] jí byly přiznány rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum] a vykonatelnosti dne [datum] Tyto náklady řízení pak žalobkyně koncem května 2016 uhradila na účet zástupce žalované. Zástupce žalované si pak z takto zaplacených nákladů řízení dle dohody ponechal část odpovídající jeho smluvené odměně za zastupování žalované v této věci a zbylou část obratem poukázal na účet žalované. Tyto náklady žalovaná použila na úhradu svých běžných potřeb (náklady bydlení, stravování apod.), jakož i na financování nákladů (soudní poplatek, odměna a výdaje za právní zastoupení) navazujících dvou dovolacích řízení a jednoho opakovaného řízení před odvolacím soudem. Věděla sice, že žalobkyně podala proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum] dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, ale to samo o sobě bez dalšího nemá tzv. odkladný účinek na právní moc a vykonatelnost rozsudku odvolacího řízení a tím ani na povinnost žalobkyně zaplatit přiznané náklady řízení. Navíc žalovaná věřila, že toto dovolání žalobkyně nebude úspěšné. Na základě dovolání žalobkyně pak Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že ke stěžejní právní otázce, na jejímž zodpovězení závisel výsledek merita sporu, zaujal zcela opačný právní názor, kterým byl Vrchní soud v Olomouci v dalším řízení vázán. Proto také Vrchní soud v Olomouci svým rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodl opačně, než ve svém předchozím rozsudku. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná jednak žádost o odklad vykonatelnosti a jednak i dovolání, které však Nejvyšší soud ČR svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odmítl. Z výše uvedeného časového přehledu rozhodujících rozhodnutí soudů různých stupňů je evidentní, že na meritum věci neexistoval ani mezi jednotlivými soudy jednoznačný právní názor, a že poskytnuté náklady řízení měla žalovaná minimálně v období od vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum], od [datum] do zrušovacího rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], a mohla s nimi cca 2,5 roku oprávněně a v dobré víře disponovat. Za tuto dobu je také spotřebovala způsobem výše uvedeným. Proto je nemohla žalobkyni vrátit, když jí k tomu vyzvala. Nemá možnost předmětné náklady žalobkyni vrátit ani z jiných zdrojů, protože jednak je na ní vedeno již delší dobu několik exekucí a jednak její příjem je limitován jejím zdravotním stavem, kdy se již delší dobu léčí s onkologickým onemocněním. Domnívá se, že zejména její onemocnění, jakož i předmětné náklady řízení jsou výsledkem mnohaletého soudního sporu o pouze kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši cca [anonymizováno] tisíc korun, takže vysokou jistinu žalobkyni dobrovolně uhradila a měly by vést žalobkyni k tomu, aby svoji žalobu vzala zpět a pokud tak neučiní, tak alespoň soud k tomu, aby žalobu pro rozpor s dobrými mravy zamítl.

3. Z potvrzení o výběru zaúčtovaných obratů vydaného společností [právnická osoba] soud zjistil, že dne [datum] byla z účtu [číslo] vedeného na žalobkyni, zaúčtována jako odchozí platba částka [částka], která byla poukázána na účet číslo: [bankovní účet]. Platba je identifikována variabilním symbolem: [číslo] a konstantním symbolem: 308.

4. Z emailové korespondence ze dne [datum] soud zjistil, že probíhala mezi zástupcem žalované, [titul]. [jméno] [příjmení] a zástupcem žalobkyně, [titul]. [jméno] [příjmení]. Zástupce žalobkyně v ní sděluje, že obdržel rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ve věci sp. zn. [spisová značka], dle kterého je žalobkyně povinna uhradit žalované náklady řízení a požádal zástupce žalované o sdělení čísla účtu pro úhradu. Na to zástupce žalované sdělil, že náklady řízení v celkové výši [částka], nechť žalobkyně poukáže na účet číslo: [bankovní účet], variabilní symbol: [číslo].

5. Z výzvy k úhradě bezdůvodného obohacení, předžalobní upomínka ze dne [datum] a poštovního podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky.

6. Z lékařské zprávy z Interní hematologické a onkologické kliniky, Ambulance lymfomové DTC [nemocnice] ze dne [datum], Zprávy o ambulantním vyšetření fakultní nemocnice [obec] ze dne [datum] a RDG vyšetření [nemocnice] ze dne [datum] soud zjistil, že u žalované byl zjištěn folikulární lymfom, který byl žalované dne [datum] odstraněn. Následně byl u žalované dne [datum] zjištěn další nádor.

7. Z připojeného spisu Krajského soudu v [obec] sp. zn. [spisová značka], konkrétně z rozsudku č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že řízení o zaplacení částky [částka] bylo co do částky [částka] zastaveno (výrok I.), žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku [částka] (výrok II.), v částce [částka] byla žaloba zamítnuta (výrok III.) a žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok IV.).

8. Z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že výše uvedený rozsudek Krajského soudu v [obec] byl v napadené části, a to v odstavci II. výroku změněn tak, že žalobu o zaplacení částky [částka] zamítl (výrok I.), úspěšné žalované přiznal na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku [částka] (výrok II.) a na plné náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] (výrok III.).

9. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že dovolací soud rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

10. Z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že odvolací soud rozsudek Krajského soudu v [obec] v napadené části, a to v odstavcích II. a IV. výroku potvrdil (výrok I.) a žalovanou zavázal k úhradě nákladů odvolacího řízení ve výši [částka]. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum] a je vykonatelný dnem [datum].

11. Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo odmítnuto (výrok I.) a žalované byla uložena povinnost k náhradě nákladů dovolacího řízení ve výši [částka] (výrok II.). Usnesení nabylo právní moci [datum] a je vykonatelné dnem [datum].

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalobkyně na základě rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který mimo jiné uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka] + náklady odvolacího řízení ve výši [částka]), tuto částku žalované uhradila dne [datum]. Následně byl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum] zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne [datum] byl napadený rozsudek Krajského soudu v [obec] potvrzen a povinnost hradit náklady řízení byla naopak uložena žalované. Právní mocí rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], která nastala dne [datum] tak odpadl právní důvod platby náhrady nákladů řízení ze strany žalobkyně žalované a žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyně žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne [datum], která byla žalované doručena, avšak žalovaná předmětnou částku žalobkyni nevydala. Nárok žalobkyně je zcela po právu, a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Pokud jde o obranu žalované, že požadavek žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, soud se s tímto názorem neztotožnil. Rozpor s dobrými mravy nezakládá skutečnost, že se žalobkyně v původním řízení domáhala pouze příslušenství. V původním řízení byl nárok žalobkyně shledán zcela oprávněným, a bylo jí přiznáno i právo na náhradu nákladů řízení. Případný rozpor s dobrými mravy ohledně pohledávky žalobkyně na úroky z prodlení mohl být posuzován pouze v původním řízení, a nikoliv v řízení tomto. Rozpor s dobrými mravy nezakládá ani skutečnost, že žalovaná je ve špatné majetkové situaci a že špatný je i její zdravotní stav. Pokud by tomu tak mělo být, mohl by se každý nemajetný či nemocný dlužník vyhnout tomu, aby mu byla uložena povinnost plnit své závazky. Uvedené skutečnosti mohou mít dopad pouze na vymahatelnost pohledávky. Podle přesvědčení soudu zde není žádný důvod, proč by si žalovaná měla ponechat žalovanou částku.

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Výši odměny za zastupování advokátem stanovil soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny advokáta za pět úkonů právní služby, jež podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí [částka] za jeden úkon a náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění ze dne [datum], podání ze dne [datum] a účast na jednání soudu dne [datum]) po [částka], což činí [částka], dále v jízdném zástupce žalobkyně za cestu na jednání ke zdejšímu soudu dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět, uskutečněná osobním vozidlem tovární značky Volkswagen Tiguan, [registrační značka], ujeto tam i zpět celkem 124 km při průměrné spotřebě 5,1 litrů na 100 km, v ceně pohonných hmot motorové nafty ve výši [částka] za jeden litr a sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši [částka] za jeden km jízdy (§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhlášky č. 589/2020 Sb., účinné od 1. 1. 2021), jízdné činí celkem [částka], dále v náhradě za promeškaný čas žalobkyně strávený cestou na jednání ke zdejšímu soudu dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět, celkem za čtyři půlhodiny, tj. ve výši [částka] (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), což celkem činí [částka]. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty z částky [částka] ve výši [částka] se tak jedná o částku [částka]. Proto soud přiznal žalobkyni k tíži žalované částku [částka].