9 C 35/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Evy Mildeové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně, zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., sídlem adresa, proti žalované: osobní údaje žalované s evidovanou adresou pobytu ulice a číslo, PSČ obec, o zaplacení částka s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do 9,75% úroků z prodlení z částky částka od datum do datum, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 9,75% úroky z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši částka k rukám jeho zástupce JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném datum domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky částka s 21,27% úroky a s 9,75% úroky z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, s kapitalizovanými úroky ve výši částka a s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši částka. K tomu uvedl, že jeho právní předchůdce (právnická osoba, IČO) uzavřel dne datum se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Žalovaná v den uzavření smlouvy převzala v hotovosti peněžní prostředky ve výši částka, které se zavázala vrátit spolu s úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši částka (21,27 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši částka a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši částka v anonymizováno týdenních splátkách po částka (poslední splátka byla splatná datum). Žalovaná uhradila pouze částka, z toho na úroky částka a na poplatek za hotovostní inkaso splátek částka (poslední platba provedena datum). Ke sjednanému dni splatnosti datum nebyla dlužná částka uhrazena, proto je od datum neuhrazená jistina částka dále úročena 21,27% úroky. Sjednané úroky a úroky z prodlení žalobce kapitalizoval ode dne následujícího po splatnosti do data datum. Žalobce dále uvedl, že pohledávku za žalovanou nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (téhož dne bylo postoupení pohledávky žalované písemně oznámeno). Na výzvu soudu žalobce doplnil, že před uzavřením smlouvy původní věřitel posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ-III“), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Dotázal se jí na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, ověřil je z vyžádaných dokladů a zaznamenal do karty zákazníka (zejména doklady o příjmech); žalovaná uvedla, že její měsíční příjem činí částka, ostatní příjmy částka, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku či zápůjčku u jiné společnosti. Z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku původní věřitel ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Neměl tedy důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která v článku 7.1 smlouvy prohlásila, že poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení její úvěruschopnosti. Poukázal na to, že v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů či zamlčení podstatných údajů by se žalovaná mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu (§ 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník). Zdůraznil, že nesplnění povinnosti podle § 87 odst. 1 věty druhé ZSÚ-III nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a odkázal v tomto směru na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení byla nečinná, k jednání soudu prvního stupně se nedostavila.

3. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku částka, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok), žalobu zamítl co do částky částka s 21,27% úroky z částky částka od datum do zaplacení a s 9,75% úroky z prodlení z částky částka od datum do zaplacení (II. výrok). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). Vzal za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce (§ 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru), na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši částka, naproti tomu žalovaná uhradila pouze částka. Soud citoval § 86 a § 87 odst. 1 ZSÚ-III a zabýval se splněním povinnosti původního věřitele posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Konstatoval, že byť žalobce předložil zákaznickou kartu, v níž žalovaná uvedla výši svých příjmů a výdajů, nenavrhl ani nepředložil žádné důkazy k prokázání skutečného ověření těchto údajů (příjmy žalované a jejího vnuka, výdaje na bydlení), ničeho neuvedl o dluzích žalované, přestože podle článku 9 smlouvy čerpala v minulosti spotřebitelský úvěr číslo zůstatek dluhu započetl původní věřitel proti pohledávce žalované na vyplacení úvěru z této smlouvy. Soud uzavřel, že žalobce nedostál povinnosti zakotvené v § 86 ZSÚ-III, proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 ZSÚ-III), k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 702/20). V důsledku neplatnosti smlouvy jsou nedůvodné další nároky žalobce (úroky a poplatky) a žalovaná je povinna vrátit žalobci pouze částka, a to v době přiměřené jejím možnostem. Soud konstatoval, že nezná aktuální možnosti žalované k vrácení dlužné části jistiny, proto stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku. Soud žalobci nepřiznal ani úroky z prodlení v zákonné výši, neboť přiměřenou dobu k vrácení dlužné jistiny stanovil v I. výroku svého rozhodnutí a žalovaná by se ocitla v prodlení teprve tehdy, pokud by neplatila dle rozhodnutí soudu. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o s ř. s tím, že v řízení převážně úspěšná žalovaná by měla právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 35,42 %, avšak žádné jí nevznikly.

4. Proti části II. výroku rozsudku, pouze co do 9,75% úroků z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, podal žalobce odvolání. Navrhl, aby odvolací soud v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně změnil, žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost nahradit mu náklady řízení před soudy obou stupňů. Nesouhlasil s názorem soudu, že prodlení žalované nastane teprve marným uplynutím lhůty stanovené v I. výroku rozsudku. Poukázal na § 1958 odst. 1 o. z. a konstatoval, že žalovaná již v době poskytnutí zápůjčky věděla, že dlužná částka má být zaplacena nejpozději do datum; žalobce proto požaduje úroky z prodlení ode dne následujícího po marném uplynutí týdenní lhůty po sjednané poslední splátce, tj. od datum. Podle jeho názoru je nutno považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení také oznámení o postoupení pohledávky, popř. předžalobní výzvu. Již v řízení před soudem prvního stupně tvrdil a prokázal, že žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána dopisem z datum, kterým jí bylo současně oznámeno postoupení pohledávky. Dlužnou částku měla uhradit nejpozději do anonymizováno dnů od doručení (datum); dle podacího lístku byl dopis odeslán datum a ve smyslu § 573 o. z. doručen datum. Opakovaně byla žalovaná vyzvána k úhradě svého dluhu i předžalobní upomínkou ze dne datum (odeslanou datum) se lhůtou k zaplacení do datum.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je ve své podstatě důvodné.

6. Odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci, s výjimkou níže uvedenou.

7. Soud prvního stupně posoudil uzavřenou smlouvu o zápůjčce jako neplatnou (§ 87 odst. 1 ZSÚ-III) z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 86 odst. 1 ZSÚ-III). V důsledku toho uložil žalované povinnost vydat žalobci bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z., ačkoliv to výslovně v odůvodnění rozsudku uvedeno není).

8. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byla pouze okolnost, zda vůbec (a od jakého data) žalobci vznikl nárok na úroky z prodlení.

9. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o s ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o s ř. zopakoval dokazování oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, kterým původní věřitel informoval žalovanou, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum se věřitelem pohledávky ze smlouvy o půjčce číslo stala společnost právnická osoba, IČO a současně ji vyzval k úhradě částky částka (na účet ve výzvě uvedený) do anonymizováno dnů od obdržení dopisu. Podle podacího lístku byla doporučená zásilka žalované odeslána dne datum na adresu uvedenou ve smlouvě (ulice a číslo, obec).

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Pro případ vydání bezdůvodného obohacení je právo věřitele (žalobce) domáhat se plnění vázáno na výzvu k plnění a dlužník (žalovaná) musí plnit bez zbytečného odkladu. Odvolací soud nesouhlasí s názorem žalobce, že žalovaná byla v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení již po uplynutí týdenní lhůty po sjednané poslední splátce (absentuje zde výzva k úhradě). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení (§ 1958 odst. 2 o. z.) považuje odvolací soud výzvu původního věřitele ze dne datum (v rámci níž bylo současně žalované oznámeno postoupení pohledávky), odeslanou žalované doporučeně dne datum; s ohledem na § 573 o. z. je domnělou dobou dojití středa datum. Posledním dnem ve výzvě stanovené desetidenní lhůty k plnění tak bylo pondělí datum. Ode dne následujícího je žalovaná v prodlení s úhradou dluhu.

15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ-III, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Doba plnění stanovená v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je nepochybně dobou hmotněprávní, která může být předmětem dohody stran. Odvolací soud je přesvědčen o tom, že při absenci platné dohody o splatnosti (v posuzované věci o přiměřené době k plnění) je třeba analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyjít z výzvy věřitele, kterou v tomto případě byla výzva z datum se stanovenou lhůtou k plnění anonymizováno dnů od jejího doručení. Žalovaná netvrdila, že by v reakci na tuto výzvu sdělila žalobci, že stanovená doba plnění není přiměřená jejím možnostem; takovou námitku nevznesla ani v průběhu řízení před soudem prvního stupně.

18. Podle názoru odvolacího soudu je nutno poslední větu § 87 odst. 1 ZSÚ-III a odst. 2 téhož ustanovení interpretovat komplexně (ve vzájemné souvislosti). Na pojem„ spor“ uvedený v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita„ spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V projednávané věci nebyl mezi účastníky řízení (v řízení před soudem prvního stupně, ale ani v době před zahájením řízení) spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalované jako spotřebitelky k vrácení jistiny, nastolen. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 ZSÚ-III směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný než on sám potřebnými informacemi v tomto směru nedisponuje. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel (dlužník). Lze si jen stěží představit, že by soud měl, např. v případě zcela pasivního dlužníka, v řízení bez dalšího (rozuměj bez existence„ sporu“ o této otázce) rozhodovat o tom, jaká je pro takového dlužníka přiměřená doba pro vrácení jistiny. V daném případě žalovaná žádné informace ohledně svých poměrů v době, kdy byla žalobcem vyzvána k plnění, nesdělila a žádné skutečnosti v tomto směru netvrdila ani v řízení před soudem prvního stupně. Spor o to, zda doba k plnění uvedená žalobcem v jeho výzvě k plnění byla či nebyla dobou přiměřenou tak nastolen nebyl. Ostatně sám soud prvního stupně v rámci uložení povinnosti žalované v I. výroku rozhodnutí (který nebyl napaden odvoláním) uvedl, že nezná aktuální možnosti žalované ohledně přiměřené doby k plnění.

19. Jak již bylo uvedeno výše, žalovaná byla v průběhu celého řízení zcela nečinná a pasivní, k jednání odvolacího soudu se nedostavila, nemohla být tedy poučena o nutnosti tvrdit a prokazovat, že doba plnění uvedená ve výzvě žalobce z datum není či nebyla dobou přiměřenou jejím možnostem. Z důvodu absence tvrzení a důkazů ze strany žalované nelze než uzavřít, že po marném uplynutí této lhůty se dostala do prodlení a je povinna platit žalobci i úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.).

20. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o s ř. změnil odvoláním napadenou část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 9,75% úroky z prodlení z částky částka od datum do zaplacení.

21. Podle § 219 o. s. ř. odvolací soud potvrdil jako věcně správný rozsudek soudu prvního stupně v části II. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do 9,75% úroků z prodlení z částky částka datum do datum.

22. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud rozhodl nově podle § 224 odst. 2 o s ř.ve spojení s § 142 odst. 2 o s ř. Odvolací soud kapitalizoval předmět řízení ke dni svého rozhodnutí (viz nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08) na částku částka; žalobce byl úspěšný v 36,07 %, neúspěšný v 63,93 % a žalovaná by tak měla právo na náhradu 27,86 % z celkových nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalované žádné náklady nevznikly, proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladu řízení před soudem prvního stupně nepřiznal.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o s ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o s ř. Předmětem odvolacího řízení bylo jen příslušenství (úroky z prodlení) jako samostatný předmět řízení kapitalizovaný k datu rozhodnutí odvolacího soudu na částku částka. Žalobce byl úspěšný v 86,51 % (II. výrok tohoto rozhodnutí), neúspěšný v 13,49 % (I. výrok tohoto rozhodnutí) a má proto právo na náhradu 73,02 % nákladů řízení. Náklady žalobce za odvolací řízení sestávají z: -) zaplaceného soudního poplatku za odvolání částka, -) odměny za dva úkony právní služby po částka, a to za odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), -) náhrady za dva režijní paušály po částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, -) náhrady za DPH (21 %) ve výši částka (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí částka, z nichž mu bylo přiznáno 73,02 %, tj. částka.

24. Shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatnění či bránění práva v odvolacím řízení převážně úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu odvolacího řízení. Současně neshledal podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. Proti I. a II. výroku tohoto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně; takové dovolání je však přípustné pouze tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak. Proti III. a IV. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.).