9 C 39/2017

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Zavřela a soudců JUDr. Petry Flídrové a Mgr. Kateřiny Mališové, ve věci žalobce: osobní údaje žalobce za účasti: celé jméno účastníka , datum narození bytem adresa účastníka o znovuprojednání věci rozhodnuté správním orgánem o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne datum rozhodnutí , č. j. číslo jednací ,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje s tím, že výrok I se mění jen tak, že se žaloba na znovuprojednání věci rozhodnuté [stát. instituce], odbor životního prostředí, rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp. zn. [anonymizována tři slova] [rok] [spisová značka] a Krajským úřadem [územní celek], odbor životního prostředí, rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo jednací], zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem, který byl napaden odvoláním, byla zamítnuta žaloba o nahrazení rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek], odbor životního prostředí, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo jednací], kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí MÚ [obec] ze dne [datum], sp. zn. [anonymizována tři slova] [rok] [spisová značka], [číslo jednací], tak, že výše náhrady za přičleněné honební pozemky k honitbě [příjmení] [jméno] činí [částka] ha ročně a náhrada za přičleněné honební pozemky parc. č. PK [číslo] ([číslo] m²) a parc. č. PK [rok] ([číslo] m²) v k. ú. [obec] k honitbě [příjmení] [jméno] v celkové výši [částka], splatná do 31. 3. běžného roku zpětně (výrok I). O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl, že na jejich náhradu nemá právo žádný z nich (výrok II) a zavázal žalobce k zaplacení náhrady nákladů řízení České republice, na účet Okresního soudu v Břeclavi, ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. V něm uvedl, že v rozsudku soudu prvního stupně nebylo reagováno na námitky uplatněné v rámci závěrečného vyjádření ze dne [datum], čímž došlo k zatížení rozhodnutí závažnou procesní vadou. Jednalo se o námitku, že v účetnictví žalobce nejsou zahrnuty všechny náklady, které úzce souvisejí s výkonem práva myslivosti, jako je například výuka jazyků, doprovod zahraniční klientely během lovu, opotřebení vozidel. Mezi tyto náklady patří také papírová agenda myslivosti vedená držitelem a s tím spojené výdaje na dopravu, telefon, poštovné, náklady na sepisování smluv, ale také například vynaložený čas v podobě čekané, která za rok ve svém souhrnu představuje tisíce hodin strávených v lese, jež se neevidují, přesto jsou nezbytné k dosažení hospodářského výsledku. Tímto výčtem výdajů nezahrnutých v účetnictví, chtěl žalobce poukázat na to, že nelze výkon práva myslivosti hodnotit optikou tří položek v účetnictví. Sám soudní znalec během ústního jednání konstatoval, že výnosy z honitby mohou být žalobcem dosahovány v takové výši s ohledem na jeho zázemí a na to, že je schopen poskytnout náležitý servis. Přesto při stanovení výše náhrady za přičlenění pozemku k honitbě nebyly tyto výdaje vzaty v potaz s konstatováním, že se vztahují na jiné činnosti, než na myslivost a byly tak dány pouze k tíži uživateli honitby. Žalobce znovu zdůrazňuje, že vykonává činnost ve veřejném zájmu a na místo státu zajišťuje jeho ústavní povinnost dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství, deklarovanou v čl. 7 Ústavy České republiky. Je neakceptovatelné a nespravedlivé, pokud zúčastněná osoba obdrží naprosto totožnou výši náhrady (podílu na zisku) jako žalobce, přesto že to byl pouze žalobce, kdo vykonal všechnu práci, a který zároveň nese všechna rizika s výkonem práva myslivosti spojená. Nelze akceptovat postup soudu prvního stupně, který se výše uvedenými náklady nezabýval s tím, že nejdou jednoznačně vyčíslit. Ústavní soud přitom nabádá soudy k tomu, aby určovaly výši vzniklé škody podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu. Žalobce poukazuje také na rozsudek Okresního soudu v Bruntále, který soudu prvního stupně předložil (a soud ho zcela opomenul), z něhož je zřejmé, že v případě pronajaté honitby soud určil náhradu za přičlenění jen ve výši [anonymizováno]. Žalobce má rovněž výhrady k vypracovanému znaleckému posudku a poukazuje na to, že znalec během svého výslechu uvedl, že se necítí být povolán k tomu, aby sám konkrétní částku stanovil a dále uvedl, že částka stanovená správním orgánem mu nepřijde nespravedlivá. Znalec v písemném vyhotovení znaleckého posudku došel k výši náhrady za přičlenění [částka] [spisová značka] a až po poučení soudem během jednání, že se nemá jednat o cenu obvyklou, znalec přehodnotil svůj názor. Nicméně tak učil bez bližšího odůvodnění a uvedl, že částka [číslo] se mu zdá přiměřená. Žalobce má za to, že znalec nebude nikdy schopen spravedlivě určit výši náhrady z důvodu, že řadu nákladů není možné zahrnout do účetnictví a povinnost spravedlivého určení konečné výše náhrady tak bude spočívat nakonec vždy na soudu. Žalobce spatřuje nesprávné právní posouzení věci také v tom, že náklady na ochranu lesních porostů před zvěří mají bližší souvislosti s hospodařením v lese a nesouvisejí s myslivostí. K tomu uvádí, že kdyby nebylo zvěře, nemusela by se ochrana porostu zajišťovat. Pokud vznikají škody na lesním porostu, obrací se vlastník lesa na uživatele honitby, aby škody nahradil. Žalobce ochranou mladých lesních porostů plní svou zákonnou povinnost, která se na něj vztahuje z důvodu existence zvěře. Pokud se jedná o náklady takto vynaložené v zákonném rozsahu 1 % výměry, jedná se logicky vždy o náklady související s myslivostí. Pokud vlastník lesa vykonává ochranu lesa ve větším rozsahu než zákonem požadovaném, lze připustit, že tyto vícenáklady už vykonává dobrovolně. Žalobce nadále trvá na své argumentaci vztahující se k tomu, že má právo na spravedlivý zisk za svou činnost a že náhrada za přičlenění má sloužit k tomu, aby kompenzovala zásah do vlastnického práva vlastníků přičleněných pozemku. Soud však řešil pouze výši náhrady za přičlenění, neřešil samotný základ, smysl a účel kompenzace, který je potřeba postavit najisto, aby se mohlo vůbec k určení náhrady přistoupit. Výše náhrady má představovat kompenzaci za omezení vlastnického práva, ale v žádném případě se nemá vykládat jako právo na zisk z hospodaření uživatele honitby, který by byl stejný pro žalobce i zúčastněnou osobu, aniž by se na jeho vzniku přičinila. Z těchto důvodů navrhl změnu rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že bude nahrazeno rozhodnutí správního orgánu a rozhodnuto, že výše náhrady za přičleněné honební pozemky činí [anonymizováno] [spisová značka].

3. K odvolání se vyjádřil [celé jméno účastníka] (dále také„ zúčastněná osoba“) tak, že se ze strany žalobce jedná o prodlužování řízení. Poukázal na to, že žalobce získává platby od [anonymizována dvě slova] správy za odstřel černé zvěře a také finanční prostředky od [anonymizováno] krajského úřadu. Služební vozidla [anonymizováno] ČR, zřejmě bez kontroly, používají zaměstnanci i pro soukromé potřeby a účely. Žalobce svým vyjádřením popírá právo osobního vlastnictví, které zaručuje i ve vztahu k výkonu práva myslivosti [anonymizováno] ČR i ustanovení v zákoně o myslivosti.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 201 o. s. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Soud prvního stupně rozhodoval ve věci již rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], kterým žalobu zamítl. K odvolání žalobce odvolací soud tento rozsudek zrušil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] Odvolací soud nadále setrvává na závěrech v něm učiněných, že žaloba na znovuprojednání věci, o níž bylo rozhodnuto správním orgánem ve smyslu ust. § 244 a násl. o. s. ř., byla podána ve lhůtě uvedené v ustanovení § 247 odst. 1 o. s. ř., žalobce v ní označil skutečnosti, na jejichž základě se cítí dotčen na svých právech a vymezil tak rozsah, v jakém má soud věc znovu projednat a rozhodnout (§ 250f o. s. ř.). Shodně jako soud prvního stupně vychází také z toho, že rozhodnutím [stát. instituce], Odbor životního prostředí, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [anonymizována dvě slova], byly přičleněny k honitbě [příjmení] [jméno] pozemky, a to mimo jiné parc. č. KN [rok] o výměře [anonymizováno], [číslo] ha a parc. č. KN [rok] [číslo] o výměře [anonymizováno], [číslo] ha, v k. ú. [obec], přičemž pozemky ve vlastnictví účastníka jsou součástí pozemku parc. č [rok]. V podrobnostech lze pak odkázat do odůvodnění výše označeného rozhodnutí odvolacího soudu po body 7 až 9.

6. Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „zákon o myslivosti“), honební pozemky, které netvoří vlastní nebo společenstevní honitbu, přičlení orgán státní správy myslivosti zpravidla k honitbě, která má s těmito honebními pozemky nejdelší společnou hranici a zásady řádného mysliveckého hospodaření nevyžadují jejich jiné přičlenění.

7. Podle ustanovení § 30 odst. 2 zákona o myslivosti, vlastníkům honebních pozemků, které orgán státní správy myslivosti přičlenil podle odstavce 1, náleží od držitele honitby náhrada; jde-li o společenstevní honitbu, je náhradu povinno platit honební společenstvo. Nedohodnou-li se zúčastněné osoby o výši náhrady, určí náhradu orgán státní správy myslivosti a přihlédne přitom k velikosti přičleněných honebních pozemků a k předpokládanému výnosu z výkonu práva myslivosti na těchto pozemcích. Náhrada je splatná do 31. března běžného roku zpětně. Náhrada však nenáleží, pokud honební pozemky byly přičleněny ke společenstevní honitbě a jejich vlastník se stal členem honebního společenstva.

8. Podle ustanovení § 32 zákona o 289/1995 Sb., o lesích (dále jen „zákon o lesích“), vlastník lesa je povinen provádět taková opatření, aby se předcházelo a zabránilo působení škodlivých činitelů na les, zejména a) zjišťovat a evidovat výskyt a rozsah škodlivých činitelů a jimi působených poškození důležitých pro pozdější průkaznost provedených opatření; při zvýšeném výskytu neprodleně informovat místně příslušný orgán státní správy lesů a provést nezbytná opatření, b) preventivně bránit vývoji, šíření a přemnožení škodlivých organismů, c) provádět preventivní opatření proti vzniku lesních požárů podle zvláštních předpisů (odst. 1). Při vzniku mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lese (větrné a sněhové kalamity, přemnožení škůdců, nebezpečí vzniku požárů v období sucha apod.) je vlastník lesa povinen činit bezodkladná opatření k jejich odstranění a pro zmírnění jejich následků. Orgán státní správy lesů může vlastníku lesa nařídit tato opatření a) omezení nebo zastavení jiných těžeb než těžeb nahodilých ve stanoveném rozsahu a termínu a zpracování těžeb nahodilých ve stanoveném rozsahu a termínu, b) provedení ochranného zásahu směřujícího k zastavení šíření nebo k hubení škodlivých organismů, c) zničení napadených semen a sazenic, d) průkazné označování a evidenci vytěženého dřeva, e) omezení nakládání se dřevem, semeny nebo sazenicemi lesních dřevin (odst. 3). Vlastníci lesů, uživatelé honiteb a orgány státní správy lesů jsou povinni dbát, aby lesní porosty nebyly nepřiměřeně poškozovány zvěří (odst. 5).

9. Podle § 5 odst. 1 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 101/1996 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o opatřeních k ochraně lesa a vzor služebního odznaku a vzor průkazu lesní stráže (dále jen„ vyhláška o opatřeních k ochraně lesa“) k omezení škod působených zvěří provádí vlastník lesa následující preventivní opatření: a) sleduje a eviduje škody způsobené zvěří na lesních porostech, b) u lesních majetků o výměře nad 50 ha sleduje působení zvěře na nálety, nárosty a kultury pomocí kontrolních a srovnávacích ploch v počtu nejméně jedna plocha (oplocenka) na 500 ha, c) sleduje početní stavy zvěře, d) využívá pomocných dřevin ke zvýšení úživnosti honitby, e) v případě potřeby navrhuje orgánu státní správy lesů snížení stavu zvěře nebo zrušení chovu toho druhu zvěře, který působí neúměrně vysoké škody, f) ochraňuje ohrožené lesní porosty proti okusu, loupání a zimnímu ohryzu kůry v rozsahu nejméně 1 % výměry lesa vlastníka v honitbě. Podle odstavce 2 téhož ustanovení způsob, rozsah a umístění ochranných opatření uvedených v odstavci 1 písm. d) a f) určuje vlastník lesa, pokud smlouva o nájmu honitby nestanoví jinak.

10. Mezi účastníky nebylo sporné, že celková výměra honitby je [číslo], [číslo] ha, výměra přičleněných honebních pozemků ve vlastnictví účastníka [anonymizováno], [číslo] ha a procentuální výměra jeho pozemků k celkové výměře honitby [příjmení] [jméno] činí [anonymizováno]. Dopisem ze dne [datum] požádal [celé jméno účastníka] žalobce o náhradu za pozemky přičleněné k honitbě [příjmení] [jméno], na základě rozhodnutí [anonymizováno] [číslo] [číslo jednací]. Dopisem ze dne [datum] reagoval žalobce tak, že předložil účastníkovi smlouvu o náhradě za užívání pozemků přičleněných k honitbě a nabídl účastníkovi náhradu ve výši [částka] za 1 ha. Účastník s navrženou cenou nesouhlasil a požadoval náhradu v cenové relaci, za kterou žalobkyně pronajímá vlastní honitby.

11. Vzhledem k tomu, že účastník řízení není členem honebního společenstva, náleží mu tedy náhrada za přičleněné honební pozemky (§ 30 odst. 2 zákona o myslivosti). Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně i správní orgán postupovaly správně, pokud se zabývaly výnosy i náklady celé honitby, nikoli jen výnosem ve vztahu k pozemkům, které vlastní účastník řízení, jak navrhoval žalobce při jednání odvolacího soudu.

12. V daném konkrétním případě je žalobce držitelem honitby, tuto nepronajímá a využívá ji sám na vlastní účet. Žalobce jako držitel honitby má odpovědnost za myslivecké hospodaření v honitbě v souladu se zákonem a také povinnost poskytnout náhradu vlastníkovi přičleněného honebního pozemku.

13. Zákon vychází z předpokladu, že v souladu se zásadou autonomie vůle, která je elementární zásadou občanského práva, se držitel honitby s vlastníkem přičleněného pozemku dohodne na výši poskytované náhrady. V případě, kdy ke sjednání výše náhrady nedojde, určí ji autoritativně svým rozhodnutím orgán státní správy myslivosti. Je přitom vázán jednak velikostí přičleněných honebních pozemků (lze vysvětlit jen, že určí sazbu za 1 ha a vynásobí ji výměrou přičleněných honebních pozemků) a jednak předpokládaným výnosem z využití honitby (zákon nesprávně uvádí z výkonu práva myslivosti). Výnos z předpokládaného způsobu využití (§ 32) lze tedy určit buď z nájemného nebo z rozdílu příjmů a výdajů při využití honitby na vlastní účet, nebo lze stanovit náhradu podle obecně závazného předpisu, tj. dle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Náhrada nepodléhá dani z přidané hodnoty (viz komentář k § 30 odst. 2 zákona o myslivosti, dostupný v systému ASPI, právní stav k [datum]).

14. Z rozhodnutí správního orgánu, [stát. instituce], odboru životního prostředí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp. zn. [anonymizována tři slova] [rok] [spisová značka], vyplývá, že bylo rozhodováno o určení výše náhrady za přičleněné honební pozemky parc. č. PK [číslo] ([anonymizována dvě slova] m²) a parc. č. PK [rok] ([číslo] m²), oba v k. ú. [obec], k honitbě [příjmení] [jméno]. Správní orgán vycházel z výše tržeb v této honitbě za rok [rok] ve výši [částka] a nákladů ve výši [částka], jak byly žalobcem doloženy. Z nákladové položky správní orgán odečetl částku [částka], představující náklady na ochranu mladých lesních porostů proti škodám způsobeným zvěří (položky [anonymizováno] a [anonymizováno] účetnictví žalobce a určil výši náhrady za přičleněné honební pozemky k honitbě [příjmení] [jméno] částkou [anonymizováno] [spisová značka], ve vztahu k pozemkům ve vlastnictví účastníka ve výši [částka] Krajský úřad [územní celek], OŽP, dne [datum rozhodnutí], pod [číslo jednací] a sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [číslo jednací] tak, po podaném odvolání rozhodl tak, že odvolání žalobce zamítl a potvrdil rozhodnutí [stát. instituce], neboť shledal jako správné jeho závěry o tom, že do nákladů žalobce vynaložených na provoz honitby nebyly započteny náklady na ochranu mladých lesních porostů proti škodám způsobených zvěří, neboť se jedná o povinnost vlastníka lesa vyplývajícího z ustanovení § 32 odst. 4 zákona o lesích, kterou vykonává i bez toho, že je uživatelem honitby a nelze je proto vztahovat k užívání honitby.

15. Soud prvního stupně doplnil v řízení dokazování přehledem nákladů a výnosů střediska žalobce za roky [rok] až [rok] a učinil zjištění o výši tržeb v jednotlivých letech, o výši nákladů na krmivo pro zvěř a jeho dopravu na polesí a po honitbě, o nákladech na ochranu mladých lesních porostů proti škodám způsobených zvěří a nákladech na ubytovací služby, a z těchto zjištění následně učinil závěr o výsledku hospodaření žalobce pod body 12 až 16 odůvodnění rozhodnutí, na které odvolací soud odkazuje.

16. Z smluv uzavřených, které specifikoval pod 17 až 25 odůvodnění rozhodnutí, učinil soud dále zjištění, jaké částky jsou poskytovány za přičlenění honebních pozemků, přičemž se jednalo o částky od [anonymizováno] Kč/ha/rok až po částku [anonymizováno] [spisová značka] a dospěl k závěru, že zjištěné částky nelze považovat za cenu obvyklou, neboť se o ceně nevyjednává a vlastníci přičleněných pozemků nemají ani možnost získat konkurenční nabídku.

17. Na základě pokynu obsaženého v usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ustanovil soud prvního stupně ke zjištění výše náhrady za přičlenění pozemků účastníka znalce z oboru ekonomika, lesní hospodářství [celé jméno znalce] Ze znaleckého posudku ze dne [datum] soud zjistil, že znalec při určování předpokládaného výnosu z práva myslivosti vycházel z účetnictví žalobce za roky [rok] [rok] a odhadl, že výnosy v letech [rok] [rok] by mohly narůstat na hodnoty okolo [částka], zejména v důsledku zájmu o poplatkový odlov zvěře. K otázce přenosu povinnosti podílet se na nákladech na ochranu ohrožených lesních porostů z vlastníka honitby na jejího uživatele znalec uvedl, že neexistuje právní povinnost uživatele honitby podílet se na této ochraně. Způsobů ochrany je několik (oplocenky, odpuzující nátěry) a o jejich volbě rozhoduje vlastník honitby. Může se s uživatelem dohodnout, že ten určitá opatření provede nebo se bude podílet na jejich úhradě. Ochrana lesních porostů je ale v každém případě zákonnou povinností vlastníka a bez předchozí dohody ji nelze přenášet na třetí osobu. V rámci svého výslechu znalec odkázal na písemné vyhotovení svého posudku, uvedl, že podle jeho názoru byla výše náhrady v této věci stanovena orgánem státní správy myslivosti v souladu se zákonem, a že znalec není povolán k tomu, aby tuto náhradu určoval on. Pokud jde o předpokládaný výnos, vycházel znalec z údajů v účetnictví žalované v kapitole týkající se výkonu práva myslivosti označené„ myslivost“. Setrval na tom, že výnosy a náklady lze i pro další období předpokládat ve výši uvedené v posudku. Z pohledu znalce je spravedlivé, když v případě honiteb, které jdou do aukce, [anonymizováno] ČR vyplácí vlastníkům přičleněných pozemků pouze [anonymizováno] či [anonymizováno] [spisová značka]. S ohledem na specifika předmětné honitby však tato částka není spravedlivá a neodpovídá jejím výnosům z honitby. Částka, která byla stanovena v tomto případě okresním úřadem je daleko bližší realitě a není nespravedlivá.

18. Vzhledem k tomu, že ze zpracovaného znaleckého posudku nebylo možné pro jeho nejednoznačné závěry vycházet, akceptuje odvolací soud postup soudu prvního stupně, který se na základě provedených důkazů sám zabýval tím, jaká výše náhrady účastníkovi za přičlenění pozemků náleží. Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že při jejím určení je třeba přihlédnout k velikosti přičleněných honebních pozemků a k předpokládanému výnosu z výkonu práva myslivosti na těchto pozemcích. Shodně jako správní orgán uvedl, že náklady na ochranu mladých porostů nelze při určování výnosu z výkonu práva myslivosti zohlednit, neboť tyto náklady s výkonem tohoto práva přímo nesouvisejí, zohlednil však náklady na ubytovací služby pro myslivost, jak byly z dokazování zjištěny.

19. Soud odvolací vycházel ze správných závěrů soudu prvního stupně, že v roce [rok] tržby z honitby činily [částka] a náklady (vždy bez nákladů na ochranu mladých porostů) [částka], výnos byl [částka], v roce [rok] tržby z honitby činily [částka] a náklady [částka], výnos byl [částka] a v roce [rok] tržby z honitby činily [částka] a náklady [částka], výnos byl [částka], v roce [rok] tržby z honitby činily [částka] a náklady [částka], výnos byl [částka], v roce [rok] tržby z honitby činily [částka] a náklady [částka], výnos byl [částka] a v roce [rok] tržby z honitby činily [částka] a náklady [částka], výnos tedy byl [částka].

20. Při zohlednění výměry honitby [číslo], [číslo] ha činil výnos na 1 hektar honitby, jak uvedl soud prvního stupně, v roce [rok] částku [částka], v roce [rok] částku [částka], v roce [rok] částku [částka], v roce [rok] částku [částka], v roce [rok] částku [částka] a v roce [rok] částku [částka]. Po zohlednění výměry pozemků účastníka ([anonymizováno], [číslo] ha) by podíl na výnosu činil v roce [rok] částku [částka], v roce [rok] částku [částka], v roce [rok] částku [částka], v roce [rok] částku [částka], v roce [rok] částku [částka] a v roce [rok] částku [částka].

21. V případě zohlednění nákladů na ubytovací služby pro myslivost, které byly zjištěny za roky [rok], [rok] a [rok] a ponížení zisku o ně, zjistil výnos na 1 ha honitby v roce [rok] ve výši [částka], v roce [rok] ve výši [částka] a v roce [rok] ve výši [částka]. Po zohlednění výměry pozemků účastníka ([anonymizováno], [číslo] ha) by tedy podíl na výnosu představoval v roce [rok] částku [částka], v roce [rok] částku [částka] a v roce [rok] částku [částka].

22. Soud prvního stupně následně uzavřel, že výnos z výkonu práva myslivosti, ze kterého vycházel správní orgán, je dosahován i v následujících letech (nejen v roce [rok]), resp. je dosahováno i výnosu vyššího, vyjma roku [rok], kdy byl výsledek hospodaření nižší (nikoli však výrazně). S ohledem na tato zjištění dospěl k závěru, že výnos z roku [rok], ze kterého vycházel správní orgán, lze považovat za„ předpokládaný“ a lze očekávat, že tohoto výnosu bude dosahováno i do budoucna. S ohledem na výsledky dokazování by bylo možné určit náhradu i vyšší, v rozmezí mezi částkou (zaokrouhleně) [částka] až částkou [částka]. Vzhledem k tomu, že správním orgánem určená výše náhrady se v tomto rozmezí pohybuje, soud prvního stupně žalobu zamítl (§ 250i o. s. ř.).

23. Odvolací soud výše uvedené závěry považuje za správné a zabýval se námitkami žalobce opakovaně směřujícími k tomu, že v nákladech žalobce je nutno zohlednit i prostředky, které vynakládá každoročně na ochranu mladých lesních porostů proti škodám způsobených zvěří. Vzhledem k tomu, že tvrzení žalobce nebyla úplná, poskytl mu odvolací soud poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., a to k posouzení otázky, v jakém rozsahu jsou náklady žalobce na ochranu mladých porostů vynakládány v souvislosti s výkonem práva myslivosti. Vyzval ho, aby doplnil tvrzení o tom, v jaké výši evidoval škody způsobené zvěří na lesních porostech v honitbě, jaká konkrétní preventivní opatření činil, aby lesní porosty nebyly nepřiměřeně zvěří poškozovány, jaká opatření činil ke zvýšení úživnosti honitby a jaká k ochraně ohrožených lesních porostů proti okusu a zimnímu ohryzu kůry zvěří, jaké početní stavy zvěře evidoval, a to v letech [rok] až [rok], a k těmto tvrzením označil a předložil důkazy (např. výkazy o škodách způsobených zvěří, plány chovu a lovu, roční výkazy o honitbě apod.) a dále aby specifikoval výši případných dalších nákladů, které v souvislosti s výkonem práva myslivosti vynakládal a ke svým tvrzením předložil důkazy. Žalobce byl poučen, že pokud tak neučiní, neunese důkazní břemeno o tom, že v účetnictví evidovaný náklad na ochranu lesních porostů je vždy navázán na výkon práva myslivosti, a břemeno tvrzení a důkazní o tom, že žalobce má v souvislosti s myslivostí další náklady, které nejsou evidovány v účetnictví. Konečně byl žalobce poučen, že pokud tak neučiní, může být z těchto důvodů v řízení neúspěšný.

24. V podání ze dne [datum] žalobce konkrétním způsobem svá tvrzení nedoplnil a nebylo tak dán podklad pro závěr, že všechny, nebo alespoň část nákladů vynaložených žalobcem na ochranu mladých lesních porostů před zvěří, lze považovat za náklady související s výkonem práva myslivosti. Jak již bylo shora zmíněno, a vyplývá to i z výše uvedených zákonných ustanovení, patří ochrana mladých lesních porostů k povinnostem vlastníka lesa s tím, že se na ni může na základě dohody podílet i provozovatel honitby. I když žalobce je vlastníkem lesa a zároveň provozovatelem honitby, není jeho účetnictví vedeno takovým způsobem, aby bylo možné rozlišit, v jakém rozsahu při ochraně porostů plní povinnosti z pozice vlastníka lesa v rámci ochrany lesa v širším slova smyslu (jak vyplývá zejména z ustanovení § 32 lesního zákona), a na jakých by se měl podílet z pozice provozovatele honitby, a to za situace, kdy sám sobě nevyúčtovává náhradu škody za poškození lesních porostů zvěří.

25. Z důkazů předložených žalobcem v odvolacím řízení, bez doplnění tvrzení na základě shora uvedeného poučení, nebylo možné zjistit, jaké částky vynaložené na ochranu lesa je možno považovat za náklady, které souvisí s výkonem provozováním honitby (zejména položky [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] v účetnictví žalobce). I když je zcela zřejmé, že část těchto nákladů vynaložených vlastníkem lesa má zabraňovat škodám způsobeným zvěří na lesních porostech, ze zákona vyplývá, že v případě absence dohody mezi vlastníkem lesa a provozovatelem honitby (neboť oba jsou povinni dbát, aby lesní porosty nebyly nepřiměřeně poškozovány zvěří) platí, že uživatel je povinen hradit škodu, která je na honebních pozemcích způsobená zvěří (§ 52 odst. 1 zákona o myslivosti). Způsob, rozsah a umístění ochranných opatření určuje vlastník lesa, pokud smlouva o nájmu honitby nestanoví jinak (§ 5 odst. 2 vyhlášky o opatřeních k ochraně lesa). Z výše uvedeného vyplývá, že pokud žalobce chtěl zohlednit při vyčíslení jeho výnosů jako provozovatele honitby náklady spojené s myslivostí, pak bylo podle odvolacího soudu nutné, aby v rámci svých tvrzení uvedl, které náklady to byly a v jaké výši, neboť předložené účetnictví v položkách žalobcem zmiňovaných obsahuje i výdaje, které je povinen vynaložit pouze vlastník lesa, nikoli provozovatel honitby. Pro příklad je možné uvést, že v položce [anonymizováno] listiny nazvané„ Náklady a výnosy střediska dle účelů/prostředků za rok [rok]“ byla uvedena částka [částka] – jako výdaj na [anonymizováno] patogen a v roce [rok] částka [částka]. Pokud žalobce po výzvě blíže nespecifikoval vynaložené náklady, které přímo souvisely s výkonem práva honitby, neunesl břemeno tvrzení a odvolací soud, shodně jako správní orgán a soud prvního stupně, obecně označený náklad na ochranu mladých lesních porostů před zvěří nezohlednil do prokázaných dosahovaných výnosů z honitby.

26. Důkazy provedené v odvolacím řízení (náklady a výnosy dle středisek za roky [rok] [rok], výkazy myslivosti za roky [rok] [rok] a rok [rok] a inventarizace vyúčtování náhrad škod způsobených zvěří ve všech honitbách za roky [rok] [rok]), bez doplnění skutkových tvrzení, nebyly způsobilé prokazovat náklady vynaložené žalobcem jen v souvislosti s výkonem práva honitby.

27. Žalobce ve svém odvolání poukazoval na to, že se soud prvního stupně nevypořádal s jeho námitkami uvedenými v závěrečném návrhu ze dne [datum]. V něm mimo jiné uvedl, že nelze souhlasit s výkladem právního předpisu, který ztotožňuje pojem náhrady za přičlenění pozemku a podíl na zisku z honitby. Vlastník pozemku se na zisku z honitby nemůže podílet (nemá vlastnické právo ke zvěři v honitbě) a nelze ani uměle konstruovat jakousi náhradu v podobě nájmu za výkon práva myslivosti. Pro vlastníka honebního pozemku představuje výkon práva myslivosti na něm jen omezení odpovídající věcnému břemeni chůze a jízdy uživatelem honitby. Jinak tím nijak dotčen není. Užívací právo je navíc uskutečňováno k plnění ústavní povinnosti zakotvené v č. l 7 Ústavy ČR. Řada dalších subjektů, kteří vlastní desítky ha pozemků, akceptují náhradu ve výši [částka] ha. Pokud by se k obdobnému kroku jako účastník odhodlali i zbývající vlastníci honebních pozemků, pak by se jednalo by se o citelný zásah pro žalobce. Uživatel honitby má právo na zajištění spravedlivého zisku, přičemž použití stejné výpočtu náhrady jako v této věci, by vedlo k absurdním závěrům, protože jak žalobce, tak účastník, by měli obdržet stejnou odměnu za 1 ha [částka], a to i když účastník nedělal nic. V účetnictví nelze zachytit celou řadu věcí – náklady na komunikaci, aktivní zajišťování lovecké klientely – závodové střelby, komplexní služby pro bohatší klienty, náklady na správu loveckých chat, vozový park, lovecký doprovod, ošacení zaměstnanců. Na právu myslivosti lze vydělat v případech honiteb, které jsou v pronájmu. Poukazují na rozsudek Okresního soudu v Bruntále, který určil náhradu za přičlenění pozemků k honitbě ve výši [anonymizováno] z nájemného. Aby byla oceněna zásluhovost, mělo by být ze zisku přepočteného na 1 ha odečíst alespoň [anonymizováno], tedy [částka].

28. K výše uvedeným námitkám odvolací soud uvádí, že tyto námitky žalobce z větší části směřuje k polemice se zákonnou úpravou a nastiňuje možný výklad ustanovení § 30 zákona o myslivosti. Odvolací soud má za to, že hypotéza právní normy byla stanovena dostatečně určitým způsobem a z ní také při přezkumu právních závěrů, učiněných soudem prvního stupně, vycházel. Námitky žalobce, týkající se nákladů obtížně vyčíslitelných v účetnictví, bral odvolací soud v potaz. Přesto měl za to, že je bylo nutné specifikovat a kvantifikovat, což vyjádřil v poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Má také za to, že není dán prostor pro zohledňování zásluhovosti na tvorbě zisku, pokud ustanovení § 30 odst. 2 zákona o myslivosti jednoznačně výslovně uvádí, že se při stanovení výše náhrady přihlédne k předpokládaného výnosu z výkonu práva myslivosti a velkosti přičleněných pozemků. Nebylo rovněž shledáno jako důvodné, aby soud rozhodoval o určení výše náhrady na základě úvahy (§136 o. s. ř.), neboť takové prolomení principu volného hodnocení důkazů lze použít jen pokud výši nároku nelze zjistit vůbec, anebo ji zjistit lze, ale s nepoměrnými obtížemi. Taková situace v daném řízení nenastala, neboť žalobce měl k dispozici účetnictví obsahující potřebné údaje pro určení výše náhrady a pouze z důvodu spočívajících na jeho straně nebyl s to, specifikovat a zejména kvantifikovat další položky, které v účetnictví nevede, ale chtěl je při posuzování svých výnosů z výkonu práva myslivosti zohlednit. Jako nedůvodná byla shledána i námitka, že soud prvního stupně opomenul předložený důkaz – rozsudek Okresního soudu v Bruntále č.j. [číslo jednací], neboť soudní rozhodnutí nejsou důkazním prostředkem, navíc předložený rozsudek řešil náhradu za přičleněné pozemky k honitbě, která je pronajímána.

29. Odvolací soud neshledal důvody pro určení výše náhrady podle ustanovení § 2 zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku a ztotožňuje se s důvody uvedenými soudem prvního stupně pod bodem 48 odůvodnění jeho rozhodnutí.

30. Soud prvního stupně dospěl na základě tvrzení žalobce i na základě provedených důkazů ke správným závěrům ohledně předpokládaných výnosů i nákladů na provoz myslivosti v honitbě i o určení výše náhrady za přičleněné pozemky účastníka řízení ve výši [anonymizováno] [spisová značka]. Vzhledem k tomu, že žalobce nedoplnil (po poučení odvolacím soudem) pro rozhodnutí soudu významná tvrzení ve vztahu k dalším nákladům, majícím vliv na jeho zisk než těm, které zohlednil soud prvního stupně, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný v podstatě potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to jak ve výroku I o věci samé tak i ve výrocích II a III o náhradě nákladů řízení. Vyjádřená změna výroku I není změnou obsahovou, jejím důvodem je upřesnění výroku z důvodu jeho přehlednosti a to, aby výrok odpovídal ust. § 250i o. s. ř.

31. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. (§ 245 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že úspěšnému účastníkovi řízení žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.