10 C 105/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne datum Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 478 065,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 9 808,42 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 395,02 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 808,42 Kč za dobu od 22. 8. 2023 do zaplacení, a dále částku ve výši 24 979,57 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 381,99 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 979,57 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 445 439,59 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 22. 8. 2023 do zaplacení,částky ve výši 20 508,74 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 22. 8. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 017,38 Kč a částky ve výši 900 Kč, a dále částky ve výši 91 956,67 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 22. 8. 2023 do zaplacení,částky ve výši 5 952,72 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 22. 8. 2023 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 38,55 Kč a částky ve výši 1 500 Kč, se z a m í t á.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 8. 12. 2023 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 478 065,15 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 10. 8. 2017 Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Konsolidace půjček, na základě které poskytla žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 790 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních anuitních splátkách po 10 704,15 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci, a to spolu se sjednaným ročním úrokem ve výši 10,60 %. Žalovaný načerpal celkem 790 000 Kč s tím, že částku ve výši 262 602,96 Kč žalobkyně použila na Konsolidaci č. , číslo, , částku 239 652,68 Kč vyplatila na Bankovní úvěr Express Plus č. , číslo, , částku 70 315,01 Kč na Bankovní úvěr Express Plus č. , číslo, a částku 217 429,35 Kč žalobkyně poskytla žalovanému na běžný účet č. , č. účtu, . Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, a to i přes výzvy žalobkyně ze dne 4. 5. 2023, 7. 6. 2023, 29. 7. 2023 a výzvy před zesplatněním ze dne 2. 7. 2023, a žalobkyně jej proto v souladu se smluvními ujednáními prohlásila za splatný ke dni 21. 8. 2023. K tomuto dni dluh žalovaného na jistině podle žalobkyně činil 455 244,01 Kč. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný obchodní úrok ke dni 21. 8. 2021 ve výši 20 508,74 Kč (tj. za duben až srpen 2023 vždy ve výši 4 021,32 Kč/měsíc a za září 2023 ve výši 402,13 Kč), kapitalizovaný úrok z prodlení z jistiny za dobu do 21. 8. 2023 ve výši 1 412,40 Kč, poplatky dle sazebníku ve výši 600 Kč za odeslání upomínky k úhradě dluhu a 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný, jakož i úrok z prodlení z dlužné jistiny a obchodní úroku za dobu od 22. 8. 2023 do zaplacení. Toto řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 10 C 105/2024.Žalobkyně se dále žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 12. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 124 809,48 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tuto žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 19. 2. 2019 Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Konsolidace půjček, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 193 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v měsíčních anuitních splátkách po 3 126,20 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci, a to spolu se sjednaným ročním úrokem ve výši 11,9 %. Žalovaný načerpal dne 19. 2. 2019 celkem 193 000 Kč, nicméně jej řádně a včas nesplácel, a to i přes výzvy žalobkyně ze dne 24. 4. 2023, 25. 5. 2023, 27. 7. 2023 a výzvy před zesplatněním ze dne 13. 6. 2023. Žalobkyně proto úvěr prohlásila za splatný v souladu se smluvními ujednáními ke dni 21. 8. 2023. K tomuto dni dluh žalovaného na jistině podle žalobkyně činil 116 936,62 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaného obchodního úroku k 21. 8. 2021 ve výši 5 952,72 Kč (za duben až srpen 2023 vždy ve výši 1 159,62 Kč/měsíc a září 2023 ve výši 154,61 Kč), kapitalizovaného úroku z prodlení z jistiny za dobu do 21. 8. 2023 ve výši 420,54 Kč, poplatku dle sazebníku ve výši 1 200 Kč za odeslání upomínky k úhradě dluhu a 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný, jakož i úroku z prodlení z dlužné jistiny a obchodního úroku od 22.8.2023 do zaplacení. Toto řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 10 C 130/2024.Žalobkyně uvedla, že v obou případech posoudila schopnost žalovaného úvěry splácet tak, že vycházela z informací poskytnutých žalovaným a jeho spolužadatelem a dále čerpala v interních a externích databází, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MVČR. Žalobkyně vyhodnotila, že kapacita žalovaného je pro splátkové zatížení dostatečná, přičemž žalovaný byl jejím dlouhodobým klientem, který načerpal a uhradil zhruba třicet až čtyřicet úvěrů.

2. Žalovaný se k žádné ze žalob nevyjádřil.

3. Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 27. 5. 2024, č. j. 10 C 105/2024-27, obě výše uvedené spojil (vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 105/2024 a sp. zn. 10 C 130/2024) ke společnému řízení, a toto řízení je nadále vedeno pod sp.zn. 10 C 105/2024. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 6. 20244. Obě žaloby spolu s předvoláním k jednání ve věci byly žalovanému doručeny do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro něj byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 17.6.2024. Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ust. § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. Soud tak jednal podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

5. Soud z provedených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, Konsolidace půjček ze dne 10. 8. 2017, Žádosti o úvěr – Konsolidace půjček ze dne 10. 8. 2017 a Všeobecných produktových podmínek soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným a , jméno FO, (dále jen spolužadatelka), narozenou dne , datum, smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet. Na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému a jeho spolužadatelce finanční prostředky ve výši 790 000 Kč, který se oba zavázali vrátit žalobkyni ve 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 11 657,15 Kč včetně pojištění spolu s úrokem ve výši 10,6 % ročně splatných vždy k 17. dni v měsíci. První splátka byla splatná dne 17.9.2017. Celkem tak mělo být žalobkyni uhrazeno 1 290 929,67 Kč. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, a měl být splácen formou zápočtu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, . Poskytnutým úvěrem měl být uhrazen dluh žalovaného u žalobkyně ve výši 262 602,96 Kč vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , dále ve výši 70 315 Kč na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , jakož i dluh spolužadatelky ve výši 239 652,68 Kč na úvěrovém účtu č. , č. účtu, a zbytek měl být žalovanému vyplacen na jeho běžný účet , číslo, . V případě prodlení se splácením byla žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr za ihned splatný.

6. V Žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že má střední vzdělání, bydlí ve vlastním domě či bytě a je ženatý. Pracovní poměr měl sjednaný na dobu neurčitou jako technik/řidič u , název, , a jeho průměrný čistý měsíční příjem měl činit 40 711 Kč, ostatní nezbytné měsíční náklady měly činit 0 Kč, neměl žádnou vyživovací povinnost a celkový příjem domácnosti uvedl 58 588 Kč. Spolužadatelka v téže žádosti uvedla, že má střední vzdělání, je vdaná, žije ve společné domácnosti se žalovaným. Pracovní poměr měla spolužadatelka sjednaný na dobu neurčitou jako zdravotní sestra/zdravotní personál u zaměstnavatele , právnická osoba, ., a její průměrný čistý měsíční příjem měl činit 17 877 Kč. Její ostatní nezbytné měsíční náklady měly činit 0 Kč, neměla žádnou vyživovací povinnost a celkový příjem domácnosti uvedla 58 588 Kč. Žalovaný a spolužadatelka měli do doby uzavření předmětné smlouvy u žalobkyně tři úvěrové závazky s celkovou částkou k doplacení ve výši 572 570,65 Kč a celkovou výší splátek 10 378,61 Kč. Žalovaný a spolužadatelka dále prohlásili, že ohledně jejich osob nebyl prohlášen konkurz a že nejsou v úpadku či v hrozícím úpadku, neprobíhá ohledně jejich majetku likvidace, nemají daňové nedoplatky a nemají nedoplatek na pojistném a penále na veřejném zdravotním pojištění, sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Oba současně zmocnili žalobkyni k ověření uvedených údajů a provedení dalších zjištění, které by žalobkyně v souvislosti se schválením žádosti považovala za nezbytná.

7. Podle potvrzení o výši příjmu ze dne 7. 8. 2017 a 8.8.2017 činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za 3 měsíce 17 569 Kč a 13 482 Kč, za 12 měsíců 228 027 Kč a 122 084 Kč. Žalovaný pobíral výsluhový příspěvek ve výši 9 660 Kč měsíčně (viz rozhodnutí ČR MV OSZ ze dne 16.12.2016). Podle potvrzení o výši příjmu ze dne 8.8.2017 činil průměrný čistý měsíční příjem spolužadatelky za 3 měsíce 17 877 Kč, za 12 měsíců 214 525 Kč.

8. Z platební historie a výpisů z úvěrového účtu, jakož i z amortizace spolu s umořovací tabulkou soud zjistil, že žalovaný načerpal od žalobkyně částku 790 000 Kč (viz rovněž výpis z běžného účtu) a za období od 10. 8. 2017 do 20. 3. 2023 zaplatil žalobkyni celkem 780 191,58 Kč. Podle výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, ze dne 1. 9. 2017 vyplývá, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil - 14 672,32 Kč s tím, že jako první platba byla na účet připsána dne 10. 8. 2017 částka ve výši 217 429,35 Kč.

9. Upomínkou ze dne 4.5.2023 žalobkyně upozornila žalovaného na nedoplatek z úvěrového účtu č. , č. účtu, ve výši 10 774,55 Kč, a vyzvala jej k úhradě nejpozději do 15. 5. 2023. Dalšími upomínkami ze dne 7. 6. 2023, 2. 7. 2023 a 29. 7. 2023 byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužných nedoplatků a zároveň upozorněn na možnost zesplatnění úvěru, pokud dlužné částky ve stanovené lhůtě neuhradí.

10. Z oznámení ze dne 23. 8. 2023, ve spojení s poštovním podacím archem soud zjistil, že vzhledem k tomu, že žalovaný opakovaně porušoval smluvní podmínky, žalobkyně prohlásila výše uvedený úvěr za splatný ke dni 21.8.2023 a vyzvala jej k zaplacení celkového dluhu ve výši 478 065,15 Kč do 6. 9. 2023.

11. Z výzvy ze dne 24. 10. 2023 včetně kopie dodejky soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky v dodatečné lhůtě do 15.11.2023 s upozorněním na soudní vymáhání dluhu.

12. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, Konsolidace půjček ze dne 19. 2. 2019, Žádosti o úvěr – Konsolidace nezajištěná a Všeobecných produktových podmínek soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, na základě které mu poskytla finanční prostředky ve výši 193 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tyto prostředky v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 405,20 Kč včetně pojištění spolu s úrokem ve výši 11,9 % ročně, splatných vždy k 17. dni v měsíci. První splátka byla splatná dne 17. 3. 2019, a celkem měl žalovaný žalobkyni uhradit 301 584,98 Kč. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, a měl být splácen formou zápočtu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, . Poskytnutým úvěrem měl být uhrazen dluh žalovaného u žalobkyně ve výši 29 260,76 Kč na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , ve výši 41 601,20 Kč na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , dále ze smlouvy o kontokorentním úvěru Flexikredit ve výši 15 000 Kč na účtu č. , č. účtu, , a ve výši 9 946,85 Kč na úvěrovém účtu č. , č. účtu, a zbytek měl být žalovanému vyplacen na jeho běžný účet č. , č. účtu, . V případě prodlení se splácením byla žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr za ihned splatný.

13. V Žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že má střední vzdělání, bydlí ve vlastním domě či bytě a je ženatý. Pracovní poměr měl sjednaný na dobu neurčitou a jeho průměrný čistý měsíční příjem měl činit 25 670 Kč, ostatní nezbytné měsíční náklady měly činit 0 Kč a celkový příjem domácnosti uvedl 50 000 Kč. Žalovaný měl do doby uzavření předmětné smlouvy u žalobkyně tři úvěrové závazky s celkovou částkou k doplacení ve výši 95 808,81 Kč a celkovou výší splátek 3 061,63 Kč/měsíčně. Žalovaný i v této žádosti prohlásil, že ohledně jeho osoby nebyl prohlášen konkurz a že není v úpadku či v hrozícím úpadku, neprobíhá ohledně jeho majetku likvidace, nemá daňové nedoplatky a nemá nedoplatek na pojistném a penále na veřejném zdravotním pojištění, sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Žalovaný současně zmocnil žalobkyni k ověření uvedených údajů a provedení dalších zjištění, které by žalobkyně v souvislosti se schválením žádosti považovala za nezbytná.

14. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti - konsolidace nezajištěna ze dne 26. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného provedla šetření v interních a externích databázích, zejména bankovních a nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku a databázi MVČR. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů žalovaného 25 670 Kč byly odečteny jeho výdaje s tím, že bylo počítáno s částkou životního minima žalovaného (6 471,45 Kč), normativními náklady na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků (10 950,34 Kč). Úvěrem měly být konsolidovány dosavadní závazky žalovaného s měsíční splátkou 3 126,20 Kč. Podle vyjádření měl být příjem žalovaného byl ověřován z jeho běžného účtu s tím, že žalovaný hradil náklady na bydlení ve výši 51,34%. Jako ostatní výdaje měly činit 0 Kč.

15. Z platební historie a amortizace bylo zjištěno, že žalovaný načerpal od žalobkyně 193 000 Kč a za období od 19. 2. 2019 do 17. 3. 2023 a zaplatil žalobkyni celkem 168 020,45 Kč.

16. Upomínkou ze dne 24.4.2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nedoplatku ve výši 3 735,23 Kč a zároveň jej upozornila, že je jeho běžný účet přečerpán ke dni 24.4.2023 o 31,58 Kč. Další upomínkou ze dne 25. 5. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jistiny ve výši 6 911,74 Kč, upomínkou ze dne 13. 6. 2023 k úhradě částky ve výši 7 560,76 Kč a výzvou ze dne 27. 7. 2023 pak k úhradě částky 13 991,18 Kč.

17. Dopisem ze dne 23. 8. 2023 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 21.8.2023 a zároveň ho vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 124 809,88 Kč do 6.9.2023 s upozorněním na navyšování dluhu o úrok z prodlení, pokud jej neuhradí ve stanovené lhůtě. Odeslání oznámení žalobkyně doložila poštovním podacím archem.

18. Z výzvy ze dne 24. 10. 2023 včetně kopie dodejky soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky v dodatečné lhůtě do 15.11.2023 s upozorněním na soudní vymáhání dluhu.

19. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 10.8.2017 finanční prostředky ve výši 790 000 Kč, a to za části na konsolidaci jeho závazků ve výši celkem 572 570,64 Kč a zbývající částka ve výši 217 429,35 Kč mu byla vyplacena na běžný účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr postupně splácet a za dobu od 10. 8. 2017 do 20. 3. 2023 uhradil žalobkyni celkem 780 191,50 Kč. Žalovaný ničeho dalšího neuhradil, přestože byl vyzván výzvou ze dne 4. 5. 2023 k zaplacení. Žalobkyně dále poskytla žalovanému dne 19.2.2019 finanční prostředky ve výši 193 000 Kč, a to z části na konsolidaci jeho závazků ve výši celkem 95 808,81 Kč a zbývající částka ve výši 97 191,19 Kč mu byla vyplacena na jeho běžný účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr postupně splácet a za dobu od 19. 2. 2019 do 17. 3. 2023 uhradil žalobkyni celkem 168 020,45 Kč. Žalobkyně úvěr ke dni 21.8.2023 zesplatnila, žalovaný ničeho dalšího již neuhradil, přestože byl upomínán.

20. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

21. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

26. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky celkem 34 787,99 Kč (9 808,42 Kč + 24 979,57 Kč), neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření ani jedné ze smluv. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný v prvé žádosti o úvěr uvedl průměrný měsíční příjem ve výši 40 711 Kč a celkový příjem domácnosti ve výši 58 588 Kč. Žalovaný byl ženatý, neměl žádnou vyživovací povinnost, bydlel ve vlastním bytě, náklady shodně se spolužadatelkou uvedl ve výši 0 Kč. Podle žádosti měli žalovaný a spolužadatelka do doby uzavření první z úvěrových smluv u žalobkyně tři úvěrové závazky s celkovou částkou k doplacení ve výši 572 570,65 Kč a výší splátek 10 378,61 Kč. Ve druhé žádosti žalovaný uvedl příjem 25 670 Kč, ostatní náklady 0 Kč a celkový příjem domácnosti 50 000 Kč. Žalovaný měl do doby uzavření druhé smlouvy u žalobkyně tři úvěrové závazky s celkovou částkou k doplacení ve výši 95 808,81 Kč a výší splátek 3 061,63 Kč. Žalobkyně argumentovala tím, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovních a nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku a databázi MVČR. Výpočet disponibilní částky provedla tak, že od příjmů žalovaného odečetla jeho výdaje s tím, že počítala s částkou životního minima žalovaného, normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného, který byl před uzavřením smlouvy ze dne 10. 8. 2017 ověřován z dokladu o potvrzení příjmu ze dne 7.8.2017 a 8.8.2017 za posledních 12 měsíců a z výsluhového příspěvku. Z předloženého výpisu z účtu žalovaného pouze za měsíc srpen 2017 však vyplývá, že na žalovaný měl na účtu záporný počáteční zůstatek ve výši -14 672,32 Kč. Ačkoli tedy příjem žalovaného za toto období nebyl nízký, nelze ověřit, zda stejného výdělku dosahoval i nadále vzhledem k již výše uvedenému jedinému výpisu z účtu žalovaného se záporným zůstatkem. Žalobkyně se pak vůbec nezabývala výdaji žalovaného, neboť lze jen těžko uvěřit, že žalovaný i jeho spolužadatelka neměli žádné výdaje. Žalobkyně se i přesto nezabývala tím, co tedy skutečně tvoří výdaje žalovaného, kolik činí skutečně jeho náklady na bydlení, inkaso, stravu, dopravu, a mobilní telefon, a z jakého důvodu má záporný zůstatek na bankovním účtu. Přestože žalovaný i jeho spolužadatelka v žádosti o úvěr zmocnili žalobkyni k ověření jimi uvedených údajů v žádosti a provedení dalších zjištění, žalobkyně od žalovaného ani jeho spolužadalteky žádné doklady v tomto směru nežádala. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že žalovaný nedisponoval dostatečnými finančními prostředky na jeho živobytí, a není zřejmé, zda měl dostatek finančních prostředků na splácení poskytnutého úvěru.

27. V případě smlouvy uzavřené dne 19. 2. 2019 se žalobkyně rovněž nezabývala konkrétními výdaji žalovaného, a vycházela pouze z údajů uvedených v žádosti o úvěr. Již z této žádosti je však patrné, že u žalovaného došlo k poklesu příjmu na 25 670 Kč. Žalobkyně nezkoumala, v jaké výši hradí žalovaný inkaso, jaké jsou jeho náklady na stravu, dopravu, mobilní telefon, a bydlení, na jehož úhradě se měl podílet v rozsahu 51,34%. Z těchto skutečností lze proto dovodit, že není zřejmé, zda žalovaný měl dostatek finančních prostředků na splácení ani tohoto úvěru.

28. V rámci obou smluv měly být konsolidovány dosavadní závazky žalovaného s tím, že celková částka, kterou měl žalovaný nově žalobkyni zaplatit činila 1 290 929,67 Kč a 301 584,98 Kč, nicméně druhý úvěr ze dne 19.2.2019 nezahrnoval závazek žalovaného plynoucího z úvěru ze dne 10.8.2017. Ke druhé konsolidaci závazků žalovaného žalobkyně přistoupila již po roce a půl od poskytnutí prvního z úvěrů, a to i přesto, že tento úvěr byl sjednán na dobu 10 let. Pakliže žalobkyně zmínila, že žalovaný byl jejím dlouhodobým klientem, který načerpal a uhradil zhruba třicet až čtyřicet úvěrů, tato skutečnost spíše poukazuje na nedobré hospodaření žalovaného, který si opatřuje finanční prostředky formou spotřebitelských úvěrů, kterými zřejmě umořuje své dřívější pohledávky. Pokud žalobkyni tedy postačovaly pouze údaje uvedené žalovaným, které si blíže neověřila, a neověřila si ani celkový příjem domácnosti u druhé smlouvy, a nezkoumala ani konkrétní výdaje žalovaného, musela předpokládat, že se vystavuje riziku nesplácení závazků žalovaným. Žalobkyně rovněž i přes poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ohledně prokázání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádný důkaz o tom, že provedla jeho lustraci v externích registrech, přestože k tomu byla žalovaným, jak výše uvedeno, zmocněna. Žalobkyně tak zcela zřejmě řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto posoudil obě úvěrové smlouvy jako neplatné dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o.z.

29. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti obou smluv přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z., neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“30. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku nejprve ve výši 790 000 Kč, a poté ve výši 193 000 Kč, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat ve smyslu § 2991 o.z. Žalovaný na první dluh uhradil 780 191,50 Kč a na druhý dluh celkem 168 020,45 Kč. Soud proto tyto částky odečetl od výše uvedených částek. Zbývající dluh žalovaného tak činí 9 808,42 Kč (790 000 Kč - 780 191,50 Kč) a 24 979,55 Kč (193 000 Kč - 168 020,45 Kč). Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ve výše uvedeném rozsahu (výrok I. rozsudku).

31. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužných částek. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v případě smlouvy ze dne 10. 8. 2017 ve výši 395,02 Kč za dobu od 16.5.2023 do dne zesplatnění, tj. do 21.8.2023, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 4. 5. 2023, podle níž měl dluh uhradit nejpozději do 15. 5. 2023. Pokud jde o druhou smlouvu ze dne 19. 2. 2019, žalovaný byl výzvami uvedenými pod bodem 16 odůvodnění tohoto rozsudku postupně vyzýván k úhradě dlužných částek, tedy upomínkou ze dne 24.4.2023 k úhradě částky 3 735,23 Kč, upomínkou ze dne 25. 5. 2023 k úhradě částky 6 911,74 Kč, upomínkou ze dne 13. 6. 2023 k úhradě částky 7 560,76 Kč a výzvou ze dne 27. 7. 2023 k úhradě částky 13 991,18 Kč s tím, že vždy od následujícího dne byl žalovaný v prodlení s úhradou daných částek. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 735,23 Kč od 25. 4. 2023 do 25. 5. 2023, tj. 47,58 Kč, ve výši 15 % ročně z částky 6 911,74 Kč od 26. 5. 2023 do 13. 6. 2023, tj. 53,96 Kč, ve výši 15 % ročně z částky 7 560,76 Kč od 14. 6. 2023 do 27. 7. 2023, tj. 136,71 Kč a 15 % ročně z částky 13 991,18 Kč od 28. 7. 2023 do 21. 8.2023, tj. 143,74 Kč, tedy celkem ve výši 381,99 Kč, a s ohledem na výzvu ze dne 23. 8. 2023 pak z částky 24 979,57 Kč dále od 22. 8. 2023 až do zaplacení (výrok I. rozsudku).

32. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření ani jedné ze smluv o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovanému, který byl ve sporu úspěšný, a náležel by mu nárok na úhradu vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly.