10 C 113/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 203,91 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 203,91 Kč

I. Řízení se co do částky 3 819,99 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 17. 8. 2021 do zaplacení.

III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 111 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 470,14 Kč, dále úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 17. 7. 2021 do 16.8.2021 a úrok z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 4 000 Kč od 17.8.2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 303,80 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 24.11.2021 původně domáhala zaplacení částky v celkové výši 6 640,91 Kč představující jistinu, smluvní pokutu, poplatky a dále příslušenství v podobě úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] credit s.r.o. uzavřela za pomoci elektronických prostředků komunikace na dálku se žalovaným dne 26.3.2020 Smlouvu o úvěru [číslo] na jejíž základě poskytla žalovanému částku 4 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal zapůjčenou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 826 Kč v jediné splátce do 25.4.2010. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že na základě žádosti žalovaného původní věřitel zaslal žalovanému [příjmení] zprávou na jeho mobilní telefon autorizační kód, který žalovaný následně připojil na smlouvu o úvěru, kterou původní věřitel žalovanému zaslal na jim vertifikovaný e-mail. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením úvěru a dluh se tak stal dne 25.4.2020 celý splatným, žalobkyně tedy požadovala též zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni [příjmení] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25.6.2021 prostřednictvím Dílčí smlouvy ze dne 13.7.2021, s účinností ke dni 16.7.2021, o čemž byl žalovaný písemně informován oznámením ze dne 30.7.2021. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Žalobkyně tak požadovala uhradit dlužnou jistinu ve výši 4 000 Kč, dále poplatek ve výši 1 826 Kč, smluvní pokutu ve výši 203,91 Kč, smluvní úrok ve výši 1 290,08 Kč, poplatky za upomínání ve výši 500 Kč, náklady spojené s vymáháním ve výši 111 Kč a s ohledem na prodlení žalovaného úrok z prodlení v kapitalizované výši 470,14 Kč a dále z dlužné jistiny úrok z prodlení jdoucí ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu výzvou ze dne 18. 10. 2021.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním doručeným soudu dne 4.4.2022 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky ve výši 3 819,99 Kč, představující kapitalizovaný úrok ve výši 3 616,08 Kč (správně kapitalizovaný úrok 1 290,08 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 1 826 Kč a poplatky za upomínání 500 Kč) a smluvní pokutu ve výši 203,91 Kč s ohledem na to, že nedisponuje důkazy k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vzala před prvním jednáním soudu žalobu zpět co do částky 3 819,99 Kč (tj. smluvní pokuty ve výši 203,91 Kč, smluvního úroku ve výši 1 290,08 Kč, poplatku ve výši 1 826 Kč a poplatku za upomínání ve výši 500 Kč), soud v tomto rozsahu řízení zastavil, přičemž předmětem řízení nadále zůstala jistina ve výši 4 000 Kč spolu kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 470,14 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny od 17. 7. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 111 Kč.

5. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas, žalovaná na výzvu nereagovala, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

6. Soud ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

7. Ze žalobkyní předložené Smlouvy o úvěru [číslo] Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] credit s.r.o., měla poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč, který měl žalovaný při řádném splacení vrátit do 25.4.2020 v celkové výši 4 801 Kč a při překročení doby splatnosti ve výši 5 826 Kč. Žádný z těchto dokumentů neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, ani elektronický podpis, ani jiné elektronické značky prokazující uzavření smlouvy žalovaným.

8. Z potvrzení o provedené platbě společnosti [právnická osoba] ze dne 26.3.2020 vyplývá, že na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] (RČ žalovaného), ID transakce [číslo] byla odeslána částka 3 000 Kč.

9. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 27.4.2022 vyplývá, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl ke dni 25.4.2022 s datem otevření 9.7.2018 [celé jméno žalovaného], [datum narození], tedy žalovaný. Z výpisu z tohoto účtu za měsíc březen 2020 dále vyplývá, že byla žalovanému prostřednictvím platební brány ThePay poukázána dne 26.3.2020 částka ve výši 4 000 Kč pod [variabilní symbol] a ID transakce [číslo].

10. Žalovaný byl k úhradě dluhu opakovaně upomínán dne 15.5.2020, 16.8.2021 a 3.9.2021.

11. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.5.2020, z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13.7.2021 spolu s přílohou (seznamem pohledávek), potvrzením o úplatě a potvrzením o provedení transakce ze dne 16.7.2021 soud zjistil a vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena včetně příslušenství z právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] credit s.r.o. na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30.7.2021 ve spojení s podacím archem ze dne 3.8.2021 soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení pohledávky a výši závazku informován právní předchůdkyní žalobkyně, a žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení oznámení.

12. Z předžalobní upomínky ze dne 18.10.2021, ve spojení s podacím poštovním archem dokládajícím odeslání upomínky dne 20.10.2021, soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby k úhradě dlužné částky vyzván.

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že původní věřitel a žalovaný měli uzavřít pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, která však nebyla žalovaným podepsána. Původní věřitel však poukázal dne 26.3.2020 na účet žalovaného částku ve výši 4 000 Kč, kterou mu žalovaný nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 25.6.2021, resp. 13.7.2021 a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30.7.2021. Žalovaný však na dluh ničeho neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

14. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.

15. Podle § 562 odst. 1 zákona o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

16. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

21. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

22. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

23. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

24. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014 (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

25. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

26. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

27. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako„ kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

28. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

29. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Podle § 1968 věta prvá o.z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o.z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

31. V daném případě dospěl soud k závěru, že mezi účastníky nebylo prokázáno, že došlo k uzavření úvěrové smlouvy. Podpis žalovaného na smlouvě nebyl připojen ani v písemné, ani v elektronické podobě. Ani z žádného z dalších jednání tvrzených žalobkyní ani předložených listin nelze dovodit, zda a jakou konkrétní smlouvu žalovaný uzavřel a v jakém textovém znění tak případě učinil, tedy že vyslovil souhlas s textem smlouvy, který byl soudu předložen k důkazu.

32. I pokud by měl soud existenci úvěrové smlouvy za prokázanou, nebylo v řízení prokázáno, že ze strany původního věřitele došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, což by mělo v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věta třetí ZSU ve spojení s ustanovením § 588 o.z. za následek absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

33. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že původní věřitel zaslal na účet žalovaného částku 4 000 Kč, a že žalovaný ničeho neuhradil, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve výši 4 000 Kč, které je povinen vydat. Protože však původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 4 000 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok II. rozsudku).

34. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 4 000 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,5 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 17.8.2021, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30.7.2021, v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dnů od doručení. Výzva byla žalovanému odeslána 3.8.2021, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalovanému doručena 6.8.2021 Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dnem 16.8.2021 a ode dne následujícího je v prodlení. Protože však žalobkyně požadovala více, tj. úrok z prodlení ve výši 10% ročně, přiznal jej soud žalobkyni pouze ve výši 8,5% ročně (výrok I. rozsudku).

35. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III.).

36. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem pod bodem IV. rozsudku ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a ust. § 146 odst. 2, věta prvá o.s.ř., podle kterého platí, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady a rovněž dle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady částky celkem 6 640,91 Kč. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět co do částky 2 529,91 Kč a úroku ve výši 1 290,08 Kč. Žalobkyně tak z procesního hlediska zavinila zastavení řízení co do částky 2 529,91 Kč, a v této části neměla ve věci úspěch. Soud vyhověl žalobě co do částky 4 000 Kč, ve zbylé výši žalobu zamítl. Žalobkyně tak byla úspěšná co do částky 4 000 Kč (tj. 60,2 % z předmětu řízení) a neúspěšná co do částky 2 640,91 Kč (tj. 39,8 % z předmětu řízení). Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je pak třeba od úspěchu žalobkyně ve výši 60,2 % z předmětu řízení odečíst její neúspěch, tj. míru úspěchu žalovaného ve výši 39,8 % Náklady řízení žalobkyně jsou představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, odměnou advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a) a d) ve spojení s § 14b, odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 200 Kč (převzetí a příprava žaloby, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 189 Kč, celkem 1 489 Kč. Protože žalovaný je povinen uhradit 20,4 % nákladů řízení, přiznal soud žalobkyni nárok na zaplacení částky ve výši 303,80 Kč (po zaokrouhlení). V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku IV. rozsudku lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů.