10 C 116/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 99 697,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 89 934,61 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 27. 8. 2019 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 9 763,33 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 162,37 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 620,52 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 99 697,94 Kč od 23. 8. 2019 do 26.8.2019, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 763,33 Kč od 27. 8. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 97 972,94 Kč od 23. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 25 211,20 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29.12.2020 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení pohledávky ve výši 99 697,94 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [příjmení], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 3. 10. 2018 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč na účet žalované. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník, s nimiž žalovaná vyslovila souhlas. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem ve výši 15,9% ročně a poplatky za bankovní služby hradit v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 847 Kč, dále bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet ve výši 165 Kč. Řádná měsíční splátka byla splatná vždy k 17 dni příslušného měsíce počínaje dnem 17. 11. 2018. Žalobkyně dále uvedla, že schopnost žalované splácet úvěr posoudila právní předchůdkyně žalobkyně na základě údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr a dále nahlédnutím do příslušných databází, zejména bankovního a nebankovního registru klientských informací, insolvenčního rejstříku, databáze MVČR apod., rovněž pak z měsíčního příjmu žalované ve výši 19 000 Kč, celkového příjmu domácnosti ve výši 75 000 Kč, jakož i informací, že žalovaná má vlastní bydlení a nemá žádnou vyživovací povinnost. Právní předchůdkyně žalobkyně tak neměla pochybnosti o solventnosti žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná opakovaně nehradila splátky úvěru řádně a včas (naposledy uhradila splátku splatnou 17.3.2018), právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva sjednaného ve smlouvě s smluvních podmínkách a úvěr ke dni 22. 8. 2019 zesplatnila s tím, že jí vznikl rovněž nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek po dni prohlášení úvěru za splatný. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.8.2020 uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalobkyně tak požaduje částku 99 697,94 Kč sestávající z jistiny ve výši 97 972,94 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 725 Kč (pojištění 825 Kč, upomínka 600 Kč, zesplatnění 300 Kč), dále úrok a úrok z prodlení v kapitalizované výši 6 620,52 Kč a 162,37 Kč ke dni 22.8.2019, úrok ve výši 15% ročně z dlužné jistiny ode dne následujícího po zesplatnění, jakož i zákonný úrok z prodlení z celkové dlužné částky ode dne následujícího po zesplatnění až do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalované doručena do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro ní byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 6.9.2021. Žalovaná se k ústnímu jednání, k němuž byla podle ust. § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslána, nedostavila, na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů. Soud tak jednal podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované.

4. Žalobkyně při jednání soudu sdělila, že trvá na podané žalobě, neboť žalovaná v mezidobí na dluh ničeho neuhradila. Nárok považuje za důvodný v plném rozsahu a má za to, že úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru byla řádně zkoumána.

5. Soud ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

6. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka ze dne 3.10.2018 a Všeobecných produktových podmínek soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v 96 měsíčních splátkách po 1 847 Kč, dále bylo sjednáno pojištění ve výši 165 Kč, celkem tak částku 2 012 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci počínaje 17.11.2018, spolu s úrokem ve výši 15,90 % ročně. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 180 762,33 Kč. Žalovaná se zavázala platit za zřízení a vedení účtu a další služby ceny stanovené v Sazebníku a Úrokovém lístku. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná na dluh uhradila za období od 17.11.2018 do 17.3.2019 postupně 10 065,39 Kč.

7. Ze žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaná byla svobodná, bydlela ve vlastní nemovitosti, zaměstnána byla na dobu určitou od 26.1.2018 do 31.1.2019 s průměrným měsíčním výdělkem ve výši 19 000 Kč. Celkový měsíční příjem domácnosti byl uveden ve výši 75 000 Kč s tím, že počet zdrojů příjmu byl uveden jeden. Žalovaná měla základní vzdělání a neměla žádnou vyživovací povinnost.

8. Potvrzením o výši příjmu ze dne 7.5.2018 žalobkyně doložila průměrný čistý měsíční výdělek žalované ve výši 17 121 Kč (za dva měsíce a sedmnáct dní 37 152 Kč).

9. Náhledem do registru banky žalobkyně doložila, že žalovaná měla v době podání žádosti o úvěr další závazky splatné v částce 250 Kč a 2 700,50 Kč měsíčně.

10. Z výpisu z úvěrového účtu za období od ledna 2018 do října 2020 a platební historie soud zjistil, že banka převedla dne 3.10.2018 na účet žalované č. [bankovní účet] částku ve výši 100 000 Kč, a že žalovaná uhradila za období od 17.11.2018 do 17.3.2019 pouze 5 splátek v celkové výši 10 065,39 Kč. Žalovaná dlužila celkem 115 058,41 Kč, z toho na jistině 97 972,94 Kč, na úroku 6 620,52 Kč, úroku z prodlení z jistiny 8 082,34 Kč, úroku z prodlení z úroku 657,61 Kč a poplatcích včetně pojištění 1 725 Kč.

11. Upomínkou ze dne 15.8.2019 vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou k uhrazení nedoplatku ve výši 8 798,64 Kč nejpozději do 26.8.2019 a dopisem ze dne 22.8.2019 následně žalované oznámila, že s ohledem na porušování smluvních podmínek úvěr ke dni 20.8.2019 zesplatnila s tím, že vyčíslila dluh na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] na částku 106 480,83 Kč a zároveň vyzvala žalovanou k jeho úhradě nejpozději do 5.9.2019. Odeslání oznámení doložila poštovním podacím archem ze dne 23.8.2019.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.8.2020, dohodě ke smlouvě ze dne 19.8.2020, potvrzení o úplatě ze dne 20.8.2020, seznamu postoupených pohledávek, a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], jakožto postupitel postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Oznámením ze dne 28.8.2020 právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou vyrozuměla o postoupení pohledávky.

13. Z předžalobní upomínky ze dne 10.11.2020 a z podacího lístku datovaného dne 10.11.2020 považuje soud za prokázané, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 25.11.2020 s upozorněním na případné vymáhání pohledávky soudní cestou.

14. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná postupně splatila za období od 17.11.2018 do 17.3.2019 pouze 5 splátek v celkové výši 10 065,39 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr ke dni 22.8.2019 zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho zaplacení výzvou ze dne 22. 8. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované lustrací v insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací, databázi MVČR a z údajů, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, tedy že je svobodná, bydlí ve vlastní nemovitosti, má uzavřen pracovní poměr na dobu určitou od 26.1.2018 do 31.1.2019 s průměrným měsíčním čistým příjmem 19 000 Kč. Celkový měsíční příjem domácnosti při jednom zdroji příjmu byl uveden ve výši 75 000 Kč. Žalovaná neměla žádnou vyživovací povinnost a její měsíční výdaje nebyly uvedeny. Právní předchůdkyně žalobkyně další informace o úvěruschopnosti žalované nezjišťovala. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.9.2019 byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni.

16. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 OZ přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 1982 odst. 1 OZ dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle § 1987 odst. 1 OZ jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

19. Z ustanovení § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 1968 věta prvá OZ, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

23. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

24. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 89 934,61 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě nebylo v řízení prokázáno, že žalobkyně dostatečným způsobem posoudila úvěruschopnost žalované. Ze žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaná měla průměrný měsíční příjem ve výši 19 000 Kč a celkový příjem domácnosti ve výši 75 000 Kč. Žalovaná byla svobodná, neměla vyživovací povinnost a bydlela ve vlastním obydlí. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou od 26.1.2018 do 31.1.2019. Výdaje nebyly v žádosti o úvěr uvedeny, stejně tak žalobkyní tvrzeny. Vyjma lustrace v insolvenčním rejstříku a bankovním a nebankovním registru klientských informací právní předchůdkyně žalobkyně majetkové poměry žalované blíže nezkoumala, resp. nepředložila např. výpis z účtu žalované, výplatní pásky za relevantní období a předně doklad o tvrzeném příjmu domácnosti v celkové výši 75 000 Kč, a to při jednom zdroji příjmu. Jaké měla žalovaná měsíční výdaje, tedy jaké má náklady na bydlení (energie, topení, voda), dopravu, běžné náklady domácnosti právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezkoumala. S vědomím splácení dalších úvěrů měla za to, že bonita žalované je dostačující. Soud však tento názor nesdílí. Předmětná smlouva byla uzavřena v říjnu 2018, žalovaná měla hradit 96 splátek po 2 012 Kč (tedy po dobu 8 let) a splácela dalších 2 950 Kč z dříve poskytnutých úvěrů. Pracovní poměr žalované byl sjednán na dobu určitou od 26.1.2018 do 31.1.2019 a nebylo jisté, zda žalovaná bude nadále výdělečně činná. Z těchto skutečností lze proto dovodit, že není zřejmé, zda žalovaná měla dostatek finančních prostředků, když splácela další úvěry a nebylo najisto postaveno, že skutečně disponuje tak vysokou měsíční částkou. Žalobkyně tak řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

25. Soud má proto za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, a z tohoto důvodu je posoudil jako neplatné dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 OZ.

26. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 OZ, neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 /48/. Článek 8 směrnice č. 2008 /48/ ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ 27. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně a předložené platební bilance žalovaná uhradila celkem 10 065,39 Kč, a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 89 934,61 Kč, které jí bylo přiznáno společně se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ve výši 10 % ročně z této částky, a to ode dne 27. 8. 2019, tj. den následující po dni uvedeném v upomínce k úhradě dlužné částky ze dne 15.8.2019, až do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

28. S ohledem na to, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu poplatků, obchodního úroku a úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

29. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož soud přizná účastníku, který měl ve věci úspěch částečný náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva v poměru úspěchu k neúspěchu. Ve věci byla úspěšná žalobkyně z 90,2%, žalovaný pak z 9,8%, žalobkyně pak má nárok na úhradu svých účelně vynaložených nákladů v poměru 80,4% Náklady žalobkyně ve výši 31 357,21 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 3 988 Kč, odměnu advokáta podle § 7 bod 5, § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 4 úkony po 5 100 Kč (převzetí a příprava žaloby, předžalobní upomínka, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne 15.9.2021), 4 paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále náhradu cestovních výdajů za účast při jednání u Okresního soudu v Berouně dle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v celkové výši 619 Kč - cesta na jednání z [obec] do [obec] a zpět v délce 98 km za použití osobního automobilu tov. zn. Citroën Picasso, [registrační značka], při průměrné spotřebě pohonné hmoty – benzin 6,9 l /100 km a ceně benzinu 27,80 Kč se sazbou základní náhrady 4,40 Kč za km dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.), náhradu za promeškaný čas v délce 4 půlhodin po 100 Kč/půlhod celkem 400 Kč dle § 14 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Výše uvedené částky jsou pak zvýšeny o částku 4 750,03 Kč, která představuje 21% DPH, neboť advokát prokázal, že je plátcem DPH. Žalovaná je tak povinna uhradit poměrnou část těchto nákladů ve výši 80,4%, což představuje částku 25 211,20 Kč. Soud doplňuje, že žalobkyni nepřiznal úkon právní služby za doplnění žaloby ze dne 16.6.2021 a 13.8.2021, neboť v podané žalobě absentovaly údaje nezbytné k určení výše žalované částky, jakož i tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalované, včetně listinných důkazů. Stejně tak soud nepřiznal žalobkyni úkon ve snížené výši za vyjádření se k procesnímu kroku soudu, tedy zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, neboť tento úkon rovněž nepovažoval za účelně vynaložený. Žaloba, která trpí vadami, a vyjádření se k procesnímu stanovisku soudu tak nemůže jít k tíži žalované. Třídenní lhůta k plnění ve výroku III. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť pro stanovení lhůty odlišné neshledal soud podmínky. Ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je pak žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.