10 C 120/2020

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalované, žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalované, žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované, žalobce a žalobkyně zastoupené advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu

I. Žaloba, aby soud určil, že výpověď z prostoru určeného k bydlení, označeného jako byt [číslo] s příslušenstvím, o celkové výměře 53 m2, nacházející se ve 2. nadzemním podlaží domu [adresa] na adrese [adresa žalované, žalobce a žalobkyně], zapsaného na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], která byla doručena žalobcům dne 26. 2. 2020, je neoprávněná, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 9 554 Kč k rukám právní zástupkyně žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Žalobci se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhali určení, že výpověď uvedená ve výroku I. tohoto rozsudku, doručená žalobcům dne 26.2.2020 je neplatná. Žalobci uvedli, že žalovaná je výlučným vlastníkem bytu [číslo] s příslušenstvím, nacházejícího se ve 2. nadzemním podlaží domu [adresa] na adrese [adresa žalované, žalobce a žalobkyně]. Žalovaná uzavřela se žalobci dne 27.5.2019 nájemní smlouvu na dobu určitou do 30.4.2020. Dne 26.2.2020 žalobci obdrželi od žalované výpověď z nájmu bytu, která jim byla dána z důvodu zvlášť závažného porušení povinností vyplývajících z nájemní smlouvy podle § 2291 občanského zákoníku. Proti této výpovědi žalobci odeslali námitky žalované a následně podali předmětnou žalobu. Žalobci měli za to, že předmětná výpověď je neplatná, neboť v ní nebyly uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné usoudit, že výpovědní důvod byl naplněn. Žalovaná nedostatečně specifikovala uplatněný výpovědní důvod a podle žalobců výpověď nesplňovala obecné náležitosti právního jednání. Žalobci měli rovněž za to, že výpověď je neplatná i z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy, neboť žalobci jsou invalidní ve 3. stupni. Žalobci proto považovali ukončení nájemního vztahu jako krajně nesprávné i s ohledem na aktuální situaci na trhu s nemovitostmi, a s tím, že výpověď byla žalobcům dána v období pandemie Coronaviru 19. Pro žalobce je ohroženo zajištění nového přiměřeného bydlení i kvůli jejich zdravotnímu stavu a rizikové skupině.

2. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou, a navrhla, aby ji soud zamítl. Žalovaná potvrdila, že mezi účastníky byla dne 27.5.2019 uzavřena nájemní smlouva na dobu určitou do 30.4.2020, na základě které se žalobci zavázali hradit nájemné a zálohy na služby. Žalovaná dále uvedla, že žalobci hradili nájemné a služby spojené s užíváním bytu pouze první čtyři měsíce, do září 2019, a od té doby nic žalované neplatili a jejich dluh narůstá. Žalovaná se snažila dluh se žalobci řešit, nicméně žalobci se odvolávali na chyby úředníků, kvůli kterým si nemohli vyřídit sociální dávky. Žalovaná proto zaslala žalobcům dne 20.1.2020 výzvu k zaplacení dlužného nájemného a záloh na za služby spojené s užíváním bytu. V této výzvě byly specifikovány dlužné částky a žalobcům byla poskytnuta náhradní lhůta k zaplacení. Žalobci byli současně upozorněni, že pokud dluh nezaplatí, přistoupí žalovaná k ukončení nájemního vztahu. Žalobci přesto ničeho ani částečně neuhradili, a proto jim žalovaná dala předmětnou výpověď, přičemž dluh žalobců za období od října 2019 do února 2020 představoval částku 64.000 Kč. Žalovaná měla proto za to, že výpověď byla žalobcům dána řádně. Pokud jde o námitku žalobců, že výpověď je v rozporu s dobrými mravy, žalovaná poukázala na to, že žalobci od října 2019 bezplatně užívají cizí majetek a nechávají jeho majitele za sebe platit, protože nehradí ani náklady na služby spojené s užíváním bytu, a od května 2020 užívají cizí majetek bez jakéhokoliv oprávnění. Žalovaná dále uvedla, že žalobci byli invalidní a měli zdravotní problémy již v době uzavírání nájemní smlouvy.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 27.5.2019 uzavřeli nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem prostoru určeného k bydlení, označený jako byt [číslo] s příslušenstvím o celkové výměře 53 m², nacházející se ve 2. nadzemním podlaží domu [adresa] na adrese [adresa žalované, žalobce a žalobkyně], zapsaného na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] (dále jen„ byt“), a že žalovaná je vlastníkem tohoto bytu (viz rovněž informace o pozemku). Mezi účastníky bylo dále nesporné, že žalobci následně dne 26.2.2020 obdrželi výpověď z nájmu tohoto bytu ze dne 26.2.2020 (viz rovněž potvrzení o převzetí ze dne 26.2.2020). Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

4. Ze smlouvy o nájmu bytu pro uspokojování bytových potřeb fyzických osob ze dne 27. 5. 2019 vyplývá, že žalovaná jako pronajímatelka pronajala žalobcům předmětný byt (prostor určený k bydlení) k bydlení, a to na dobu určitou od 27.5.2019 do 30.4.2020. Žalobci se zavázali platit žalované nájemné ve výši 12 000 Kč měsíčně a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 4 000 Kč. Podmínky ukončení nájemního vztahu byly upraveny v článku IV. smlouvy, z něhož mimo jiné vyplývá, že žalovaná byla oprávněna vypovědět nájem z důvodů uvedených v zákoně č. 89/2012 Sb., a v případě porušení povinností žalobci zvlášť závažným způsobem pak vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat odevzdání bytu bez zbytečného odkladu. Předmětný byt byl předán žalobcům dne 27.5.2019, jak je zřejmé z předávacího protokolu o předání ze dne 27.5.2019.

5. Z výzvy k zaplacení dlužného nájemného ze dne 20.1.2020 vyplývá, že žalovaná odkázala na uzavřenou nájemní smlouvu, na základě které byli žalobci povinni hradit nájemné ve výši 12 000 Kč a zálohy na služby ve výši 4 000 Kč. Z výzvy dále vyplývá, že žalobci uhradili od 27.5.2019 pouze 64 000 Kč, a to 48 000 Kč na nájemném a 16 000 Kč na poplatcích na spotřebu energií. Proto dluh žalobců činil k danému datu 36 000 Kč na nájemném a 12 000 Kč na zálohách na služby. Žalovaná současně upozornila žalobce na splatnost nájemného a poplatků za leden 2020 a upozornila je, že v případě, že dlužné částky nebudou zaplaceny, přistoupí k ukončení nájemního vztahu. Žalobci si tuto výzvu převzali dne 20.1.2020.

6. Ze dvou výpovědí z nájmu bytu ze dne 26.2.2020 soud zjistil, že žalovaná vypověděla každému ze žalobcům nájem předmětného bytu (prostoru) z důvodu zvlášť závažného porušování povinností žalobců dle ust. § 2291 občanského zákoníku, které mělo spočívat v tom, že žalobci nereagovali na dopis ze dne 20.1.2020, kterým byli vyzváni k doplacení dlužného nájemného a dlužných záloh na služby spojené s užíváním bytu a nezaplatili dlužné částky, k jejichž úhradě byli vyzváni předmětným dopisem za dobu od října 2019 do prosince 2019, čímž neodstranili své závadné chování. Z výpovědi vyplývá, že dluh žalobců se navíc navýšil ještě o dluh za leden a únor 2020, a že celkový dluh žalobců k danému dni činil 64 000 Kč. Z výpovědi dále vyplývá, že nájemní smlouva měla skončit doručením této výpovědi a žalobci byli poučeni o právu vznést proti výpovědi námitky, a navrhnout do dvou měsíců od doručení výpovědi přezkoumání její oprávněnosti soudem.

7. Žalobci dopisem ze dne 10.3.2020 vznesli námitky proti učiněné výpovědi s tím, že je neplatná a neurčitá, neboť v ní není dostatečně určitě skutkově vymezen uplatněný výpovědní důvod. Žalobci dále namítali, že výpověď je v rozporu s dobrými mravy s ohledem na jejich zdravotní stav, kdy jim oběma byla přiznána invalidita III. stupně, a proto se žalobcům jevilo ukončení nájemního vztahu v nejrychlejším možném termínu jako nespravedlivé a nepřiměřené, i s ohledem na potřebu zajištění nového bydlení (viz tento dopis, podací stvrzenky, obálka, doklad o sledování zásilky a prohlášení žalobců ze dne 16.4.2020).

8. Z lékařských zpráv obou žalobců ze dne 5.6.2020 vyplývá, že jejich zdravotní stav není dobrý.

9. Z e-mailové korespondence účastníků vyplývá, že žalobci neuhradili nájemné a zálohy na služby ani v dubnu a květnu 2020 (viz e-maily žalované), a že žalobci byli vyzváni k předání klíčů od předmětné nemovitosti do 30.4.2020 s ohledem na sjednaný konec nájemního vztahu k tomuto datu. Žalobci e-maily z dubna a května 2020 poukazovali na jednání žalované, která jim měla vypínat elektřinu a snažit se o jejich vystěhování.

10. Z rozsudku vydaného Okresním soudem v Berouně dne 28. 1. 2021, č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že žalovaná se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vyklizení žalobců z předmětné nemovitosti. Důvodem byla skutečnost, že žalobci odmítli tuto nemovitost vyklidit. Mezi účastníky bylo nesporné, že ke dni vyhlášení rozsudku ve věci samé, nenabylo toto rozhodnutí právní moci.

11. Soud zamítl veškeré další důkazní návrhy, neboť je považoval za nadbytečné s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva, jejím předmětem byl pronájem předmětné nemovitosti žalobcům za podmínek sjednaných v nájemní smlouvě. Vlastníkem předmětné nemovitosti je žalovaná. Žalovaná následně dala žalobcům výpověď z nájmu bytu ze dne 26.2.2020, kterou jin téhož dne doručila. Žalovaná specifikovala ve výpovědi jako výpovědní důvod zvlášť závažné porušení povinností žalobců spočívající v tom, že nezaplatili nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši celkem 64 000 Kč. Žalovaná v tomto směru poukázala na výzvu ze dne 20.1.2020, podle které žalobci dlužili nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu za tři měsíce, tj. podle výpovědi z 26.2.2020 za říjen 2019 až prosinec 2019. Žalovaná dále ve výpovědi poukázala na to, že dluh žalobců se navýšil ještě o dluh za leden a únor 2020. Žalobci podali proti výpovědi z nájmu bytu včasné námitky.

13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“). Podle ustanovení § 2201 o.z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

14. Podle úpravy obsažené v občanském zákoníku může pronajímatel nájemci vypovědět nájem bytu, který mu byl přenechán k zajištění jeho bytových potřeb, výpovědí v tříměsíční době z důvodů uvedených v § 2288 odst. 1 a 2 o. z., nebo výpovědí podle § 2291 o. z. bez výpovědní doby.

15. Podle ust. § 2286 o.z. vyžaduje výpověď nájmu písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Podle odstavce 2 téhož ustanovení vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

16. Podle § 2290 o.z. má nájemce právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

17. Podle § 2291 odst. 1 o.z. pak platí, že poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu. Podle odstavce 2 téhož ustanovení nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem mimo jiné tehdy, nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců. Podle odstavce 3 téhož ustanovení pak platí, že neuvede-li pronajímatel ve výpovědi, v čem spatřuje zvlášť závažné porušení nájemcovy povinnosti, nebo nevyzve-li před doručením výpovědi nájemce, aby v přiměřené době odstranil své závadné chování, popřípadě odstranil protiprávní stav, k výpovědi se nepřihlíží.

18. Podle § 556 odst. 1 o.z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

19. V projednávané věci se žalobci domáhali, aby soud vyslovil, že výpověď uvedená ve výroku I. tohoto rozsudku daná jim žalovanou je neplatná. Soud se proto nejdříve zabýval otázkou včasnosti podání žaloby ve smyslu ust. § 2290 o.z., podle něhož je třeba žalobu podat u soudu v prekluzivní lhůtě 2 měsíců ode dne doručení výpovědi. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná doručila žalobcům výpověď dne 26.2.2020. Z tohoto důvodu bylo třeba žalobu podat nejpozději do 26.4.2020. Protože žalobkyně a) podala žalobu u soudu dne 16.4.2020 a žalobce b) pak dne 20.4.2020, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána včas, tedy před uplynutím prekluzivní lhůty k jejímu podání.

20. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli platnou nájemní smlouvu dle § 2201 o.z., na základě které žalovaná přenechala žalobcům k užívání výše uvedenou nemovitost, aby ji žalobci užívali k bydlení na dobu určitou od 27.5.2019 do 30.4.2020. Žalobcům byla dána výpověď z tohoto nájmu výpovědí ze dne 26.2.2020. V nájemní smlouvě bylo mimo jiné sjednáno, že žalovaná může dát žalobcům výpověď, pokud žalobci poruší svoji povinnost zvlášť závažným způsobem s tím, že v tomto případě lze vypovědět nájem bez výpovědní doby. Toto ustanovení odpovídá § 2291 odst. 1 o.z. Z výpovědi ze dne 26.2.2020 je dále zřejmé, že splňuje formální náležitosti vyžadované ust. § 2286 o.z., tedy že byla sepsána písemně, byla řádně doručena žalobcům a obsahuje rovněž poučení žalobců o možnosti podat proti ní námitky, případně se v zákonné lhůtě domáhat přezkoumání její oprávněnosti u soudu.

21. Další obligatorní náležitostí výpovědi dané pro zvlášť závažné porušení povinností nájemce je, že obsahuje přesné vymezení výpovědního důvodu dle § 2291 odst. 3 o.z., a skutečnost, že pronajímatel ještě před podáním výpovědi vyzve nájemce, aby v přiměřené době odstranil své závadné chování. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobci byli žalovanou výzvou ze dne 20.1.2020 nejprve upozorněni na jejich dluh na nájemném a současně byli vyzváni k zaplacení dlužného nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu. Podle této výzvy nájemné činilo 12 000 Kč měsíčně a zálohy na služby 4 000 Kč, přičemž žalobci zaplatili od uzavření smlouvy jen 64 000 Kč, a z tohoto 48 000 Kč na nájemném a 16 000 Kč na zálohách na služby spojené s užíváním bytu. Protože jejich dluh na nájemném činil k danému datu 36 000 Kč a 12 000 Kč na zálohách na služby, dlužili žalobci platby za tři měsíce. Žalobci byli současně upozorněni na nadcházející splatnost plateb za leden 2020, a na to, že v případě, že dluh nezaplatí, bude pro nezaplacení nájem vypovězen. Protože žalobci dluh nezaplatili, byla jim dána předmětná výpověď, která odkazuje na uvedenou výzvu z 20.1.2020 a doplňuje, že dluh za tři měsíce představoval dluh za říjen až prosinec 2019. Dále je ve výpovědi uvedeno, že žalobci nezaplatili nájemné a zálohy na služby za leden 2020, (na jejichž splatnost byli upozorněni výzvou ze dne 20.1.2020) a dále za únor 2020. Podle výpovědi měl celkový dluh žalobců k danému dni činit 64 000 Kč, (přestože částka za celkem pět měsíců činí 80 000 Kč).

22. Soud má za to, že takto formulovaná výpověď je dostatečně určitá, neboť je z ní patrné v souvislosti s odkazem na výzvu ze dne 20.1.2020, za jaké konkrétní období byli žalobci v prodlení s platbami, a o jaké konkrétní platby se jednalo (nájem a zálohy na služby). Výpovědním důvodem totiž byl dluh za tři nájmy a třikrát zálohy na služby spojené s užíváním bytu, tj. celkem 48 000 Kč za říjen až prosinec 2019, ev. ještě platby za leden 2020, tj. celkem 64 000 Kč. Protože žalobci nezaplatili nájemné a zálohy na služby za tři měsíce, porušili své povinnosti nájemců zvlášť závažným způsobem ve smyslu § 2291 odst. 2 o.z.

23. Soud v tomto směru dokazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 2217/2019, v němž soud konstatoval, že„ je třeba, aby pronajímatel dostatečně určitě skutkově vymezil uplatněný výpovědní důvod tak, aby z výpovědi bylo patrno, z čeho dovozuje jeho naplnění; je třeba, aby specifikoval, z čeho se dlužná částka sestává (nejlépe tak, že uvede, za které konkrétní měsíce a kolik nájemce nezaplatil). … (přičemž) …uvedení konkrétních měsíců a částek, které nájemce v jednotlivých měsících nezaplatil, je nejvhodnějším způsobem, jakým lze dlužnou částku specifikovat, nelze vyloučit, že (v závislosti na formulaci výpovědního důvodu) pronajímatel vyčíslí dlužnou částku za jiné (delší) období. Dlužná částka přitom nemusí být specifikována toliko v samotném textu výpovědi z nájmu. Již v rozsudku ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 33 Odo 899/2004, Nejvyšší soud vysvětlil, že požadavku určitosti vymezení předmětu písemného právního úkonu (nyní právního jednání) vyhovuje i písemný odkaz na jinou listinu, z níž je předmět úkonu objektivně (tedy každému, a nikoli jen smluvním stranám) seznatelný, samozřejmě za předpokladu, že je v této listině označen zcela nezaměnitelným způsobem. Není důvod tento postup nepoužít přiměřeně i pro jednostranné právní jednání, jakým je výpověď z nájmu prostoru sloužícího k podnikání. Požadavku určitosti se neprotiví, je-li dlužná částka specifikována i zprostředkovaně, např. odkazem na předchozí výzvu k její úhradě. Uvedený závěr současně odpovídá i výkladovým pravidlům obsaženým v ustanovení § 556 o. z.“ 24. Pokud jde o námitku žalobců, že výpověď, která jim byla dána, je v rozporu s dobrými mravy, pak soud poukazuje na skutečnost, že žalobci zaplatili pouze nájemné do září 2019 a další platby dodatečně neuhradili, a to ani přes předchozí upozornění žalované. Přestože se žalobci bránili podané výpovědi žalobou, muselo jim být z obsahu nájemní smlouvy zřejmé, že jejich nájemní vztah skončí (skončil) nejpozději dne 30.4.2020, a přesto předmětnou nemovitost ani po tomto datu dobrovolně nevyklidili, jak vyplývá z rozsudku zdejšího soudu ze dne 28. 1. 2021, č.j. [číslo jednací]. Pokud žalobci namítali, že jejich zdravotní stav není dobrý, předložili lékařskou zprávu až z června 2020, tedy poté, co jim byla žalovanou dána výpověď. Pokud byl jejich zdravotní stav špatný i v době uzavření nájemní smlouvy, zavázali se o své vůli v nájemní smlouvě k měsíčním platbám ve výši 16 000 Kč. Pokud žalobci poukazovali na to, že výpověď jim byla dána v době Covidu-19, pak výpověď byla žalobcům doručena 26.2.2020, a nouzový stav byl vyhlášen až v březnu 2020, tedy až po doručení výpovědi. Jestliže žalovaná skutečně odpojila žalobcům, elektřinu, jak zmiňují žalobci v jejich e-mailové korespondenci, mělo se tak stát až v dubnu 2020, tedy opět až po doručení výpovědi žalobcům. Ze všech těchto důvodů dospěl soud k závěru, že výpověď ze dne 26.2.2020 nebyla žalobcům dána v rozporu s dobrými mravy. Soud poukazuje i na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 1809/2018, podle něhož„ Při posuzování otázky neplatnosti výpovědi z nájmu bytu podle § 39 obč. zák. (pozn. nyní § 580 odst 1 o.z.) pro rozpor s dobrými mravy jsou však právně významné pouze skutečnosti, které byly objektivně dány v době, kdy pronajímatel uvedený právní úkon (výpověď z nájmu bytu) doručil nájemci; okolnosti nastalé po tomto okamžiku nelze při tomto právním posouzení zohledňovat.“ 25. Ze všech výše uvedených důvodů má soud za to, že předmětná výpověď ze dne 26.2.2020 byla žalobcům dána po právu, a podaná žaloba proto není důvodná. Soud proto žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch a přísluší jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Náklady žalované představují jednak paušální náhradu ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaná zpočátku nebyla v řízení zastoupena advokátem. Soud proto žalované přiznal paušální náhradu za dva úkony podle § 1 odst. 3, písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“), tj. za vyjádření ze dne 2.6.2020 a ze dne 13.7.2020 vždy ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky, tedy náhradu ve výši 600 Kč. Dále náklady žalované představují náklady právního zastoupení žalované, jež představují mimosmluvní odměnu za 2 úkony po 3 100 Kč dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s odst. 3, dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), a to za převzetí a přípravu věci a účast na jednání ve s,yslu § 11 odst. 1 písm. a) a g) vyhlášky. Dále představují paušální částku jako náhradu hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 1 554 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř., když dle předloženého osvědčení je zástupkyně žalované registrována jako plátce daně. Celkem tak soud přiznal žalované na náhradě nákladů řízení částku 9 554 Kč, kterou jsou žalobci povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně. Jejich zaplacení soud žalobcům uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám právní zástupkyně žalované jako advokátce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok II. tohoto rozsudku).