10 C 138/2018

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , obec o zaplacení částky 1 412 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 1 412 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 4. 9. 2014 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů tohoto řízení nepřiznává.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27. 4. 2018 domáhal zaplacení částky ve výši 1 412 000 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na náhradu škody. Žalobce uvedl, že byl rozsudkem zdejšího soudu omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že není způsobilý mimo jiné činit právní úkony majetkoprávní povahy, jejichž hodnota přesahuje částku 2 000 Kč měsíčně. Usnesením ze dne 14. 12. 2011 byla jeho opatrovníkem ustanovena žalovaná. Její opatrovnictví bylo zrušeno z důvodu rozporů mezi účastníky a žalobci byl jmenován nový opatrovník. Žalobce následně podal návrh na kontrolu výkonu funkce žalované jako jeho opatrovnice s ohledem na to, že měl za to, že mu byla způsobena značná škoda. V rámci opatrovnického řízení bylo zjištěno, že na účet žalované bylo v důsledku dopravní nehody z roku 2008 vyplaceno se souhlasem soudu dne 23. 2. 2012 pojistné pro žalobce výši 712 000 Kč. Žalovaná dále bez souhlasu soudu prodala traktor žalobce [značka automobilu], [registrační značka] za částku 700 000 Kč. Žalovaná však v rámci opatrovnického řízení neprokázala, jak s těmito částkou naložila. Žalobce je v důkazní nouzi, vzhledem k tomu, že veškeré listiny má žalovaná ve svém držení. Žalovaná pouze dne 28. 4. 2015 v opatrovnickém řízení uvedla, že z těchto peněz žila celá rodina a v roce 2014 již z peněz nic nezbylo. Uspokojování potřeb rodiny však bylo hrazeno z příjmu žalované a důchodu žalobce. Na neočekávané výdaje byla žalovaná povinna vyžádat si souhlas soudu, což neučinila. Pokud žalovaná tvrdila, že má za žalobcem pohledávku ve výši 1 200 000 Kč z titulu investic do rodinného domu [adresa], stojícího na pozemku parc. č. st. [číslo] v k.ú. [obec], a tyto finanční prostředky případně tvořily společné jmění manželů, je na žalované, aby prokázala, jakým způsobem naložila s výlučným majetkem žalobce. Jednoznačný úmysl žalované poškodit práva žalobce a způsobit mu značnou škodu je prokázán podle žalobce tím, že žalovaná darovala svému synovi [jméno] [příjmení] majetek žalobce, a to vozidlo Škoda Fabia z roku 2001, [registrační značka] [anonymizováno] a nákladní přívěs [anonymizována tři slova]. I přes rozhodnutí soudu syn žalované toto rozhodnutí nerespektuje a odmítl tato vozidla žalobci vydat. Žalobce měl za to, že jeho nárok není promlčen, neboť se domáhal nápravy nejen v rámci podání trestního oznámení, ale též v rámci samotného opatrovnického řízení, ze kterého mělo vyplynout, jaká je skutečná výše škody. Nad to je námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy. Okolností rozhodnou pro počátek běhu promlčecí lhůty je předložení vyúčtování opatrovnice ze dne 19. 6. 2017. Pokud jde o insolvenční řízení, které proběhlo na majetek žalované, a do něhož žalobce nepřihlásil svoji pohledávku, žalobce uvedl, že se na něj nevztahuje osvobození žalované od placení pohledávek, neboť mu byla škoda způsobena úmyslným porušením právní povinnosti.

2. Žalovaná uvedla, že uzavřela manželství se žalobcem [datum], a toto manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15. 4. 2015, který nabyl právní moci 24. 4. 2015. Žalovaná opustila společnou domácnost pouze s igelitkou a synem [jméno], protože společné bydlení se žalobcem nebylo možné. Žalovaná si ze společné domácnosti neodnesla žádné finanční prostředky. Z tohoto důvodu nemůže předložit soudu požadované doklady k dopravním prostředkům ani doklady, které požaduje žalobce. Žalobce používal předmětný traktor ke své podnikatelské činnosti, a proto o něm rozhodoval výlučně on. Stejně tak organizoval prodej traktoru a žalovaná byla přítomna vlastnímu prodeji. Kupní cena byla složena v hotovosti a uložena žalobcem do skříně. Žalobce si z této částky vzal částku 300 000 Kč na úhradu pokut a škod, které způsobil svým způsobem jízdy, trestnou činnosti a osobním zadlužením. Zbývající část peněžních prostředků byla spotřebována na chod domácnosti. Žalobce daroval osobní automobil tov. zn. Škoda Fabia synovi žalované. Je pravdou, že žalovaná byla opakovaně šetřena policejními orgány, nicméně to bylo způsobeno řadou trestních oznámení, která na ni žalobce podal. Nic z toho, co jí bylo kladeno za vinu, však nebylo prokázáno. Žalovaná vznesla námitku promlčení všech pohledávek žalobce a navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že uzavřeli manželství dne [datum]. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15. 4. 2015, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2015 (viz rovněž rozsudek zdejšího soudu ze dne 15. 4. 2015, č.j. 13 C 135/2014-25). Žalobce byl rozsudkem zdejšího soudu omezen ve způsobilosti k právním úkonům s tím, že usnesením ze dne 14. 12. 2011 byla jeho opatrovníkem ustanovena žalovaná. Žalovaná byla odvolána z funkce opatrovnice usnesením zdejšího soudu, které nabylo právní moci dne 4. 9. 2014. Současně byla žalobci usnesením č.j. 23 P 16/2012-171 jmenována opatrovníkem paní [jméno] [příjmení]. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalobci bylo vyplaceno pojistné ve výši 712 000 Kč z titulu dopravní nehody, ke které došlo v roce 2008, a to na účet žalované dne 27. 2. 2012. Účastníci rovněž učinili nesporným, že byl prodán traktor, který vlastnil žalobce, a to za částku 700 000 Kč.

4. Výdej dat z registru vozidel spolu s kartou vozidla potvrzují, že žalobce byl vlastníkem traktoru [značka automobilu], [příjmení] [příjmení], [registrační značka] (původně [číslo]), [příjmení] [jméno] [číslo], a to od 18. 12. 2008. Toto vozidlo bylo převedeno dne 9. 1. 2012 na [jméno] [příjmení]. Žalobce dále vlastnil osobní vozidlo a nákladní přívěs, a nikdy nevlastnil traktor [značka] [číslo], [registrační značka], [příjmení] [číslo].

5. Z výpisů z účtu žalované za dobu od února 2012 do dubna 2015 vyplývá, že v únoru 2012 činil počáteční zůstatek na účtu žalované 6 261,41 Kč. Dne 27. 2. 2012 byla na tento účet připsána částka 712 000 [právnická osoba] Žalovaná poté z tohoto účtu postupně vybírala částky v hotovosti většinou od 5 000 Kč do 15 000 Kč. Takto v průběhu března vybrala celkem 100 000 Kč, v dubnu 2012 celkem 34 000 Kč, v květnu 2012 celkem 36 000 Kč, v červnu 2012 jednorázově 50 000 Kč a z účtu odeslala dne 8. 6. 2012 částku 150 000 Kč a vybrala z účtu 10 000 Kč, v červenci 2012 vybrala v hotovosti postupně celkem 55 000 Kč a uhradila zálohu 15 000 Kč cestovní kanceláři, v srpnu 2012 vybrala v hotovosti celkem 19 400,01 Kč, v září 2012 celkem 30 000 Kč, v říjnu 2012 celkem 11 000 Kč, v listopadu 2012 celkem 15 000 Kč, a v prosinci 2012 celkem 40 000 Kč. Dne 7. 12. 2012 žalovaná načerpala úvěr či půjčku u [právnická osoba] Credit ve výši 100 000 Kč. V lednu 2013 pak činil konečný zůstatek na účtu žalované 5 969,28 Kč. Žalovaná v té době nebyla zaměstnána a měla příjem pouze kolem 3 500 Kč měsíčně od přítelkyně svého syna (viz podání vysvětlení dne 19. 10. 2018).

6. Z podstatného obsahu spisu vedeného u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 0 P 38/2021 (původně vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 23 P 16/2012 soud zjistil, že žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 22. 9. 2011, č.j. 23 Nc 1121/2010-70, omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že není způsobilý uzavírat pracovněprávní vztahy a činit právní úkony majetkoprávní povahy, jejichž hodnota přesahuje 2 000 Kč a nakládat s finančními částkami přesahujícími 2 000 Kč měsíčně. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 11. 11. 2011. Usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 14. 11. 2011, č.j. 23 Nc 1121/2010-74, byla žalobci ustanovena opatrovníkem jeho tehdejší manželka [celé jméno žalované] (nyní žalovaná). Žalovaná měla zastupovat žalobce v rozsahu, ve kterém byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům, tj. mimo jiné činit právní úkony majetkoprávní povahy, jejichž hodnota přesahuje 2 000 Kč a nakládat s finančními částkami přesahujícími 2 000 Kč měsíčně. Usnesení nabylo právní moci dne 14. 12. 2011. Z protokolu o slibu opatrovníka ze dne 26. 1. 2012 vyplývá, že žalované bylo jako opatrovnici žalobce uloženo, aby podávala soudu zprávy o žalobci jako opatrovanci a o jeho majetku vždy do 31. 12. každého roku. Žalovaná složila slib, že bude řádně vykonávat své povinnosti opatrovníka a bude dbát pokynů soudu. Listina o ustanovení opatrovníka potvrzuje, že byla oprávněna zastupovat žalobce jako opatrovník při právních úkonech a spravovat jeho majetek a činit právní úkony majetkoprávní povahy, jejichž hodnota přesáhla 2 000 Kč a dále nakládat s finančními prostředky přesahujícími 2 000 Kč. Z rozhodnutí o výplatě pojistného plnění za trvalé následky ze dne 16. 2. 2012, přípisu soudu z 20. 2. 2012, přípisu [právnická osoba] z 27. 10. 2021 a výpisu z účtu žalované soud zjistil, že [právnická osoba] vyplatila se souhlasem soudu pojistné plnění z dopravní nehody ve prospěch žalobce ve výši 712 000 Kč na účet jeho manželky, tedy žalované. Tato částka byla připsána na její účet 27. 2. 2012. Z návrhu na schválení právního úkonu ze dne 9. 10. 2012 vyplývá, že žalovaná požádala soud o schválení právního úkonu za žalobce, a to podání žaloby na určení, že žalobce je vlastníkem nemovitosti v k.ú. [obec]. Ze zprávy žalované jako opatrovníka z 24. 1. 2013 a výpisu ze sporožirového účtu žalobce je zřejmé, že žalobce bydlel se žalovanou a jejich nezletilým synem. Žalovaná uvedla, že žalobce má pouze invalidní důchod, a nevlastní žádné finanční prostředky na účtu. Usnesením zdejšího soudu z 31. 7. 2014, č. j. 23 P 16/2012-171, byla žalovaná odvolána z funkce opatrovníka žalobce, a byla jí uložena povinnost ve lhůtě 30 dnů od právní moci usnesení předložit soudu závěrečné vyúčtování ohledně finančních prostředků žalobce a jeho majetku. Žalobci byla současně jmenována novým opatrovníkem [jméno] [příjmení]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 9. 2014. Žalovaná se dne 15. 8. 2014 dostavila k soudu s tím, že soupis majetku žalobce doručí soudu v krátké lhůtě. Žalobce přípisem z 18. 8. 2014 sdělil soudu, že mu žalovaná nedává k dispozici žádné finanční prostředky a s jeho majetkem a finančními prostředky nakládá způsobem, o kterém jej neinformuje. Ze závěrečného vyúčtování žalované a z přípisu doručeného soudu dne 30. 9. 2014 vyplývá, že žalovaná uvedla jako majetek žalobce jeho osobní účet a ideální polovinu rodinného domu. Další majetek neuvedla. Přípisem ze dne 6. 10. 2014 soud vyzval žalovanou k předložení řádného vyúčtování hospodaření s finančními prostředky žalobce. [právnická osoba] přípisem ze dne 13. 2. 2015 sdělila soudu, že vyplatila 712 000 Kč z pojistné smlouvy žalobce na účet žalované. Žalovaná proto byla opětovně vyzvána přípisem z 3. 3. 2015 k předložení závěrečného vyúčtování. Z přípisu ze dne 4. 3. 2015 vyplývá, že [právnická osoba] zaslala soudu výpisy z účtu žalované za dobu od 1. 2. 2012 do 31. 3. 2015, které byly doručeny soudu 8. 4. 2015. Žalovaná byla přípisem soudu ze dne 31. 3. 2015 vyzvána k objasnění nejasností ohledně jejího nakládání s majetkem žalobce. Podle protokolu o provedení důkazu mimo jednání ze dne 28. 4. 2015 žalovaná tohoto dne potvrdila, že jí byla na její účet vyplacena pojistka žalobce ve výši 712 000 Kč. Z těchto peněz rodina žila, a žalovaná z nich platila veškeré náklady i pro syna [jméno], nákup kola a dovolenou s nezletilým [jméno]. Žalovaná byla přesvědčena, že žalobce o všem věděl. Dále uvedla, že v roce 2014, kdy se odstěhovala se synem, byly již peníze vyčerpány. Pokud jde o traktor, žalobce jej koupil před uzavřením manželství a po svém úraze jej prodal na inzerát za částku 700 000 Kč, která zůstala v domě. Žalobce měl peníze různě poschovávané. Peníze užívali na běžné výdaje, na dárky na Vánoce, staršímu synovi koupili pračku, a žalobce o všem věděl. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 20. 5. 2016, č. j. 23 P 16/2012-272 vyplývá, že žalobci byla opětovně ustanovena opatrovníkem [jméno] [příjmení]. Rozsudek nabyl právní moci 8. 7. 2016. Žalobce přípisem ze dne 21. 11. 2016 navrhl kontrolu výkonu funkce žalované jako opatrovníka v souvislosti s prodejem jeho traktoru [značka] [číslo] a výplatou finančních prostředků ve výši 712 000 Kč na účet žalované, neboť mu byla způsobena značná škoda. Žalobce rovněž uvedl, že je mu známo, že žalovaná dne 28. 4. 2015 uvedla do protokolu o provedení důkazů mimo jednání, že z těchto peněz žila celá rodina a v roce 2014 z nich nezbylo. [právnická osoba] zaslala soudu spolu s přípisem z 16. 12. 2016 výpisy z účtu žalované za dobu od února 2012 února 2016. Žalovaná byla výzvou z 3. 5. 2017 soudem opětovně vyzvána k předložení podrobné zprávy o hospodaření s majetkem žalobce. Žalovaná přípisem doručeným soudu dne 29. 6. 2017 uvedla, že nemá od roku 2013 se žalobcem nic společného a nemá ani žádné záznamy ani doklady.

7. Z přípisu Policie ČR z 18. 2. 2021 a úředního záznamu z 8. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla na podnět žalobce šetřena ve věci fyzického napadení žalobce z 5.9.2014, žalobce byl šetřen ve věci fyzického napadení žalované z 10.9.2014, žalovaná byla šetřena ve věci provozování vozidla bez zákonného pojištění z 19.12.2014, ve věci neoprávněného nakládání s účtem, resp. neoprávněného zcizení finančních prostředků a neoprávněného prodeje traktoru [značka automobilu], kdy toto trestní oznámení bylo na ni podáno 16.6.2015. Žalovaná byla dále šetřena ve věci podvodu při správě cizího majetku. V žádné z věcí nebyla podána na žalovanou obžaloba (viz obsah obálky na č.l. 131).

8. Ze soudního systému ISAS spolu s úředním záznamem a trestním příkazem bylo zjištěno, že žalovaná byla odsouzena pouze jednou, a to trestním příkazem ze dne 15. 8. 2014 za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku.

9. Z podstatného obsahu spisu vedeného Krajským ředitelstvím policie Středočeského kraje, Územní odbor [obec], Oddělení hospodářské kriminality, sp. zn. KRPS [číslo] [číslo] [číslo], a to z návrhu na založení věci ze dne 26. 10. 2015 soud zjistil, že Police České republiky založila trestní oznámení žalobce, které podal prostřednictvím svého advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] Trestní oznámení se týkalo neoprávněného zcizení finančních prostředků a prodeje traktoru [značka automobilu], [registrační značka] (správně [číslo] – viz výše), žalovanou jako opatrovníkem žalobce. O založení věci byl právní zástupce žalobce informován přípisem ze dne 26. 10. 2015, který mu byl doručen 27. 10. 2015. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal trestní oznámení z důvodu neoprávněného nakládání žalované s pojistným plněním ve výši 712 000 Kč a s částkou 700 000 Kč za prodej traktoru [značka automobilu]. Ve spise byly složeny výpisy z účtu žalované za období od února 2012 do března 2014, z nichž vyplývají jednotlivé výběry z účtu žalované. Žalovaná při podání vysvětlení na úřední záznam ze dne 15. 9. 2014 uvedla, že byla ustanovena poručníkem žalobce, kdy žalobce mohl rozhodovat pouze o majetku v hodnotě do 2 000 Kč. Žalobce při podání vysvětlení na úřední záznam dne 19. 8. 2015 uvedl, že traktor [značka] se prodal někdy v roce 2014 bez jeho vědomí s tím, že neví, komu ho žalovaná prodala. Žalobce pak traktor odhlašoval, aby se nemuselo platit pojistné. Žalobce požadoval, aby se traktor prodal alespoň za částku 700 000 Kč. Žalobce při podání vysvětlení na úřední záznam dne 15. 10. 2015 uvedl, že vlastnil původně tři traktory. Žalovaná prodala traktor [značka] [číslo]. Žalobce dále uvedl, že je mu známo, že jeho pojistné plnění ve výši 712 000 Kč bylo připsáno na účet žalované se souhlasem opatrovnického soudu. Žalovaná pak začala bez souhlasu opatrovnického soudu peníze v březnu 2012 postupně utrácet, kdy činila zpočátku výběry z bankomatu po 10 000 Kč, kupovala nákladnou elektroniku a uhradila z účtu 150 000 Kč a bez jeho vědomí a souhlasu opatrovnického soudu utratila celou částku. Z těchto finančních prostředků zaslala asi jednou částku 10 000 Kč na jeho účet. Ve spise založena karta traktoru [značka] [číslo] [anonymizována dvě slova], [registrační značka] (původně [číslo]), ze které vyplývá, že vozidlo bylo prodáno v lednu 2012. Dne 2. 1. 2012 byla podána žádost o zápis změn údajů na nového majitele. Vozidlo bylo přehlášeno 9. 1. 2012 (viz technický průkaz vozidla), což řešil sám žalobce, jak uvedl při podání vysvětlení dne 19. 8. 2015.

10. Z trestního oznámení ze dne 1. 9. 2016 vyplývá, že žalobce opětovně podal trestní oznámení na žalovanou v souvislosti se škodou, která mu měla být způsobena prodejem jeho traktoru [značka] [číslo] za částku 700 000 Kč Police ČR dne 20. 9. 2016 žalobce vyrozuměl o tom, že věc byla založena, neboť stejná věc byla šetřena již dříve, a nebylo zjištěno podezření ze spáchání trestného činu. Žalobce byl tehdy o výsledku informován 26. 10. 2015 prostřednictvím jeho právního zástupce Mgr. [příjmení] (viz vyrozumění o založení z 20. 9. 2016) Žalobce požádal státní zastupitelství o přezkoumání postupu policejního orgánu přípisem z 4. 10. 2016. Žalobce pak opětovně podal trestní oznámení dne 24. 8. 2018 v souvislosti s prodejem traktoru [značka] [číslo] za částku 700 000 Kč a výplatou pojistného plnění ve výši 712 000 Kč na účet žalované, která se tak měla dopustit trestného činu zpronevěry.

11. Z podstatného obsahu spisu vedeného Krajským ředitelstvím policie Středočeského kraje, Územní odbor [obec], Oddělení hospodářské kriminality, sp. zn. KRPS [číslo], soud zjistil, že žalobce byl vlastníkem traktoru [značka automobilu] [příjmení] [příjmení], [příjmení] [jméno] [číslo] (viz záruční list). Žalovaná při podání vysvětlení dne 19. 10. 2018 odkázala na své podání vysvětlení z roku 2015 a uvedla, že z částky 712 000 Kč byly hrazeny osobní potřeby celé rodiny, syna [jméno], včetně dovolené. Blíže však žalovaná nedokázala výběry vysvětlit. Finanční prostředky odeslané z jejího účtu dne 8. 6. 2012 ve výši 150 000 Kč žalovaná vložila do svého podnikání. Pokud jde o traktor [značka], byl prodán po dohodě se žalobcem v roce 2012 za částku 700 000 Kč a finanční prostředky byly uloženy ve skříni. Žalovanou nenapadlo o prodeji informovat soud. Finanční prostředky byly použity na zvýšení standartu života, kdy žalovaná byla se synem na zahraniční dovolené v hodnotě 120 000 Kč, jezdila s ním po výletech a chtěla, aby si syn užíval života. Dále hradila synovi drahé kroužky a nakupovala značkové oblečení synovi i žalobci, žalobci platila rehabilitace a rehabilitační pomůcky. Žalobce nakupoval elektroniku a různá nářadí. Dále z peněz obnovili zařízení domácnosti. Příjem žalobce v té době představoval invalidní důchod ve výši 10- 11 000 Kč měsíčně. Policie ČR žalobce přípisem ze dne 27. 6. 2019 vyrozuměla žalobce o opětovném založení věci, neboť policejním orgánem nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin.

12. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 6 C 399/2016 soud rozsudkem uložil synovi žalované vydat žalobci jeho osobní automobil Škoda Fabia a nákladní přívěs.

13. Žalobce výzvou ze dne 3. 4. 2018 vyval žalovanou k zaplacení částky výši celkem 1 412 000 Kč do 7 dnů od doručení dopisu. Svoji žádost odůvodnil tím, že žalovaná neprokázala, jak naložila s částkou ve výši 712 000 Kč zaslanou na její účet a s částkou 700 000 Kč za prodej traktoru [značka] [číslo]. Z obálky vyplývá, že žalované byla tato odeslána 4. 4. 2018.

14. Z detailu insolvenčního řízení žalované řízení vyplývá, že dne 28. 5. 2018 byl ve věci žalované podán insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v němž žalovaná neuvedla pohledávku žalobce (viz návrh na povolení oddlužení z 25.5.2018). Podle detailu insolvenčního řízení žalované bylo dne 7. 6. 2018 zveřejněno usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení. Z tohoto usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2018, č.j. [insolvenční spisová značka] vyplývá, že soud zjistil úpadek žalované a povolil jí jeho řešení oddlužením. Věřitelům bylo uloženo, aby přihlásili své pohledávky do 30 dnů od vydání usnesení s tím, že soud nebude přihlížet k nepřihlášeným pohledávkám. Žalobce nepřihlásil svoji pohledávku v insolvenčním řízení, jak je zřejmé z přehledu přihlášených nezajištěných pohledávek. Žalovaná byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2020, č.j. [insolvenční spisová značka], osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny, jakož i pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a pohledávek věřitelů, kteří se pohledávky nepřihlásili ve lhůtě určené soudem, ač tak učinit měly.

15. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je považoval za nadbytečné s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů.

16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobce byl od 18. 12. 2008 vlastníkem traktoru [značka] [číslo], [příjmení] [příjmení], [registrační značka] (původně S000156), který byl po uzavření manželství se žalovanou prodán v lednu 2012 za částku 700 000 Kč. Účastníci uzavřeli manželství dne 11. 6. 2010, a manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu, který nabyl právní moci 24. 4. 2015. Žalobce byl rozsudkem zdejšího soudu ze dne 22. 9. 2011 omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že nebyl mimo jiné způsobilý činit právní úkony majetkoprávní povahy, jejichž hodnota přesahovala částku 2 000 Kč měsíčně. Usnesením ze dne 14. 12. 2011 byla jeho opatrovníkem ustanovena žalovaná. Na účet žalované bylo dne 27. 2. 2012 vyplaceno pojistné plnění žalobce ve výši 712 000 Kč. Finanční prostředky z prodeje traktoru i pojistného plnění vynaložila žalovaná především na potřeby svého syna a své, částku 150 000 Kč využila pro své podnikání a byla na drahé dovolené se synem. Žalovaná byl odvolána z funkce opatrovnice usnesením zdejšího soudu, který nabyl právní moci 4. 9. 2014. Žalovaná nebyla trestně odsouzena za majetkový trestný čin.

17. S ohledem na to, že k prodeji traktoru došlo v lednu 2012 a finanční prostředky z pojistného plnění byly utraceny do 31. 12. 2013, aplikoval soud s ohledem na ust. § 3028 a § 3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1.1.2014, (dále jen„ o.z.“) na posuzovaný případ ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“). Na část běhu promlčecí lhůty mezi účastníky, ke které došlo po 1. 1. 2014 soud aplikoval ust. zákona č. 89/2012 Sb., stejně jako ohledně posouzení námitky žalobce, že námitka promlčení žalované je v rozporu s dobrými mravy. Podle § 28 obč. zák. jestliže zákonní zástupci jsou povinni též spravovat majetek těch, které zastupují, a nejde-li o běžnou záležitost, je k nakládání s majetkem třeba schválení soudu. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle odstavce 2 obč. zák. se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Podle § 102 obč. zák. u práv, která musí být uplatněna nejprve u fyzické nebo právnické osoby, počíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy bylo právo takto uplatněno. Podle § 106 odst. 1 obč. zák. se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Podle odstavce 2 obč. zák. se nejpozději právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle § 112 obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí. Podle § 113 obč. zák. jde-li o práva osob, které musí mít zákonného zástupce, nebo o práva proti těmto osobám, promlčení nepočne, dokud jim zástupce není ustanoven. Již započaté promlčení probíhá dále, avšak neskončí, dokud neuplyne rok po tom, kdy těmto osobám bude zákonný zástupce ustanoven nebo kdy překážka jinak pomine. Podle § 114 obč. zák. jde-li o právo mezi zákonnými zástupci na jedné straně a nezletilými dětmi a jinými zastoupenými osobami na druhé straně, promlčení ani nepočíná ani neběží, nejde-li o úroky a opětující se plnění. To platí i o právech mezi manžely.

18. Podle § 415 obč. zák. každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle odstavce 3 téhož ustanovení se odpovědnosti zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

19. Podle § 645 o.z. vyžaduje-li se, aby osoba měla zákonného zástupce nebo opatrovníka, počne promlčecí lhůta běžet ohledně práva takové osoby nebo ohledně práva proti ní až ode dne, kdy zákonného zástupce nebo opatrovníka získá. Již započatá lhůta běží dále, avšak neskončí dříve, než uplyne jeden rok po odpadnutí překážky. Podle § 646 o.z. mezi manžely nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud manželství trvá. To platí obdobně i pro práva mezi osobami žijícími ve společné domácnosti, mezi zastoupeným a zákonným zástupcem, opatrovancem a opatrovníkem nebo mezi poručencem a poručníkem.

20. Podle § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon ve znění účinném k 31. 5. 2019 (dále jen„ IZ“) jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. podle odstavce 2 téhož ustanovení se osvobození podle odstavce 1 vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Podle § 416 odst. 1 IZ se osvobození podle § 414 a 415 nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, a dále pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti.

21. Z provedených důkazů vyplývá, že žalovaný byl rozsudkem zdejšího soudu z 22. 9. 2011 omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že nebyl způsobilý činit právní úkony majetkoprávní povahy, jejichž hodnota přesahovala 2 000 Kč a nakládat s finančními částkami přesahujícími 2 000 Kč měsíčně. Z tohoto důvodu hospodařila s jeho finančními prostředky žalovaná, neboť byla v tomto směru usnesením zdejšího soudu z 14. 11. 2011 ustanovena jeho opatrovníkem. Žalobce před uzavřením manželství vlastnil traktor [značka automobilu], [příjmení] [příjmení], který byl za doby trvání manželství poté, co byl žalobce omezen ve způsobilosti k právním úkonům, prodán v lednu 2012 za částku 700 000 Kč, a podle žalované buď měl žalobce tyto peníze různě poschovávané, jak uvedla při svém výslechu dne 28. 4. 2015 nebo byly uloženy ve skříni, jak uvedla při podání vysvětlení dne 19. 10. 2018. Tato částka byla zaplacena v hotovosti. Na účet žalované pak byla v únoru 2012 připsána částka 712 000 Kč z pojistného náležejícího žalobci v souvislosti s dopravní nehodou, ke které došlo před uzavřením manželství. Tyto finanční prostředky tak netvořily součást společného jmění manželů ve smyslu § 143 odst. 1 obč. zák.

22. Žalovaná jako opatrovnice nakládala s těmito finančními prostředky, a byť zákon výslovně neobsahuje speciální úpravu správy majetku opatrovance opatrovníkem spravovat majetek s péčí řádného hospodáře jako je tomu v případě nezletilých dětí, měla povinnost ve smyslu § 415 obč. zák. počínat si tak, aby nedošlo ke snížení hodnoty majetku žalobce. V případech, kdy se nejednalo o běžnou záležitost, měla žalovaná žádat o schválení soud dle § 28 obč. zák. Vzhledem k tomu, že v roce 2012 představoval příjem žalobce jen invalidní důchod ve výši 10- 11 000 Kč měsíčně a žalovaná nebyla zaměstnána, nebyl prodej traktoru za částku 700 000 Kč, ani nakládání s finančními prostředky žalobce v měsíčních částkách dle bodu 5. odůvodnění tohoto rozsudku, běžnou záležitostí. Přestože žalované bylo známo, že k nakládání s majetkem v neběžné záležitosti je třeba souhlas opatrovnického soudu, jak je zřejmé z jejího návrhu na schválení právního úkonu ze dne 9. 10. 2012, o tento souhlas nežádala. Z protokolu o provedení důkazu mimo jednání ze dne 28. 4. 2015 a z podání vysvětlení dne 19. 10. 2018 naopak vyplývá, že žalovaná bez dalšího využila finanční prostředky žalobce především pro svého syna, na úhradu své dovolené (pouze) se synem, dále použila částku 150 000 Kč na své podnikání a peníze nijak nešetřila. To že snad žalobce o všem věděl, resp. žalovaná uvedla, že je přesvědčena, že žalobce o všem věděl, rozhodně nebylo postačujícím důvodem, když žalobce mohl nakládat pouze s částkou 2 000 Kč měsíčně, jak určil soud. Protože uvedené finanční prostředky nebyly součástí společného jmění manželů, jak výše uvedeno, měla s nimi žalovaná nakládat tak, aby se tento majetek žalobce nezmenšoval. Naopak jak sama žalovaná uvedla do protokolu při výslechu mimo jednání 28. 4. 2015, finanční prostředky žalobce již v roce 2014 neměla k dispozici, resp. neměla je k dispozici již dříve, jak vyplývá ze zprávy žalované jako opatrovníka z 24. 1. 2013. Tuto skutečnost potvrzují výpisy z účtu žalované za dobu od února 2012 do ledna 2013, protože žalovaná čerpala v prosinci 2012 úvěr či půjčku ve výši 100 000 Kč od [právnická osoba] Credit, a přesto k 31. 1. 2013 činil zůstatek na jejím účtu pouhých 5 969,28 Kč. Je tak zřejmé, že na majetku žalobce byla žalovanou způsobena škoda ve smyslu § 420 obč. zák.

23. Vzhledem k tomu, že však žalovaná vznesla námitku promlčení tohoto nároku žalobce, zabýval se soud touto námitkou. Účastníci byli manželé v době od 11. 6. 2010 do 24. 4. 2015, kdy nabyl právní moci rozvodový rozsudek. Jak výše uvedeno, ke škodě na majetku žalobce došlo nejpozději do ledna 2013, kdy byla celková částka 1 412 000 Kč již zcela vyčerpána. Mezi účastníky jako manželi neběžela promlčecí lhůta ve smyslu § 114 obč. zák., resp. pak § 646 o.z., a mohla započít běžet až od 25. 4. 2015, tedy následujícího dne poté, kdy bylo manželství účastníků rozvedeno. Protože byl žalovaný omezen ve způsobilosti k právním úkonům a nejprve mu opatrovníka dělala žalovaná, neběžela po danou dobu promlčecí doba i z tohoto důvodu. Žalovaná pak byla v mezidobí odvolána z funkce opatrovnice a novým opatrovníkem byla jmenována [jméno] [příjmení], přičemž usnesení, kterým byla jmenována, nabylo právní moci 3. 9. 2014. Žalovaná pak při svém výslechu mimo jednání dne 28. 4. 2015 uvedla, že v roce 2014 byly již peníze vyčerpány, přičemž obsah spisu zdejšího soudu sp.zn. 23 P 16/2012 a zejména výpisy z účtu žalované, které byly ve spise k dispozici, tuto skutečnost potvrzovaly. Žalobce podal na žalovanou několik trestních oznámení, a z podstatného obsahu spisu vedeného Krajským ředitelstvím policie Středočeského kraje, Územní odbor [obec], Oddělení hospodářské kriminality, sp. zn. KRPS [číslo] [číslo] [číslo], vyplynulo, že policie žalovanou v tomto směru šetřila, zjistila okolnosti prodeje traktoru, i způsob nakládání žalované s finančními prostředky žalobce, a ve spise o tom byly založeny důkazy. Policie poté o výsledku šetření informovala žalobce prostřednictvím jeho tehdejšího právního zástupce, kterému byl doručen přípis policie dne 27. 10. 2015. Žalobce tak měl nejpozději v tento den možnost zjistit, (i s ohledem na to, že žalovaná již nebyla jeho opatrovníkem), že došlo ke škodě na jeho majetku, a že žalovaná za tuto škodu odpovídá. Protože subjektivní promlčecí doba činila v tomto případě nároku na náhradu škody dva roky podle § 106 odst. 1 obč. zák., měla být žaloba proti žalované podána nejpozději 27. 10. 2017. Protože však žaloba byla podána u soudu až 27. 4. 2018, je nárok žalobce promlčen.

24. Soud se však zabýval i námitkou žalobce, že námitka promlčení uplatněná žalovanou je v rozporu s dobrými mravy. Nicméně pro tento závěr neshledal žádné důvody. Soud konstatuje, že je při posouzení této námitky je třeba vycházet z okolností nikoli samotného případu, ale okolností, za nichž byla námitka rozporu s dobrými mravy uplatněna. Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 129/2010, v němž soud uvedl, že„ Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen ve výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva.“ (obdobně též nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 643/04). O tento případ se však nejedná, neboť v řízení vyšlo najevo, že žalobce nejpozději od října 2015 věděl, že mu vznikla škoda na majetku a kdo za ni odpovídá. Žalovaná pak nijak žalobci nebránila v tom, aby vůči ní svůj nárok uplatnil dříve než podanou žalobou. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp.zn. 25 Cdo 1839/2000„ Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 129/2010„ O jednání vykazujícím znaky úmyslu poškodit druhého účastníka by nebylo možno uvažovat z okolností a důvodů, z nichž je vznik uplatněného nároku dovozován, nýbrž z těch z konkrétních okolností, za nichž byla námitka promlčení uplatněna. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Pro závěr o jednání žalované v rozporu s dobrými mravy je podstatné konkrétní chování žalované, jež lze kvalifikovat jako odporující morálním zásadám společnosti.“ Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou nebyla uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Soud se pak již nezabýval tím, že žalobce nepřihlásil svoji pohledávku do insolvenčního řízení žalované, ani případnou výjimkou dle ust. § 416 odst. 1 IZ.

25. Ze všech výše uvedených důvodů proto soud rozhodl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno a nárok žalobce v celém rozsahu zamítl.

26. Výrok II. rozsudku o nákladech řízení vychází z ustanovení § 150 o.s.ř. Žalovaná měla ve věci úspěch, a měla by proto mít proti žalobci právo na náhradu jí vynaložených nákladů řízení. Soud však žalované toto právo proti žalobci výjimečně nepřiznal, protože pro tento postup shledal důvody zvláštního zřetele hodné. Tyto důvody soud spatřuje zejména v tom, že žalobce je již od roku 2011 omezen ve způsobilosti k právním úkonům a byl mu ustanoven opatrovník. Žaloba za žalobce byla podána jeho tehdejší opatrovnicí [jméno] [příjmení], a tedy žalobce do řízení„ vstoupil“, aniž svoji účast v něm mohl vzhledem ke svému omezení sám ovlivnit. Nad to v řízení vyšlo najevo, že finanční prostředky žalobce ve výši 1 412 000 Kč žalovaná skutečně spotřebovala, a to nikoliv ve prospěch žalobce, ale zejména ve prospěch svého syna, sebe a svého podnikání. Z tohoto důvodu soud považoval za nepřiměřeně tvrdé, aby žalobce byl povinen nahradit žalované náhradu nákladů řízení. Z uvedených důvodů tedy soud žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.