10 C 147/2023

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Reslovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 33 824,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 28 116 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části, kdy se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 5 708,36 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 090,34 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 33 824,36 Kč za dobu od 15. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, úroku 30 % ročně z částky 29 900,50 Kč za dobu od 15. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 4. 5. 2023 se žalobce domáhá zaplacení částky 33 824,36 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o půjčce č. hodnota, kterou uzavřel dne 8. 11. 2019 žalovaný se společností právnická osoba, a. s. (dříve právnická osoba, a. s.), dále jako „právní předchůdkyně“. Žalobce se tak domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 29 900,50 Kč, dlužných poplatků ve výši 3 923,86 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 090,34 Kč, úroku ve výši 30 % ročně z částky 29 900,50 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 824,36 Kč za dobu od 15. 5. 2020 do zaplacení. Pohledávka pak byla postoupena právní předchůdkyní na žalobce, žalovaný uhradil na smlouvu částku 1 884 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil.

3. Protokolem o ověření úvěruschopnosti s přílohou (č. l. 40-42) bylo prokázáno, že právní předchůdkyně při posouzení úvěruschopnosti uvažovala s údaji uvedenými žalovaným, a to tak, že od žalovaného zjistila, že je svobodný, žije v nájmu v tříčlenné domácnosti s jedním vyživovaným dítětem, je zaměstnaný, započetla jím uvedený příjem 24 000 Kč měsíčně, žalovaný pak deklaroval splátky úvěrů ve výši 5 000 Kč měsíčně a výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč měsíčně, právní předchůdkyně vycházela z údaje o výdajích ve výši 4 388 Kč a údaje o životních nákladech ve výši 5 280 Kč a z databáze úvěrových registrů zjistila, že splátky žalovaného jsou 9 048 Kč měsíčně.

4. Výpisem z registru BRKI (č. l. 27-39) bylo prokázáno, že právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy opatřila tento výpis, ze kterého plyne, že žalovaný pravidelně měsíčně splácel částku 9 048 Kč a v měsíci listopad 2019 měl žalovaný uhradit jednorázově částku 15 376 Kč.

5. Návrhem smlouvy o půjčce č. hodnota a akceptací návrhu bylo prokázáno, že dne 8. 11. 2019 právní předchůdkyně a žalovaný elektronicky uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému na účet č. č. účtu částku 30 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 31,90 % ročně v 84 měsíčních splátkách. Akceptace na ono uzavření smlouvy o půjčce za dne 8. 11. 2019 prokazuje, že právní předchůdkyně žalobce akceptovala návrh a uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce opakuji 8. 11. 2019.

6. Výpisy z účtu (č. l. 43-64) a transakční historií bylo prokázáno, že žalovaný čerpal dne 8. 11. 2019 částku 30 000 Kč, na smlouvu uhradil částku 1 884 Kč a co se týče období výpisů z účtů před uzavřením smlouvy (od 19. 10. 2017 do 8. 11. 2019), pak výpisy z účtu neobsahují žádné relevantní údaje týkající se příjmů nebo výdajů žalovaného, když na nich není zachycen žádný pohyb, vyjma října a listopadu 2017, kdy žalovaný na účet v daném měsíci vložil vždy pouze částku, která byla vzápětí použita na platbu v téže výši (5 000 Kč v říjnu a 5 150 Kč v listopadu při platbě 5 000 Kč v říjnu a splátce půjčky 5 144,08 Kč v listopadu).

7. Výzva odeslaná žalovanému dne 14. 5. 2020 prokazuje, že právní předchůdkyně žalobce prohlásila půjčku číslo hodnota za splatnou z důvodu dlouhodobého nesplácení závazků žalovaným vůči bance.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že právní předchůdkyně a žalobce dne 17. 3. 2021 uzavřeli dohodu, na základě které se právní předchůdkyně zavázala postoupit žalobci pohledávky vymezené v příloze č. hodnota této smlouvy za sjednanou úplatu a to s účinností k datu uhrazení úplaty.

9. Přílohou 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že v této je uvedena pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. hodnota ve výši 36 915,93 Kč, přičemž co do částky 29 900,50 Kč se mělo jednat o jistinu.

10. Potvrzením o uhrazení úplaty z 24. 3. 2021 bylo prokázáno, že žalobce dne 23. 3. 2021 uhradil sjednanou úplatu za postoupení pohledávek dle smlouvy ze dne 17. 3. 2021.

11. Oznámení o postoupení pohledávky z 1. 4. 2021 spolu s podacím lístkem prokazují, že oznámením z 1. 4. 2021 podaným k poštovní přepravě dne 1. 4. 2021 právní předchůdkyně oznámila žalovanému, že pohledávka ze smlouvy o půjčce byla postoupena žalobci a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.

12. Předžalobní upomínka z 13. 5. 2021 spolu s podacím lístkem z 13. 5. 2021 prokazují, že zástupce žalobce vyzýval žalovaného upomínkou podanou k poštovní přepravě stejného dne k zaplacení a dlužné částky nejpozději do 28. 5. 2021.

13. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, neboť vzhledem závěrům soudu uvedené jsou skutečnosti, které měly být prokazovány např. ceníky či přirůstání úroků bezpředmětnými, neboť nemění nic na níže uvedeném závěru o absolutní neplatnosti ujednané smlouvy a plnění z titulu bezdůvodného obohacení.

14. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Před uzavřením smlouvy o půjčce s žalovaným právní předchůdkyně od něj zjistila, že je svobodný, žije v nájmu v tříčlenné domácnosti s jedním vyživovaným dítětem, je zaměstnaný, započetla jím uvedený příjem 24 000 Kč měsíčně, žalovaný pak deklaroval splátky úvěrů ve výši 5 000 Kč a výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč, právní předchůdkyně vycházela z údaje o výdajích ve výši 4 388 Kč a údaje o životních nákladech ve výši 5 280 Kč a z databáze BRKI zjistila, že splátky žalovaného jsou 9 048 Kč měsíčně, z uvedeného výpisu dále plyne, že v listopadu 2019 měl žalovaný uhradit jednorázově částku 15 376 Kč. Dále právní předchůdkyně od žalovaného opatřila výpisy z účtů, z těch plynulo pouze to, že žalovaný na účet v daném měsíci vložil vždy pouze částku, která byla vzápětí použita na platbu v téže výši, tedy 5 000 Kč v říjnu a 5 150 Kč v listopadu při platbě 5 000 Kč v říjnu a 5 144,08 Kč v listopadu. Dne 8. 11. 2019 právní předchůdkyně a žalovaný elektronicky podepsali listinu, na základě které se právní předchůdkyně zavázala poskytnou žalovanému na účet č. č. účtu částku 30 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 31,90 % ročně v 84 měsíčních splátkách, žalovaný v den podpisu smlouvy peníze i obdržel a celkem na smlouvu uhradil 1 884 Kč. Právní předchůdkyně a žalobce dne 17. 3. 2021 podepsali dohodu, na základě které se právní předchůdkyně zavázal postoupit žalobci pohledávky vymezené v příloze č. hodnota této smlouvy za sjednanou úplatu a to s účinností k datu uhrazení úplaty, k čemuž došlo dne 23. 3. 2021. V příloze ke smlouvě je uvedena pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. hodnota ve výši 36 915,93 Kč, přičemž co do částky 29 900,50 Kč se mělo jednat o jistinu.

15. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 28. 5. 2022, (dále jen „z. s. ú.“), 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. V projednávané věci právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne 8. 11. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú. Ten den totiž právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč jako zápůjčku, kterou se žalovaný zavázal vrátit se sjednanou úplatou. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí zápůjčky jako podnikatelka. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky právní předchůdkyni sdělil své údaje o příjmech a výdajích. Okolnost, zda právní předchůdkyně posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného soud posoudil následovně. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr byly neúplné, což právní předchůdkyně zjistila, ale neučinila z toho žádný závěr. Žalovaným uvedená výše půjček (5 000 Kč) se zjevně rozcházela s výpisem z BRKI (pravidelné splátky 9 048 Kč měsíčně a jednorázově v listopadu 2019 ještě 15 376 Kč měsíčně). Další výdaje ani příjmy právní předchůdkyně neověřovala. Žalobce sice doložil výpisy z účtů žalovaného, pro období výpisů týkajících se doby po uzavření smlouvy jsou však výpisy bezpředmětné, nadto žalobce sice výpisy předložil, nicméně k nim neuvedl žádné konkrétní tvrzení, nicméně na výpisech z účtu žalovaného se stejně za dobu od 19. 10. 2017 do 8. 11. 2019 (tedy uzavření smlouvy) objevují pohyby pouze takové, že na účet žalovaný na účet peníze vloží a ty okamžitě v téže výši odejdou (říjen a listopad 2017) jiné pohyby na účtu nejsou. Z výpisů z účtů tak o příjmech a výdajích žalovaného a jeho majetkové situaci neplyne nic. Právní předchůdkyně pak založila své posouzení příjmů a výdajů žalovaného dle svého tvrzení na ekonomických modelech a nedospěla k závěru o tom, že by měla majetkovou situaci žalovaného ověřovat detailněji, to však za situace popsané výše (rozpory, nic nevypovídající podklady). Bez bližšího zdůvodnění tak právní předchůdkyně dospěla v zásadě k závěru, že žalovaný by nějaký příjem mít mohl a možná něco i zaplatí, podklady pro takové domněnky měla v zásadě nulové, naopak bylo zřejmé, že po sjednání nového úvěru bude žalovaný zatížen měsíčními splátkami ve výši nejméně 9 927 Kč (9 048 + 879), a to ještě soud pomíjí jednorázovou splátku v listopadu 2019. Soud tak uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena řádně (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr) a s ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, splnění povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích.

21. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobce uhradil na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy částku 1 884 Kč. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobce (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaný v rozsahu částky 28 116 Kč bezdůvodně obohatil na úkor žalobce, původně právní předchůdkyně.

22. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení částky 28 116 Kč. K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 75 Co 252/2023-100, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Z porovnání přiznané částky a zamítnutých nároků je zřejmé, že převážně úspěšný byl žalovaný, podle poměru úspěchu a neúspěchu by měl tedy nárok na náhradu nákladů řízení žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly a soud tak žádnou náhradu nákladů účastníkům nepřiznal.

24. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek nebyly, zejména s přihlédnutím k nízké výši přisouzené částky, shledány důvody. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Jeseníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.