10 C 164/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 465 400 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o zaplacení částky ve výši 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 2. 4. 2021 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 460 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 425 400 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 30 000 Kč od 23. 2. 2020 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 23. 4. 2021 do zaplacení.

III. Žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 5 000 Kč od 2. 9. 2020 do 22. 2. 2021, z částky ve výši 5 000 Kč od 2. 10. 2020 do 22. 2. 2021, z částky ve výši 5 000 Kč od 2. 11. 2020 do 22. 2. 2021, z částky ve výši 5 000 Kč od 2. 12. 2020 do 22. 2. 2021, z částky ve výši 5 000 Kč od 2. 1. 2021 do 22. 2. 2021, a z částky ve výši 5 000 Kč od 2. 2. 2021 do 22. 2. 2021, a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 2. 3. 2021 do 22. 4. 2021, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 70 112,84 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], advokátky.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 13. 4. 2021 domáhala zaplacení částky ve výši 465 004 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni z titulu tří zápůjček v celkové výši 425 400 Kč dohodou o uznání dluhu ze dne 8. 6. 2020 uzavřenou mezi účastníky. V uvedené dohodě se žalovaný zavázal, že vzniklý dluh zaplatí ve dvou měsíčních splátkách, a to první splátku ve výši 225 400 Kč a druhou splátku ve výši 200 000 Kč. Splátky byly platné vždy nejpozději do každého posledního dne příslušného kalendářního měsíce, za který se splátka platí, a to počínaje od měsíce června 2020, nejpozději do 31. 7. 2020. Pro případ nezaplacení jakékoliv splátky řádně a včas se účastníci dohodli, že žalovaný zaplatí smluvní pokutu ve výši 15 000 Kč, která byla splatná spolu s dluhem. Pro případ prodlení žalovaného si účastníci dále sjednali smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každý započatý měsíc prodlení žalovaného až do úplného zaplacení dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil ani první splátku řádně a včas do 30. 6. 2020, stal se celý dluh splatným tímto dnem, a žalovanému vznikla povinnost zaplatit i smluvní pokutu ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že jí rovněž vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za každý započatý měsíc prodlení žalovaného, a to za dobu od záři 2020 do dubna 2021 spolu s úroky z prodlení. Žalovaný do dnešního dne uhradil žalobkyni celkem 25 000 Kč, a to dne 10. 9. 2020, 12. 10. 2020, 11. 11. 2020, 11. 12. 2020 a 11. 1. 2021 vždy částku 5 000 Kč. Žalobkyně z této částky započetla 15 000 Kč na jednorázovou smluvní pokutu ve výši 15 000 Kč a zbývající částku 10 000 Kč započetla na smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za červenec 2020 a srpen 2020. Z tohoto důvodu po žalovaném požadovala 425 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 40 000 Kč za 8 započatých měsíců prodlení žalovaného za září 2020 až duben 2021.

2. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou, neboť pohledávka není dosud splatná. Žalovaný si půjčil peníze od žalobkyně jako své bývalé partnerky, nicméně v březnu 2020 se jejich vztah změnil, a žalovaný má nyní osobní i finanční problémy. Protože žalovaný podniká v cestovním ruchu a jeho příjmy v důsledku epidemiologické situace poklesly, uzavřel se žalobkyní dohodu o odkladu splátek dluhu. Od září 2020 pak žalovaný pravidelně měsíčně splácí 5 000 Kč, kdy v dubnu zaplatil najednou celkem 15 000 Kč jako platby i za únor a březen. Podle žalovaného pohledávka není dosud splatná, nicméně mezi účastníky nebyl dohodnut konkrétní termín odložení splatnosti. Žalovaný navrhl, aby mu soud případně prodloužil lhůtu splatnosti do 30.9.2021 a žalobkyni nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení s ohledem na jeho finanční situaci.

3. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za duben 2021 včetně úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 2. 4. 2021 do zaplacení. Důvodem bylo zaplacení částky 5 000 Kč žalobkyni dne 12. 4. 2021, s tím, že platbu žalovaného ve výši 10 000 Kč dne 14. 4. 2021 žalobkyně započetla na smluvní pokutu za květen a červen 2021. Protože žalobkyně vzala žalobu zpět ve výše uvedeném rozsahu, soud řízení částečně zastavil podle § 96 odst. 2 o.s.ř., jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že uzavřeli dne 8. 6. 2020 dohodu o uznání dluhu, na základě které žalovaný uznal co do důvodu a výše svůj závazek vůči žalobkyni ve výši 425 400 Kč, a to z titulu tří půjček, které jsou uvedeny v dohodě o uznání dluhu. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že žalovaný hradil žalobkyni od září 2020 do 11. 1. 2021 vždy měsíčně částku 5 000 Kč a následně zaplatil dne 12. 4. 2021 částku ve výši 5 000 Kč a dne 14. 4. 2021 částku ve výši 10 000 Kč, přičemž žalobkyně započetla tuto částku na smluvní pokutu za květen a červen 2021. Žalovaný ke dni 16.6.2021 žádnou další platbu žalobkyni neuhradil. Mezi účastníky nebylo rovněž sporu o tom, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení výzvou ze dne 8. 2. 2021, a tato výzva byla žalovanému doručena dne 12. 2. 2021. Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

5. Z Dohody o uznání dluhu ze dne 8. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaný touto dohodou uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 425 400 Kč z titulu tří zápůjček, a to částky 150 000 Kč poskytnuté mu v hotovosti dne 1. 1. 2020, částky ve výši 150 000 Kč poskytnuté mu v hotovosti dne 7. 1. 2020 a částky 220 000 Kč poskytnuté mu v hotovosti dne 14. 1. 2020. Zápůjčky byly žalovanému poskytnuty jako úročené, aby jich užil podle libosti. Žalovaný ke dni podpisu vrátil žalobkyni pouze 100 000 Kč dne 30. 3. 2020. Žalovaný se zavázal zaplatit svůj uznaný dluh co do částky 425 400 Kč ve dvou splátkách nejpozději do 31. 7. 2020 v hotovosti nebo na účet. První splátka činila 225 400 Kč a druhá pak 200 000 Kč, a tyto měly být zaplaceny nejpozději do každého posledního dne příslušného kalendářního měsíce, za který se splátka platí, počínaje červnem 2020 včetně, až do úplného zaplacení dluhu, tj. nejpozději do 31. 7. 2020. Z uvedeného vyplývá, že první splátka byla splatná do 30. 6. 2020 a druhá splátka do 31. 7. 2020. Účastníci se dále dohodli, že v případě nezaplacení jakékoliv splátky ze strany žalovaného řádně a včas, se stává celý dluh splatným a žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 15 000 Kč, která byla splatná spolu se splatností dluhu. Účastníci si pro případ, že by žalovaný nezaplatil celý dluh řádně a včas, dále sjednali smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každý započatý měsíc prodlení žalovaného se splácením až do úplného zaplacení dluhu.

6. Předžalobní upomínkou ze dne 8. 2. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení jistiny ve výši 425 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč, na kterou započetla částečné platby žalovaného a smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za každý započatý měsíc prodlení žalovaného až do úplného zaplacení dluhu, a to ve výši celkem 30 000 Kč za měsíce září 2020 až únor 2021. Žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k zaplacení 10 dnů od doručení výzvy.

7. Z přípisu ze dne 12.4.2021 soud zjistil, že účastníci několikrát jednali o uzavření splátkového kalendáře, nicméně k jeho uzavření nedošlo.

8. Z doručenky žaloby vyplývá, že žaloba byla žalovanému doručena 22. 4. 2021.

9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, které se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit, což řádně a včas neučinil. Z tohoto důvodu žalovaný uznal svůj závazek vůči žalobkyni co do důvodu a výše výši 425 400 Kč, který měl uhradit ve dvou splátkách, a to první do 30. 6. 2020 a druhou do 31. 7. 2020. Protože žalovaný ani poté svůj závazek nesplnil, stal se celý jeho dluh splatný dnem 30. 6. 2020. S ohledem na prodlení žalovaného mu rovněž vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jednorázovou smluvní pokutu ve výši 15 000 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každý započatý měsíc prodlení žalovaného se splácením až do úplného zaplacení dluhu. Žalovaný pak od září do 11. 1. 2021 platil žalobkyni měsíčně částku 5 000 Kč a následně zaplatil dne 12. 4. 2021 částku ve výši 5 000 Kč a dne 14. 4. 2021 částku ve výši 10 000 Kč, přičemž žalobkyně započetla tuto částku na smluvní pokutu za květen a červen 2021.

10. Podle § 1958 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen („o.z.“) platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odstavce 2 téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Podle § 2390 o.z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2393 odst. 1 o.z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

12. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Podle § 2049 o.z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

14. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

15. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky třemi zápůjčkami v lednu 2020, které žalovaný včas nevrátil. Dále bylo prokázáno, že žalovaný uznal tyto své závazky vůči žalobkyni dle § 2053 o.z. co do důvodu a výše 425 400 Kč. Žalovaný měl tyto finanční prostředky žalobkyni splatit ve dvou splátkách, a to první ve výši 225 400 Kč do 30.6.2020 a druhou ve výši 200 000 Kč do 1.7.2020. Protože žalovaný nezaplatil ani první splátku, stal se celý jeho dluh splatným dne 30.6.2020, jak bylo ve smlouvě dohodnuto.

16. Soud nepovažoval za důvodnou námitku žalovaného, že dluh není dosud splatný, protože mezi účastníky došlo k dohodě o prodloužení jeho splatnosti. Z provedených důkazů tato skutečnost nevyplývá, a pokud jde o přípis ze dne 12.4.2021, ten potvrzuje jen, že účastníci o uzavření splátkového kalendáře jednali, nicméně jej neuzavřeli. Žalovaný pak i přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o tom, že neunáší své břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že účastníci uzavřeli dohodu o odkladu splátek, kdy konkrétně byla tato dohoda uzavřena, a co bylo jejím obsahem, a že pohledávka není dosud splatná, ničeho nedoplnil a žádné důkazy v tomto směru nepředložil. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 425 400 Kč.

17. Žalovanému pak v důsledku porušení jeho smluvní povinnosti zaplatit žalobkyni 425 400 Kč, vznikl závazek, uhradit žalobkyni jednorázovou smluvní pokutu sjednanou mezi účastníky ve výši 15 000 Kč dle 2048 o.z., jejíž splatnost byla mezi účastníky dohodnuta na 30.6.2020. Dále mu vznikla v souladu se smlouvou povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každý započatý měsíc prodlení žalovaného se splácením až do úplného zaplacení dluhu. Splatnost této smluvní pokuty nebyla mezi účastníky dohodnuta, a proto nastala okamžikem, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k jejímu zaplacení ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 3607/2019, v němž soud konstatoval, že„ Za den splatnosti pohledávky se v případě smluvní pokuty považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, co byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Za kvalifikovanou upomínku (žádost věřitele o plnění) lze přitom považovat i podání žaloby na zaplacení pohledávky.“ 18. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení smluvní pokuty ve výši celkem 30 000 Kč za měsíce září 2020 až únor 2021 předžalobní upomínkou ze dne 8. 2. 2021. Protože žalobkyně v této výzvě stanovila žalovanému lhůtu k zaplacení 10 dnů od doručení výzvy, a výzva byla žalovanému doručena 12.2.2021, měl žalovaný zaplatit smluvní pokutu za uvedené měsíce do 22.2.2021. Pokud jde o zbývající smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč za březen a duben 2021, resp. po částečném zpětvzetí žaloby za březen 2021, pak soud má za to, že žalovaný byl vyzván k jejímu zaplacení okamžikem, kdy mu byla doručena žaloba, tj. dne 22.4.2021, a od následujícího dne je s jejím zaplacením v prodlení.

19. Protože žalovaný zaplatil od září 2020 do 11.1.2021 celkem 25 000 Kč, a žalobkyně tyto platby započetla na jednorázovou smluvní pokutu ve výši 15 000 Kč, a zbývajících 10 000 Kč pak započetla na smluvní pokuty ve výši á 5 000 Kč za červenec a srpen 2020. Žalovaný dále zaplatil žalobkyni částku 5 000 Kč dne 12. 4. 2021 a dne 14. 4. 2021 částku ve výši 10 000 Kč, a žalobkyně započetla tyto platby na smluvní pokutu za duben, květen a červen 2021, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný co do částky 460 400 Kč (425 400 Kč + smluvní pokuty ve výši celkem 35 000 Kč za září 2020 až březen 2021), a proto žalobě vyhověl, jak ve výroku II. rozsudku uvedeno.

20. Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši podle dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni následujícím po splatnosti pohledávky, tj. ohledně částky 425 400 Kč od 1.7.2020, a ohledně smluvní pokuty ve výši celkem 30 000 Kč od 23.2.2021 (datum následující po uplynutí 10 denní lhůty dle výzvy z 8.2.2021) do zaplacení a ohledně smluvní pokuty za březen 2021 ve výši 5 000 Kč od 23. 4. 2021 (den následující po doručení žaloby). Sazba proto v tomto případě činila 8,25 % ročně, jak žalobkyně požadovala. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobě ve výroku II. rozsudku vyhověl včetně nároku na úrok z prodlení a ve zbývajícím rozsahu ohledně úroků z prodlení žalobu zamítl (výrok III. rozsudku).

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně neměla neúspěch pouze v poměrně nepatrné části úroků z prodlení, a rovněž i s ohledem na ust. § 146 odst. 2, 2. věta o.s.ř., když žaloba byla co do částky 5 000 Kč vzata zpět pro chování žalovaného, který tuto částku zaplatil až po podání žaloby. Žalobkyně má proto právo na plnou náhradu jejích nákladů. Žalobkyni vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 18 616 Kč, a za náklady právního zastoupení žalobkyně, jež představují mimosmluvní odměnu za 4 úkony právní služby po 10 180 Kč (dle ust. § 7 bod 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), a to podle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) vyhlášky, tj. převzetí a příprava věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby a 1x účast na jednání. Dále náklady žalobkyně představují náhradu hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 300 Kč (dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), a dále představují náhradu cestovních výdajů za cestu advokátky osobním automobilem k jednání soudu dne 16.6.2021 z [obec] do [obec] a zpět vypočtenou dle ustanovení § 157 a § 158 zák. č. 262/2006 Sb. ve výši celkem 439,37 Kč (osobní automobil BMW, X-N1, spotřeba dle TP: 6,9 l [číslo] km (3. údaj o spotřebě dle TP), palivo benzin nafta motorová, cena 27,20 Kč na 1litr, sazba zák. náhrady 4,40 Kč km dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., počet km 70), a to včetně náhrady za ztrátu času advokáta (cesta k jednání soudu a zpět) za 2 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21% ve výši 8 937,47 Kč Celkem tedy soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 70 112,84 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátkou, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo této advokátce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.

22. Soud doplňuje, že pokud jde o návrh žalovaného, aby mu soud stanovil lhůtu k zaplacení až do 30.9.2021, soud pro tento postup neshledal podmínky. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by se žalovaný snažil žalobkyni hradit vyšší částku než 5 000 Kč měsíčně jako smluvní pokutu, tedy že by se snažil splácet i jistinu ze žalobkyní poskytnuté částky 425 400 Kč, přestože tato částka byla splatná již 30.6.2020. Soud však s ohledem na výši částky 460 400 Kč poskytl žalovanému delší lhůtu 15 dnů od právní moci rozsudku k opatření finančních prostředků k zaplacení žalobkyni.

23. Ze stejných důvodů soud neshledal důvody pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř., jak navrhoval žalovaný, neboť pro to neshledal důvody hodné zvláštního zřetele hodné. Použití tohoto ustanovení je výjimečným institutem, podle kterého má soud postupovat pouze v případě, kdy by se rozhodnutí podle citovaných ustanovení jevilo jako příliš tvrdé. Soud proto musí velmi pečlivě zkoumat, zda podmínky pro užití tohoto ustanovení jsou dány. Zákon tyto podmínky nevymezuje a ponechává je na úvaze soudu (viz. komentář ASPI k § 150 o.s.ř.). Pouhé prohlášení žalovaného, že podniká v cestovním ruchu a v důsledku epidemie došlo k poklesu jeho příjmů, tyto okolnosti nejsou. Žalobkyně je pak fyzickou osobou, která poskytla před rokem finanční prostředky žalovanému, který jí je ani přes výzvy a opakovaná jednání nevrátil (viz výzva z 12.4.2021).