10 C 177/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 254 362,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 254 362,65 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 201,60 Kč za dobu od 23. 10. 2022 do 1. 2. 2023, úrokem ve výši 8,7 % ročně z částky 251 587,65 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení, a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10 482,80 Kč od 25. 10. 2022 do 1. 2. 2023 a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 251 587,65 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 45 168,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu 20. 3. 2023 domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši celkem 254 362,65 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy Smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 3. 5. 2019 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ banka“), a žalovaným. Před uzavřením smlouvy se žalovaným banka řádně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně uvedla, že se banka na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 300 000 Kč formou úvěru. Žalovaný se zavázal tento úvěr zaplatit úrok 8,7 % ročně a oplatky dle platného Ceníku s tím, že banka byla oprávněna připisovat k jistině úvěru i řádné úroky, úroky z prodlení a další vzniklé poplatky. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek dohodnutých ve smlouvě. Žalovanému byl poskytnut sjednaný úvěr dne 3. 5. 2019. Žalovaný však nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se do prodlení. Banka proto zastavila další čerpání úvěru a prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný ke dni 22. 10. 2022, a vyúčtovala žalovanému poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle aktuálně platného Ceníku. Dluh žalovaného 254 362,65 Kč představoval jistinu ve výši 251 587,65 Kč a poplatky v celkové výši 2 775 Kč, a dlužný smluvní úrok ve výši 8,70 % ročně z jistiny úvěru, jakož i zákonný úrok z prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně pak smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno, na dlužnou částku však ani přes výzvu žalobkyni neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl ve věci na základě předložených listin bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., vzhledem k tomu, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas a u žalovaného se má za to, že s takovým postupem souhlasil, neboť na výzvu soudu dle ust. § 115a o.s.ř. nereagoval (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).

4. Soud ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 5. 2019, záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací, záznamu o poskytnutí informací před sjednáním přistoupení ke skupinovému pojištění, souhlasu se zpracováním osobních údajů a Všeobecných obchodních podmínek pro soukromou klientelu zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Na jejím základě se banka zavázala poskytnout žalovanému účelový, nezajištění spotřebitelský úvěr na konsolidaci úvěru žalovaného, vedeného na účtu č. [bankovní účet]. Banka vedla úvěr na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 8,7 % ročně ve 108 pravidelných měsíčních splátkách po 4 056 Kč vždy k 10. dni každého kalendářního měsíce formou inkasa z jeho účtu [bankovní účet]. První splátka byla splatná 10. 6. 2019 a předpokládaná poslední splátka ve výši 2 039 Kč měla být zaplacena 10. 5. 2028. Mezi stranami smlouvy bylo sjednáno, že úroky budou připisovány k jistině úvěru a že žalovaný zaplatí za poskytnutí úvěru paušální částku 3 000 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 439 031 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byl Ceník, v němž byly stanoveny ceny související s úvěrem. Mezi účastníky smlouvy bylo sjednáno rovněž pojištění úvěru pro případ neschopnosti žalovaného úvěr splácet v případě smrti, invalidity a pracovní neschopnosti. V této souvislosti se žalovaný zavázal platit měsíčně částku 263 Kč spolu se splátkou úvěru. V případě porušení smlouvy bylo mezi účastníky smlouvy v článku 8 sjednáno, že v případě prodlení žalovaného se splátkou byla banka oprávněna zastavit další čerpání úvěru a prohlásit celý úvěr za splatný. Podle článku 11.6 smlouvy byla banka oprávněna postoupit pohledávku třetí osobě.

5. Podle Ceníku byla banka oprávněna účtovat v případě prodlení žalovaného se splácením úvěru náklady spojené s prodlením ve výši 300 Kč za 10 dní prodlení, 900 Kč za 40 dní prodlení a 900 Kč za 70 dní prodlení.

6. Z posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 3. 5.2019 vyplývá, že žádost o úvěr byla poskytnuta přes pobočkou síť. Žalovaný v žádosti uvedl, že jeho příjem činí 19 235 Kč, což pracovník banky ověřit z účtu žalovaného vedeného u banky. Banka ověřila, že žalovaný nebyl před uzavřením smlouvy v insolvenci, dále ověřila jeho splátkovou morálku a v interní evidenci pak skutečnost, že u žalovaného neměla zaznamenány žádné negativní informace, např. záznam o podvodném jednání. Žalovaný uvedl, že jeho výdaje činí 500 Kč. Banka proto stanovila životní výdaje žalovaného podle svého interního ekonomického modelu na částku 6 654 Kč. Dále zjistila, že žalovaný čerpal revolvingový úvěr u banky ze dne 21. 2. 2017 s úvěrovým limitem 5 000 Kč, který měl splácet po 250 Kč měsíčně, kontokorentní úvěr u banky ze dne 21. 2. 2017 s úvěrovým limitem 1 000 Kč, který měl splácet po 83,33 Kč měsíčně a spotřební úvěr u banky ze dne 15. 11. 2017 s úvěrovým limitem 200 000 Kč, který měl splácet po 2 803 Kč měsíčně, přičemž tento úvěr měl být předmětným úvěrem konsolidován. Dále měl žalovaný úvěr ze stavebního spoření z 25. 6. 2009 s úvěrovým limitem 152 504 Kč, který měl splácet po 1 480 Kč měsíčně a úvěr ze stavebního spoření z 31. 8. 2018 s úvěrovým limitem 700 000 Kč, který měl splácet po 4 935 Kč měsíčně.

7. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za duben 2018 až březen 2019 má soud za prokázané, že banka vedla běžný účet pro žalovaného, a měla tak před poskytnutím úvěru podklady osvědčující výši příjmů a výdajů žalovaného, a to ve strukturalizované podobě, a že znala jeho platební historii. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za uvedené období činil 28 667,01 Kč. Z účtu jsou dále patrné další příjmy žalovaného, jakož i jeho výdaje a to, že si hradil doplňkové penzijní připojištění. Žalovaný měl vždy kladný konečný zůstatek na účtu, hradil své závazky. Z výpisu za srpen 2018 vyplývá, že si žalovaný pořídil nemovitost.

8. Výpis z úvěrového účtu [číslo] stav úvěru prokazují, že žalovaný načerpal u banky dne 3. 5. 2019 částku 179 331,40 Kč (viz rovněž výpis z účtu žalovaného č. [bankovní účet]) a částku 120 668,60 Kč (viz výpis z účtu žalovaného č. [bankovní účet]), tedy celkem 300 000 Kč. Žalovanému byly měsíčně účtovány sjednané úroky a pojištění vždy ve výši 263 Kč/měsíčn v souladu s Ceníkem. Žalovaný úvěr postupně splácel, nicméně v březnu 2020 se dostal poprvé do prodlení se zaplacením splátky splatné 10. 3. 2020, což však uhradil. Následně se dostal do prodlení se zaplacením splátky splatné 10. 8. 2022, a proto mu banka následně vyúčtovala v souladu s Ceníkem 2x náklady spojené s prodlením ve výši 900 Kč. Po zohlednění jednotlivých plateb žalovaného a jejich započtení na pojištění a úhradu smluvního úroku z výpisu vyplývá, že žalovanému vznikl dluh na jistině ve výši 251 587,65 Kč a na poplatcích (za pojištění a nákladů spojených s úvěrem) v celkové výši 2 775 Kč.

9. Banka dopisem ze dne 20. 9. 2022 upozornila žalovaného na jeho prodlení se splácením úvěru, vyzvala jej k zaplacení dluhu do 22. 10. 2022 a upozornila ho na možnost požadavku okamžitého zaplacení úvěru v případě, že neuhradí své splatné závazky.

10. Dopisem ze dne 22. 10. 2022 banka s ohledem na to, že žalovaný ničeho nezaplatil, vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení celého úvěru. Dopis byl žalovanému odeslán 26. 10. 2022 (viz poštovní podací arch).

11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2023 a její přílohy vyplývá, že banka postoupila svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni ke dni 1. 2. 2023.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 2. 2023 spolu s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení pohledávky a výši závazku informován bankou, která vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu žalobkyni.

13. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění závazku předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2023 v dodatečné lhůtě do 7 dnů od odeslání výzvy. Výzva odeslána žalovanému 16. 2. 2023 (viz podací lístek).

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 300 000 Kč, který postupně splácel spolu s úrokem ve výši 8,7 % ročně a poplatkem za pojištění. Žalovaný se však dostal do prodlení a vznikl mu dluh ve výši 251 587,65 Kč na jistině a ve výši 2 775 Kč na poplatcích. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky s účinností ke dni 1. 2. 2023, a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 13. 2. 2023. Žalovaný však na dluh ničeho dalšího neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“). Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 1806 občanského zákoníku úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu.

17. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 občanského zákoníku dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

18. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

19. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná, a nárok žalobkyně je v souladu se shora citovanými ustanoveními oprávněný. Z provedeného dokazování bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu platně uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, dle které banka poskytla žalovanému úvěr ve sjednané výši, tj. 300 000 Kč dne 3. 5. 2019, a žalovaný se jej zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem a poplatky včetně pojištění v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě. Jelikož však žalovaný tento svůj smluvní závazek porušil, neboť poskytnutý úvěr řádně nesplácel, byla banka oprávněna vyčerpanou částku úvěru, tj. jistinu včetně úroků a všech ostatních finančních závazků žalovaného vůči ní prohlásit za okamžitě splatnou, vyzvat žalovaného k její úhradě a přistoupit k jejímu úročení úrokem z prodlení, což řádně učinila. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 25. 1. 2023, a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 13. 2. 2023.

20. Žalobkyně rovněž prokázala, že před poskytnutím úvěru banka prověřovala úvěruschopnost žalovaného, a že k tomu měla dostatek podkladů osvědčujících jeho příjmy i výdaje, ověřila jeho úvěrovou historii a platební morálku. Zároveň na základě těchto podkladů nevznikla důvodná pochybnost o schopnosti žalovaného splácet nově poskytovaný úvěr.

21. Za této situace, s ohledem na shora citovaná ustanovení občanského zákoníku, zákona o spotřebitelském úvěru a smluvní ujednání mezi účastníky, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení žalovaných částek. Soud proto žalobě vyhověl v celém rozsahu, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno včetně úroku z prodlení podle § 1970 o.z. Výši úroku z prodlení soud přiznal žalobci ve výši podle dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 175 Kč a nákladů zastoupení advokátem představujícím odměnu advokáta stanovenou dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) podle § 11 odst. 1, písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 9 340 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, sepis žaloby), a 3 paušálních náhrad po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 6 073,20 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Celkem tedy soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 45 168,20 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Soud doplňuje, že nepřiznal žalobkyni odměnu za podání ze dne 28. 6. 2023 a paušální náhradu ve výši 300 Kč, neboť tyto náklady nepovažoval za účelné, když žalobkyně tímto podáním k výzvě soudu doplnila svoji žalobu, kterou by soud byl jinak nucen odmítnout.