10 C 220/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 27 016,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 25 216,06 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 477,84 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 25 216,06 Kč od 1.4.2023 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 1 800 Kč se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 2 533 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 21. 4. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 016,06 Kč s příslušenstvím, tj. jistiny ve výši 25 216,06 Kč a smluvních poplatků ve výši 1 800 Kč, a dále kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 14. 9. 2022 do 31. 3. 2023 ve výši 1 477,84 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 216,06 Kč od 1. 4. 2023 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 14. 10. 2019 Smlouvu o Bankovních produktech a službách, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby. Nedílnou součástí této smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky kontokorentního úvěru a produktové podmínky běžného účtu a platebního styku, dále Úrokový lístek a Sazebník poplatků. Na základě této smlouvy žalobkyně vedla pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet] a prováděla na něm vklady a výplaty podle pokynů žalovaného a úročila aktuální zůstatek na účtu v souladu s úrokovou sazbou dle aktuálního sazebníku. Žalovaný se zavázal svěřit žalobkyni peněžní prostředky, dodržovat podmínky smlouvy, udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků, a platit za vedení běžného účtu a platební styk poplatky dle platného Sazebníku. Žalobkyně následně na základě uvedené smlouvy uzavřela se žalovaným Dispozice se sjednanými parametry kontokorentního úvěru Flexikredit a Zvláštního ujednání ke kontokorentnímu úvěru Flexikredit ze dne 11. 5. 2022, na základě nichž poskytla žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit, kterým mu umožnila přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše 20 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy se žalovaným řádně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalovaný se zavázal povolený limit nepřekročit a dodržet měsíční kreditní příjem. Žalovaný však podmínky smlouvy porušil, když překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva a v souladu se smlouvou převedla ke dni 9. 5. 2022 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu ve výši 25 216,06 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet] za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách. Žalovaný však ani tuto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nezaplatil. Žalobkyně proto prohlásila úvěr za ihned splatný ke dni 13. 9. 2022. Žalovaný ničeho žalobkyni nezaplatil ani poté, co byl o zaplacení před podáním žaloby upomenut.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl ve věci na základě předložených listin bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., vzhledem k tomu, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas a u žalovaného se má za to, že s takovým postupem souhlasil, neboť na výzvu soudu dle ust. § 115a o.s.ř. nereagoval (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).

4. Soud z Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Flexikredit a Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému informace o úvěru před uzavřením smlouvy.

5. Ze Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 14. 10. 2019 a občanského průkazu žalovaného je zřejmé, že žalobkyně se zavázala vést žalovanému platební účty pro vedení platebního styku, například běžný účet a umožnit mu vkládání nebo výběr hotovosti nebo převody peněžních prostředků z či na běžný účet, dále vést žalovanému i neplatební účty, například vkladové účty. Žalobkyně se současně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský kontokorentní úvěr Flexikredit povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu. Žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit. V případě porušení této povinnosti mu měl být účtován sankční poplatek za překročení povoleného debetního zůstatku Flexikredit podle Sazebníku s tím, že nepovolený debetní zůstatek měl být dále úročen sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Žalobkyně byla oprávněna účtovat žalovanému poplatky.

6. Ze Zvláštního ujednání ke kontokorentnímu úvěru Flexikredit s datem 11. 5. 2020 vyplývá, že mezi účastníky mělo být uzavřeno toto ujednání ke kontokorentnímu úvěru Flexikredit, na základě nějž se žalobkyně jako úvěrující měla zavázat poskytnout žalovanému jako úvěrovanému spotřebiteli peněžní prostředky ve formě povoleného přečerpání jeho běžného účtu do výše maximální částky sjednané v Dispozicích a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, platit úroky, poplatky a plnit další povinnosti. Na dokumentu je uvedeno datum 11. 5. 2020 a jméno a příjmení žalovaného, s tím, že způsob přihlášení a podepisování byl PIN a jako ID podpisu je uvedeno prosté číslo: [číslo].

7. Podle Dispozice se sjednanými parametry kontokorentního úvěru Flexikredit s datem 11. 5. 2020, měl být k běžnému účtu č. [bankovní účet] povolen limit 20 000 Kč s tím, že minimální měsíční kreditní příjem žalovaného měl činit 50 % povoleného limitu s úrokovou sazbou 21,99 % ročně, úrokovou sazbou ze Splatného Flexikreditu 24 % ročně, úrokovou sazbou z nepovoleného debetního zůstatku 29 % ročně. Podle Dispozic měl měsíční poplatek za čerpání povoleného debetního zůstatku činit 0 Kč a minimální zůstatek na běžném účtu pak 500 Kč. Žalovaný se měl zavázat vrátit žalobkyni celkem 21 099,50 Kč. Na dokumentu je rovněž uvedeno datum 11. 5. 2020 a jméno a příjmení žalovaného, s tím, že způsob přihlášení a podepisování byl označen jako PIN a jako ID podpisu je uvedeno prosté číslo: [číslo] a poznámka o časovém razítku„ 11.05.2020 07:09:53“. Soudu předložený PDF dokument však neobsahuje žádné záznamy o připojení tohoto podpisu ani časového razítka.

8. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za leden až květen 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vedla běžný účet pro žalovaného. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za uvedené období činil 29 631,80 Kč. Z účtu jsou dále patrné další příjmy žalovaného, jakož i jeho výdaje. Žalovaný měl vždy kladný konečný zůstatek na účtu.

9. Z posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru Flexikredit Standard [číslo] je zřejmé, že žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v jeho žádosti, které si žalobkyně ověřovala. Žalobkyně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR. Žalobkyně od příjmů žalovaného ve výši 28 296 Kč odečetla jeho splátkové a nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby, jakož i ostatní výdaje. Žalobkyně počítala rovněž s částkou životního minima žalovaného, částkou normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků žalovaného. Žalovaný byl svobodný, bydlel u rodičů a měl jeden zdroj příjmů s tím, že měsíční příjem domácnosti činil 37 000 Kč. Žalovaný se podílel na nákladech na bydlení v rozsahu 76,48 % a měl jednu vyživovací povinnost. Dosavadní interní splátky žalovaného činily 2 752,45 Kč a externí splátky 6 302 Kč.

10. Výpis z účtu žalobkyně [bankovní účet] za dobu od 31. 5. 2022 do 28. 2. 2023 spolu s výpisem z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] prokazuje, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši celkem 25 216,06 Kč, a současně mu vyúčtovala smluvní poplatky ve výši 1 800 Kč.

11. Dopisem ze dne 25. 6. 2022, žalobkyně upozornila žalovaného na prodlení s úhradou dluhu. Dopisem ze dne 29. 6. 2022 žalobkyně informovala žalovaného o tom, že mu zrušila poskytování Flexikreditu s tím, že jeho dluh 25 216,06 Kč byl převeden na nový účet, a že by žalovaný měl tento dluh splácet ve splátkách po 1 576 Kč měsíčně. Dopisy ze dne ze dne 24. 7. 2022 a 23. 8. 2022 žalobkyně opětovně upozornila žalovaného na prodlení s úhradou dluhu.

12. Z dopisu ze dne 15. 9. 2022 vyplývá, že žalovaný porušoval své povinnosti ze smlouvy, a proto žalobkyně oznámila žalovanému, že prohlásila jeho úvěr č. [bankovní účet] na částku 25 216,06 Kč za splatný ke dni 13. 9. 2022. Žalovaný byl současně vyzván k zaplacení dluhu do 29.9.2022. Dopis byl žalovanému odeslán 16. 9. 2022, jak je zřejmé z podacího archu.

13. Z Předžalobní výzvy ze dne 3. 4. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu v dodatečné lhůtě do 15 dnů od jejího odeslání. Výzva byla téhož dne zaslána žalovanému, jak je zřejmé z poštovního archu ze dne 3. 4. 2023.

14. Z ostatních důkazů soud nevycházel, neboť je považoval za nadbytečné pro své rozhodnutí.

15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému možnost čerpat k jeho běžnému účtu č. [bankovní účet] finanční prostředky až do částky 20 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat peněžní prostředky společně s úrokem vrátit v celkové výši 21 099,50 Kč. Žalovaný načerpal finanční prostředky žalobkyně ve výši 25 216,06 Kč, nicméně je řádně a včas nevrátil. Z tohoto důvodu jej žalobkyně vyzvala několika výzvami k úhradě dluhu. Žalovaný ničeho žalobkyni nezaplatil.

16. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.

17. Podle § 562 odst. 1 zákona o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

18. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

19. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

23. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

24. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

25. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014 (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

26. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

27. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

28. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako„ kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

29. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

30. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle § 1968 věta prvá o.z., platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

32. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 25 216,06 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy.

33. Žalobkyně v žalobě uvedla, že se žalovaným byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru Flexikredit. Z předložených důkazů však soud nemá za prokázané, že by žalovaný smlouvu (Dispozice) skutečně uzavřel, neboť na místě podpisu žalovaného je pouze uvedeno jako ID podpisu prosté číslo: [číslo] a poznámka o časovém razítku„ 11.05.2020 07:09:53“. Samotná smlouva (Dispozice) v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu měl být podpis připojen (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis žalovaného a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Ze smlouvy ani nevyplývá, kdy a jak k ní byla připojena informace o IP adrese, a není zřejmé, že se jedná o IP adresu žalovaného. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaný předmětnou smlouvu podepsal právě 11. 5. 2020, a to ve znění předloženém soudu. Soud tak nemá za prokázané, že by úvěrová smlouva byla uzavírána právě se žalovaným, a že i pokud by byla uzavírána se žalovaným, že tento ji uzavřel právě s tímto obsahem, tedy, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl úvěrový vztah.

34. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 25 2016,06 Kč a že žalovaný jí ničeho nevrátil, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je ve smyslu § 2991 o.z. povinen vydat. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno a ve zbytku (co do částky 1 800 Kč) žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

35. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou částky 25 216,06 Kč, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z této částky ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v kapitalizované výši 1 477,84 Kč za dobu od 30. 9. 2022 do 31. 3. 2023, když žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dluhu výzvou ze dne 15. 9. 2022, v níž mu byla stanovena lhůta do 29. 9. 2022 k zaplacení dluhu. Soud doplňuje, že kapitalizovaný úrok ve výši 15 % ročně z částky 25 216,06 Kč od 30.9.2022 do 31.3.2023 činí 1 896,38 Kč, nicméně soud není oprávněn přisoudit více, než čeho se žalobkyně žalobou domáhala (§ 153 odst. 2 o.s.ř.), a proto rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno.

36. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I. a II. rozsudku).

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež v řízení neměla úspěch jen v poměrně nepatrné části, nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 081 Kč, odměnu advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a) a d) ve spojení s § 14b, odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 300 Kč (převzetí a příprava žaloby, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 252 Kč, celkem tak 2 533 Kč. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku). Soud doplňuje, že nepřiznal žalobkyni odměnu za podání ze dne 27. 7. 2023 a paušální náhradu ve výši 300 Kč, neboť tyto náklady nepovažoval za účelné, když žalobkyně tímto podáním k výzvě soudu doplnila svoji žalobu, kterou by soud byl jinak nucen odmítnout.