10 C 232/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 126 298 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 63 440 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 49 156 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 112 596 Kč od datum do zaplacení, částky ve výši 13 702 Kč, úroku ve výši 64,71% ročně z částky 95 414,46 Kč od datum do datum ve výši 3 957,60 Kč a úroku ve výši 11,75% ročně z částky 95 414,46 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 305 424 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem došlým soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 126 298 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Na základě úvěrové smlouvy číslo ze dne datum se žalobkyně zavázala poskytnou žalované úvěr ve výši 100 000 Kč se smluvním úrokem 64,71 % ročně. K vyplacení částky 100 000 Kč došlo dne datum. Žalovaná se zavázal uhradit úvěr včetně úroků z úvěru v 42 měsíčních splátkách po 6 060 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované na základě dokladů a informací získaných od žalované, v databázích příjmení a anonymizováno, jakož i z dokladů o příjmech žalované a z jejich prohlášení. Žalovaná nicméně uhradila pouze 6 splátek, a to dne datum, datum, datum, datum, datum. Z důvodu prodlení se splácením trvajícím 30 dní vznikl žalobkyni dle čl. 6 smlouvy nárok na úhradu tří smluvních pokut ve výši 499 Kč za splátky číslo. Žalobkyně má dále dle čl. 6 smlouvy nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované trvajícím 15 dní ve výši 3 x 200 Kč. V důsledku prodlení žalované se splacením splátky číslo v délce 65 dnů došlo dle čl. 6 smlouvy k automatickému zesplatnění celého úvěru ke dni datum. Veškeré neuhrazené úroky se k tomuto dni staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 110 499,41 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení částky smluvní pokuty v celkové výši 13 702 Kč ujednané v čl. 6 smlouvy pro případ prodlení s úhradou nové jistiny, což odpovídá 0,1 % z nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou za období od datum do datum Vedle úroku z prodlení z částky 110 499,41 Kč se žalobkyně domáhá též úroku z úvěru ve výši 64,71 % ročně z původní dlužné jistiny ve výši 95 414,46 Kč, přičemž celkovou výši těchto úroků limitovala částkou 305 424 Kč uvedenou ve smlouvě.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Skutkový stav:

3. Z návrhu na uzavření smlouvy ze dne datum, z oznámení o schválení úvěru ze dne datum, a předsmluvního formuláře ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, jíž se zavázala poskytnou žalované úvěru ve výši 100 000 Kč, a to převodem na bankovní účet č. bankovní účet s tím, že žalovaná uhradí úvěru v 42 splátkách po 6 060 Kč měsíčně splatných vždy k 15. dne v měsíci, počínaje měsícem listopad 2021. Úroková sazba byla sjednána ve výši 64,71 % ročně. Smlouva dále obsahovala ujednání o smluvní pokutě v případě prodlení s úhradou splátek ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dní, ujednání o úhradě částky 200 Kč jako náhrady nákladů souvisejících s prodlením v případě každé splátky, se kterou se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dní (čl. 6 a 6.2 smlouvy). Podle čl. 6 a 6.4 smlouvy v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky v délce 65 dnů dochází k automatickému zesplatnění úvěru k tomuto dni a dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění se stávají součástí nové jistiny, kterou je klient povinen zaplatit nejpozději ke dni zesplatnění. V případě neuhrazení nové jistiny ve shora uvedeném termínu vzniká klientovi povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, a to ode dne následujícího po dní zesplatnění.

4. Z dokladu o vyplacení úvěru a ze sdělení obec spořitelny ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně převedla žalované částku 100 000 Kč na účet uvedený v úvěrové smlouvě pod variabilním číslem, které odpovídá číslu smlouvy.

5. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná při podání žádosti o úvěr uvedla, že je zaměstnána u zaměstnavatele anonymizována dvě slova obec, dosahuje příjmu 23 573 Kč čistého měsíčně. Na bydlení vynakládá 3 400 Kč měsíčně a na splátky 2 337 Kč. Jako další výdaje uvedla částku 3 860 Kč ve výši životního minima. Své příjmy ze zaměstnání doložila výpisem z účtu o příchozí úhradě mzdy za měsíc srpen a září, ze kterých vyplývá, že její čistý měsíční příjem činil v době podání žádosti průměrně 22 247 Kč měsíčně.

6. Z výpisu z databáze příjmení soud zjistil, že u žalované nejsou evidovány dlužné částky po splatnosti.

7. Z výpisu z databáze anonymizováno soud zjistil, že v tomto registru bylo žalované bez bližšího odůvodnění přiřazeno skóre ve výši 516, kdy žalovaná byla takto zařazena do kategorie III., tedy do segmentu klientů s nízkým rizikem nesplácení úvěru.

8. Z karty klienta na soud zjistil, že žalobkyně eviduje od žalované šest plateb ze dne datum, datum, datum, datum, datum, a to ve výši 6 x 6 060 Kč, přičemž uvedené platby započetla na prvních 6 splátek. Dne datum dále žalovaná zaplatila 200 Kč.

9. Z přehledu řízení vedených u zdejšího soudu vyplývá, že žalovaná čelila v minulosti řadě exekucí, přičemž jen ve třech letech předcházejících poskytnutí úvěru šlo celkem o tři exekuce.

10. Z výpisu ze statistických údajů ČNB – příjmení ohledně roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR a výpisu ze statistických údajů ČNB – příjmení ohledně úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR soud zjistil, že v říjnu 2021 podle statistických údajů ČNB činila úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 7,45 % ročně a RPSN pak 7,78 % ročně.

11. Z oznámení o zesplatnění ze dne datum a z upomínky ze dne datum, datum, datum, ke kterým žalobce nedodal žádné důkazy o jejich odeslání žalované, soud neučinil žádné závěry rozhodné pro posouzení věci, a to s ohledem na právní posouzení věci, které bude rozvedeno níže.

12. Žalovaná byla vyzvána k úhradě žalované částky předžalobní výzvou podanou k poštovní přepravě dne datum, což má soud za prokázané dopisem žalobkyně ze dne datum a podacím archem k doporučené zásilce ze dne datum.

13. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci pro jejich irelevantnost. Právní posouzení:

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona číslo Sb, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

18. Po zhodnocení provedených důkazů má soud za to, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr, aniž by posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, jak ji ukládá zákon. Žalobkyně si sice vyžádala od nebankovních registrů záznamy týkající se platební morálky žalované, z nichž zjistila že žalované bylo přiřazeno vysoké skóre její platební morálky. Nicméně žalobkyně se dále vůbec nezabývala dalšími okolnostmi, které mají či mohou mít vliv na její schopnost úvěr splácet. Žalobkyně jakkoli neuvedla, na základě čeho dospěla k závěru, že skutečné měsíční výdaje žalované činí 9 597 Kč, a jakým způsobem bylo zjištěno, že žalovaná má vlastní bydlení, a tedy neplatí měsíční nájemné. Za této situace měla žalobkyně podniknout další šetření v tomto směru, nebo přinejmenším ohledně těchto zjištění konfrontovat žalovanou a požadovat od ní objasnění. Žalobkyně ale nic takového neučinila a úvěr ve výši 100 000 Kč bez dalšího poskytla jen na základě doložení zaměstnání a příjmu ve výši cca 22 247 Kč měsíčně čistého, s měsíčními výdaji 9 597 Kč.

19. Protože žalovaná nesplnila svoji povinnost vyplývající ust. § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelského úvěru považuje soud úvěrovou smlouvu v souladu s ustálenou judikaturou na neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhá smluvených poplatků či smluvní pokuty. Na poskytnuté plnění pak soud hledí jako na bezdůvodné obohacení.

20. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Žalované bylo vyplaceno 100 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila celkem 36 560 Kč, rozdíl ve výši 63 440 Kč tak představuje částku, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila na její úkor a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.

22. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná, není žalovaná povinna platit žádné poplatky, smluvní pokuty ani smluvní úroky sjednané touto smlouvou. Soud proto žalobu ve v tomto rozsahu zamítl.

23. Závěrem soud považuje soud za vhodné podotknout, že i kdyby nedospěl k závěru o neplatnosti smlouvy ze shora uvedených důvodů, má soud za to, že by bylo na místě žalobu částečně zamítnout, neboť ujednání o výši smluvního úroku je nemravné a tudíž neplatné. Sjednaná úroková sazba ve výši 64,70 % ročně totiž téměř 9 x překračuje průměrnou úrokovou sazbu v době a místě poskytnutí úvěru, která dle statistických údajů ČNB – databáze příjmení v říjnu 2021 činila 7,45 % ročně.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Procesní úspěch a neúspěch žalobkyně se téměř rovnaly (žalobkyně uspěla co do částky 63 440 Kč, tj. v rozsahu 56 %, žalovaná uspěla co do částky 49 156 Kč, tj. v rozsahu 44 %), soud proto konstatoval, že oba účastníci byli úspěšní v přibližně stejném poměru, a rozhodl tak, že žádný z nich nemá na náhradu nákladů řízení právo 25. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna, lze se splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.