10 C 233/2022

Plný text

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31.3.2022 domáhala zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že zahraniční právnická osoba příjmení p.l.c., se sídlem adresa , 14 příjmení příjmení , anonymizována dvě slova číslo , země (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným prostřednictvím elektronických prostředků dne 2.10.2014 smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, a to převodem na bankovní účet, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek za zpracování a poskytnutí půjčky nejpozději do 19.10.2014. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty na účet, jehož číslo žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí žádosti. Žalobkyně dále uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil s VOP a informacemi v nich uvedených, které jsou zároveň k dispozici na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením zápůjčky a dluh se stal 19.10.2014 celý splatným, žalobkyně tedy požadovala též zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ neuznání nároku žalobkyně na úhradu dlužné částky z titulu úvěrové smlouvy, požaduje přiznání jistiny dluhu z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla právní předchůdkyní žalobkyně dlužná jistina převedena. Žalobkyně pohledávku nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 16.4.2020.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. účastníky k vyjádření, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je dán. Protože žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, rozhodl soud bez ve věci bez nařízení jednání.

4. Ze žalobkyní předloženého formuláře„ Loan application Info“ a Prohlášení pro stávajícího klienta soud zjistil, že tento obsahuje údaje o telefonním čísle, e-mailové adrese a číslu bankovního účtu č. bankovní účet . Na základě této žádosti se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 2 000 Kč, který měl žalovaný splatit do 19.10.2014. Formulář (žádost) však neobsahuje vlastnoruční ani elektronický podpis žádné ze smluvních stran. Ze Standartních evropských informací o spotřebitelském úvěru a podmínek smlouvy o úvěru bez data vyplývá, že rovněž neobsahují podpisy žádného subjektu.

5. Z potvrzení o provedené platbě vystaveného dne 2.10.2014 soud zjistil, že dne 2.10.2014 byla na účet žalovaného č. bankovní účet zaslána po variabilním symbolem číslo částka 2 000 Kč právnická osoba příjmení jméno , což potvrzuje i výpis této společnosti.

6. Ze sdělení právnická osoba ze dne 4.7.2022 vyplývá, že majitelem účtu č. bankovní účet byl v měsíci říjen 2014 celé jméno žalovaného , datum narození , tedy žalovaný. Z výpisu z tohoto účtu za uvedené období dále vyplývá, že z účtu původního věřitele společnosti právnická osoba byla žalovanému prostřednictvím platební brány ThePay poukázána dne 3.10.2014 částka ve výši 2 000 Kč pod variabilním symbolem číslo .

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017 spolu s přílohou a Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18.1.2018 včetně podacího archu ze dne 22.1.2018 má soud za prokázané, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni a postoupení bylo oznámeno žalovanému. Z oznámení dále vyplývá, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu žalobkyni.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 2.4.2020 včetně podacího archu ze dne 7.4.2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu.

9. Z jiných než uvedených důkazů soud nevycházel, neboť je považoval za nadbytečné.

10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že původní věřitel a žalovaný měli uzavřít pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce. Žalobkyně soudu předložila pouze formulář, resp. žádost o poskytnutí zápůjčky, která obsahovala výši, datum poskytnutí a splatnosti zápůjčky spolu s osobními údaji žalovaného včetně čísla bankovního účtu. Žádost ani obchodní podmínky, s nimiž měl žalovaný vyslovit souhlas, však nebyla žádnou ze stran podepsána. Soud má nicméně za prokázané, že původní věřitel poukázal dne 2.10.2014 na účet žalovaného částku ve výši 2 000 Kč, kterou jí dosud nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017 postoupena na žalobkyni, a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18.1.2018, a žalovaný byl vyzván k zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 2291 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

15. V daném případě dospěl soud k závěru, že mezi účastníky nebylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, jelikož podpis žalovaného není na uvedeném formuláři připojen ani v písemné, ani v elektronické podobě. Ani z žádného z úkonů tvrzených žalobkyní ani předložených listin nelze dovodit, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 2 000 Kč, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o.z., které je povinen vydat. Protože právní předchůdkyně žalobkyně převedla svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni dle § 1879 a násl. o.z., a toto postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o.z., dospěl soud k závěru, že žalobkyně je vě věci aktivně legitimována a žaloba je důvodná.

16. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 2 000 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,05 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 26.1.2018, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18.1.2018. Výzva byla žalovanému odeslána 22.1.2018, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalovanému doručena 25.1.2018, ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Ve zbylé části příslušenství pak byla žaloba zamítnuta. (výrok I. a II. rozsudku).

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci neúspěch pouze v části příslušenství a přísluší jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a) a d) ve spojení s § 14b, odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 200 Kč (převzetí a příprava žaloby, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 189 Kč, neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.