10 C 243/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 61 677,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 57 776,94 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba ve zbývajícím požadavku na úhradu částky 3 901 Kč, dále na úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 3 254,76 Kč za období od datum do datum, dále na úhradu úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 57 776,94 Kč od datum do zaplacení, a dále na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 57 776,94 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 459 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne datum domáhá po žalovaném nároku ze smlouvy o půjčce z datum uzavřené původně právnická osoba a žalovaným. Žalobce nabyl předmětnou pohledávku postoupením. Žalobce uvádí, že předmětného dne byla uzavřena smlouva o půjčce, žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 66 000 Kč, žalovaný tento nehradil a úvěr byl zesplatněn datum. Žalobce se domáhá nesplacené jistiny úvěru ve výši 57 776,94 Kč, dále smluvního úroku za poskytnuté finanční prostředky v kapitalizované výši v částce 3 254,76 Kč a ve výši 16,9 % ročně z nevrácené jistiny od datum do zaplacení, dále zákonného úroku z prodlení z nevrácené jistiny od datum do zaplacení, a dále se domáhá úhrady dlužných poplatků ve výši 3 901 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne datum učinila právnická osoba vůči žalovanému návrh na uzavření smlouvy o půjčce číslo a číslo. Předmětem tohoto návrhu bylo poskytnutí finančních prostředků do výše 66 000 Kč s úrokovou sazbou 16,9 % ročně. Finanční prostředky měly být poskytnuty na účet číslo bankovní účet (zjištěno z tohoto návrhu smlouvy). Z akceptace návrhu této smlouvy pak soud zjistil, že právnická osoba odsouhlasila poskytnutí této půjčky rovněž dne datum, a to žalovanému. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb soud zjistil, že žalovaný a právnická osoba již dříve datum uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních služeb. Z výpisu ze spotřebitelského úvěru k osobě žalovaného soud zjistil, že právnická osoba poskytla žalovanému částku 66 000 Kč dne datum. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu soud zjistil, že anonymizováno ve vztahu k žalovanému prohlásila poskytnutý úvěr z datum za zesplatněný s tím, že vyčíslila dlužnou částku na sumu 61 411,70 Kč. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba a právnická osoba anonymizováno z datum a ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba anonymizováno a žalobcem datum soud zjistil, že pohledávky související s tvrzeným uzavřením smlouvy o půjčce z datum, respektive se souvisejícím poskytnutím finančních prostředků žalovanému byly postupně postoupeny na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky z datum a datum a z výzvy k úhradě dluhu z datum a přiložených dokladů o odeslání soud zjistil, že o postoupení pohledávky byl žalovaný informován a že byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta vystaveného právnická osoba soud zjistil pouze obecné informace, jakým způsobem tato banka postupuje při ověřování úvěruschopnosti klientů, z tohoto dokumentu však soud nemohl učinit konkrétní zjištění, jak bylo postupováno ve vztahu k osobě žalovaného. Z dokumentu nazvaného anonymizováno 5 slov z datum soud pouze zjistil, že právnická osoba takto zjistila údaje o osobě žalovaného, ohledně jeho majetkových poměrů z tohoto ničeho zjistit možno nebylo.

4. Soud ve věci blíže nehodnotil ceník produktů a služeb pro soukromé osoby právnická osoba ani produktové podmínky pro osobní úvěry právnická osoba ani Všeobecné obchodní podmínky této anonymizováno, a to z důvodu, že viz níže, dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, tedy nebylo třeba vyhodnocovat obchodní podmínky či další ujednání vázané na tuto neplatnou smlouvu. Dále soud nehodnotil odstoupení od smlouvy, týkající se poskytování bankovních služeb obecně, neboť od tohoto žalobce své nároky neodvozoval. A rovněž soud nehodnotil dokument nazvaný výpis z osobního účtu, neboť ve vztahu k tomuto žalobce neuvedl žádná tvrzení, která by tímto měla být prokazována.

5. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení: Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.), ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ZSU) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; podle odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 téhož zákona (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. do datum) pak poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobce je podnikatelem, a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s podnikatelskou činností a nic takového žalobce ostatně ani netvrdil.

7. Dle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel posoudí úvěruschopnost spotřebitele„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“ Dle § 86 odst. 2 ZSU by měl poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházet (především) z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 ZSU je poskytovatel povinen provozovat svou činnost„ s odbornou péčí.“ Podle § 76 odst. 1 ZSU poskytovatel jedná čestně, transparentně a„ zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.“ Co se rozumí odbornou péčí, pak stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 8. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinnost) je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava přitom má představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady anonymizována dvě slova ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a Ústavy České republiky, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne datum, příjmení versus Enel (anonymizována dvě slova číslo). K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak Soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně (viz např. rozsudky ze dne datum, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores (anonymizována dvě slova číslo až anonymizována dvě slova číslo), ze dne datum, Pannon GSM (anonymizována dvě slova číslo), ze dne datum, Faber (anonymizována dvě slova číslo) a ze dne datum, Profi Credit Polska (anonymizována dvě slova číslo). Dále lze v této souvislosti zmínit rozsudek ze dne datum, Cofidis (anonymizována dvě slova číslo), kde Soudní dvůr označil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele. Rozpor předmětné části ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se shora citovanou směrnicí výslovně konstatoval Soudní dvůr EU ve svém nedávném rozhodnutí ze dne datum, OPR-Finance (anonymizováno číslo) a stvrdil tak povinnost soudů členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

9. Na základě výše uvedeného tedy soud uzavírá, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem a soud se proto rozhodl příslušné ustanovení v této části neaplikovat.

10. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

11. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je„ porovnání příjmů a výdajů“ a„ způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích„ nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených“.

12. Z jednání nařízeného na den datum se žalobce omluvil a o odročení nežádal. Soud jej proto na jednání nemohl poučit ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. ohledně nutnosti doplnění konkrétních skutkových tvrzení a důkazů potřebných k prokázání toho, jak původní věřitel, tj. právnická osoba, řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného.

13. Vzhledem k absenci těchto skutkových tvrzení, kdy nedatované vyjádření anonymizováno není dokumentem z doby uzavírání smlouvy a není nijak doloženo ověření příjmů žalovaného, pak tedy soud uzavírá, že žalobce neunesl v tomto směru povinnost tvrzení, tj. konkrétně ve vztahu k tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného tak, aby mohla být platně uzavřena předmětná smlouva o úvěru. Žalobce v žalobě totiž pouze obecně uvádí, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena, a to prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů, kontrolou veřejných databází, insolvenčního rejstříku a databáze Ministerstva vnitra, přičemž nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by poskytnutí předmětného úvěru bránila. Takováto tvrzení jsou však obecná a nelze na základě nich učinit závěry, zda původní věřitel právnická osoba skutečně řádně úvěruschopnost žalovaného ověřila, zejména absentovala konkrétní tvrzení, jak byly ověřeny konkrétně příjmy a výdaje na straně žalovaného, jeho dosavadní závazky, a to ve vztahu k schopnosti poskytnutý úvěr splácet.

14. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Pro nedotvrzení skutečností o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného pak tedy soud uzavírá, že nemá soud za dotvrzené, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy dostál své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to s ohledem na ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru zajistí a pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem“ a na ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 zajišťuje a uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.“. Bez toho, aby žalobce dotvrdil, jak porovnával příjmy a výdaje žalobce, jinak než obecným tvrzením, že toto učinil, nelze mít povinnost tvrzení za splněnou.

15. Předmětnou smlouvu je tedy nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit právnímu předchůdci žalobce pouze jistinu poskytnuté částky.

16. V řízení tak má soud za prokázané, že původní věřitel skutečně poskytl žalovanému částku 66 000 Kč a že k jejímu navrácení byl žalovaný vyzván, naposledy výzvou ze dne datum.

17. Žalobce tvrdil, že z poskytnuté částky 66 000 Kč nebylo vráceno – na jistině – 57 776,94 Kč. Jelikož se jednání nařízeného na den datum žalovaný nezúčastnil, a jelikož se žalovaný k podané žalobě nevyjádřil, nebyla v řízení vznesena případná tvrzení o úhradě ve výši jiné. Soud tak nemohl žalovaného poučit o nutnosti doplnit dle § 118a odst. 1 o.s.ř. skutková tvrzení k úhradě dluhu v jiné výši, což byla tvrzení svědčící ve prospěch žalovaného, tedy žalovaný neunesl v tomto směru povinnost tvrzení a soud proto vyšel z tvrzení žalobce o zbývající nevrácené částce jistiny původně poskytnuté částky ve výši 57 776,94 Kč.

18. S odkazem na § 2993 o.z. tak má žalobce nárok na vrácení jistiny poskytnuté částky 57 776,94 Kč.

19. Soud se dále musel zabývat otázkou úroků z prodlení, přičemž vyšel z rozsudku NS sp. zn. spisová značka, ze kterého se podává, že obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení, tento požadavek tedy neshledal soud po právu, a to vzhledem k výše uvedenému. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a speciální úpravě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se žalovaný do prodlení ještě nedostal. Proto žalobci nemohl nárok na úroky z prodlení z poskytnuté jistiny dosud vzniknout a soud mu jej proto nepřiznal.

21. Ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru pak soud tedy vyhodnotil skutkové tvrzení žalobce i tak, že mezi stranami je spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele (žalovaný i přes urgence nehradí; spor tedy evidentně je) a soud tedy zároveň tímto rozhodnutím fakticky musel i určit lhůtu, ve které žalovanému plnění uloží. Touto je lhůta k plnění uvedená ve výroku tohoto rozhodnutí, kterým soud přiznal žalobci nárok na plnění. Tím se tedy stává nevrácená jistina úvěru, jakožto toto specifické bezdůvodné obohacení, splatnou. Soud ji proto přiznat může, nicméně nárok na úroky z prodlení žalobce nemá, neboť soud zároveň lhůtu splatnosti teprve stanovil tímto rozhodnutím.

22. Soud proto žalobci přiznal pouze jistinu ve výši 57 776,94 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Všechny další požadavky žalobce, tedy smluvní úrok za poskytnutý úvěr (kapitalizovaný i procentně vyjádřený), jakož i požadavek na úhradu poplatků, jakož o požadavek na úhradu zákonných úroků z prodlení soud zamítl, neboť nemají oporu ve smlouvě, která je neplatnou nebo pro úpravu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Pohledávka za žalovaným byla následně v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, postoupena na žalobce a ten je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, dovodil, že k obligatorním obsahovým náležitostem smlouvy o postoupení pohledávky vedle vlastního označení účastníků (postupitele a postupníka) patří identifikace postupované pohledávky, která musí zahrnovat řádné označení postupitelova dlužníka a popis pohledávky co do její výše a skutečností, na nichž se zakládá. Dále v něm uvedl, že postupovaná pohledávka musí být identifikována dostatečně určitě, tedy tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou postupitele za stejným dlužníkem. Nejvyšší soud dále v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, dovodil, že na účastnících smlouvy o postoupení pohledávky nelze požadovat, aby v ní v rámci identifikace postupované pohledávky tuto pohledávku i právně kvalifikovali, jelikož povinnost právního hodnocení věci jak z procesního, tak ani z hmotného práva účastníkovi nevyplývá. Za tohoto stavu je z pohledu platnosti cesse pohledávky zcela právně bezvýznamné, zda účastníci ve smlouvě tuto právní kvalifikaci provedou a s jakým výsledkem (t. j. zda jde o právní kvalifikaci správnou); právní kvalifikace je věcí soudu. Jelikož tak po skutkové stránce původní věřitel postoupil na žalobce plnění související s poskytnutím finančních prostředků žalovanému, ač formulované jako pohledávky ze smlouvy, pak se takové postoupení vztahuje jak na tímto vzniklé nároky právně posouzené jako smluvní, tak příp. mimosmluvní (z titulu bezdůvodného obohacení).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl úspěšný co do částky 57 776,94 Kč; převážně tak byl v řízení úspěšný žalobce v rozsahu 87,35 %.

25. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v této výši: -) soudní poplatek ve výši 2 468 Kč; -) 3x odměna právního zástupce za úkon právní služby á 3 580 Kč bez DPH (převzetí věci; předžalobní upomínka; žaloba), tj. 12 995,40 Kč s DPH (dle § 6, 7, 8/1, 11/1 a), d) AT); tarifní hodnota dle předmětu řízení; -) 3x paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč bez DPH, tj. celkem 1 089 Kč s DPH; -) právní zástupce žalobce je plátce DPH. Tedy celkem 16 552,40 Kč s DPH; z čehož činí přiznaných 87,35% částku 14 459 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).