10 C 251/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o výživné na zletilé dítě

I. Řízení se ohledně uložení povinnosti žalovanému hradit žalobci výživné co do částky 1 000 Kč měsíčně od 25. 9. 2021, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce [celé jméno žalobce], narozeného [datum], částkou 4 500 Kč měsíčně, která je splatná vždy do každého 10. dne v měsíci, na který je výživné hrazeno, a to počínaje dnem 25. 9. 2021. Nedoplatek na výživném pro žalobce [celé jméno žalobce], narozeného [datum], za dobu od 25. 9. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 14 250 Kč je žalovaný povinen splácet spolu s běžným výživným, k rukám žalobce, pod ztrátou výhody splátek, v jednotlivých měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně a poslední ve zbytku, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení 15 101,77 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce, Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 9. 2021 původně domáhal uložení povinnosti žalovanému přispívat mu na výživu částkou ve výši 5 500 Kč měsíčně ode dne doručení žaloby. Žalobce uvedl, že je studentem druhého ročníku Středního odborného učiliště v [obec]. Žalovaný je jeho otec a nebydlí společně od roku 2003, kdy se žalovaný odstěhoval. Žalobce od té doby žije pouze se svou matkou, paní [jméno] [příjmení], která od počátku hradí veškeré náklady na jeho potřeby a studium. Žalovaný až do zletilosti žalobce neplnil soudem stanovenou vyživovací povinnost, o žalobce se nezajímá a dosud splácí svůj dluh vůči žalobci na výživném. Žalovanému byla stanovena vyživovací povinnosti rozsudkem zdejšího soudu se dne 10. 5. 2017, kterým byla schválena dohoda rodičů tehdy nezletilého žalobce, v níž se žalovaný zavázal hradit žalobci výživné ve výši 3 800 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2016. Tato vyživovací povinnost byla na návrh žalovaného zrušena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 24. 6. 2020 s účinností od 1. 9. 2019, neboť žalobce v tuto dobu přechodně nestudoval. Žalobce začal opětovně studovat 1. září 2020, a po složení odborné zkoušky by chtěl pokračovat dvouletým nástavbovým studiem zakončeným maturitou. Žalobce dále uvedl, že jeho matka nemá jinou vyživovací povinnost a její příjem činí 23 000 Kč. Měsíční náklady žalobce činí průměrně 9 000 Kč a sestávají se z plateb za benzín při dojíždění do školy ve výši 2 500 Kč a z částky 6 500 Kč na jídlo, ošacení, hygienické a další potřeby a kulturu. Žalobce vynaložil v loňském i letošním roce na školní a pracovní pomůcky vždy 3 000 Kč. Žalobce v současné době pracuje brigádně několik hodin týdně jako skladník s průměrným měsíčním výdělkem 8 000 Kč. Majetkové poměry žalovaného nebyly žalobci známy, nicméně podle žalobce je žalovaný vzdělán v oboru strojírenská elektrotechnika s maturitou.

2. Žalovaný považoval návrh žalobce za nedůvodný a navrhl, aby jej soud zamítl. Žalovaný poukázal na řízení vedené u zdejšího soudu, v němž bylo rozhodnuto o zrušení jeho vyživovací povinnosti vůči žalobci. Žalovaný i přesto dále hradí žalobci dlužné výživné. Žalovaný namítal, že žalobce byl téměř dva roky bez příjmu a nestudoval. Pokud by se připravoval na studium řádně a soustavně, mohl mít již hotový studijní obor včetně nástavby. Žalovaný v tomto směru poukázal na judikát Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2155/09. Podle žalovaného si měl žalobce zažádat o sociální dávku. Podle žalovaného jsou majetkové poměry žalobce dostatečné vzhledem k tomu, že má finanční prostředky z brigády a jeho zdravotní stav je uspokojivý. Žalobce je proto schopen sám se živit. Žalovaný potvrdil, že se žalobcem delší dobu nekomunikují, nicméně důvodem je to, že o to žalobce nemá zájem. Poté co žalobce předložil žalovanému potvrzení o přijetí do učebního oboru, žalovaný nabídl žalobci, že mu bude hradit výživné. Žalobce ho však již v tomto směru nekontaktoval. Žalovaný považoval podanou žalobu za mstu své bývalé partnerky a matky žalobce vůči němu. Žalovaný pobírá dávky a s ohledem na jeho zdravotní stav jej na hlavní pracovní poměr nikdo nezaměstná, má proto jen nepravidelný příjem u [právnická osoba] s.r.o. Teprve poté, co bude vyřešen jeho aktuální zdravotní stav, se zvýší jeho případná možnost uplatnění.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce v současné době studuje, a že žalovaný splácí dluh na výživném, který mu vznikl vůči žalobci za dobu do 1. 9. 2019. Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

4. Z rozsudku Okresního soudu v Berouně se dne 10. 5. 2017, č.j. 23 P 81/2009-352, soud zjistil, že jím byla schválena dohoda rodičů žalobce, na základě které se žalovaný zavázal hradit tehdy ještě nezletilému žalobci měsíční výživné ve výši 3 800 Kč a dále zaplatit nedoplatek na výživném ve výši 16 800 Kč. Žalovaný byl v té době studentem střední odborné škole v [obec], obor informatika. V souvislosti s nástupem do školy matka žalobce tehdy uhradila 6 000 Kč na nákup školních pomůcek a Go kurz, a 24 000 Kč za počítač, na který si půjčila. Žalobce se stravoval doma a matka mu dávala kapesné ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalobce navštěvoval 1× týdně posilovnu za 80 Kč/hod. Žalobce bydlel s matkou v nájemním bytě s měsíčním nájemným ve výši 7 000 Kč, zálohami na plyn ve výši 1 000 Kč a na elektřinu ve výši 600 Kč. Matka žalobce dále sobě i žalobci hradila mobilní telefon ve výši 1 400 Kč měsíčně a úrazové pojištění 405 Kč měsíčně. Za jídlo, oblečení a další potřeby utratila 4 000 Kč - 5 000 Kč měsíčně. Žalovaný tehdy bydlel v nájemním bytě s měsíčním nájemným 3 500 Kč a platbou za elektřinu ve výši 872 Kč měsíčně. Žalovaný byl od 25. 2. 2016 veden na úřadu práce s příjmem představovaným příspěvkem na bydlení a na živobytí ve výši 7 000 Kč, do té doby činil jeho příjem 14 000 Kč čistého jako skladník. Do zaměstnání žalovaný dojížděl na kole. Žalovaný měl příležitostný víkendový příjem 1 000 Kč jako barman, a hledal práci číšníka, skladníka nebo operačního manipulanta. Za internet a mobil žalovaný platil 800- 900 Kč měsíčně a 400 Kč za pojištění domácnosti a úrazovou pojistku. Žalovaný neměl žádné pracovní omezení.

5. Výše uvedená vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci byla zrušena rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 24. 6. 2020, č.j. 18 C 113/2020-16, který nabyl právní moci 14. 8. 2020. Z tohoto rozsudku vyplývá, že žalobce ukončil studium v [obec], kde nedokončil ani první ročník, protože mu nešla matematika. V následném školním roce nastoupil na SOŠ a SOU [obec], kde však rovněž nedokončil ani první ročník. Důvodem byl větší počet absencí, neboť žalobce nechtěl brzy vstávat na praxe. Žalovaný přesto měl zájem studovat, a vybral si SOU v [obec], nicméně žádný doklad o studiu soudu v době rozhodování soudu nepředložil, a proto byla vyživovací povinnost žalovaného zrušena.

6. Z potvrzení o studiu vyplývá, že žalobce studuje na SOU [obec] v denním studiu obor Mechanik opravář motorových vozidel. Ke studiu nastoupil ve školním roce 2019 /2020, a ve školním roce 2021 2022 je žákem 2. ročníku. 7. [zdravotní stav žalovaného] [anonymizováno 17 slov] [role v řízení] [anonymizováno 10 slov] [rok] [anonymizováno 7 slov] [rok] [anonymizováno 6 slov] [role v řízení] [anonymizováno 10 slov] [rok]) [anonymizováno 5 slov]), [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno 10 slov] [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova]. [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizováno 7 slov] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [datum] ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [datum]).

8. Z lékařské zprávy MUDr. [příjmení] ze dne 19.11.2021 soud zjistil, že z hlediska zdravotního stavu žalovaného je pro něj vhodné zaměstnání, kde je možné pravidelní dietní stravování, eventuálně příprava doneseného jídla k konzumaci. Není pro něj vhodná zvýšení fyzická zátěž a bylo mu doporučeno zvedání břemen pouze do 20 kg.

9. Podle lékařské zprávy MUDr. Cecnové, psychiatričky, z 8. 12. 2021 žalovaný trpí poruchou přizpůsobení, neboť má reaktivní deprese (tj. v reakce na traumatické či stresové životní období) s dyssomnií (poruchou spánku – předčasným probouzením).

10. Ze sdělení Úřadu práce ze dne 16.11.2021 vyplývá, že žalovaný je evidován jako uchazeč o zaměstnání od 5.4.2018 bez nároku na podporu v nezaměstnanosti. Podle lékařské zprávy z 1.3.2019 mu bylo doporučeno zvedání a tahání břemen pouze do 20 kg. Žalovaný je příjemcem dávky pomoci v hmotné nouzi. Žalovanému byl vyplacen příspěvek na bydlení od ledna 2021 do července 2021 vždy ve výši 4 318 Kč měsíčně, jak je zřejmé z platebního rozpisu. Ze seznamu vyplacených dávek soud zjistil, že žalovanému byl vyplacen v červenu, červenci a srpnu 2021 příspěvek na bydlení a příspěvek na živobytí vždy ve výši celkem 5 037 Kč, v září 2021 ve výši celkem 9 355 Kč (z tohoto 1 250 Kč typizovanou poukázkou – viz rovněž pokladní doklad z 4. 10. 2021 a poukázka z 13. 9. 2021) a v říjnu 2021 ve výši celkem 10 725 Kč (z toho 1 750 Kč typizovanou poukázkou).

11. Podle sdělení Úřadu práce ze dne 9.12.2021 žalovaný projevil zájem o zaměstnání ve dvou společnostech. Podle potvrzení z 25.11.2021 a 2.12.2021 se žalovaný ucházel o zaměstnání ve [právnická osoba] s.r.o. a [právnická osoba], ale jeho žádostem nebylo z kapacitních důvodů vyhověno.

12. Z nabídky volných pracovních míst Úřadu práce vhodných pro žalovaného vyplývá, že žalovaný by s ohledem na své zdravotní omezení mohl vykonávat na plný úvazek práci elektrikáře v třísměnném provozu s hrubým měsíčním příjmem 35 000 Kč v [obec], operátora výroby za 25 000 až 30 000 Kč hrubého měsíčně či operátora výroby – obsluhu svářecích strojů za 17 825 Kč hrubého měsíčně v [obec] nebo obsluhy strojů a zařízení na výrobu skla za 25 000 Kč hrubého měsíčně v [obec]. V [obec] a v [obec] by žalovaný mohl mít příspěvek na stravování, v [obec] buď příspěvek na stravování, nebo možnost závodního stravování.

13. Z poštovních poukázek vyplývá, že žalovaný hradí splátky ve výši 2 000 Kč exekutorskému úřadu [obec], a náklady na nájem činí 4 755 Kč a na elektřinu 1 050 Kč. Podle předpisu nájemného Okresního stavebního bytového družstva [obec] bylo žalovanému navýšeno nájemné a zálohy na služby od 1.1.2022 na částku 6 755 Kč měsíčně. Podle evidenčního listu důchodového pojištění byl žalovaný výdělečně činný od 14.2.2019 do 31.3.2020 ve [právnická osoba] s.r.o. se sídlem [adresa].

14. Podle údajů na výplatním sáčku [právnická osoba] s.r.o. měl žalovaný příjem 4 930 Kč dne 25. 2. 2021, 3 080 Kč dne 23. 6. 2021 a 3 080 Kč dne 24. 9. 2021, tj. 1 232 Kč měsíčně za leden až září 2021.

15. Z vyjádření [exekutorský úřad] ze dne 2. 11. 2021 vyplývá, že žalovaný má vůči žalobci nedoplatek na výživném ve výši 92 382,42 Kč a spolu s náklady exekuce jeho dluh činí 128 554 Kč.

16. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že nemá žádné úspory ani spoření, protože má vysoké výdaje. Žalobce bydlí u matky, kde matka hradí nájemné 10 000 Kč měsíčně včetně energií. Žalobce dojíždí do školy svým osobním automobilem 25 km, a hradí náklady na jeho provoz ve výši 1 340 Kč měsíčně, dále 5 500 Kč za rok a rovněž naftu za 2 500 Kč měsíčně. Žalobce dále dojíždí na brigádu, a to 25 km tam a zpět. Žalobce dostal peníze na automobil od své babičky. Zdravotní stav žalobce je dobrý, je nekuřák. I když má skoliózu, brigádně pracuje ve fyzicky náročné práci, aby mohl přispívat matce na domácnost, resp. na jídlo částkou 2 000 – 2 500 Kč měsíčně a 250 Kč na mobilní telefon. Jeho matka za něj doplácí na mobil 250 Kč měsíčně. Žalobce po škole pracuje v podvečer jako skladník v [anonymizováno], i kdy v říjnu 2021 mu zrušili smlouvu. V prosinci se ale opět přihlásil do práce. Příjem žalobce z brigády činí cca 8 500 Kč měsíčně. Předtím pracoval u McDonald‘s v [obec], ale to se mu nevyplácelo kvůli cestě a jeho příjem činil zhruba 7 000 Kč měsíčně. Žalobce nyní studuje, ale dlouho hledal, než našel, co ho baví. Ve volném čase opravuje s kamarády auto, ale příjem z toho nemá. Výdaje žalobce představují náklady na jídlo, osobní hygienu a oblečení. Žalobce vynaloží 1 500 Kč - 2 000 Kč za půl roku za boty, 2-3x do roka si kupuje tričko za 400 Kč a 1x ročně džíny za 700 – 900 Kč. Za prádlo vynaloží 400 Kč za rok a za ponožky 200 Kč měsíčně. Bundu si kupuje 1x do roka za 2 000 Kč. Šortky jej stojí zhruba 500 Kč ročně. Za svetr nebo mikinu vynaloží cca 1 500 Kč za rok. Žalobce čeká generální oprava vozidla a jeho řízení za zhruba 10 000 – 15 000 Kč. Na hygienické potřeby žalobce vynaloží ca 300 Kč měsíčně a dále přispívá částkou 500 – 800 Kč jednou za dva měsíce na psa. Náklady na školu žalobce činily 400 Kč za učebnice a sešity, a 700 Kč za montérky a boty na praxi ve škole.

17. Žalovaný vypověděl, že není zcela zdráv a odkázal na předložené lékařské a propouštěcí zprávy. Od roku 2018 se léčí se slinivkou, kdy mu vyoperovali žlučník a při tom mu skřípli žlučovod a našli diabetes, proto si čtyřikrát denně píchá inzulín. Kupuje si proužky na měření cukru za částku 400 Kč měsíčně, na léky doplácí 100 Kč měsíčně. V dubnu 2018 kvůli tomu dostal výpověď v JiTeChu. Příjem žalovaného představují sociální dávky ve výši cca 8 500 Kč nebo 8 900 Kč měsíčně a dostává ještě stravenky ve výši 1 250 Kč měsíčně. Žalovaný chodí na brigádu, pracuje jako hlídací služba a jeho příjem je nepravidelný. Žalovaný se snažil najít si práci v Rakoně nebo JiTeChu, ale protože má pracovní omezení v souvislosti s léčbou diabetu, je pro něj složitá práce na směny. Protože nemá dořešený zdravotní stav, nikde jej nepřijali. Žalovaný má nárok na invalidní důchod, ale o ten dosud nežádal, protože ještě nemá po operaci. Má ucpaný žlučovod a pod žebry stent (rozdvojku), kterou je třeba každé tři měsíce měnit. Při tom je hospitalizován zhruba týden. [anonymizována čtyři slova] [datum]. V lednu 2022 si žalovaný plánuje zažádat o invalidní důchod. Jiné pracovní omezení žalovaný nemá, ale nevydrží fyzicky náročnou práci. Dříve pracoval jako obsluha v hospodě, a vybíral automaty. Žalovaný vystudoval strojní průmyslovou školu s maturitou, ale v oboru pracoval jen dva roky po vojně. Pak pracoval jako vedoucí posunu v Českých drahách, pak sedm let v security a poté asi deset let v hospodě. Výdaje žalovaného představují měsíčně nájemné ve výši 4 700 Kč, 1 000 Kč za elektřinu a 1 100 Kč za internet, televizi a mobil. Na jídlo žalovaný vynaloží cca 1 000 Kč měsíčně a na oblečení 1 000 Kč za rok. Žalovaný splácí exekuci ve výši 2 000 Kč měsíčně a hradí 400 Kč za rok na úrazovém pojištění a pojištění domácnosti. Nemá majetek větší hodnoty, ani žádné úspory. Žalovaný má řidičský průkaz a takto se dopravuje na brigádu, vlastní auto nemá, ale jezdí vozidlem s kolegou z práce.

18. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů, považoval za nadbytečné.

19. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti vzal soud za prokázané, že žalobce je nyní studentem druhého ročníku středního odborného učiliště v [obec], kam nastoupil ve školním roce 2019 [číslo]. Žalobce po základní škole žalobce původně nastoupil ke studiu na SOŠ v [obec], obor informatika, kde v roce 2017 studoval 1. ročník, který však nedokončil. Následně nastoupil ke studiu na SOŠ a SOU [obec], kde však rovněž nedokončil ani první ročník. Z tohoto důvodu byla žalovanému zrušena vyživovací povinnost k žalobci, která mu byla původně stanovena rozsudkem Okresního soudu v Berouně z 10. 5. 2017. Tímto rozsudkem byla schválena dohoda rodičů žalobce, podle které se žalovaný zavázal hradit výživné žalobci měsíčně 3 800 Kč. Výdaje tehdy nezletilého žalobce činily 8 805 Kč měsíčně a neměl žádné příjmy. Výdaje žalovaného v roce 2017 činily průměrně 5 622 Kč měsíčně a uvedl příjem 7 000 Kč měsíčně. Žalobce poté nastoupil na nynější SOU [obec], a to do denního studia v oboru Mechanik - opravář motorových vozidel, nicméně za první ročník studia mu žalovaný nehradil žádné výživné. Náklady žalobce na výživu, ošacení a obuv a na dojíždění do školy se zvýšily, neboť jeho nynější výdaje činí měsíčně v průměru 14 540 Kč (Tato částka sestává z ročních nákladů 5 500 Kč za automobil + 1 500 Kč - 2 000 Kč za půl roku za boty, (tj. 875 Kč za rok) + 400 Kč za trička, + 700 – 900 Kč za džíny, 400 Kč za prádlo + 2 000 Kč za bundu + 500 Kč za šortky + 1 500 Kč za svetr nebo mikinu + 500 – 800 Kč jednou za dva měsíce na psa, (tj. 325 Kč měsíčně) + 10 000 – 15 000 Kč na opravu vozidla + 400 Kč za učebnice a sešity a 700 Kč za montérky a boty na praxi ve škole / 12, tj. v průměru 2 450 Kč měsíčně a dále měsíční náklady na auto 1 340 Kč + naftu 2 500 Kč + jídlo 2 000 – 2 500 Kč + mobil 250 Kč ponožky 200 Kč + hygienické potřeby 300 Kč měsíčně, a s připočtením poloviny nákladů na bydlení 5 000 Kč a 250 Kč na mobil, které hradí matka žalobce). Žalobce má brigádu, kde si může vydělat až 8 500 Kč měsíčně. U žalovaného se naproti tomu zhoršil jeho zdravotní stav, byť od června 2016 trpí zánětem žlučníku a slinivky břišní, léčí se slinivkou až od roku 2018, kdy mu vyoperovali žlučník. Současně bylo tehdy zjištěno, že žalovaný má diabetes, a proto si čtyřikrát denně píchá inzulín. Výdaje žalovaného činily v roce 2021 průměrně 10 521,66 Kč měsíčně (tedy ročně 1 000 Kč za oblečení a 400 Kč za pojištění / 12, tj. 116,66 Kč měsíčně + měsíčně 2 000 Kč na exekuci + 4 755 Kč nájem + 1 050 Kč za elektřinu + 500 Kč v souvislosti s diabetem (400+100) + 1 100 Kč za internet, TV a mobil + 1 000 Kč jídlo). Příjem žalovaného pak od června do října 2021 činil průměrně jen 6 891,83 Kč (součet příspěvků na bydlení a živobytí za toto období / 5 měsíci + 1 232 Kč měsíčně).

20. Při právním posouzení vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o.z.“), podle jehož § 910 odst. 1 o.z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dle § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Podle § 922 odst. 2 o.z. lze výživné pro dítě přiznat až za dobu 3 let zpětně od podání návrhu.

21. Z provedených důkazů vyplývá, že od doby, kdy soud naposledy rozhodoval o výživném pro žalobce, došlo ke změně poměrů. Žalobce začal opětovně studovat a nyní je studentem 2. ročníku střední školy, a tedy se připravuje na budoucí povolání. Jeho výdaje činní 14 540 Kč měsíčně, a byť studuje v denním studiu, snaží se si po škole brigádně přivydělat. Tento příjem žalobce činí až 8 500 Kč měsíčně, nicméně tato částka na pokrytí jeho nákladů plně nepostačuje. Žalobce pak nemá žádné úspory, ze kterých by mohl hradit své potřeby. Žalobce tak není schopen se sám při svém studiu živit. Soud se proto zabýval tím, zda je v možnostech žalovaného přispívat žalobci na výživu.

22. Z provedených důkazů vyplývá, že příjem žalovaného podle jeho výpovědi žalovaného a listinných důkazů činil za červen až říjen 2021 průměrně 6 891,83 Kč měsíčně. Tento příjem je tak značně nízký. Výdaje žalovaného za totožné období však činily průměrně 10 521,66 Kč měsíčně, tedy o 3 629,83 Kč více, než činily jeho příjmy. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil, že mu jeho příjem nepostačuje na živobytí, je zřejmé, že musí mít nějaký další zdroj příjmů, který soudu neuvedl, z něhož hradí náklady na své potřeby. Protože tedy tvrzené příjmy žalovaného neodpovídají jeho reálným výdajům, soud vycházel z hypotetického příjmu žalovaného podle nabídky volných pracovních míst Úřadu práce vhodných pro žalovaného (bod 12 odůvodnění rozsudku). Je pravdou, že žalovaný má s ohledem na svůj zdravotní stav pracovní omezení, nicméně podle uvedených nabídek by žalovaný mohl pracovat na hlavní pracovní poměr, (což lékařské zprávy nevylučují), a to s čistým měsíčním příjmem cca 20 500 Kč až 24 260 Kč (tj. z částky 25 000 až 30 000 Kč hrubého). S ohledem na doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti pak soud vycházel z toho, že v případě výživného pro žalobce, kterému je 21 let, se má výživné pohybovat v rozmezí kolem 19% z příjmu povinného rodiče, tj. 4 500 Kč měsíčně. Soud ve svých závěrech zohlednil i to, že se žalovaný dotazoval na možnost zaměstnání na dvou pracovištích, nebyl však přijat z kapacitních důvodů, a nikoliv z důvodu jeho zdravotního stavu. Z lékařských zpráv pak vyplývá, že žalovaný je subjektivně bez obtíží a pokud jde o možnost pravidelného stravování v souvislosti s jeho diabetes, je na nabízených pozicích stravování umožněno. Soud při své úvaze rovněž přihlédl k tomu, že žalovanému je znám jeho zdravotní stav od roku 2018, dosud jej neřešil (a řeší jej zřejmě až nyní [anonymizována tři slova] [datum]). Přestože pak žalovaný při svém výslechu uvedl, že má nárok na invalidní důchod, dosud si o něj nezažádal. Soud pak rovněž při své úvaze přihlédl k tomu, že žalovaný uzavřel v roce 2017 dohodu, v níž se sám zavázal přispívat na výživu žalobce částkou 3 800 Kč měsíčně, přestože v té době činil jeho příjem 7 000 Kč měsíčně.

23. Pokud jde o námitku žalovaného, že se žalobce nepřipravoval na své povolání řádným a soustavným studiem, a nyní již mohl mít„ vystudováno“, pak soud vycházel z toho, že žalobce si žalobce konečně zvolil obor (opravář motorových vozidel), který odpovídá jeho možnostech a schopnostem. Je pravdou, že žalobce před nynějším studiem na SOU [obec] předčasně ukončil již dvě střední školy, nicméně se tak stalo vždy v prvním ročníku. Poprvé byla důvodem neschopnost žalobce obstát v matematice a podruhé byla důvodem vyšší absence žalobce, kterému se nechtělo brzy vstávat na praxe. Nicméně žalobce pak navázal studiem na SOU v [obec], kde nyní studuje druhým rokem. Protože se žalobce věnuje opravám motorových vozidel i ve svém volném čase, lze přepokládat, že je pravdivá jeho výpověď, že si vybral obor, ve kterém se našel, a proto právě tento obor bude po ukončení jeho studia zdrojem jeho obživy. Žalobce tedy nestuduje další školu po ukončení studia na jiné škole a nejedná se o tzv.„ studium pro studium“. Za první ročník na SOU [obec] pak žalobce po žalovaném žádné výživné nepožadoval. Soud proto dospěl k závěru, že v tomto případě je studium žalobce účelné, neboť se jím žalobce připravuje na budoucí povolání, a na posuzovaný případ se nevztahují závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 2155/09.

24. Protože výdaje žalobce nejsou nepřiměřené a odpovídají jeho věku, a žalovaný si může najít zaměstnání, ve kterém by si zajistil dostatečné příjmy, dospěl soud k závěru, že je v možnostech a schopnostech žalovaného hradit žalobci výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně. Každý z rodičů žalobce tak bude přispívat žalobci na výživu v zásadě stejnou částkou. Soud doplňuje, že vycházel ze stavu ke dni vyhlášení rozsudku (tj. 7. 1. 2022), a nepřihlížel proto k [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno] [datum]. 25. ze všech výše uvedených důvodů soud rozhodl, jak ve výroku II. rozsudku uvedeno.

26. Protože žalovanému vznikl s ohledem na počátek doby splatnosti soudem určeného výživného dluh na výživném za tři měsíce (říjen až prosinec) ve výši celkem 13 500 Kč (3 × 4 500 Kč), a pět dní (25.9.2021 30.9.2021, tj. 5 x 150 Kč/den), umožnil soud žalovanému toto dlužné výživné splácet spolu s běžným výživným po 1 000 Kč měsíčně dle § 160 o.s.ř. tak, aby byl tento dluh žalobci zaplacen do dvou let (výrok II. rozsudku).

27. Výrok III. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., jakož i ust. § 146 odst. 2, 1. věta o.s.ř., když žaloba byla co do částky 1 000 Kč vzata zpět z důvodů na straně žalobce, a žalobci proto náleží pouze částečná náhrada nákladů řízení. Nárok na určení výživného je podle ustálené soudní praxe žalobou na plnění, přičemž v tomto případě je třeba vycházet z hodnoty sporu 95 250 Kč za 21 měsíců a 5 dní (tj. 25.9.2021 30.9.2021 a říjen 2021 až předpokládaný termín ukončení studia žalobce 30. 6. 2023). Žalobci vznikly náklady, které představují odměnu advokátky podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za jeden úkon právní služby podle § 7, bod 5. vyhlášky ve výši 4 940 Kč, a to za 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) vyhlášky za 1x převzetí a přípravu zastoupení, 1x sepis žaloby a 2x účast na jednání a za ½ úkonu právní služby po 2 470 Kč za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2, písm. h) vyhlášky a dále náhradu hotových výdajů za 5 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky. Celkem tak náklady žalobce přestavují 23 730 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení bylo původně stanovení měsíčního výživného ve výši 5 500 Kč a soud řízení co do částky 1 000 Kč zastavil z důvodů na straně žalobce, a tedy žalobce v této části se svým nárokem neuspěl, odečetl soud„ neúspěch“ žalobce ve výši 18,18 % od jeho„ úspěchu“ ve výši 81,82 %. Protože žalovaný ve sporu převážně neuspěl, uložil mu soud zaplatit poměrnou část náhrady nákladů žalobce v rozsahu 63,64 % z částky 23 730 Kč, tedy částku 15 101,77 Kč, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.